Článek
Zubatky, kterým se také říká zmijí ryby (viperfish), patří mezi tvory, kteří působí dojmem, že je někdo navrhl přímo pro hororový film. Jenže jejich děsivý vzhled má čistě praktickou funkci. Druh Chauliodus sloani je jedním z nejznámějších představitelů této skupiny a dobře ukazuje, jak chladná evoluční logika dokáže vytvarovat organismus, který si v drsných podmínkách hlubokého moře poradí téměř s čímkoli.
Chaliodus sloani
Kde se s nimi můžeme setkat?
Zubatky obývají temné oblasti oceánu v hloubkách zhruba od jednoho do dvou kilometrů. V těchto místech už světlo téměř neproniká a všechny organismy tu musí fungovat s minimem energie. Není tu prostor pro zbytečné ozdoby ani přepychové tvary – tělo je zúžené a hadovitě dlouhé, pokryté tmavou kovově lesklou kůží, která dokonale splývá s okolím.
Druh Chauliodus sloani je rozšířený v teplejších i mírných oblastech světových oceánů. Na hladinu se podívá jen zřídka. Přesto ale nežije pouze u dna: patří mezi druhy, které podnikají pravidelné vertikální migrace. V noci vystoupá výš, kde je více drobných ryb a korýšů, přes den se naopak stáhne zpět do hluboké tmy.
Zuby, které se ani nevejdou do tlamy
První, čeho si na zmijí rybě všimnete, jsou její neúměrně dlouhé zuby. Vypadají jako řady zašpičatělých jehel, které by prorazily i vlastní lebku – kdyby pro ně evoluce nevytvořila speciální kapsy po stranách čelistí. Právě sem se zuby zasouvají, aby ryba mohla tlamu vůbec zavřít.
I když to vypadá jako přehnaná deformace, jde o dokonale funkční nástroj. V hlubinách, kde o potravu sice není úplně nouze, ale kde se kořist objevuje spíše náhodně, je potřeba zajistit každý úlovek na první pokus. Čelist se dokáže rozevřít do nečekané šířky a zmijí ryba tak bez problémů spolkne i kořist, která je téměř stejně velká jako ona sama.
Detail hlavy Chauliodus sloani
Bioluminiscence - světélka jako návnady
Na těle zmijích ryb najdeme desítky drobných fotoforů – světélkujících orgánů. Ty nejsou jen pasivní výbavou: ryba s nimi aktivně pracuje. Každý fotofor může blikat jinou intenzitou, díky čemuž dokáže Chauliodus sloani vytvářet jednoduché světelné signály.
Hlavní funkce je ale lov. V absolutní tmě působí každý světelný záblesk jako magnet. Malé rybky, korýši nebo plankton se přiblíží, aby si „podivný světluškový objekt“ prohlédli. A právě v ten moment přichází rychlý útok. Zmijí ryba sice není vytrvalý plavec, ale na krátkou vzdálenost dokáže vystřelit vpřed tak rychle, že kořist nestačí uniknout.
Druhou funkcí bioluminiscence je maskování. Slabé světlení na břiše vytváří proti-stínování, díky němuž ryba splývá s nepatrným světlem, které shora proniká do hloubky. Zespodu je pak pro predátora téměř neviditelná.
Dokonale přizpůsobené
Zmijí ryby nejsou velké – většina druhů z rodu Chauliodus dorůstá kolem 20 až 35 centimetrů. Čísla ale klamou. V hlubinách se velikost měří spíš podle účinnosti výbavy než podle centimetrů. A v tomhle ohledu si Chauliodus sloani vede mimořádně dobře.
- Metabolismus - extrémně pomalý, aby ryba vydržela i dlouhé období bez potravy.
- Kostra a tělo - měkké a pružné, díky čemuž odolává tlaku, který by běžné rybě rozdrtil plynový měchýř i orgány.
- Oči - citlivé, vpředu orientované, umožňují základní odhad vzdálenosti i ve stínu.
Přesná data o jejich rozmnožování jsou omezená, což není překvapivé – přímo v prostředí tisíců metrů pod hladinou se vzorky získávají velmi obtížně. Víme ale, že zmijí ryby patří mezi druhy s pelagickým třením. Samec a samice vypustí spermie a jikry volně do okolní vody, kde pak dochází k oplození. Mladé rybky tráví první fáze života v mnohem vyšších a světlejších vrstvách moře. S rostoucí velikostí postupně sestupují tam, kde dospělí jedinci tráví většinu života.
Chauliodus sloani
Hlubiny jako extrémní učitel evoluce
Když člověk porovná zmijí rybu s běžnými druhy, které zná ze sladkovodních nádrží nebo z pobřežních vod, působí jako úplně jiný biologický svět. Jenže všechny ty bizarní rysy jsou vlastně logickými odpověďmi na podmínky prostředí:
- Absolutní tma → nutnost cítit a lovit pomocí světla, nikoli podle zraku.
- Nízká hustota kořisti → extrémní zuby a schopnost spolknout velké kusy potravy.
- Vysoký tlak → měkká tkáň, žádný plynový měchýř.
- Nízké teploty → zpomalený metabolismus, který šetří energii.
Zmijí ryby tak představují krásný příklad toho, co se stane, když evoluce nemusí brát ohledy na estetiku. Vznikne tvor, který je dokonale efektivní, i když – měřeno lidským okem – je poněkud děsivý.
Proč jsou pro oceán důležité?
Ačkoli se může zdát, že jde o okrajovou skupinu hlubinných predátorů, jejich role je nenápadně zásadní. Zmijí ryby stojí uprostřed potravního řetězce:
- loví drobnější ryby a korýše,
- samy končí v žaludcích větších dravců, jako jsou hlubinné makrely, tuňáci nebo velcí hlavonožci.
Díky tomu pomáhají udržovat stabilní rovnováhu v ekosystémech, které jsou pro člověka stále z velké části záhadou.
Zmijí ryby jako Chauliodus sloani jsou typickými obyvateli míst, kam se člověk podívá jen s nejmodernější technikou. Přesto v této tiché temnotě vznikly organismy, které patří k nejúžasnějším příkladům evolučních přizpůsobení. Jejich zuby, bioluminiscence i způsob života vypadají nepravděpodobně, ale ve skutečnosti tvoří dokonale funkční celek, díky němuž dokážou přežít tam, kde většina ostatních tvorů nemá šanci.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
http://www.mesa.edu.au/atoz/viper_fish.asp
https://animaldiversity.org/accounts/Chauliodus_sloani/
https://australian.museum/learn/animals/fishes/sloanes-viperfish-chauliodus-sloani/
https://www.nature.com/articles/s41598-020-77222-8
https://www.kids-fun-science.com/viper-fish.html
https://www.mbari.org/animal/pacific-viperfish/
https://www.theguardian.com/environment/2022/dec/14/discovered-in-the-deep-the-fish-with-razor-sharp-fangs-too-big-for-its-mouth
