Článek
Čtyřleté volební období se pomalu, ale jistě chýlí ke svému konci. Stávající vládní činitelé a jejich stoupenci usilovně přemýšlí, jak vylepšit svůj obraz, aby zvrátili negativní trend klesající popularity, opoziční politici pro změnu přemýšlí, jak by podporu ze strany obyvatel zvýšili. A vzájemně se snaží očernit druhou stranu tak, aby veřejné mínění hrálo v jejich prospěch.
Vzájemné politické bitky, naštěstí většinou jenom verbální, tu byly vždycky. Nemá ani smysl si idealizovat doby dřívější, neboť i tehdy se mnozí politici příliš nerozpakovali sáhnout po jakékoliv příležitosti, která by byla v jejich prospěch. Netýká se to samozřejmě jenom našich politiků, ale jde o celosvětový jev. Na druhou stranu, v některých společnostech je určité chování stále považováno za nepřijatelné a pokud se provalí nečestné praktiky některého politika, často to pro něj v takové společnosti znamená stopku a konec politické kariéry. Aspoň co se týče pozic, které jsou na očích veřejnosti.
Někdy mám pocit, že v naší zemi jsme na tohle poněkud rezignovali. Politika hrubne a co by bylo dřív skandální a nepřijatelné, nad tím dnes už mnozí z nás mávnou rukou se slovy, že to už beztak lepší nebude. Často mám podobný pocit i já, ale pa si vzpomenu na slova anglo-irského státníka Edmunda Burkeho:
„Pro triumf zla je nezbytná jediná věc, aby dobří lidé nic nedělali.“
Možná je to příliš tvrdé, nazývat hrubost politiků zlem, nicméně jsem toho názoru, že se tato hrubost odráží dál, do společnosti, která hrubne také. Když k tomu přidáme dnešní technologické vymoženosti, jako například možnost vyjadřovat se veřejně v diskuzích, které mohou číst i lidé z druhého konce republiky, nejen místní štamgasti v krachující hospodě, pak tento úpadek ještě akcelerujeme. Diskuze, byť obvykle už moderované až místy možná i nadměrně cenzurované, dávají řadě lidí pocit beztrestnosti a možnosti vypustit ze sebe tu nejhlubší frustraci.
Společnosti jsou většinou rozdělené do dvou nebo více táborů a je to tak přirozené. Každý má nějakou představu o tom, jak by svět a lidé kolem měli fungovat a samozřejmě ne vždycky se to shoduje. Když čtu některé názory v diskuzích nebo poslouchám některé rozhovory, kde lidé adorují Babiše jako toho, kdo jim přinese spásu, mám chuť se odstěhovat někam daleko, kde nikdo nebude, především kde nebudou lidé. Podobný pocit jsem měl i u amerických voleb. Nevím, jestli by Kamala Harris byla dobrou prezidentkou. Nevím, jak by vedla zemi a co by se změnilo pro obyvatele. Ale věřím, že by se snažila o to, aby společnost jako celek prosperovala, aniž by některé skupiny byly ostrakizovány. Nemusela by být perfektní, to ostatně nemůže být nikdo. Ale od politika, státníka, očekávám, že bude dělat vše, co bude moci, aby vedl společnost co nejlepším směrem, i když někdy zakopne nebo sejde a bude se muset kousek vrátit, aby se na rozcestí vydal druhým směrem.
Výhra populistického, společnost rozdělující Trumpa, byla jako rána pěstí. Sebestředný machista, kterému už dávno ujel vlak, jako reliktní pozůstatek dob minulých, který společnost ještě více zpolarizuje a především bude mít dosah i mimo Spojené státy. Bývalý prezident, který zpochybnil minulé volby, který je souzen, který podpořil i útok na Kapitol. Nevěřil jsem, že by se našlo tolik lidí, kteří by ho vynesli znovu až na vrchol. Ale stejně jako v případě slovenského scénáře, kdy mě ani ve snu nenapadlo, že by se zhrzený Fico mohl vrátit, se návrat podařil i Trumpovi. To mě vede k myšlenkám na to, kolik lidí musí být tak moc nespokojených se svým životem, že dají takovou moc do rukou lidí typu Fica nebo Trumpa. Kolik lidí je podporuje v jejich snahách poškodit některé minoritní skupiny obyvatel, ve snaze mstít se svým konkurentům a soupeřům, škodit všemu a všem, kdo nesplňují jejich představy o světě.
A pak si vzpomenu na naši zemi. Na Hradě jsme také mívali podobný typ člověka. Čas je naštěstí neúprosný a tak i exprezidenta Zemana, který pozurážel, koho mohl, spláchnul do dějin zapomnění a my můžeme jít dál. Jenže kam? Když podobně skončil i Babiš coby premiér a žezlo převzal současný premiér Fiala, říkal jsem si, že konečně se zase pohneme jiným směrem. Zase kultura trochu stoupne, a i když určitě nebudu souhlasit se vším, s čím vláda přijde, bude to přijatelné. Do Petra Fialy, který působil uhlazeným dojmem, s vyšším morálním kreditem a slušným chováním, vkládalo naděje víc lidí. Jeho jednoznačný postoj vůči okupaci Ukrajiny Ruskem byl také takový, jaký bych očekával od představitele naší země, která má podobné zkušenosti. Celkově byly kroky jeho vlády ve svých počátcích dobré, i když ne dokonalé. Ale když mám nyní hodnotit celé volební období, zůstává mi na jazyku pachuť…
- zbabraný stavební zákon, který místo zjednodušení přinesl další komplikace, o nezvládnuté digitalizaci ani nemluvě
- důchodová reforma, která vlastně ani reformou není a vláda slíbila něco, co zanedlouho sama porušila
- nezvládnutý boj s korupcí (která tu byla, je a bude, ale stejně se musíme snažit ji potírat) a ministr spravedlnosti, o jehož morálním kodexu lze více než pochybovat
- nezvládnutá inflace -s tou má bojovat ČNB, ale vláda mohla přijít s konkrétními kroky, jak zlepšit ekonomickou situaci, aby dopad na nejzranitelnější skupiny obyvatel nebyl tak silný
- nezvládnuté snížení byrokracie a zeštíhlení státního aparátu - o tom mluví každý druhý politik bez ohledu na stranu, ale zatím se to nikomu nepovedlo
Ze všeho nejvíc mám ale vládním stranám za zlé to, že ulehčily Babišovi nábor dalších podporovatelů a sympatizantů. Pro mě je Babiš naprosto nepřijatelný, jako člověk i jako politik, ale když nad tím přemýšlím, koho bych tedy měl vlastně volit? Stávající strany, které mě nepřesvědčily, že jsou schopné a na zlepšení chodu státu pracují, i kdyby třeba pomaleji, ale přece? Jejich výmluvy, že jen nedostatečně komunikují s voliči, což vede k vzájemnému nepochopení, jsou už trapné. Tím se zaklínaly všechny strany, které utrpěly nějakou porážku. Ano, jejich komunikace s lidmi je celkem tragická, ale rozhodně není příčinou jejich pádu. Petr Fiala, který mohl být silným a výrazným premiérem, který by vnesl i jistou dávku slušnosti, se stal postupem času zklamáním a některé jeho výstupy jsou nyní hodnoceny jako směšné. Babiše a jeho nohsledy v podobě Schillerové a Havlíčka však volit nebudu, i kdybych si měl ruku zlomit. A nové nebo malé strany? Ty jsou bez šancí, často i bez zkušeností, jenom s ideály, které lze ne vždy sloučit s realitou.
Volby tak pro mě trochu postrádají smysl. Volit musím, protože pasivita by byla tichou podporou Babiše. Ale nemám v podstatě koho. A když vidím, jak nabírá podporu Babiš, obávám se, že budeme následovat Slovensko nebo Spojené státy. Zároveň si říkám, jak je možné, že dokáže nabrat takové množství voličů a sympatizantů? Tolik lidí je frustrovaných a nespokojených, že jim plané Babišovy sliby zatemní úsudek? Nebo jen chtějí dát najevo současným vládním stranám, že jejich výkon je nedostatečný? Většinou slýchám argumenty:
- je bohatý, už nemá důvod si hrabat pro sebe - velmi častý argument těch, kteří volí bohaté lidi. Výše majetku však příliš nesouvisí s tím, zda si člověk bude chtít tzv. nahrabat. Hrabivost je vlastnost a ta jen tak nezmizí.
- myslí i na chudé a potřebné - často takto argumentují důchodci, popř. lidi ze sociálně slabých skupin. V našem státě máme poměrně štědrý sociální systém, na můj vkus až příliš a měl by být přísnější -pomoc by měl dostat jen ten, kdo ji skutečně potřebuje a na dobu nezbytně nutnou, ale zato by to měla být důstojná pomoc. Je mi však jasné, že ke zneužívání by stejně docházelo a kontrolní systém by musel být mohutný. Vyplatilo by se to finančně? Popravdě nevím.
- konečně to tady dá do pořádku - podobné argumenty mají i lidé, kteří by volili Fica nebo Trumpa. Milovníci starého pořádku a dob, kdy žena byla ženou (nejlépe u plotny) a muž mužem (s doutníkem v pánském salonku nebo naopak řádně smrdutým dřevorubcem, kterej spláchne dřevěnej prach večer pivem v místní putyce). Vše odlišné je mnohdy děsí, ztrácejí svoje jistoty a mají pocit, že svět spěje do záhuby. Paradoxně si to někdy myslím taky, ale právě proto, že je ještě tolik lidí, kteří nejsou schopni tolerovat odlišnosti.
Pak je jistě mnoho lidí levicově smýšlejících, kteří nemají, koho jiného by volili a tak berou Babiše jako menší zlo. Každý jsme jiný a máme svoje důvody, proč to chceme tak, nebo onak. Nikdy však nemůžu souhlasit s volbou těch, kteří využívají lidského neštěstí, bídy a nespokojenosti a využívají to ve svůj prospěch. Babiš měl dost let na to, aby předvedl, co umí a výsledek byl podobně tristní jako je výsledek současné vlády. Babiš je však mnohem nebezpečnější, neboť koncentruje veškerou moc a vliv ve svých rukou.
Naši předci bojovali za to, abychom byli svobodní po všech stránkách a abychom mohli i svobodně volit ty, kteří nás mají vést. Bohužel jsme se dostali do bodu, kdy nemáme žádného státníka, ať už levicového, pravicového nebo ze středu, který by stál za to. Místo toho, abychom šli kupředu, přešlapujeme na místě a hrozí, že brzy půjdeme i vzad.
Anketa
Článek byl sepsán na základě názoru autora.
