Článek
Guy Fawkes se stal symbolem odporu. A dnes možná více lidí zná symbol masky než samotného Fawkese. Jenže jeho skutečný příběh je mnohem barvitější než pouhá zkratka v symbol odporu: sklepní klenby pod parlamentem, sudy se střelným prachem schované pod dřevem a uhlím, noční prohlídka s pochodněmi – a pak už jen výslechy, králův příkaz k mučení a podpis, který se z pevného písma rozpadne do roztřesené čmáranice.
Podobizna Guye Fawkese
Katolík v Anglii, která už o „toleranci“ nestála
Guy Fawkes se narodil roku 1570 v Yorku. Sever Anglie byl tehdy oblastí, kde se katolická víra držela déle a pevněji než jinde. V celé zemi ale platilo, že být katolíkem znamenalo problém. Ne nutně okamžitý rozsudek smrti – spíš dlouhodobé "přiškrcování": pokuty, zákaz přístupu k úřadům, tlak na rodiny, špehování a pravidelné výstrahy, že „špatná“ víra je zároveň neloajalita ke státu.
Fawkesův otec zemřel, když byl Guy ještě dítě. Matka se znovu provdala a právě v rodinném prostředí se Guy přiklonil ke katolicismu. Není to žádná romantická konverze „proti systému“. V tehdejší Anglii se víra dědila, přejímala, byla součástí komunity. A zároveň se kvůli ní dalo upadnout do potíží, i když člověk nedělal nic jiného než chodil na tajné mše.
Nic nenasvědčuje tomu, že by mladý Fawkes byl od začátku „terorista“. Spíš se formoval v době, kdy se politika a náboženství nedala oddělit. Kdo vyhrál u dvora, ten určoval, co je pravda – a co je zrada.
Král Jakub I. Stuart
Válka jako továrna na zocelené muže
Jako mnoho jiných Angličanů odešel Fawkes na kontinent a stal se vojákem. Bojoval ve Flandrech po boku Španělů – tedy katolické mocnosti – proti protestantským povstalcům v Nizozemí. Tady z něj nebyl žádný dvorní intrikán, ale řadový muž, který se učil disciplíně, násilí a technice obléhání.
A hlavně: střelný prach. V době, kdy se pevnosti dobývaly minováním, tunely a náložemi, byl člověk, který rozuměl prachu, zápalnicím a načasování, cenný. V pramenech se Fawkes objevuje i pod jménem „Guido“ – což je latinizovaná/poevropštěná podoba jména, kterou používal v zahraničí. Neznamená to automaticky „tajný agent“. Spíš běžná praxe v mezinárodních armádách.
Tady někde se zrodil ten paradox: Fawkes byl člověkem, který se dobře vyznal ve výbušninách a byl schopen zorganizovat velkou destrukci. Jenže dlouho k ní neměl žádný důvod. Ten přišel až doma.
Jeden výbuch měl změnit dějiny
Na začátku 17. století nastoupil na trůn Jakub I. Část katolíků doufala, že přinese úlevu – aspoň mírnější postihy. Jenže jakmile se ukázalo, že žádná skutečná tolerance nepřijde, začala uvnitř katolické elity zrát myšlenka na radikální řešení.
Hlavní postavou spiknutí byl Robert Catesby. A plán byl naprosto jednoduchý: při slavnostním zahájení zasedání parlamentu vyhodit do vzduchu Sněmovnu lordů i s králem a nejvyššími představiteli země. Nešlo o atentát na jednu osobu. Šlo o pokus useknout hlavu státu jedním pohybem a v následném chaosu převrátit režim. Některé prameny mluví i o úmyslu unést královu dceru Alžbětu a udělat z ní „figurovou“ katolickou panovnici.
Fawkes do toho nevstoupil jako mozek operace. Byl přizván jako člověk, který umí se střelným prachem a v krizové chvíli nebude panikařit. Nebyl ten, kdo to celé vymyslel. On byl ten, kdo to měl udělat.
Ilustrační obrázek
Pod parlamentem: dřevo, uhlí a 36 sudů
Spiklenci si pronajali prostor pod budovou parlamentu – pod Sněmovnou lordů. V pramenech se objevuje „undercroft“, tedy sklepní klenutý prostor. Střelný prach tam nebyl vyskládaný tak, aby byl vidět na první dobrou. Scény vyskládaných pyramid dřevěných sudů s prachem patří spíš do filmu. Ve skutečnosti byl ukrytý pod hromadami palivového materiálu: dřevo, otepě, uhlí.
Většina zdrojů uvádí celkem 36 sudů s prachem. Množství se někdy přepočítává na zhruba 1,5 tuny prachu (různé zdroje uvádějí drobné odchylky). V každém případě šlo o nálož, která by zničila nejen sál, ale i značnou část okolí.
Další věcí, která se váže k akci prachového spiknutí. Když Fawkese zatkli, měl u sebe lucernu, která se dnes uchovává v Ashmolean Museum v Oxfordu. Neznamená to, že by to byla „ta jediná pravá“ bez jakékoli pochybnosti – ale britské instituce ji dlouhodobě spojují právě s tímto případem a jako relikvii ji uvádějí ve svých materiálech.
Noc prohlídky: když se z „John Johnsona“ stal Guy Fawkes
Klíčový moment přišel na přelomu 4. a 5. listopadu 1605. Úřady dostaly varování – slavný anonymní dopis, který upozorňoval jednoho z lordů, aby se zasedání neúčastnil. Kdo ho napsal, to je dodnes nejisté. V každém případě se rozjela prohlídka.
Záznamy popisují, že ve sklepě našli hromady paliva a člověka, který se vydával za sluhu (v některých záznamech jako „John Johnson“). Při první kontrole si bezpečnostní složky ještě nebyly jisté, že se děje něco zásadního. Jenže podezření zůstalo a následovala druhá, důkladnější prohlídka v noci, vedená Thomasem Knyvetem. Tentokrát už Fawkese našli připraveného – s pomůckami k zapálení, s pomalými zápalnými šňůrami a s další výbavou. A hlavně: s odhaleným prachem.
Když ho ráno přivedli ke králi, Fawkes se nezhroutil. Naopak. Tvrdil, že plánoval výbuch a že by to skutečně udělal. V téhle fázi působí jako člověk, který se rozhodl „hrát tvrdého“. Ne proto, že by byl nezničitelný, ale proto, že věřil, že přiznat jen to, co už je jasné, je takticky nejlepší.
Jenže tohle byla drsná hra a doba byla plná napětí.
Ilustrační obrázek
Králův příkaz: „nejdřív mírně, pak přitvrdit“
6. listopadu 1605 putoval do Toweru královský příkaz, který povoloval použití mučení, pokud Fawkes nebude spolupracovat. Britský parlamentní web zmiňuje, že tento dokument je uložen v britském Národním archivu.
A z dalších popisů (včetně historických institucí) víme, že král v instrukci doporučoval postup: nejdřív „mírnější“ metody, a když nezaberou, postupně přitvrzovat.
Mírnější mučení ovšem neznamenalo jemný nátlak, snahu slovně přimět ke spolupráci. Ve skutečnosti to znamenalo spíš to, že se začínalo nátlakem, vyčerpáním, možná okovy a izolací. A teprve potom přicházel skřipec.
Ilustrační obrázek
Skřipec a rozpad člověka
Důkazy pro to, že Fawkes byl skutečně natahován na skřipci, nejsou postavené jen na „legendě“. Britské královské historické paláce (Historic Royal Palaces) uvádějí, že když „mírnější“ metody selhaly, je velmi pravděpodobné, že byl týrán na skřipci – a vysvětlují, jak skřipec fungoval: natahování končetin do protisměru, vykloubení, devastace kloubů.
Parlamentní web k tomu dodává, že „důkazy naznačují“, že Fawkes byl mučen. Což je přesně ten typ formulace, který historik použije, když má k dispozici dokumenty o povolení mučení a následné indicie o jeho dopadu, i když mu chybí třeba detailní „protokol skřipce minutu po minutě“.
Nejsilnější argument jsou ale Fawkesovy vlastní podpisy na doznání. Jeho podpis „před“ je dobře čitelný. Ten „po“ je roztřesený, slabý, jako když se ruka odmítá podřídit. To je nepopiratelná fyzická stopa.
Podpis nahoře je krátce po mučení. Podpis dole je osm dní poté.
V praxi to znamená, že během několika dnů se stalo něco, co člověka nejen bolelo, ale doslova zdevastovalo: z vojáka, který se tváří, že má situaci pod kontrolou, je někdo, kdo sotva sedí, sotva stojí, sotva drží brk. A pokud někdy existuje „hranice“, kdy už výpověď není výpověď, ale jen vyústění bolesti, byl to právě tento případ.
Fawkes nakonec začal mluvit. Uvedl jména dalších spiklenců a potvrdil detaily plánu. Informace se v zásadě shodují s tím, co úřady postupně posbíraly i jinde. Nejde o případ, kdy by mučený člověk nahodile obvinil půl města. Ale zároveň je jasné, že tohle „doznání“ je morálně i metodicky ovlivněné: není to dobrovolné přiznání v moderním smyslu. Je to dokument, který vznikl v prostředí, kde se pravda dolovala násilím.
Pro jeho osud už to však nic neměnilo.
Soud: formální tečka, ne hledání pravdy
Proces se spiklenci se táhl měsíce. Vyšetřování probíhalo v Toweru a další byli dopadáni nebo umírali při útěku.
Fawkes byl souzen a odsouzen za velezradu. Trest za velezradu v Anglii té doby byl záměrně vynalézavý v krutosti: oběšen, vyvržen a rozčtvrcen. Nešlo jen o smrt. Šlo o veřejné ponížení a demonstraci moci.
Dnešní člověk si pod oběšením představí rychlý konec - šibenice, oprátka, propadlo, smrt udušením či zlomením vazu. Jenže tento trest nebyl původně navržen tak, aby oběť umřela hned. Naopak – obvykle se člověk z provazu odřízl ještě živý, aby „zbytek“ proběhl ještě při vědomí. A potom následovalo rozčtvrcení. To, co známe jako „čistou“ popravu oběšením s pádem a zlomením vazu, se jako standard prosazovalo mnohem později.
31. ledna 1606: poslední rozhodnutí na lešení
Guy Fawkes byl popraven 31. ledna 1606 ve Westminsteru, na místě nedaleko toho, co chtěl zničit.
Zdroje se shodují v tom hlavním: v momentě, kdy stál na šibenici, si zlomil vaz – a tím se vyhnul nejhorší části trestu. Některé zdroje tvrdí, že skočil z žebříku záměrně, aby si vaz zlomil. Jiné tvrdí, že zemřel, když „byl oběšen“, případně že „spadl“.
Skutečný detailní průběh posledních minut jeho života tak neznáme a můžeme se je dohadovat. Po mučení byl slabý. Když se člověk v takovém stavu dostane na šibenici, může se stát, že se mu podlomí nohy, že ztratí rovnováhu – a zlomení vazu je pak „náhoda“. Stejně tak je ale možné, že to byla poslední vůle: radši rychle než být řezán zaživa. V každém případě následující fáze trestu proběhla už na „mrtvém těle“.
Od zrádce k ohňům a maskám
Už od roku 1605 se 5. listopad připomínal jako den, kdy byl král zachráněn. V Británii se dodnes pálí figuríny „Guy“ na ohních a slaví se ohňostroji.
Je docela ironie, že muž spojený s prachem a výbuchem skončil jako součást tradičního „pálení“. Ještě větší ironie je, že ve 20. a 21. století se z jeho tváře stal symbol odporu – díky fikci a následné kulturní „recyklaci“. Jenže to už je jiný příběh než ten historický.
Maska evokující vzhled Guye Fawkese se používá jako symbol odporu, proslavilo ji mj. hnutí Anonymous a také seriál Papírový dům.
Historický Fawkes nebyl „lidový hrdina“. Byl to člověk, který se podílel na plánu vyvraždit politickou elitu i s civilisty v okolí. A zároveň byl člověk, kterého stát zlomil způsobem, nad nímž se dnes – pokud si zachováme elementární cit – musí zvednout žaludek.
Guy Fawkes je důkazem, že raně novověká politika se nebála ani masové vraždy, ani mučení. Spiklenci chtěli jedním výbuchem změnit svět. Král a jeho aparát zase chtěli ukázat, že kdo na to sáhne, bude roztrhán na kusy – doslova.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.rmg.co.uk/stories/royal-history/gunpowder-plot-what-history-behind-bonfire-night
https://www.parliament.uk/about/living-heritage/evolutionofparliament/parliamentaryauthority/the-gunpowder-plot-of-1605/overview/aftermath/toture-trial-and-execution
https://www.atlasobscura.com/articles/guy-fawkes-bag-of-secrets-gunpowder-plot-england
https://www.businessinsider.com/guy-fawkes-signature-after-torture-2013-11
https://www.historic-uk.com/HistoryUK/HistoryofEngland/Guy-Fawkes/
https://www.bbc.co.uk/bitesize/articles/zdrrcj6#zxcpn9q
https://www.parliament.uk/about/living-heritage/evolutionofparliament/parliamentaryauthority/the-gunpowder-plot-of-1605/overview/people-behind-the-plot/guy-fawkes-/
https://www.hrp.org.uk/tower-of-london/history-and-stories/guy-fawkes-and-the-gunpowder-plot/
