Metuzalém - borovice stará skoro pět tisíc let, starší než egyptské pyramidy. Žije dodnes…

V nehostinné krajině kalifornských Bílých hor, kde už neroste ani tráva, stojí strom. Není vysoký ani krásný, kmen má z poloviny mrtvý, větve pokroucené a popraskané. Kdo by šel kolem, možná by ho minul, aniž by mu věnoval pohled. Ale právě tenhle nenápadný strom je podle vědců starý zhruba 4 850 let. Jmenuje se Metuzalém – po biblickém praotci, který měl být nejdéle žijícím člověkem v dějinách.

Metuzalém je dnes druhý nejstarší známý žijící strom na světě. Když vyklíčil, na Zemi ještě neexistovaly pyramidy. Lidé v Mezopotámii teprve začínali rýt první znaky do hlíny. Od té doby se svět několikrát změnil, moře ustoupila i přitekla, civilizace povstaly a zmizely – a on stojí dál.

Bílé hory leží na východním okraji Kalifornie, v nadmořské výšce přes 3 000 metrů. Je to suchý, kamenný svět, kde většinu roku fouká mrazivý vítr a sníh taje jen pomalu. V létě slunce naopak pálí tak silně, že spaluje i vzduch. Tam, kde by jiný strom zmrzl nebo uschl, borovice osinaté (Pinus longaeva) našly domov.

Tyto borovice rostou tam, kde už nikdo jiný v podstatě nepřežije. A právě proto se jim daří. Nikdo s nimi nesoutěží o vodu, žádný hmyz tu nežije dost dlouho, aby napadl jejich dřevo, žádné houby zde nemají dostatek vlhka. Je to svět, kde život není snadný, ale je klidný.

Metuzalém tu stojí spolu s několika dalšími starými borovicemi. Z dálky připomínají zkamenělé ohně – kmeny stočené větrem, šedé, popelavé, některé zčernalé po úderu blesku. A přesto mezi nimi lze zahlédnout i zelenou barvu. Větve, které přežily, nesou krátké tvrdé jehlice a z každé větvičky dýchá život, který nikam nespěchá.

O Metuzalémovi se dlouho psalo, ale jeho přesné místo se dnes záměrně tají. Nejde o žádnou romantickou legendu. Důvod je prostý – ochrana. V minulosti totiž několik stejně starých stromů podlehlo lidské zvědavosti. Turisté jim šlapali po kořenech, odlamovali větve, chtěli si odnést „suvenýr“. Některé stromy to nepřežily.

Správa národního lesa Inyo se proto rozhodla: Metuzalém zůstane anonymní. Lidé vědí, že roste někde v oblasti Schulman Grove, ale který z těch pokroucených kmenů je právě on, to se neříká. Současně neexistuje ani žádná fotografie, která by byla oficiálně potvrzená jako fotografie Metuzaléma. A právě díky tomu tu může dál tiše stát.

Borovice osinaté jsou zvláštní stromy. Nerostou rychle, ale extrémně pomalu. Každý rok přidají jen několik desetin milimetru dřeva. Letokruhy jsou tak tenké, že se musí zkoumat pod lupou. Strom z nich skládá své tělo jako by pletl šátek – rok po roce, vrstvu po vrstvě.

Právě tato pomalost je jejich tajemstvím. Dřevo se díky ní stává mimořádně husté a tvrdé. Když některá část odumře, nerozpadne se – prostě vyschne a zůstane stát. V suchém, chladném vzduchu se nešíří hniloba, takže i mrtvé kmeny přežívají tisíce let. V krajině pak stojí vedle sebe živé i mrtvé stromy, a někdy je těžké rozeznat, které z nich ještě dýchají.

Dřevo borovice osinaté je tak odolné, že se z něj stal přirozený archiv. Vědci podle jeho letokruhů dokázali sestavit nepřerušenou klimatickou chronologii sahající víc než deset tisíc let do minulosti. Každý prstenec vypráví o jednom roce – o suchu, chladu nebo hojnosti.

V 50. letech minulého století sem přišel americký dendrochronolog Edmund Schulman. Hledal nejstarší stromy světa a věřil, že je najde právě zde – v zemi, kde čas plyne jinak. Pomocí úzkého vrtáku odebíral z kmenů drobné vzorky dřeva. Když je pod mikroskopem spočítal, došel k číslu, které překvapilo i jeho: víc než 4 700 let.

Byl to šok. V té době se vědělo o stromech starých několik tisíc let – o cedrech, sekvojích, tisech – ale žádný se nepřiblížil takovému věku. Metuzalém se tak stal symbolem vytrvalosti, tichým svědkem dějin, které nikdo neplánoval.

Později, v roce 2012, byl v téže oblasti nalezen ještě starší jedinec, údajně přes pět tisíc let starý. Jeho jméno a poloha však zůstávají utajeny stejně jako u Metuzaléma. Objevil do dendrochronolog Tom Harlan. Harlan tehdy pracoval s velmi přesnými jádrovými vzorky, získanými už dříve během dlouhodobého výzkumu, a údajně měl k dispozici kompletní řadu letokruhů potvrzujících stáří přes pět tisíc let. Bohužel však zemřel v roce 2013, než mohl výsledky oficiálně publikovat v odborném časopise.

Vědci z Národní lesní služby USA potvrzují, že strom skutečně existuje a že Harlanovo měření pravděpodobně odpovídá realitě. Proto dnes většina odborníků neoficiálně uznává, že nejstarší známý neklonální strom na světě je starý přibližně 5 065 let – stále borovice osinatá, jen jiný jedinec než Metuzalém.

Když se řekne, že strom je „živý“, většina lidí si představí organismus, který musí být celý činný – všechny větve, celá koruna. U borovic osinatých to tak ale nefunguje. Stačí malý pruh kůry, několik aktivních větví, a strom žije dál. Zbytek může být dávno mrtvý.

To, co vypadá jako zničený kmen, je ve skutečnosti promyšlený kompromis. Strom se zbaví části, kterou nedokáže udržet, a soustředí energii jen tam, kde ji potřebuje. Je to přístup, který by mohl být lekcí i pro lidi: nechat být to, co odumřelo, a živit jen to, co má smysl.

Díky téhle úspornosti se borovice osinaté dokážou udržet při životě neuvěřitelně dlouho. Každá zima, každý rok sucha, každá bouře zanechá stopu v jejich kmeni – ne jizvu, ale zápis.

Dřevo borovic osinatých je téměř nezničitelné. Pryskyřice, které obsahuje, působí jako přirozený konzervant. I když strom zemře, nerozpadne se. Vyschne a stane se součástí krajiny – jakýmsi kamenným dvojčetem, které přežívá dál.

V některých částech Bílých hor stojí vedle sebe stromy, které uhynuly před dvěma tisíci lety, a jiné, které jsou stále živé. Když mezi nimi prochází člověk, má dojem, že kráčí po hraně mezi dvěma časy. Živý a mrtvý les splývají v jedno.

Druh Pinus longaeva patří k rodu borovic, ale liší se od většiny příbuzných. Roste výhradně v nejvyšších a nejsušších oblastech Kalifornie, Nevady a Utahu. Příbuzné druhy, jako borovice dlouhověká (Pinus aristata), žijí kratší dobu – obvykle několik stovek až tisíc let – a mají méně husté dřevo.

Borovice osinaté dorůstají jen několika metrů, ale mohou žít celé epochy. Mají jehlice po pěti, tvrdé a krátké, které vydrží i čtyři desetiletí. V létě se zavírají, aby omezily odpařování vody, v zimě se obalují tenkou vrstvičkou pryskyřice. Kůra je popraskaná, stříbřitě šedá, místy přechází do okru a do černa.

Jejich semena dozrávají pomalu, šišky se otevírají jen za sucha. Někdy trvá i dvacet let, než strom vyplodí další generaci. Většina semen sice nikdy nevyklíčí, ale pár z nich ano – a možná z nich jednou vyroste další strom, který přežije i nás.

Díky borovicím osinatým dnes víme o klimatu víc, než bychom se dozvěděli z písemných záznamů. Každý letokruh je jako otisk minulého roku – suchý, vlhký, teplý či chladný. Porovnáváním vzorů z různých stromů vznikla nejdelší spojitá dendrochronologická řada na světě, která pomáhá porozumět vývoji klimatu celé severní polokoule.

Vědci dnes zkoumají i genetiku tohoto druhu. Zjistili, že borovice osinaté nevykazují běžné známky stárnutí. Jejich buňky se neopotřebovávají stejně rychle jako u jiných rostlin. Strom tedy nezestárne „najednou“ – jeho části se obměňují, zatímco celek zůstává funkční. Lze říci, že Pinus longaeva nestárne, ale pouze se pomalu proměňuje.

Metuzalém nestojí proto, aby někomu něco dokazoval. Nepřekonal čas – prostě ho přežil. Jeho existence je spíš připomínkou, že příroda má vlastní rytmus, který se nedá zrychlit.

Když se lidé pokoušejí definovat dlouhověkost, často ji spojují s výkonem, s překonáváním překážek. U tohoto stromu je to jinak. Žije tak, že neplýtvá. Když je dobrý rok, přidá pár milimetrů, když je špatný, neudělá nic. A právě v té rovnováze je síla, která mu umožnila přežít všechno, co lidé zatím stihli zničit.

Metuzalém není památník, není to relikt. Je živým tvorem, který stojí tam, kde vyklíčil, a dělá přesně to, co dělá už skoro pět tisíc let: roste, když může, a čeká, když musí.

V krajině, kde vítr nikdy neutichá, se jeho větve nehýbou. Ztuhly dávno – možná únavou, možná rozvahou. V jejich kůře je napsaná historie lidstva i Země. A přesto působí, jako by ho žádný z těch příběhů nezajímal.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://allthatsinteresting.com/oldest-tree-in-the-world-methuselah-tree

https://www.theguardian.com/environment/2020/aug/02/the-methuselah-tree-and-the-secrets-of-earths-oldest-organisms

https://standfortrees.org/blog/methuselah-worlds-oldest-tree/

https://www.conservation.org/blog/methuselah-still-the-worlds-oldest-tree

https://www.independent.co.uk/news/world/americas/california-methuselah-oldest-tree-b2797646.html

https://www.pbs.org/wgbh/nova/methuselah/long2.html