Farář přiznal porušení celibátu. Není to už přežitek?

Farář z Frýdlantu nad Ostravicí, Lukáš Engelmann, se přiznal svým farníkům k tomu, že porušil celibát a v návaznosti na toto porušení odejde z kněžské služby.

„Vím, že jste měli a máte otce Lukáše rádi a o to větší je bolest, kterou vám toto oznámení působí. Ta bolest a další negativní emoce by neměly zastínit všechno dobré, co udělal nejen ve farnosti, ale i pro další společenství i jednotlivce. Za to jsem mu vděčný,“ uvedl biskup David ve svém prohlášení frýdlantským a třebovickým věřícím.

I když to jistě myslel dobře, toto prohlášení svým způsobem evokuje přesvědčení, že pochybení otce Lukáše způsobilo věřícím „trauma“, pro které by ale neměli zapomenout na to ostatní „dobré“, co pro farnosti vykonal. Pokud je ostatní „dobré“, znamená to, že toto bylo "špatné"?

Celibát

Celibát je závazek žít bez manželství a obvykle se počítá i s absencí pohlavního styku. Týká se žen i mužů. V římskokatolické církvi je povinným závazkem pro kněží a biskupy, v ostatních církvích se většinou týká jen osob ve vysokých funkcích.

Povinnost celibátu však není původní křesťanskou myšlenkou, k jeho ukotvení došlo až v průběhu 12. století n.l. a rozhodně ne bez obtíží. Důvody k jeho zavedení nejsou dodnes jednoznačné, uvažuje se o několika možných příčinách, přičemž realita mohla být taková, že k zavedení celibátu přispěly společně.

Jednou z teorií je materiální zabezpečení nebo rozkrádání církevního majetku rodina farářů. V tehdejších dobách byli kněží církví poměrně dobře zabezpečeni, což mohlo řadu lidí vést k tomu, že se kněžími stávali ani ne tak z přesvědčení, jako kvůli zabezpečení své rodiny. Podobnou teorií je názor, že církev chtěla zabránit rozebírání a rozkrádání svého majetku rodinami knězů.

Trochu jinou teorií je myšlenka čistoty a úplného odevzdání se svému poslání. Podle ní se člověk s rodinou nemůže plně věnovat svým farníkům a víře, protože se musí starat i o svoji rodinu. Není ovlivňovaný vnějšími zájmy, ale čistě církevními.

Nejen v moderní době je celibát vystaven pravidelné kritice. Podle kritiků jde o požadavek, který odrazuje mnoho lidí, kteří by byli pro církev a farníky přínosem, ale protože nejsou schopni či ochotni dostát tomuto závazku, nemohou se stát kněžími.

Podle psychiatra Höschla asi 50 % kněžích v celibátu žije sexuálním životem, kdy jim jsou partnerkami (nebo partnery) například hospodyně či milenky.

Počátkem 21. století se v návaznosti na řadu sexuálních skandálů církevních hodnostářů rozvinula živá debata o opodstatněnosti celibátu. Podle mnohých se kvůli celibátu dostává do církve vysoké množství lidí s deviantním sexuálním chováním. Církev s papežem naopak reagovala tím, že skandály byly způsobeny příliš uvolněnou morálkou, přesexualizovanou společností a tvrdě se postavila vůči homosexuální orientaci.

Kde je pravda?

Určit, kde je pravda, asi není úplně možné. Každý případ je jiný, každá společnost má trochu jiná pravidla a ctí jiné hodnoty.

Celibát měl jistě v určitých dobách nějaké své opodstatnění, ale je otázkou, zda nepřinesl více nevýhod, než výhod. Nedá se rozporovat, že kněží bez rodiny bude mít asi více energie, času a sil na výkon své práce, než kdyby se musel starat ještě o rodinu. Na druhou stranu, může mít takový člověk pochopení pro praktický život svých farníků? Může skutečně vědět, jak žijí, čemu čelí a co cítí? Upřímně bych více ocenil kněze, který se sám stará o svoji rodinu a k tomu ještě vede svoji komunitu. Nejenže je může vést v samotném duchovnu, ale může jim dávat i praktický příklad a zkušenosti ze svého rodinného života. Bude čelit stejným výzvám jako jeho farníci. Překonávat podobné problémy.

Církev čelí značnému odlivu nejen zájemců o práci, ale i samotných věřících. Je označována za zkostnatělou, nemoderní, zaostalou a naprosto neschopnou reflektovat vývoj společnosti. Roste počet výzev o zrušení církve. Nemůžu než souhlasit. Až na to zrušení. Ač nejsem praktikující věřící, jsem toho názoru, že naše západní společnost vyrostla zejména na křesťanských hodnotách, provázejí nás v našem vývoji, kultuře a mělo by tomu tak být i nadále. Byť my Češi jsme národem převážně ateistů, duchovní život je důležitý a neměl by být opomíjen. Může nás spojovat, může tvořit malé komunity, tak jako tomu bylo dříve, kdy se lidé scházeli každou neděli v kostele.

Církev by se ale měla do značné míry transformovat. I když je neměnnost do určité míry potřebná pro zachování nějaké jistoty a stability, v mnoha ohledech by se měla přizpůsobit potřebám moderní společnosti. Měla by reagovat na její potřeby, problémy a nabízet řešení, pomocnou ruku a být majákem v nejistých dobách. Nikdo od ní nemůže očekávat bezchybnost - je tvořena lidmi a lidé chybují. Ale jde o tak velkou organizaci, že má možnost spojovat lidi z různých národů, odlišných názorů apod. Mohla by být mostem, který propojuje dva břehy, světlem v temnotě pro ty, kteří hledají pomoc.

Nebojím se, že by víra někdy úplně zanikla. A upřímně řečeno, je asi jedno, kdo čemu věří a jestli existuje Bůh a jaké jsou jeho možnosti a schopnosti. Jestli zasahuje do našich záležitostí, nebo se vůbec nevměšuje. Na tom nezáleží. Za svůj život jsme totiž v každém případě zodpovědní především my sami. Ale víra nás může provázet a může být naším morálním vodítkem, ukazatelem, když budeme váhat.

Církev je plná skandálů, ke kterým se dosud nedokázala plně postavit čelem. Hlásá odpuštění, ale není schopna akceptovat homosexualitu, přirozenost velkého množství lidí. Sama v průběhu staletí způsobila více bolesti, než kdokoliv jiný. A přesto se dnes snaží budit dojem, že je vrcholem morálky, duchovní čistoty a tím, kdo by měl ostatní poučovat o tom, jak by měli žít. Dokud se však nedokáže s tímto vším vyrovnat, bude organizací, která má na rukou krev a která káže vodu, ale pije víno. Přesto v jejích řadách slouží množství lidí, kteří nám mohou být vzorem, mohou nás vést, mohou nám podat pomocnou ruku nebo poradit, když budeme v nesnázích. Neměli bychom tyto lidi zatracovat jen proto, že nejvyšší hodnostáři nejsou schopni sebereflexe.

Je mi líto, že zrovna člověk, který byl mezi farníky tolik oblíbený a který by mohl ostatním předat mnoho dobrého, odejde kvůli tomuto požadavku z kněžského stavu. Farář, vystudovaný psychoterapeut, který se věnoval handicapovaným lidem a homosexuálně zaměřeným. Obrovská škoda. Pro církev i pro obyčejné lidi.

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-farar-z-frydlantu-nad-ostravici-sokoval-verici-uprostred-mse-porusil-jsem-celibat-priznal-se-40458502

https://cs.wikipedia.org/wiki/Celib%C3%A1t