Článek
Richard Benjamin Speck se narodil 6. prosince 1941 v Kirkwoodu ve státě Illinois. Chlapec z početné rodiny, americký Středozápad, obyčejné prostředí chudšího života. Jenže už v dětství se kolem něj začaly skládat věci, které sice samy o sobě nikoho nemusí udělat vrahem, ale u něj vytvořily půdu pro člověka, který se naučil jednat hrubě, bez zábran a bez odpovědnosti.
Jeho otec zemřel, když byl Richard ještě malý. Matka se později znovu provdala a rodina se přestěhovala do Texasu. Speckův nevlastní otec bývá v dobových i pozdějších popisech líčen jako tvrdý, násilnický alkoholik. Doma se pilo, křičelo a strach rostl v lidech dřív, než mohli pochopit, co si s ním počít. Speck tak nevyrůstal jako tichý chlapec z bezpečného domu, který se jednoho dne bez zjevné příčiny změnil v monstrum. Jeho cesta k násilí byla pomalá, špinavá a dlouho vlastně docela nenápadná.
Ve škole nijak nevynikal. Spíš naopak. Byl problémový a zanedbaný. Brzy začal pít. Kradl. Dostával se do potyček. Střídal drobné delikty s obdobími, kdy se zdálo, že možná zapadne do běžného života. Jenže pokaždé se vracel stejný vzorec - alkohol, výbuchy vzteku, neschopnost udržet práci, neúcta k druhým lidem a stále menší zábrany.
Muž bez pevného směru
Speck se v mládí pokoušel žít normálním životem, ale šlo mu to špatně. V roce 1962 se oženil se Shirley Maloneovou, narodila se jim dcera, jenže manželství se rychle začalo rozpadat. Speck pil, mizel, býval agresivní a domov pro něj nebyl místem odpovědnosti, ale jen další zastávkou mezi průšvihy.
Jeho trestní minulost se postupně rozrůstala. Nešlo o jednu osudovou chybu. Byla to série krádeží, vloupání, napadení a dalších konfliktů se zákonem. Speck nebýval popisován jako mimořádně inteligentní zločinec. Spíš jako neurvalý tulák, rváč a kriminálník, který se nechává unášet okamžikem. Nebyl to padouch s plánem. Byl to člověk, který se často pohyboval mezi levnými bary, krátkodobou prací, vězením a ulicí.
V polovině šedesátých let se živil mimo jiné jako námořník na vnitrozemských lodích. Práce na lodích tehdy přitahovala muže, kteří neměli pevné zázemí a byli ochotni střídat města podle toho, kde se zrovna dalo vydělat. Speck mezi ně zapadal. V létě 1966 se dostal do Chicaga. Neměl skutečný plán, neměl pevné místo, neměl nic, co by ho drželo.
A právě v Chicagu, ve městě, které tehdy žilo svým ruchem, lodní dopravou, přistěhovaleckými čtvrtěmi a obyčejným každodenním životem, se jeho chaotická násilnost protnula s životy devíti mladých žen.
Dům studentek ošetřovatelství
V domě na East 100th Street bydlely studentky ošetřovatelství. Byly mladé, pracovaly na své budoucnosti a většina z nich měla před sebou život, který se dal ještě sotva odhadnout. Ošetřovatelství byla tvrdá škola, směny, disciplína, únava a snaha vydržet.
V noci z 13. na 14. července 1966 se do jejich domu dostal Richard Speck. Podrobnosti se v různých popisech liší v drobnostech, ale jisté je, že vstoupil ozbrojený nožem a zbraní, ovládl situaci a začal ženy svazovat. Nešlo o rychlý výbuch jediné minuty. Hrůza trvala celé hodiny.
Nebyl to okamžitý útok, při kterém by pachatel ztratil kontrolu a vzápětí utekl. On kontrolu naopak postupně přebíral. Studentky držel, svazoval, odváděl jednu po druhé a vraždil je v různých částech domu. Některé byly ubodány, jiné uškrceny nebo usmrceny kombinací násilí. U jedné z obětí bylo doloženo i sexuální násilí.
Osm zavražděných žen se jmenovalo Gloria Davy, Patricia Matusek, Nina Jo Schmale, Pamela Wilkening, Suzanne Farris, Mary Ann Jordan, Merlita Gargullo a Valentina Pasion. Jejich jména by neměla být zapomenuta.
Některé ze studentek, které později Speck zavraždil
Corazon Amurao: přeživší pod postelí
Devátou ženou v domě byla Corazon Amurao. Přežila způsobem, který si lze představit jen těžko. Když Speck postupně odváděl ostatní, podařilo se jí schovat pod postel. Zůstala tam bez hnutí, v domě plném zvuků, které musely být nesnesitelné. Slyšela kroky, pohyb, možná hlasy, možná poslední okamžiky svých přítelkyň. Nemohla utéct. Nemohla jim pomoci. Mohla jen zůstat neviditelná.
Přežití v takové situaci není jen otázka štěstí. Je to i strašlivá zkouška těla. Člověk musí ovládnout dech, strach, třes, instinkt vykřiknout nebo se pohnout. Amurao později poskytla zásadní svědectví. Bez ní by policie neměla tak přímý obraz pachatele, jeho chování ani průběhu noci.
Právě její výpověď později u soudu patřila k nejsilnějším momentům. Podle dobových záznamů Specka přímo identifikovala. Proces se konal mimo Chicago, v Peorii, protože případ byl už předem obrovsky známý a bylo obtížné zajistit nezaujaté prostředí. Rozhodnutí Nejvyššího soudu státu Illinois později uvádí, že osm žen bylo zavražděno v jejich městském domě v Chicagu a že řízení bylo přeloženo z Cook County do Peoria County.
Pátrání po muži s tetováním
Ráno po vraždách se případ okamžitě stal celoměstským šokem. Chicago bylo zvyklé na kriminalitu, ale tohle bylo jiné. Osm mladých žen zavražděných během jediné noci v domě, který měl být bezpečným zázemím. Policie měla popis pachatele a jeden výrazný detail - tetování na paži. Speck měl nápis „Born to Raise Hell“, tedy volně přeloženo „Zrozen, aby rozpoutal peklo“.
Po vraždách se Speck nepohyboval jako chladnokrevný uprchlík, který má připravený únik. Byl rozbitý, opilý, zraněný a chaotický. Pokusil se o sebevraždu nebo si způsobil zranění, kvůli nimž skončil v nemocnici. Tam si personál všiml tetování a spojil si ho s hledaným mužem. Policie byla upozorněna a Speck byl zatčen.
Tohle je další moment, který dobře ukazuje, jak málo na něm bylo „geniálního“. Nebyl to člověk, který by dokázal zahladit stopy. Spíš hrubá síla bez dlouhodobého myšlení. Jenže právě takoví pachatelé bývají nebezpeční jiným způsobem. Nepotřebují plán na měsíce dopředu. Stačí jim noc, nůž, alkohol, náhoda a lidé, kteří se jim připletou do cesty.
Corazon Amurao Atienza - jediná přeživší masakru
Soud a trest smrti
Proces s Richardem Speckem začal v roce 1967. Porota ho uznala vinným z osmi vražd a doporučila trest smrti. Rozsudek měl být vykonán na elektrickém křesle. Jenže americké právo se v té době měnilo. Speckův trest smrti byl nakonec zrušen a změněn na dlouholeté, prakticky doživotní vězení. Britannica uvádí, že po změnách v rozhodování o trestu smrti byl jeho trest změněn na osm po sobě jdoucích trestů v rozpětí 50 až 150 let.
Pro mnoho lidí to bylo těžko přijatelné. Rodiny obětí i veřejnost viděly muže, který zabil osm mladých žen, a přesto zůstal naživu. Jenže je potřeba rozlišovat dvě věci - spravedlnost v lidském smyslu a právní systém. Ten se nemůže pokaždé ohnout podle hrůzy konkrétního případu, i když právě u takových zločinů to veřejnost často žádá.
Speck byl opakovaně odmítán při žádostech o podmínečné propuštění. Nikdy se na svobodu nevrátil.
Vězení, které znovu pobouřilo Ameriku
Kdyby příběh Richarda Specka skončil tím, že dožil ve vězení, byl by i tak děsivý. Jenže v devadesátých letech se objevil další skandál. Na veřejnost se dostaly záběry pořízené ve věznici. Speck na nich vystupoval způsobem, který vyvolal odpor a zuřivost. Objevovaly se informace o drogách, penězích, sexuálních scénách a jeho cynickém postoji. Záznamy ukazovaly vězeňské prostředí, které vypadalo vzdálené představě tvrdého trestu.
Zpráva legislativního výzkumného úřadu státu Connecticut popisuje, že na videu byl Speck zachycen při sexuální aktivitě s jiným vězněm, ukazoval peníze, zřejmě šňupal kokain a chlubil se svým životem ve vězení.
Pro veřejnost to byla druhá rána. Nešlo jen o Specka samotného. Šlo o otázku, jak může člověk odsouzený za takový zločin působit, jako by si dokázal i za mřížemi vytvořit prostor pro požitky, obchod a výsměch pravidlům. Vraždy z roku 1966 tak znovu otevřely debatu o vězeňském systému, dozoru, korupci a o tom, co vlastně znamená trest.
Speck jako typ pachatele
Richard Speck bývá někdy nepřesně označován jako sériový vrah. Přesnější je mluvit o masovém vrahovi. Sériový vrah vraždí opakovaně v různých obdobích, mezi činy bývají časové mezery. Speck spáchal hlavní známý zločin během jediné noci. To ale neznamená, že by jeho násilí vzniklo z ničeho. Naopak. V jeho minulosti bylo mnoho varovných signálů - alkohol, kriminalita, agresivita, neschopnost respektovat hranice druhých lidí.
Nebyl to démon zrozený v jedné chvíli. Byl to člověk, který se postupně naučil, že následky se dají přežít, tresty odsedět, vztahy rozbít a pokračovat dál. Až jednou následky nepřišly pro něj, ale pro osm nevinných žen.
Richard Speck zemřel 5. prosince 1991 ve vězení v Jolietu, den před svými padesátými narozeninami. Příčinou byl infarkt. Nedostal druhou šanci venku. Nevrátil se do běžného života. Nezestárl jako svobodný muž.
Otázka lítosti u něj zůstává nezodpovězená. Z různých výpovědí a pozdějších záznamů nevystupuje obraz člověka, který by pochopil váhu svého činu. Spíš člověk cynický, hrubý a zaměřený na sebe. I to je důvod, proč jeho jméno dodnes vyvolává odpor. Někteří vrazi se časem snaží aspoň slovně předstírat pokání. U Specka se i po letech vracel pocit, že si neuvědomuje rozsah škody, kterou způsobil. Nebo je mu to jedno.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://allthatsinteresting.com/richard-speck
https://www.britannica.com/biography/Richard-Speck
https://www.chicagohistory.org/first-mass-murderer-richard-speck/
https://www.cbsnews.com/chicago/news/killer-richard-speck-confessing-video-1996-report/
https://www.isba.org/ibj/2016/11/rememberingtherichardspecktrial
https://www.biography.com/crime/richard-speck
https://www.crimeandinvestigation.co.uk/articles/richard-specks-victims
https://www.nbcnews.com/news/crime-courts/how-richard-speck-s-rampage-50-years-ago-changed-nation-n606211
