Článek
Příběh Dagmar Johanne Amalie Overbye patří k těm nejtemnějším kapitolám evropské kriminalistiky. Neodehrál se na odlehlém místě ani v časech, kdy se podobná zvěrstva dala snadno skrýt. Přesto se dánské společnosti začátkem 20. století stalo něco, co si nikdo nedokázal představit: žena, která měla být oporou zoufalým matkám, nakonec skončila jako jedna z nejznámějších vražedkyň dětí v historii země. Její případ odhalil slabiny sociální péče, ale také ukázal, jak snadno se může zneužít důvěra lidí, kteří nemají kam jinam se obrátit.
Dagmar Overbye
Mladí rodiče, sociální stigma a poptávka po „pečovatelkách“
Dagmar Overbye se narodila roku 1887 na Jutském poloostrově. Z jejího dětství se zachovalo jen málo věrohodných informací, ale nic neukazuje na to, že by vyrůstala v prostředí úplně „mimo normu“. Dánsko se tehdy rychle modernizovalo, ale stále v něm existovalo silné stigma vůči neprovdaným matkám. Ty často nemohly vychovávat dítě samy, neměly prostředky ani zázemí a stát jim nabízel jen minimální podporu.
A právě v této „mezeře“ se začala pohybovat celá řada soukromých žen, které nabízely neprovdaným rodičkám pomoc: za peníze měly novorozeně adoptovat, předat dál nebo se o něj starat. Některé to dělaly poctivě, jiné využívaly bezbrannosti a bezradnosti těch, kdo se na ně obraceli. Dagmar Overbye patřila k těm druhým – a její případ nakonec ukázal, jak strašlivým způsobem lze podobný systém zneužít.
Dvojí tvář Dagmar Overbye
Když se Dagmar začala živit jako „pečovatelka“, působila zvenčí relativně spolehlivě. Měla vlastní dítě, což některým matkám dodávalo pocit jistoty, a uměla být přívětivá. Matkám často slibovala, že jejich děti předá náhradním rodinám, a tvrdila, že zajišťuje diskrétní průběh adopce, aby se ženy vyhnuly společenskému tlaku.
Jenže za zdmi jejího bytu se odehrávalo něco úplně jiného. Místo starostlivé péče a hledání adoptivních rodin vraždila děti, které jí byly svěřeny. Způsobů bylo několik – svědectví z procesu uvádějí udušení, otravu či usmrcení teplem. V některých případech měla spálit těla v kamnech. Přesná metoda se ale případ od případu lišila.
Dodnes není stoprocentně objasněné, co ji k tomu vedlo. Odborníci a vyšetřovatelé v době procesu spekulovali o sadismu, finančních motivech nebo psychické poruše, ale žádná z hypotéz nebyla vědecky potvrzena. Jisté je jen to, že Dagmar jednala systematicky, dlouhodobě a bez známek empatie.
Prasklá fasáda a první podezření
Konec její „činnosti“ přišel v roce 1917. Jedna z matek, která Dagmar svěřila své dítě, začala mít podezření, protože jí žena nedokázala předložit žádné věrohodné informace o tom, kde dítě skutečně skončilo. Když se příliš ptala, Dagmar začala měnit výpovědi, vymlouvala se a nakonec se dostala do konfliktu, který matku přiměl obrátit se na policii.
Ilustrační obrázek
Vyšetřovatelé zprvu netušili, co přesně hledají. Příběhy o nezákonných praktikách při adopcích byly v té době relativně časté. Ale brzy narazili na důkazy, které ukazovaly na něco mnohem horšího než podvod či zanedbání péče. V bytě Dagmar objevili stopy po spalování, zbytky látek patřících dětem a další náznaky, že zde zmizelo více novorozenců, než se dá vysvětlit.
Když byla Dagmar zatčena, začala během výslechů naznačovat, že dětí bylo víc, než se původně myslelo. Její výpovědi však byly nestálé: chvíli tvrdila jedno, jindy druhé. Vyšetřovatelé nakonec dokázali prokázat vraždu devíti dětí. Sama obviněná přitom naznačila, že by počet mohl být mezi patnácti a dvaceti, ale tuto část její výpovědi nelze považovat za ověřenou – nikdy se pro ni nenašly konkrétní důkazy.
Proces, který změnil zákony
Soudní proces roku 1921 upoutal pozornost celého Dánska. Bylo to poprvé, kdy veřejnost naplno viděla, jak děravý byl systém péče o miminka narozená mimo manželství. Ženy jako Dagmar Overbye fungovaly prakticky bez jakékoliv kontroly a sociální systém jim de facto naháněl nešťastné matky do náruče.
Soud přistoupil k případu velmi striktně. Důkazy o tom, že Dagmar děti nezabila „náhodou“ nebo v afektu, byly silné. Nájemníci z domu vypovídali o podezřelém zápachu, o častých návštěvách zoufalých matek a o Dagmařiných podivných výmluvách. Forenzní stopy pak doplnily zbytek.
Rozsudek byl jednoznačný: Dagmar Overbye dostala trest smrti. Jenže Dánsko už tehdy k vykonávání poprav přistupovalo velmi zdrženlivě a smrt se v praxi ukládala výjimečně. Nakonec byla její poprava změněna na doživotní trest.
Ilustrační obrázek
Život za mřížemi a konec příběhu
Dagmar Overbye si svůj trest odpykávala ve věznici Vestre Fængsel. Z dochovaných záznamů nevyplývá, že by někdy zalitovala nebo se pokusila vysvětlit své činy. Strážní uváděli, že působila spíš uzavřeně a chladně, ale bez agresivních výlevů.
V roce 1929, po necelých osmi letech za mřížemi, zemřela. Oficiální příčina smrti byla choroba – žádné násilí, žádná dramatická scéna. Jen tichý konec jednoho z nejtemnějších příběhů své doby.
Dopad na společnost a změna zákonů
Případ Dagmar Overbye měl obrovský dopad na dánský sociální systém. Ukázal, že soukromé „kojenecké domovy“ a služby nabízející rychlé adopce fungují prakticky bez dohledu. Stát proto postupně začal zavádět regulace, zavedeny byly přísnější kontroly, povinné registrace a pravidla pro svěřování dětí do péče.
Případ se stal také varováním pro lékaře, porodní asistentky i sociální pracovníky. Ukázal, jak katastrofální může být kombinace sociálního tlaku, chudoby a absence zákonných záruk. A přestože se podobné tragédie nepodařilo zcela vymýtit, dánské úřady od té doby kladly mnohem větší důraz na to, aby žádné dítě nebylo „jen tak“ předáno do rukou někoho, kdo nabízí rychlé řešení.
Příběh, který nesmí zapadnout
Dnes, více než sto let po jejím zatčení, je Dagmar Overbye v Dánsku stále známé jméno. Nejde jen o senzaci ani o pouhou kriminální historku. Její případ je připomínkou, jak důležitá je ochrana těch nejzranitelnějších a jak nebezpečné může být slepé spoléhání se na něčí sliby bez jakýchkoliv pravidel. Na základě jejího příběhu byl volně natočen v roce 2024 i film Dívka s jehlicí (The Girl with the Needle).
A stejně jako jiné temné kapitoly historie ukazuje, že i zdánlivě obyčejný člověk může skrývat něco, co si okolí nedokáže představit. Dagmar Overbye nebyla monstrum z pověstí. Byla to žena, kterou by lidé na ulici pravděpodobně přešli bez povšimnutí. A právě v tom tkví děsivost jejího příběhu.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://cphpost.dk/2016-08-15/business-education/the-shocking-case-of-the-vesterbro-baby-burner/
https://time.com/7200185/denmark-movie-the-girl-with-the-needle/
https://www.theguardian.com/film/2025/jan/06/denmarks-oscars-girl-with-the-needle-serial-child-murderer-dagmar-overbye
https://allthatsinteresting.com/dagmar-overbye
https://europeancorrespondent.com/en/r/the-serial-killer-who-made-welfare-a-reality
