Článek
Sekvojovec obrovský, Sequoiadendron giganteum, je zvláštní druh stromu. Není nejvyšší, ale je nejmohutnější na světě. Je to tvor, který přežil věky, proměny podnebí i proměny samotné Země. Dnes roste jen na malém území v Kalifornii, ale jeho rod je mnohem starší než lidstvo. V době, kdy ještě po zemi chodili dinosauři, už se jeho předkové tyčili nad krajinou. V podstatě stejný tvar, stejná stavba, jen jiný svět kolem.
Fosilie potvrzují, že podobné druhy rostly před více než sto miliony let po celé severní polokouli. Kdysi bývaly běžné – v Evropě, v Asii, i na území dnešní Ameriky. Pak se ochladilo, ledovce se rozšířily a sekvojovce ustupovaly. Nakonec přežily jen v několika úkrytech, z nichž se udržel jediný – ten v pohoří Sierra Nevada. A tam rostou dodnes.
I mladé sekvojovce vypadají majestátně. Těmto není ještě ani 80 let.
Místo, kde sekvojovce přežily
Sierra Nevada leží na západě Kalifornie. Je to pás hor s dlouhými údolími, hlubokými lesy a suchými svahy. Sekvojovce se tam drží v nadmořské výšce mezi 1 400 a 2 100 metry. Nevytvářejí souvislé lesy, spíš menší ostrůvky, kterým se říká háje. Těch hájů je kolem sedmdesáti a jsou rozeseté v délce asi čtyři sta kilometrů.
Zima tam bývá sněhová, léto suché. Stromy čerpají vodu z tajícího sněhu, který se dlouho drží ve svazích. Potřebují vlhkost, ale nesnášejí přemokření. Rostou na kamenité, propustné půdě, nejčastěji granitového původu.
Zajímavé je, že oheň, který jinde znamená zkázu, pro ně hraje klíčovou roli. Kůra sekvojovce je tlustá, vláknitá a skoro nehoří. Když projde požár, oheň otevře šišky a uvolní semena. Ta pak dopadnou na spálenou půdu, kde není tráva ani mechy, a mají konečně prostor ke klíčení. Když se oheň v lese dlouho neobjeví, stromky přestávají přirůstat a háje se pomalu mění v jedlový les. Proto se dnes v parcích dělá řízené vypalování, aby se zachoval přirozený rytmus lesa.
Domovem těchto titánů je NP Sequoia
Jak sekvojovec roste?
Sekvojovec neroste rychle. Na začátku, prvních pár desetiletí, přibývá o něco víc, ale pak zpomalí. Nezastaví se však nikdy. I po stovkách let dál pomalu tloustne, roste do objemu.
Největší stromy dosahují výšky přes 80 metrů a kmen u paty mívá průměr kolem deseti metrů. Objem dřeva u největších jedinců přesahuje 1 400 kubíků. Je to těžko představitelné – takový strom váží přes tisíc tun. Dřevo má načervenalou barvu, je měkké, ale trvanlivé, a díky pryskyřicím odolává hnilobě i hmyzu.
Kořeny nejsou hluboké, většinou tři až čtyři metry, ale šíří se do šířky a proplétají se s kořeny ostatních stromů. Drží se tak navzájem. Díky tomu ustojí i silné bouře a zůstávají stát na svazích, kde by jiné dřeviny spadly.
Život sekvojovce se počítá v tisíciletích. Vědci odhadují, že některé stromy jsou staré i přes tři tisíce let. I ty „mladší“ mají běžně přes tisíc. Když se porovná jejich stáří s lidskými dějinami, vychází z toho zvláštní měřítko – některé začaly růst, když se teprve stavěly egyptské pyramidy.
Slavní velikáni
Nejznámější z nich je strom jménem General Sherman. Roste v národním parku Sequoia a je považován za největší živý organismus na Zemi, pokud se počítá objem. Měří asi 84 metrů a jeho kmen má v průměru přes 11 metrů. Věk se odhaduje na více než 2 000 let.
Vedle něj stojí další obři – General Grant Tree, President Tree, Boole Tree. Každý z nich má své jizvy po požárech, kusy odumřelé kůry, ale stále žije. Tyto stromy jsou chráněné už od konce 19. století. Kdyby tehdy nezískaly ochranu, většina z nich by dnes nejspíš neexistovala.
V 19. století se totiž sekvojovce těžily. Lidé doufali v cenné dřevo, ale ukázalo se, že je příliš křehké – lámalo se už při pádu. Obrovské kmeny se rozpadaly na kusy, které neměly skoro žádnou cenu. Právě tahle „nepraktická“ vlastnost jim paradoxně zachránila život. Po několika letech těžby se ozval odpor veřejnosti a roku 1890 vznikl Národní park Sequoia, první, který byl založen přímo kvůli ochraně stromů.
Dříve se sekvojovce kácely. Naštěstí bylo jejich křehké dřevo nepraktické a časem se kácení zakázalo, takže měly šanci přežít. Zde pokácený General Noble.
Les, který žije i po pádu
Padlý sekvojovec v lese neznamená konec. Kmeny se nerozkládají rychle, někdy trvá stovky let, než zmizí. Mezitím se stávají součástí života ostatních – drží vlhkost, na jejich povrchu klíčí mladé stromky a rostou kapradiny. V dutinách žijí drobná zvířata a hmyz. V takovém lese vlastně nic nepřijde nazmar.
Koruny starých stromů vytvářejí zvláštní prostředí – vlhké, stinné, s tlustou vrstvou mechu. V korunách, desítky metrů nad zemí, rostou malé rostliny, které by tam člověk nečekal. Sekvojovce si v podstatě nesou vlastní malý ekosystém.
Sekvojovce jinde ve světě
V 19. století se semena sekvojovce dostala i do Evropy. Rychle se rozšířila, protože strom působí majestátně a je odolný. Dnes roste v parcích po celém světě – ve Francii, Británii, Německu i u nás.
V České republice najdeme několik desítek stromů, většinou v zámeckých parcích. Některé jsou staré víc než sto let. Například v Průhonicích, Lednici nebo v Brně mají sekvojovce, které už přesáhly čtyřicet metrů. Samozřejmě nikdy nedosáhnou kalifornské velikosti – chybí jim tamní klima, sníh i suché léto – ale i tak jsou působivé.
Dřevo a využití
Dřevo sekvojovce je měkké, ale velmi trvanlivé. Nehnije, odolává hmyzu a v minulosti se používalo na stavby, střechy nebo ploty. Dnes se těžba nepovoluje, a tak se sekvojovce pěstují jen okrasně.
Pro vědce jsou zajímavé i jinak. Zkoumají, jak dokážou odolávat ohni, jak zpomalují rozklad dřeva a jak si uchovávají životní sílu po tisíciletí. Každý letokruh je záznam o minulém roce – sucha, požáry, i období hojnosti. Z těchto údajů se dá číst historie klimatu mnohem starší, než jakou dokážeme zapsat my.
Dnešní problémy
Sekvojovce mají za sebou miliony let, ale v posledních desetiletích čelí novým hrozbám. Sucho, vyšší teploty a extrémní požáry jim ubírají sílu. Požáry, které dřív bývaly přirozené a mírné, jsou dnes často tak silné, že spálí i kůru, kterou dřív oheň jen očistil. Některé háje utrpěly velké ztráty.
Správa parků proto přistoupila k řízenému vypalování a záchranným výsadbám. Sběr semen a pěstování nových stromků probíhá ve speciálních školkách. Cílem je zachovat genetickou rozmanitost, protože každý háj má trochu jiné podmínky i odlišné přizpůsobení.
Co nám sekvojovec připomíná
Sekvojovec obrovský není jen zajímavý strom. Je to připomínka toho, jak pomalý a vytrvalý může být život. Stojí na jednom místě celé tisíciletí, bez spěchu, bez okázalosti. Přežil ledové doby, požáry i těžbu, a dál roste.
Je těžké mluvit o něčem, co má tak jiné měřítko času. Pro sekvojovec je století krátká doba. Když padne, zůstane v lese jako tichý kus dřeva, který se rozkládá pomalu, beze spěchu. Z pohledu člověka je to nehybnost, ale v měřítku lesa je to nepřerušený koloběh.
Sekvojovec obrovský je dnes symbolem trpělivosti a stálosti. Ukazuje, že velikost nevzniká rychle. A že příroda dokáže držet své tempo i tam, kde se všechno ostatní mění.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.giant-sequoia.com/about-sequoia-trees/
https://www.ucc.ie/en/tree-explorers/trees/a-z/sequoiadendrongiganteum/
https://www.kew.org/plants/giant-redwood
https://www.nhm.ac.uk/discover/giant-sequoia-sequoiadendron-giganteum-worlds-biggest-tree.html
https://www.nps.gov/parkhistory/online_books/science/12/chap10.htm
https://powo.science.kew.org/taxon/urn:lsid:ipni.org:names:234727-2/general-information
