Hlavní obsah
Víra a náboženství

Dost bylo Santy! Nebo Ježíška?

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: freepik, www.freepik.com

Kdo je vlastně tradičním představitelem Vánoc? Je to Ježíšek, nebo Santa Claus? Vytlačuje Santa Ježíška? A opravdu je Ježíšek českou tradicí, která má být ochraňována?

Článek

Každý rok slýchám to samé. Společnost se rozdělí na dvě části, z nichž jedna nedá dopustit na Ježíška a Santu by nejradši odstřelila na měsíc. Druhá skupina má radši Santu a poukazuje na to, že Ježíšek jako novorozeně, které by mělo nosit dárky pod stromeček, je nelogické vysvětlení.

Mnoho lidí považuje Ježíška za krásnou českou tradici, která je u nás odjakživa. Kterou se pak marně snažil nahradit děda Mráz, ale nyní se ji snaží vytlačit kapitalistický Santa z té zpropadené Ameriky. Je náš Ježíšek opravdu náš? A jak to všechno vlastně začalo?

Oslavy zimního slunovratu

Na prvopočátku byla pohanská tradice a oslava zimního slunovratu. Jedná se o den, kdy je noc nejdelší a den naopak nejkratší. Pohané věřili, že jednoho dne se může stát, že slunce už se nenavrátí a svět zůstane v temnotě. Proto se v tento den hluboce modlili, aby se tak nestalo a slunce se opět navrátilo. Návrat slunce znamenal novou naději. Světlo, příslib nového života, nového začátku, nového cyklu.

Prapůvodně slavily slunovrat převážně severské kmeny. Germáni jej označovali jako Jul nebo Jule podle jednoho ze jmen boha Ódina - jólfaðr - otec Jule. Staří Keltové slunovrat zprvu neslavili, měli řadu jiných svátků, které pro ně byly důležitější. Pod vlivem Germánů však tento svátek přijali také a podobně se tomu stalo i u starých Slovanů - ti jej pojmenovali jako Kračun (krátký) nebo také jako Božić (mladý bůh). Ať už je tento svátek pojmenovaný jakkoliv, jeho podstatou byla oslava slunce, ročního cyklu, znovurodícího se života. Vznikla symbolika boha, který se v tento čas rodí, na jaře dospívá, v létě je v plné síle, na podzim chřadne a v zimě umírá, aby mohl být následně znovu zrozen.

Už tehdy byly pro tento svátek typické barvy, které se zachovaly až do dnešní doby - zelená, symbolizující rostliny, které vydržely zelené i přes zimu (jmelí, cesmína…), červená a zlatá jako barvy slunce.

Křesťanská nadstavba

Oslav slunovratu následně využila církev. V polovině 4. století našeho letopočtu začala praktikovat oslavu narození Krista na 25. prosince. Oslavy tak splynuly a dostaly křesťanský rozměr.

Každá „frakce“ křesťanů měla o svátku ale svoje představy. Římsko-katoličtí křesťané uctívali mj. svatého Mikuláše (6. prosince), kterého si postupně vlivem bohoslužeb spojili s obdarováváním a určitou výchovnou funkcí - zpočátku nebylo běžné, že by se dětí ptal, jestli byly hodné, ale postupně se tento zvyk ujal. Protestantům se ale uctívání svatých nelíbilo a tak Martin Luther, německý reformátor, přiřknul tuto aktivitu Ježíškovi (Christkind) a zvyk obdarovávání se posunul ke Štědrému dni (popř. na Boží hod). K tomuto posunu od Mikuláše k Ježíškovi ale došlo až v první polovině 16. století.

Martin Luther si ale Ježíška představoval jako bezbranné miminko v zavinovačce. Snažil se o co největší protiklad vůči běžně přijímané představě Boha jako někoho velkého, všemohoucího. Myšlenka, že nás obdarovává malé dítě, které leží v klíně matky, však nebyla pro mnoho lidí zrovna uspokojující. Jak by takové nemohoucí nebožátko mohlo někoho obdarovávat? Postupem času se vlivem baroka začal Ježíšek zobrazovat čím dál častěji jako malý chlapeček s blonďatou kudrnatou kšticí a andělskými křídly. Taková představa už dávala mnohem větší smysl. Martin Luther by z toho asi nebyl nadšený, ale lidová tvořivost a potřeba si Ježíška lépe „zhmotnit“ udělaly svoje.

Ježíšek dárkonoš se postupně rozšiřoval mezi evangelíky nejen po celé střední Evropě, ale i za její hranice. Ježíška si s sebou přivezli i němečtí emigranti, kteří mířili do Jižní Ameriky. K nevoli katolické církve začal postupem času pronikat i do katolických domácností.

Svatý Mikuláš

Ač by se mohlo zdát, že Ježíšek plynule nahradil svatého Mikuláše, opak je pravdou. Obě postavy se dokázaly udržet a existovat společně.

Svatý Mikuláš z Myry byl biskup, který už za svého života proslul svojí štědrostí a obdarováváním potřebných a dodnes je jedním z nejvíce uctívaných svatých. Je patronem námořníků, obchodníků, řezníků, lukostřelců, sládků, rybářů, dětí, lékárníků, právníků, studentů, kameníků, knihařů, vězňů a řady dalších skupin. Často bývá zobrazován s mitrou a berlou nebo třemi zlatými jablky na knize a v červeném plášti. Uvádí se, že zemřel 6. prosince, ale podle některých historiků může jít o falešné datum, které bylo určeno jen proto, aby „překrylo“ pohanský svátek zrození Diany. Ať už je skutečnost jakákoliv, faktem zůstává, že jeho odkaz přetrval až do dnešních dnů a v řadě zemí je stále velmi oblíben, např. v Nizozemí, USA a trochu paradoxně i v Německu.

Postava Mikuláše a její zobrazení se u jednotlivých národů, ale i krajů liší. U nás je např. zobrazován spíše jako biskup, kterého doprovází čert a anděl. V Nizozemsku, kde je velmi oblíbený, je zobrazován podobně, ale místo čerta a anděla ho doprovází Černý Petr. Mikuláš se zde nazývá jako Sinterklaas (zkrácená verze pro Sint Nikolaas) a má svoji knihu, do které si zapisuje, zda byly děti hodné, nebo zlobivé. Černý Petr má u sebe jutový pytel, do kterého může zlobivé děti hodit.

Sinterklaas přichází již v polovině listopadu, a to ze Španělska. Jedná se o novější tradici, počínající někdy v 19. století, která měla zdůvodnit, jak přišel k pomerančům a granátovým jablků, kterými pak následně obdarovává děti.

V nizozemských městech se pohybuje na bílém koni a navštěvuje potřebné, nemocnice, školy, ale nově i nákupní centra. 5. prosince večer (nebo 6. prosince ráno) pak nizozemské děti připravují v blízkosti komínů (nebo nověji u ústředního topení) boty, do kterých dávají často mrkev a seno pro Sinterklaasova koně. U komínů proto, že Sinterklaas se se svým koněm pohybuje nad střechami domů.

Připadá vám to povědomé? Ano, Sinterklaas je předobrazem Santy Clause.

Santa Claus

Santa Claus je původně chybné pojmenování Sinterklaase, kterého do Států přivezli nizozemští imigranti. V úplném prvopočátku byl zobrazován v zeleném kabátu a připomínal spíše námořníka s dýmkou. Postupně pronikal do domácností a začal se stávat hlavním symbolem Vánoc. V roce 1863 ho ilustrátor Thomas Nast oblékl do červenobílého pláště. Místo koně zapřahá Santa sáně se soby a po většinu roku žije za polárním kruhem společně se svými pomocníky skřítky.

Někdy se postava Santa Clause a jeho zobrazení připisuje Coca-Cole, ale Santa byl takto zobrazován ještě dřív. Je však nepopiratelným faktem, že teprve reklama na Coca-Colu z něj udělala legendu a jeho zobrazení se stalo světoznámým. Stejně tak se nedá popřít, že se jeho postava dá velmi dobře marketingově využít ve všech směrech. Takto by se svatý biskup využít nedal a už vůbec by se nedal použít Ježíšek, který se zjevuje až na Štědrý den, což je pro obchodní účely poměrně nešťastné.

Takže kdo je vlastně tradiční a původní?

Nevím, jak je tomu v jiných zemích, ale u nás každoročně probíhá „bitva“ mezi Ježíškem a Santa Clausem a národ, místo aby se spojil aspoň během svátků, se rozdělí na dva nesmiřitelné tábory. Někteří Ježíška brání zuby nehty a Santa Clause by vyhnali zpátky za hranice, jiní ho upřednostňují, protože jim dává jako nositel dárků větší smysl než malý, těžko uchopitelný a představitelný Ježíšek.

Pokud se na to zkusíme podívat pohledem tradic, pak jsou svým způsobem tradiční oba dva - Ježíšek si drží svoje zobrazení vesměs podobné už desítky, stovky let, i když se v době baroka trochu pozměnil v andělského chlapečka, Santa v dnešní podobě je novější verzí svatého Mikuláše, který je ale pro změnu o něco starší než Ježíšek. A úplně nejpůvodnější jsou oslavy slunovratu. Má tedy smysl vyzdvihovat jednu vánoční postavu před ostatními? Vždyť i u nás slavíme svátek svatého Mikuláše a v klidu tu koexistuje s Ježíškem. Můžeme se bránit americkému zobrazení a komercionalizaci Santy, ale odvolávat se na tradice a na „českého“ Ježíška, který zas tak český vlastně není, není úplně odůvodněné. A je to vlastně paradox, že církevní postava a křesťanské svátky jsou tak mohutně bráněny v zemi, která patří mezi nejvíc ateistické. Neměli bychom se tedy spíš soustředit na to, že by Vánoce, ať už slavené na základě jakékoliv postavy, zrození apod., měly být svátky pospolitosti, klidu a vzájemné snahy být vůči ostatním milý, vůči potřebným štědrý a vůči blízkým milující?

Jak se na souboj Ježíška se Santou díváte vy?

Anketa

Koho preferujete?
Ježíška.
79,5 %
Santa Clause.
2,6 %
Ani jednoho, nezajímá mě to.
10,3 %
Je mi to jedno, každý má něco do sebe.
7,6 %
HLASOVÁNÍ SKONČILO: Celkem hlasovalo 39 čtenářů.

https://info.dingir.cz/2019/12/kdyz-jeste-nechodil-jezisek/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%BD_Mikul%C3%A1%C5%A1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%BE%C3%AD%C5%A1ek

https://cs.wikipedia.org/wiki/Santa_Claus

https://chcidoameriky.cz/santa-claus-kdy-a-kde-se-narodil-a-co-je-vlastne-zac

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kra%C4%8Dun

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz