Článek
Když se řekne „největší jedovatý had Ameriky“, většině lidí se vybaví nějaká přehnaná legenda z pralesa. Někoho napadne anakonda, ale ta nepatří mezi jedovaté hady, je to škrtič. Málokdo však tuší, že skutečně existuje druh, který ten titul reálně drží – křovinář němý. Je to had, který má kolem sebe zvláštní atmosféru: je vzácný, málokdy ho někdo spatří, a přesto o něm koluje víc příběhů než o mnoha běžnějších druzích. Přitom z velké části žije úplně nenápadným životem někde hluboko v podrostu, kde si tiše hledí svého a lidskou přítomnost rozhodně nevyhledává.
Jak vlastně vypadá?
Kdo ho nikdy neviděl, bývá překvapený už samotnou velikostí. Křovinář němý (Lachesis muta) běžně přesahuje dva metry, a pokud má opravdu dobré podmínky, může dorůst i ke 3-3,5 metrům. Ty extrémní hodnoty kolem tří a půl metru se sice často uvádějí jako běžné, ale jde spíš o výjimky. Každopádně je to had, který svojí velikostí strčí ostatní „západní“ jedovaté hady do kapsy.
Křovinář němý je krásný a zároveň nejdelší jedovatý had na americkém kontinentu
Jeho šupiny jsou drsné, kýlnaté, a když se na ně podíváte zblízka, působí jako jemný vzorovaný pancíř. Tělo mívá světle hnědou, žlutavou až okrovou barvu, přes kterou se táhnou tmavé skvrny nebo kosočtverce. Někdy se vzor trochu liší podle oblasti – což u hadů z rozsáhlých tropických regionů není nic neobvyklého.
Hlava je široká a jasně trojúhelníkovitá. Když se na něj člověk podívá, pochopí, proč se tomu říká „zmijovitý výraz“. Ale nejzajímavější jsou jamky na vnímání tepla umístěné mezi nozdrami a očima. Díky nim křovinář vidí teplokrevná zvířata doslova „v infračerveném“ světle, i když je okolo absolutní tma.
A proč se mu říká „němý“? Skoro paradox. Had rozhodně není němý – jen nemá tzv. chřestivku. Umí vibrovat koncem ocasu a vydávat šustivý zvuk, jen není tak výrazný. Ten přídomek tedy nevznikl kvůli tomu, že by byl tichý jako myš, ale proto, že mu chybí varovný instrument jako mají jiní chřestýšovití.
Kde žije a proč ho skoro nikdo nevidí?
Křovinář obývá obrovské území od Kostariky až po Brazílii a Bolívii. Žije především v pralesích – těch opravdových, vlhkých, hutných, se stabilním klimatem a nekonečnými možnostmi úkrytu. Drží se nízkých nadmořských výšek, kde je teplo a vlhko prakticky celý rok.
Zajímavé je, jak nenápadný umí být. I v oblastech, kde se ví, že křovináři žijí, máte šanci ho spatřit podobnou, jako že zahlédnete tapíra na kilometr daleko. Většinu dne tráví schovaný pod popadanými kmeny, mezi kořeny stromů nebo v hustém trsu rostlin. Neleze moc do výšky – i když dokáže lézt po větvích, nedělá to často. Je zkrátka typický pozemní predátor, který spoléhá na to, že si ho nikdo nevšimne.
A ono to funguje. V deštném lese je spousta míst, kde může být had stočený do klubíčka pár centimetrů od stezky, a přesto o něm nikdo netuší.
Křovinář němý
Jak se chová a co dělá, když nikdo nekouká
Křovinář není typ hada, který aktivně vyhledává střet. Hodně času tráví v klidu, má pomalý metabolismus a loví hlavně v noci. Je to takový tichý noční predátor, který se nesnaží vynikat. Umí ale být bleskově rychlý – to se ukáže hlavně při lovu, kdy čeká na vhodné místo, až si malý savec nebo pták nevědomky vleze do dosahu.
Je to mistr vyčkávání. Nehoní kořist, neplýtvá energií. Jednoduše zasadí výpad, stáhne se a sleduje stopu zraněného zvířete, dokud jed nezapůsobí. To je mimochodem typicky zmijí strategie a u velkého hada funguje výborně.
A co když narazí na člověka? Pokud má prostor, raději se stáhne. Problém nastane jen tehdy, když se člověk ocitne moc blízko – třeba když na něj skoro šlápne. V tu chvíli křovinář nemá moc možností a jeho obrana bývá razantní. Umí totiž udeřit na nečekaně dlouhou vzdálenost.
Co jí a proč je pro les důležitý
Strava křovináře není nijak exotická. Jí hlavně:
- různé lesní krysy,
- myši a podobné hlodavce,
- malé vačice,
- občas ptáky,
- velmi zřídka obojživelníky.
Jeho role je překvapivě významná. Tropické pralesy jsou plné drobných savců, kteří se rychle množí a přenášejí choroby, a dravý had velikosti křovináře je jedním z hlavních regulátorů jejich počtu. Když v některé oblasti velcí hadí predátoři ubydou, často to vede k tomu, že se hlodavci přemnoží. A to může ovlivnit celý ekosystém.
Rozmnožování: zvláštnost, která ho odlišuje od téměř všech zmijí
Většina zmijovitých hadů na světě rodí živá mláďata. Křovinář ne. Klade vejce. A to není všechno – samice u snůšky zůstává a hlídá ji, dokud se mláďata nevylíhnou. To u jedovatých hadů rozhodně není běžné.
Počty vajec jsou různé. Malé samice kladou třeba jen pár kusů, velké klidně přes deset. Místo vybírají pečlivě: bezpečné, suché, ale přitom dostatečně vlhké, aby vejce nevyschla.
Mláďata se rodí docela velká, rovnou s funkčním jedem a stejným vzorem jako dospělci, jen v menším provedení. Od prvního dne jsou samostatná.
Velký úspěch v rozmnožování křovinářů zaznamenala letos Zoologická a botanická zahrada města Plzně, kde se z vajec vylíhlo sedm mláďat. Odchov neproběhl úplně přirozeně, ale vejce byla umístěna do inkubátoru. Chovatelé se báli, že by hlídání snůšky matku příliš stresovalo kvůli návštěvníkům a odchov by nemusel být úspěšný.
Jed a nebezpečnost
Křovinářův jed je velmi nebezpečný. Není ale pravda, že by had útočil při každé příležitosti. Naopak – útok je většinou poslední možnost.
Jed je silně hemotoxický. Ovlivňuje srážlivost krve, způsobuje rozsáhlé otoky, krevní výrony a někdy i poškození tkání. Neléčené případy mohou skončit fatálně, zvlášť v odlehlých oblastech, kde není dostupná lékařská péče. Existují ale protijedy, které účinky výrazně tlumí, pokud se podají včas.
Je také dobré zmínit, že díky vzácnosti křovináře nejsou incidenty s lidmi časté. V některých oblastech dochází mnohem častěji k uštknutím jinými, běžnějšími druhy, například křovináři rodu Bothrops.
Křovinář němý
Ohrožení a budoucnost
Ač se může zdát, že had s tak velkým areálem nevymizí, skutečnost je složitější. Křovinář potřebuje neporušený, starý les. To je prostředí, které v mnoha částech Střední a Jižní Ameriky rychle ubývá.
Hlavní hrozby:
- odlesňování,
- rozpad pralesa na malé izolované fragmenty,
- konflikty s lidmi, kteří se bojí jedovatých hadů,
- nízká hustota populace, která se po zásahu těžko obnovuje.
V některých oblastech je druh klasifikovaný jako téměř ohrožený. V praxi to znamená, že se jeho počet snižuje pomalu, ale jistě, a že ochrana lesních oblastí je pro jeho přežití klíčová.
Zajímavosti, které stojí za zmínku
- V zajetí může žít i 20 let, někdy i o něco déle.
- Rodové jméno „Lachesis“ převzali vědci z řecké mytologie – Lachesis byla bohyně, která měří délku života.
- Křovinář má jednu z nejnižších populačních hustot mezi velkými jedovatými hady.
- Jeho lov je fascinující právě tím, jak moc spoléhá na trpělivost místo rychlosti.
- Přestože dorůstá úctyhodných rozměrů, patří mezi relativně málo zdokumentované druhy - jednoduše proto, že je těžké ho v terénu najít.
Křovinář němý je přesně ten typ zvířete, který se často objevuje v pověstech, ale málokdy v reálném životě. Není to žádný zabiják, který čeká na člověka. Je to tichý, evolučně skvěle přizpůsobený lovec, který má v pralesním ekosystému svoje pevné místo. A zároveň druh, který potřebuje, aby prales zůstal pralesem – ne pastvinou nebo plantáží.
Jeho život je skrytý, klidný a vlastně docela křehký. A možná právě proto je takový magnet pro fantazii, i když pravda je mnohem zajímavější než jakákoli legenda.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://animaldiversity.org/accounts/Lachesis_muta/
https://www.reptilesofecuador.com/lachesis_muta.html
https://scispace.com/pdf/the-bushmasters-lachesis-spp-queens-of-the-rainforest-an-4g0ueip500.pdf
https://plzensky.denik.cz/zpravy_region/plzen-zoo-zoologicka-zahrada-kralovstvi-jedu-krovinar-nemy-mladata-odchov.html
