Drabčík měří až tři centimetry a miluje hmyz živící se trusem býložravců. Žije i u nás

Drabčík huňatý (Emus hirtus) není sice obrovský nebo nebezpečný, ale zaujme na první pohled, protože vypadá zvláštně a nepřipomíná klasického brouka s hladkými krovkami. Je protáhlý, tmavý, nápadně ochlupený a při pohybu působí skoro až nervózně živě. Kdo ho uvidí na pastvině, v okolí hnoje nebo na čerstvém trusu, může mít chvíli pocit, že našel nějakého malého chlupatého tvora, který se jen náhodou ocitl ve světě hmyzu.

Ve skutečnosti jde o jednoho z našich nejzajímavějších drabčíků. Patří do čeledi drabčíkovitých, tedy mezi brouky, kteří mají krátké krovky a dlouhý, pohyblivý zadeček. Právě kvůli tomu si je lidé někdy pletou se škvory, larvami nebo s něčím „nedovyvinutým“. Jenže drabčíci jsou plnohodnotní brouci, jen vypadají jinak než ti, které běžně vídáme na květech nebo listech.

Drabčík huňatý je navíc mezi nimi nepřehlédnutelný. Dorůstá zhruba dvou až tří centimetrů, takže je na poměry drabčíků poměrně veliký. Jeho tělo je tmavé, ale pokryté hustými žlutavými až rezavými chloupky, které mu dávají zvláštní „plyšový“ vzhled. Není to ale žádný roztomilý brouček do dlaně. Je to rychlý predátor, který žije v prostředí, kam se člověk většinou nedívá rád – kolem trusu, hnoje, mršin a rozkládající se organické hmoty. Právě tam má totiž prostřený stůl. AOPK ČR uvádí, že dospělci vyhledávají hlavně čerstvý trus skotu, případně hromady hnoje nebo mršiny, kde loví larvy much a další drobný koprofágní hmyz.

Když se řekne trus nebo hnůj, většina lidí si představí špínu, zápach a něco, co je potřeba odstranit. V přírodě je to ale úplně jiný svět. Čerstvý trus velkých býložravců je malý ekosystém. Během krátké doby ho najdou mouchy, brouci, roztoči, hlístice a spousta dalších drobných organismů. Někteří se jím živí přímo, jiní do něj kladou vajíčka, další tam loví. A právě mezi lovce patří drabčík huňatý.

On sám není brouk, který by se živil hnojem jako takovým. Přitahuje ho spíš život, který se v něm rychle objeví. Larvy much, drobní brouci, jiný hmyz a jejich vývojová stadia – to je jeho skutečná potrava. V tomto směru je trochu jako dravec, který nepřichází na mršinu kvůli masu, ale kvůli všemu, co se kolem ní hemží.

Podobné druhy pomáhají držet rovnováhu v prostředí. Tam, kde je trus, bývá hodně much. A tam, kde je hodně much, přicházejí jejich predátoři. Drabčík huňatý tak není jen zajímavost pro entomology. Je součástí přírodního „úklidu“, který běží pořád, i když si ho člověk skoro nikdy nevšimne.

Podobné prostředí přitom bývalo dřív mnohem běžnější. Tradiční pastviny, drobné hospodaření, krávy a koně v krajině, hnojiště u stájí – to všechno nabízelo drabčíkovi huňatému vhodná místa k životu. Moderní zemědělství je ale často čistší, organizovanější a pro mnoho druhů hmyzu chudší. Pastvin ubylo, hospodaření se změnilo a řada míst, která dřív poskytovala životní prostor celým společenstvům hmyzu, z krajiny zmizela nebo se výrazně proměnila.

Drabčík huňatý je druh otevřené krajiny. Nejlépe se mu daří tam, kde se pasou velcí savci a kde po nich v krajině zůstává čerstvý trus. Nejde jen o samotný trus, ale i o charakter místa. Potřebuje prostředí, které není úplně zastíněné, kde je dostatek potravy a kde se jednotlivé zdroje objevují znovu a znovu. Proto je spojovaný hlavně s pastvinami, často s trusem skotu nebo koní.

Zajímavé je, že dospělí brouci jsou dobří letci. Trus je dočasný zdroj potravy. Objeví se, pár dní nebo týdnů v něm probíhá intenzivní život, a pak jeho význam slábne. Druh, který je na takové prostředí vázaný, musí umět rychle hledat nová místa. Nestačí čekat na jednom bodě. Brouk musí letět, najít pach čerstvého trusu, přistát a využít chvíli, kdy je tam nejvíc kořisti.

Právě tahle závislost na dočasných zdrojích může vysvětlovat, proč je výskyt drabčíka huňatého tak roztroušený. Někde se objeví, jinde dlouho ne. Není to brouk, kterého by člověk našel na každé louce. A i tam, kde žije, se s ním nemusí setkat snadno. AOPK uvádí jeho rozšíření v Česku jako roztroušené a ojedinělé po celém území, dnes hlavně v podhorských oblastech.

Nejvýraznější věcí na drabčíkovi huňatém je samozřejmě jeho ochlupení. U hmyzu jsme zvyklí na hladké krovky, kovový lesk, tvrdé štíty nebo jemné chloupky na těle čmeláků. Tady je ale ochlupení tak nápadné, že dalo druhu české jméno. „Huňatý“ je v tomto případě velmi přesné.

Chloupky mu dávají zvláštní vzhled, ale nejsou jen ozdobou. U podobných brouků mohou sloužit ke vnímání okolí, k ochraně těla, k lepšímu pohybu v nečistém prostředí nebo k částečnému zachycování pachů a dotykových podnětů. V přírodě často platí, že určitá vlastnost funguje hned v několika souvislostech najednou.

U drabčíka huňatého je ale jisté, že ho ochlupení činí velmi nápadným. Vypadá jinak než většina brouků, které člověk běžně potká. Jeho vzhled je tak zvláštní, že si ho lidé často zapamatují i po jediném setkání. Není to „jen další malý hnědý brouk“. Je to tvor, který má tvář, výraz a zvláštní atmosféru.

Kdybychom se na čerstvý kravský nebo koňský trus dokázali podívat očima drobného hmyzu, nepůsobil by jako klidná hromádka v trávě. Byl by to rušný prostor plný pohybu, zápachu, konkurence a nebezpečí. Larvy much se vyvíjejí v měkkém materiálu, drobní brouci se prohrabávají povrchem, další hmyz přilétá a odlétá. A mezi tím vším se pohybuje drabčík huňatý.

Je rychlý, obratný a dobře vybavený k lovu. Silná kusadla mu umožňují napadat menší bezobratlé. Krátké krovky mu nechávají volný zadeček, díky čemuž je celé tělo pružné a pohyblivé. Když je vyrušen, dokáže se rychle rozběhnout nebo vzlétnout. Není to líný brouk, který by čekal, až se k němu potrava dostane sama. Aktivně ji hledá.

Ve zdrojích je uváděn jako predátor hmyzu žijícího v trusu. Studie o jeho ekologii zmiňuje, že dospělci bývají nalézáni v otevřené krajině v dobytčím trusu, kde se živí mimo jiné brouky rodu Aphodius (hnojníci), jejich larvami, larvami much a dalšími drobnými obyvateli tohoto prostředí.

To z něj dělá jednu z těch nenápadných součástek ekosystému, které člověk obvykle přehlíží. Mouchy vnímáme jako obtížný hmyz. Hnůj vnímáme jako odpad. Ale predátory much v hnoji už skoro nikdo nezná. Přitom právě oni pomáhají tomu, aby se prostředí nezvrhlo v jednostrannou explozi jednoho druhu.

U mnoha brouků je dospělec nápadný a larva skrytá. U drabčíka huňatého je larva samozřejmě méně známá, ale biologicky velmi důležitá. Žije ve stejném typu prostředí jako dospělí brouci a také je dravá. To znamená, že celý životní cyklus druhu je navázán na prostředí bohaté na drobnou živočišnou kořist.

Larvy drabčíků obecně vypadají protáhle, pohyblivě a dravě. Nejsou to bezmocní bílí červíci čekající v potravě. Jsou aktivní a vyhledávají drobné organismy, které mohou ulovit. U drabčíka huňatého byla vývojová stadia odborně popisována teprve poměrně nedávno, což samo ukazuje, jak málo pozornosti se i nápadným druhům někdy věnuje.

To je na něm vlastně krásné. Nejde o exotického živočicha z pralesa, ale o evropského brouka, který může žít i v krajině nedaleko lidských sídel. A přesto o něm ještě donedávna existovaly mezery i v základních znalostech jeho vývoje.

Mohlo by se zdát, že když je v krajině pořád dost trusu, hnoje a much, měl by být drabčík huňatý běžný. Jenže tak jednoduché to není. Mnoho druhů hmyzu nepotřebuje jen potravu, ale správnou kombinaci podmínek. Vhodný typ pastviny, přítomnost velkých býložravců, dostatek čerstvého trusu, otevřený nebo polootevřený charakter krajiny, vhodná vlhkost, možnost přeletu mezi lokalitami a nejspíš i určitou kontinuitu prostředí.

Pokud pastvina funguje jen krátce, pokud se trus rychle odstraňuje, pokud se zvířata přesouvají jinak než dřív, nebo pokud jsou vhodná místa příliš izolovaná, druh se nemusí udržet. U hmyzu často nestačí, že „někde něco je“. Důležité je i kdy, jak dlouho, v jaké kvalitě a v jaké návaznosti na okolní krajinu.

V posledních letech se na některých místech znovu využívá pastva jako nástroj péče o krajinu. Nejde jen o to, že ovce, koně nebo skot spásají trávu. Vytvářejí mozaiku. Někde trávu sešlapou, jinde nechají vyšší porost, někde vznikne holá půda, jinde trus. A právě tahle zdánlivě nepořádná pestrost je pro mnoho druhů hmyzu cennější než dokonale udržovaný trávník.

Drabčík huňatý není druh, kolem kterého by se vedly velké veřejné kampaně. Nemá takovou popularitu jako motýli, čmeláci nebo roháči. Není krásný v běžném slova smyslu a nežije na květech, kde by ho lidé snadno fotografovali. Kdo se ale zajímá o hmyz, ví, že podobné druhy často říkají o krajině víc než nápadné druhy.

Jeho přítomnost může naznačovat, že v krajině ještě existuje určitý typ přirozeného nebo polopřirozeného děje. Že tam nejsou jen posekané louky a sterilní okraje polí, ale i místa, kde probíhá rozklad, kde žije drobný hmyz, kde se pase dobytek nebo koně a kde má smysl mluvit o skutečně živé krajině.

Na drabčíkovi huňatém je zajímavé hlavně to, že v sobě spojuje několik světů najednou. Je to predátor, ale nežije jako střevlík na lesní cestě. Je vázaný na trus, ale není to obyčejný „hnojní brouk“. Vypadá trochu odpudivě a trochu roztomile. Je nápadný, ale většina lidí ho nikdy neuvidí. Patří do české přírody, ale není samozřejmý.

Jeho příběh je vlastně příběhem staré živé krajiny. Krajiny, kde se pásla zvířata, kde nebylo všechno uhlazené, kde existoval prostor pro zápach, rozklad, hmyz a zdánlivý nepořádek. Dnes se často snažíme krajinu čistit, zarovnávat a zjednodušovat. Jenže tím z ní mizí právě ty drobné vazby, na kterých závisí spousta specializovaných druhů.

Drabčík huňatý nám připomíná, že ochrana přírody není jen o krásných místech. Někdy je i o hromádce trusu na pastvině. O larvách much, které by člověk nejraději neviděl. O broukovi, který se v tom všem pohybuje jako lovec. A o pochopení, že i nepříjemné, přehlížené a „špinavé“ části přírody mají svou přesnou roli.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

http://www.naturabohemica.cz/emus-hirtus/

https://www.eje.cz/artkey/eje-202301-0013_immature_stages_of_the_remarkable_and_rare_west_palaearctic_rove_beetle_emus_hirtus_coleoptera_staphylinidae.php

https://www.elateridae.com/clanky/315/mertlik_emus_9_1_2020.pdf

https://portal.nature.cz/w/druh-5233#/