Glory, glory, aleluja…kapitán John Brown to zřel. Byl John Brown vrahem, nebo hrdinou?

Píseň o Johnu Brownovi existuje i v české verzi, asi nejznámější je ta, kterou nazpíval Waldemar Matuška. Že však skutečně existoval John Brown, který bojoval proti otrokářství, to už tolik lidí neví a jeho život je tak pro mnohé velkou neznámou.

Rodina přistěhovalců

John Brown se narodil na jaře roku 1800 do rodiny přistěhovalců ve státě Connecticut. Jeho dědeček, také John Brown, byl anglickým kapitánem, který padl během americké revoluce namířené proti Anglii. Tatínek Owen se během života vypracoval na poměrně bohatého občana z Hudsonu v Ohiu. Ve své koželužně dokonce zaměstnával Jesse Granta, otce budoucího amerického prezidenta Ulyssese S. Granta.

Rodina byla poměrně velká, měl několik sourozenců včetně adoptovaného bratra, ale na tehdejší poměry nebyl tento počet nic výjimečného. Nějakou dobu žili v Connecticutu, ale pak se přestěhovali do Hudsonu v Ohiu, kde se otec Owen často stýkal s Davidem Hudsonem, zakladatelem městečka a zastáncem násilného odporu otroků proti otroctví. Owen sám otrokářství nenáviděl a byl aktivním účastníkem Hudsonových debat a aktivit proti otroctví.

Maminka Ruth byla velšsko-holandského původu, dcerou důstojníka revoluční armády. Bohužel v roce 1808 zemřela několik hodin po porodu své další dcery. Otec Owen se ještě dvakrát oženil, ale i když jeho potomci macechy respektovali, citové pouto si k nim příliš nevytvořili.

Mladý John tak vyrůstal v prostředí formovaném především jeho otcem a v protiotrokářské společnosti, která se už nespoléhala na mírová řešení, ale chtěla být razantnější. Jejich domov byl zároveň otevřený i uprchlým otrokům, kterým poskytoval úkryt. Když bylo Johnovi 12 let, pracoval pro muže, který současně s ním „zaměstnával“ i černošského chlapce. Jednoho dne John viděl, jak muž chlapce bije lopatou. Když se muže zeptal na důvod, odpovědí mu bylo, že jde o otroka. Právě to byl údajně okamžik, kdy se i v mladém Johnovi vzedmula silná averze vůči otrokářství, která ho pak provázela celý život.

Brownovy začátky

V 16 letech odešel do Nové Anglie, kde měl v plánu dál studovat a stát se služebníkem evangelia. Bohužel však začal trpět zánětem očí, který přešel do chronického stavu a zabránil mu později nastoupit na Amherst College. Po nějakém čase se tak vrátil zpátky do Ohia do Hudsonu. Tam pracoval krátce v otcově koželužně, načež se mu podařilo společně s adoptovaným bratrem otevřít vlastní koželužnu mimo město.

Domluvil se s vdovou Amos Luskovou, aby se mu starala o domácnost, zatímco se věnoval práci. Vdova se tak společně se svojí dcerou Dianthe přestěhovala do jeho srubu. Mezi Dianthe a Johnem postupně vzniklo pouto, které vyústilo ve svatbu v roce 1820. Už o rok později se jim narodil první syn, celkově spolu měli sedm dětí. Manželství jim vydrželo 12 let a trvalo by i nadále, ale jak v té době bývalo časté, Dianthe zemřela na porodní komplikace v roce 1932.

Pět let po svatbě se přestěhovali do Pennsylvánie, kde koupil 81 hektarů půdy a postavil tam srub s koželužnou a stodolou, která v sobě zároveň ukrývala tajnou skrýš pro otroky na útěku. Skrýš fungovala deset let a byla součástí rozsáhlé sítě podobných úkrytů, které se přezdívalo Underground Railroad - Podzemní železnice. Tento termín použila poprvé některá média, když popisovala neúspěšné pátraní lovců otroků, kteří byli přesvědčeni, že musí existovat nějaká podzemní železnice, pomocí které otroci unikají.

Kromě samotné pomoci ve formě skrýše ve vlastní stodole zařídil John Brown i řadu dalších podobných úkrytů, kterými tuto síť významně posílil. Neangažoval se však jen v pomoci otrokům, ale snažil se rozvíjet i společnost kolem sebe. Podílel se na vybudování školy, kde se stal i prvním učitelem. Pomohl založit poštu a stal se poštmistrem, kterým byl až do doby, než se z Pennsylvánie zase odstěhoval. Brown byl velmi zbožný. Zároveň žil příkladným životním stylem - žádný alkohol nebo tabák. Dokonce nepil ani kávu nebo čaj.

Věnoval se také obchodu s dobytkem a kůžemi. Když ho však několik bílých obchodníků požádalo o pomoc s vyhnáním Indiánů, kteří tam v té době každoročně lovili, se zlou se potázali. Odvětil jim, že by radši vzal zbraň a vyhnal je samotné než Indiány.

V roce 1932 mu zemřela i druhá žena Dianthe. Podle některých zdrojů při porodu, podle jiných až na poporodní komplikace. Brown však nezůstal dlouho sám, o rok později se oženil s Mary Ann, mladší sestrou své hospodyně. Společně pak měli dalších 13 dětí, z toho sedm byli synové. Když povyrostli, společně se svým otcem bojovali za zrušení otroctví.

V roce 1836 se přestěhoval i s rodinou do Franklin Mills v Ohiu. Zatímco vyučoval v nedělní škole, nakoupil na dluh množství pozemků a pokračoval v budování tzv. Podzemní železnice, síti úkrytů pro otroky. Stal se i ředitelem banky, ale v roce 1937 utrpěl značné ztráty při velké finanční krizi. Dokonce byl i krátce uvězněn, když nechtěl uvolnit ztracenou farmu novému vlastníkovi.

Ve stejném roce se jeho bojovné úsilí proti otrokářství ještě zvýšilo, a to když byl zavražděn Elijah Parish Lovejoy za vytištění abolicionistických novin, tedy novin bojujících za zrušení otroctví. Tehdy prý John Brown přísahal:

„Zde, před Bohem, v přítomnosti těchto svědků, od této chvíle zasvěcuji svůj život zničení otroctví!“

Gileadité ve Springfieldu a masakr u Pottawatomie

Následující roky se nesly v podobném duchu. Brown se snažil finančně zahojit a podnikal ve všem možném, ale současně nezapomínal na pomoc uprchlým otrokům. V roce 1846 se přestěhoval do Springfieldu v Massachusetts, kde se setkal i s dalšími bojovníky za zrušení otroctví a společně založili Ligu Gileaditů. Dalo by se říci, že se v tomto městě našel, protože množství zdejších obyvatel sdílelo podobné postoje a vzájemně se tak utvrzovali v nutnosti boje proti otrokářství. Město se během jeho působení přeměnilo na jednu z nejbezpečnějších zastávek na Podzemní železnici a stalo se hlavním centrem abolicionistů.

V roce 1850 však Spojené státy schválily zákon, který nařizoval úřadům ve svobodných státech, aby pomáhaly s navracením uprchlých otroků a aby byli trestáni ti, kteří jim v útěku pomáhají.

Gileadité ve Springfieldu však hlídali natolik, že se odsud žádný otrok zpět do otroctví nevrátil.

Brown ve své snaze pomoci neustával. Zakoupil pozemky v North Elba v New Yorku, přestěhoval se i do Kansasu, kde se stal vůdcem protiotrokářských sil, které měly za cíl vytvořit z Kansasu stát bez otroctví. Nějakou dobu probíhaly boje mezi protiotrokářskými a otrokářskými silami bez větších ztrát na zdraví a na životech, ale jedním z prvních masakrů většího rozměru byla akce u Pottawatomie Creek. Zuřivost v něm vyvolala zpráva o tom, že otrokářský senátor Preston Brooks zbil v Senátu holí senátora Charlese Sumnera. Vadilo mu jednak násilí otrokářských sil, ale také slabá reakce těch protiotrokářských.

K masakru u Pottawatomie došlo v noci z 24. na 25. května 1856. Jeho synové a další abolicionisté vedli pod jeho dohledem útok a zabili pět profesionálních lovců otroků. Během následujících tří měsíců docházelo k vzájemným odvetným útokům, při nichž přišlo o život dalších skoro 30 lidí.

V reakci na to se vydal Henry Clay Pate, silný zastánce otroctví, jmenovaný zástupcem maršála, na cestu za účelem dopadení Johna Browna. Podařilo se mu zajmout dva jeho syny a vsadit je do želez, samotný John mu však unikal.

2. června 1856 v bitvě o Black Jack se podařilo Brownovi a jeho společníkům zajmout Patea a jeho 22 mužů při obraně Palmýry.

Přepadení Harpers Ferry

O dva roky později svolal do Chathamu v Ontariu v Kanadě setkání černošských a bělošských příznivců a oznámil jim, že chce v horách Marylandu a Virginie zřídit pevnost pro uprchlé otroky. Navrhl provizorní ústavu pro lid Spojených států, která byla následně přijata a Brown byl zvolen velitelem a zároveň získal finanční i morální podporu Gerrita Smitha a dalších bostonských prominentních abolicionistů, kterým se později říkalo „Secret Six“.

V roce 1859 si pronajal v Marylandu statek Kennedy Farmhouse, který byl necelých 7 km severně od Harpers Ferry, federální zbrojnice. Tam se usadil pod jménem Isaac Smith. V noci 16. října se mu podařilo zbrojnici obsadit a zajmout zhruba 60 mužů. Doufal, že se uprchlí otroci připojí k jeho povstání a společně vytvoří armádu, s jejíž pomocí pak osvobodí další otroky.

Dokázali odolávat místní milici další den i noc, ale když dorazil plukovní Robert E. Lee, nezbylo mu, než se po dalším boji vzdát. Sám byl zraněn a přišel o dva syny. Podle jeho příbuzných plánoval útok na Harpers Ferry celé roky a žil s pocitem, že pokud Mojžíš byl vybrán Bohem, aby osvobodil a vyvedl děti Izraele z egyptského otroctví, pak byl on, John Brown, vybrán, aby osvobodil a emancipoval otroky ve Spojených státech.

Poslední chvíle Johna Browna

Brown byl následně obviněn ze zrady a souzen u státního soudu ve Virginii. Souzen byl společně se svými přeživšími muži. Obvinění bylo rozšířeno ještě o spiknutí s cílem podnítit povstání otroků a z vražd. Proces trval týden a porota po 45 minutách debaty označila 2. listopadu Browna vinným ve všech třech bodech obžaloby - vraždy, zrady a spiknutí. Odsouzen byl k veřejnému oběšení 2. prosince a byl prvním člověkem oběšeným za velezradu v historii Spojených států.

Během posledního měsíce života mohl Brown komunikovat s médii a kýmkoliv, kdo měl zájem. Dostal a napsal stovky dopisů, z nichž řada byla otištěna v novinách. Město bylo plné vojáků, protože řada lidí a skupin chtěla Browna osvobodit. On sám však osvobození odmítal s tím, že ve svých 59 letech nechce žít jako uprchlík a že věci poslouží lépe, pokud zemře jako mučedník a v jeho boji budou dále pokračovat potomci.

V den své popravy si četl v Bibli a sepsal svou závěť. Kromě jiného napsal i text, který dal svému žalářníkovi a chtěl, aby si jej všichni zapamatovali jako jedny z posledních slov:

„Já, John Brown, jsem si nyní zcela jistý, že zločiny této provinilé země nebudou nikdy odstraněny než krví. Marně jsem si, jak si teď myslím, lichotil, že by to šlo udělat bez velkého krveprolití.“

K šibenici jel na voze, kde seděl na své rakvi. Na popraviště kráčel bez známek strachu. Mezi diváky tehdy byl i budoucí generál Konfederace Stonewall Jackson a budoucí vrah prezidenta Abrahama Lincolna John Wilkes Booth.

Brown si přál být zpopelněn, což ale neumožňovaly virginské zákony a nechtěla to ani vdova po Brownovi. Jeho tělo v rakvi tak po mnoha peripetiích nakonec dorazilo na rodinnou farmu v North Elba v New Yorku.

Když o řadu let později pochodovali vojáci Unie do bitev občanské války, zpívali si píseň John Brown´s Body, která se pak stala bitevní hymnou republiky a známe ji dodnes i v české verzi.

Na počátku své cesty měl John Brown v plánu ukončit otrokářství nenásilnou formou. Jak však roky plynuly a byl svědkem hrubého zacházení s otroky, postupně nabíraly jeho aktivity i násilnější směr. Při zpětném pohledu tak byl i pro některé odpůrce otroctví příliš militantním, i když pro jiné zase nebyl dost. Dodnes se lidé jednotně neshodnou, jestli byly jeho násilné útoky oprávněné a přiměřené, nebo jestli se z něj stal nakonec vrah, který chtěl dosáhnout svého i přes mrtvoly.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.britannica.com/biography/John-Brown-American-abolitionist

https://www.battlefields.org/learn/biographies/john-brown

https://www.pbs.org/wgbh/aia/part4/4p1550.html

https://en.wikipedia.org/wiki/John_Brown_(abolitionist)

https://www.archives.gov/publications/prologue/2011/spring/brown.html

https://www.nps.gov/people/john-brown.htm