Článek
Když se řekne ploštice, většina z nás si představí menší hmyz plochého tvaru, často spojený s vypouštěním nepříliš voňavé tekutiny při ohrožení. Lethocerus indicus je ale jiný případ. Jde o obří vodní ploštici z čeledi Belostomatidae - skupiny predátorů, kteří si ve sladké vodě vybudovali pověst nekompromisních lovců. V podstatě jde o vrcholové hmyzí predátory, kteří aktivně loví - číhají, vyrazí, přidrží, vstříknou trávicí enzymy a kořist doslova vypijí.
Kromě jejich velikosti a dravosti jsou ale zajímaví ještě v dalších aspektech. Samci se starají o nakladená vajíčka a zároveň jsou kvůli své specifické vůni vyhledávání jako kulinářská specialita.
Jak velká je „obří ploštice“ doopravdy?
Lethocerus indicus se běžně uvádí jako druh dlouhý zhruba 5–8 cm. To je v hmyzím světě velikost, která už mění pravidla hry: takový predátor si může dovolit útočit i na kořist, která by u menších vodních druhů byla mimo dosah – třeba na pulce, malé ryby nebo malé žáby.
Tělo má typicky zploštělé a oválné, zbarvené do hnědých odstínů. Z boku působí jako „kousek kůry“ nebo listí, které se válí ve vodě. Výborné maskování je důležité pro úspěšnost při lovu.
Nohy, které nejsou „jen nohy“
- Přední pár je přeměněný na mohutné uchvacovací končetiny. Nejsou to klepeta jako u kraba, ale efekt je podobný: sevřít a nepustit.
- Zadní pár funguje jako ploutve. Jsou přizpůsobené k plavání, takže hmyz dokáže ve vodě zabrat překvapivě svižně.
A dýchání? Žádné žábry. Obří vodní ploštice dýchají atmosférický vzduch a k hladině si plavou pro „nádech“. U rodu Lethocerus se často zmiňuje, že vajíčka jsou kladena nad hladinu – a to s dýcháním souvisí nepřímo taky: druh je pevně vázán na rozhraní voda–vzduch a na pobřežní vegetaci, která poskytuje úkryty, loviště i „porodnici“.
Kde žije: rýžoviště, tůně, stojaté vody… a občas i světla měst
Z hlediska rozšíření se Lethocerus indicus uvádí jako druh jižní a jihovýchodní Asie, s občasným výskytem i v jihovýchodní Číně, Rjúkjú a Nové Guinei.
Vyhledává stojaté a pomalu tekoucí vody, okraje rybníčků, tůně, kanály – a hodně často rýžová pole. Výzkumy z regionu jihovýchodní Asie zmiňují, že dospělci se vyskytují právě v prostředích spojených s vodní vegetací a zemědělskou krajinou, kde je dost potravy i úkrytů.
Rodu Lethocerus se někdy říká „electric light bug“, protože dospělci mohou v noci přilétat na umělé osvětlení. I když se jedná o převážně vodního tvora, může se díky vábení umělého světla objevit i na souši, třeba na verandě domu.
Lov: žádné hry. Jen rychlost, sevření a enzymy
Obří vodní ploštice nejsou sběrači ani „škrabači řas“. Jsou to predátoři. Mnoho času tráví tím, že skrytě číhají na potenciální kořist. Zůstávají nehybné, někdy i částečně zahrabané nebo přitisknutí k vodním rostlinám. Jakmile se kořist objeví v dosahu, vyrazí a chytí ji bleskovým pohybem mohutných předních končetin. Kořist je okamžitě fixovaná a i když se zmítá sebevíc, ploštice sevření nepovolí.
Jakmile kořist pevně drží, bodne ji bodavě-sacím ústrojím (tzv. rostrum) a vstříkne do ní enzymy, které začnou rozkládat její tkáně. Následně vysává zkapalněný obsah kořisti.
Tahle strategie je pro polokřídlé typická, ale u velkých belostomatidů nabírá „dramatický“ rozměr, protože kořist už nejsou jen larvy hmyzu. U Lethocerus indicus se přímo uvádí predace na žábách, velkém hmyzu a malých rybách.
Lethocerus indicus
Obrana a „kousnutí“ - není smrtelně nebezpečné, ale bolí
Člověk pro ni není kořist. Problém však nastává, když se ji někdo pokusí chytit do ruky, vytáhne ze sítě nebo přišlápne v mělké vodě.
Pak umí použít rostrum jako injekční jehlu. A bolest bývá popisovaná jako výrazná. V angličtině se pro obří vodní ploštice vžilo přezdívkové označení „toe biter“ a uvádí se, že jde o hmyz, který se umí bránit a může člověka bolestivě bodnout.
Samci hlídají vajíčka a doslova je udržují při životě
Tady se Lethocerus odlišuje i od části svých příbuzných. U rodu Belostoma samci často nosí vajíčka přímo na hřbetě. U rodu Lethocerus je to jinak: vajíčka jsou kladena nad hladinu na vegetaci nebo jiné pevné předměty a samec je hlídá.
A není to jen „hlídání“ ve smyslu, že tam sedí jak pes u boudy. U skupiny Lethocerinae je popisované, že samci vajíčka zvlhčují vodou, aby nevyschla. Pro embrya nad hladinou je totiž vyschnutí smrtící problém.
Samci tak reálně riskují vlastní životy při ochraně potomstva.
Noční let a nové vody: proč je schopnost létat tak důležitá
Vodní ploštice často žijí v prostředí, které není stabilní. Tůň může vyschnout, rýžoviště se vypustí, voda se zakalí, změní se chemismus. Druhy, které umí létat, mají obrovskou výhodu: mohou se zvednout a najít nové místo.
U rodu Lethocerus, jak jsem psal už výše, se zmiňuje i přitažlivost k umělému světlu – což je vlastně vedlejší efekt toho, že se jedná o nočního letce.
Lethocerus indicus
Když se z predátora stane surovina: vodní ploštice v kuchyni jihovýchodní Asie
Tohle téma bývá v Evropě vnímané jako kuriozita, ale v části jihovýchodní Asie je to normální. Lethocerus indicus je uváděn jako jedlý druh, který je známý v několika kuchyních regionu. Chuť (zejména svalů spojených s letem) bývá přirovnávána k mořským plodům.
Největší „kulinářská sláva“ se ale točí kolem samců a jejich aromatických látek. V thajském prostředí se popisuje tradiční využití samčích obřích vodních ploštic jako výrazné aromatické složky například v chilli pastách typu nam prik a v některých rybích omáčkách.
A protože je to téma atraktivní i pro potravinářskou chemii, existují práce, které se snaží charakterizovat klíčové odoranty a vysvětlit, co přesně vytváří typickou vůni, na které stojí „přidaná hodnota“ samců na trhu.
Důležitý indikátor
V malých stojatých vodách a rýžovištích je potravní síť často překvapivě krátká: hodně bezobratlých, pár obratlovců, predátoři. Velký dravý hmyz typu Lethocerus indicus do toho vstupuje jako regulátor:
- Loví velké bezobratlé (larvy vážek, vodní brouky, další hmyz).
- Bere pulce a malé ryby – tedy i skupiny, které samy loví menší živočichy.
- Sám je potravou pro ptáky, ryby a další predátory.
Výsledkem je, že v některých krajinách může být přítomnost obřích vodních ploštic spojená i s kvalitou a strukturou mokřadních biotopů a s tím, jak vypadá zemědělská praxe. Existují i projekty zaměřené na ochranu druhu v rámci „šetrnějšího hospodaření“ v mozaice rýžovišť a mokřadů (většinou tam, kde populace čelí tlaku změn prostředí).
V rýžovišti nebo tůni je to zvíře, které může mít stejnou roli jako malá štika v rybníku: nepřehlédnutelný predátor, co formuje chování i početnost kořisti. A zároveň druh, který člověk dokázal vtáhnout do své kultury – jednou jako předmět fascinace a strachu, podruhé jako delikatesu v kuchyni.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://grokipedia.com/page/Lethocerus_indicus
https://www.britannica.com/animal/giant-water-bug
https://www.ekosfop.or.kr/archive/view_article?pid=kjfp-32-5-755
https://www.nps.gov/articles/giant-water-bug.htm
https://satoyamainitiative.org/case_studies/conserving-the-giant-water-bug-lethocerus-indicus-by-eco-friendly-farming/
