Článek
Problematika transgender osob je dnes už známá široké veřejnosti, i když i tak stále přetrvávají mylné domněnky, mýty a nepochopení. Pořád je velmi mnoho lidí, kteří si pletou transgender problematiku se sexuální orientací, přestože se jedná o dvě nesouvisející záležitosti. Jiní chápou rozdíl, ale už nechápou, že by se někdo opravdu mohl cítit být vnitřně jiného pohlaví, než jakým se biologicky a fyzicky narodil. Někteří by zrušili jakákoliv omezení a jiní by nejradši zrušili transgender osoby jako takové. Tím otevřenějším směrem se nyní vydali i Němci.
V Německu bude nově ke změně pohlaví potřeba registrace a po třech měsících vyplnění formuláře. V podstatě nic víc. Pro transgender osoby tedy obrovská úleva, alespoň co se byrokracie týče. To nejtěžší - seznámit s tím své blízké okolí a případně podstoupit operace, však stejně zůstane. O tom, že by tak změna pohlaví byla procházkou růžovým sadem, se rozhodně mluvit nedá. Ale kdo měl někdy co do činění se státním molochem, tak ví, že i taková úleva se počítá a rozhodně je k dobru věci. Německo se tak postavilo vedle dalších 11 evropských zemí, kde je právní úprava stejná nebo velmi podobná.
U nás je situace o poznání horší. Ještě donedávna museli translidé podstupovat chirurgickou sterilizaci, tedy být neplodní, aby mohli dosáhnout změny pohlaví. Samozřejmě kromě ještě dalších podmínek, které museli splnit, ale které už nebyly tak zásadní jako kastrace. Tuto podmínku mívalo i Německo, a to až do roku 2011.
Změna v Německu je čerstvá, dá se ale očekávat, že se začnou i v tuzemsku ozývat hlasy požadující podobnou změnu u nás. Příznivci argumentují tím, že by měla být svobodná volba každého určit si to, kým se skutečně cítí být a nebýt svazován společenským očekáváním. Nemuset podstupovat složité a někdy potupné vyšetření a procesy, které stejně nemohou být 100% průkazné. A zároveň tím, že transgender lidé to mají už tak dost složité a nepotřebují přidávat další komplikace. Oproti tomu odpůrci argumentují zejména rizikem zneužití této možnosti, někteří neuznávají ani existenci možnosti toho, že se někdo může cítit být někým jiným a tyto problémy bagatelizují.
Pokud člověk „progooglí“ web, najde jen málo zmínek o případech, kdy by změna pohlaví byla zneužita, např. za účelem dostat se do skupiny osob opačného pohlaví. Výjimkou jsou však lidé, v podstatě jen muži, kteří se dostali do křížku se zákonem kvůli násilným trestným činnostem a kteří si až během soudního procesu nebo krátce poté uvědomili, že se cítí být ženami. Toto jednání je v drtivé většině případů skutečně účelové a daní jedinci odmítají podstoupit chirurgickou změnu pohlaví. Argument odpůrců, že by mohlo docházet ke zneužití, je tak relevantní. Je ovšem otázkou, zda kvůli několika málo vypočítavým jedincům má trpět celá komunita zbytečně složitým procesem. Troufám si říct, že nikoliv.
Co by tedy pro naši společnost mohlo znamenat, kdybychom se vydali ve stopách Německa a celý proces zjednodušili? Pro většinu lidí by se nezměnilo vůbec nic. Pro transgender lidi by to znamenalo úlevu. Současně by to dalo více svobody každému jedinci. Zvolit si svůj směr, svůj život a následně být za něj zodpovědný. Dnes se někteří lékaři bojí potvrdit diagnózu, neboť nemají v rukou žádný 100% prokazatelný test a riskují, že se to v budoucnu, třeba až po pár letech, otočí proti nim. Případů, kdy člověk podstoupil změnu pohlaví a poté toho litoval, není moc, ale přesto takové jsou. Často jsou způsobené tím, že dotyčný jedinec trpěl jinými problémy, které se projevovaly podobně a jak on, tak lékař, je považovali za projevy transsexuality. Pokud bychom však srovnali počet úspěšných případů změny pohlaví a těch, kde došlo k omylu, pak se počet „omylů“ bude jevit jako naprosto nicotný.
Kdyby však ke změně nebylo potřeba nic víc než vlastní prohlášení, pak by zodpovědnost nesl jenom člověk sám. A to je podle mě správné. Pokud chci být považován za svéprávného, pak musím za svá rozhodnutí nést také zodpovědnost. Nikdo nebude bránit člověku, aby si vyhledal lékaře, pokud si nebude jistý a bude potřebovat pomoci. Vyznat se sám v sobě není někdy jednoduché. Ale opět to bude z vlastního rozhodnutí jedince, zatímco nyní je docházení k lékaři, u nás konkrétně k sexuologovi, povinné.
Měli bychom tedy následovat Německo? Určitě ano. Neměli bychom omezovat nikoho, kdo svým jednáním neomezuje nás. Stejně tak by měla zůstat zachována úhrada alespoň základních lékařských ošetření a operací, které jsou ke změně pohlaví potřeba. Protože ať se to někomu líbí, nebo ne, stále jde o zdravotní problém, který si člověk nezpůsobí sám, ale je mu vrozený. Tedy až na těch pár výjimek, které této možnosti zneužívají, ale tito lidé stejně operaci chtít podstoupit nebudou.
Jak to vnímáte vy? Uvolnili byste pravidla, ponechali stávající, nebo byste je radši ještě zpřísnili?
Článek byl sepsán na základě názoru autora a informací z následujících zdrojů:
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-nemci-umoznili-zmenu-pohlavi-bez-podminek-inspirujme-se-zadaji-cesti-trans-lide-40497012
https://www.thepinknews.com/2020/11/27/germany-trans-gender-affirmation-health-insurance-mds-gkv-spitzenverband/
https://www.foxnews.com/media/almost-75-ransgender-prisoners-rape-brutal-crimes-uk
