Článek
Harold Frederick Shipman nebyl muž, před kterým by lidé přecházeli na druhý chodník. Nebyl to podivín z okraje společnosti, o němž by sousedé po letech říkali, že z něj měli vždycky špatný pocit. Byl lékař. Praktický lékař v britském městě Hyde. Měl ordinaci, pacienty, manželku, děti, běžný společenský život a postavení člověka, kterému se věří už z principu.
Právě v tom spočívala hrůza jeho případu. Shipman nevstupoval do cizích domů násilím. Lidé ho pouštěli dál sami. Často to byli staří pacienti, kteří byli rádi, že doktor přišel až k nim domů. Seděl u jejich postele, prohlížel je, mluvil s nimi a působil jako někdo, kdo má situaci pod kontrolou. Jenže u mnoha z nich byla tahle návštěva poslední.
Když ho soud nakonec poslal do vězení, mluvilo se o patnácti vraždách. Jenže už tehdy bylo jasné, že to nejspíš není celé. Postupně začaly vyplouvat další případy a s nimi i nepříjemná otázka, kolik lidí vlastně zemřelo v péči doktora, kterému celé roky všichni věřili. Veřejné vyšetřování později dospělo k závěru, že obětí mohlo být víc než 200. Přesné číslo ale už asi nikdo nikdy nezjistí. Mnoho těl bylo dávno zpopelněno, některá úmrtí nikdo pořádně nezkoumal a Shipman až do konce tvrdil, že nic neudělal.
Dětství a matka, ke které měl až nezvykle blízko
Harold Shipman se narodil v roce 1946 v Nottinghamu. Na první pohled nepůsobil ničím zvláštně. Nebyl to kluk, o kterém by sousedi po letech říkali, že byl od malička divný nebo krutý. Ve škole patřil mezi chytré děti, býval spíš tichý a držel se stranou. Hodně lidí si ale všímalo jeho silného vztahu k matce.
Když vážně onemocněla rakovinou, Shipman byl ještě teenager. Doma tehdy sledoval něco, co na něj zřejmě silně zapůsobilo. Lékař k nim chodil podávat injekce proti bolesti a jeho matka po nich vždycky na chvíli viditelně pookřála. V době, kdy medicína neuměla mnoha pacientům pomoct, působilo morfium skoro jako něco mezi úlevou a milostí. Mladý Shipman tak velmi brzy poznal prostředí nemoci, umírání i zvláštní autority člověka v bílém plášti, který rozhoduje o bolesti, klidu a někdy vlastně i o posledních chvílích života.
Po letech se právě k tomu mnozí vraceli a snažili se v tom hledat vysvětlení jeho pozdějších činů. Jenže podobné teorie jsou vždycky ošidné. Spousta lidí zažije smrt rodiče nebo těžkou nemoc v rodině a nestane se z nich vrah. U Shipmana to spíš působí jako jeden z kamínků mozaiky, která začala dávat děsivý smysl až mnohem později.
Když byla jeho matka nemocná rakovinou, mladý Shipman sledoval návštěvy lékaře, který jí podával morfium proti bolesti. Pro dospívajícího chlapce to musel být silný obraz - trpící matka, lékařská autorita, injekce a téměř okamžitá úleva. Později se mnozí pokoušeli hledat právě tady začátek jeho posedlosti léky, mocí a kontrolou nad umíráním.
Tohle vysvětlení je však jen teorie. Mnoho lidí zažije doma nemoc a smrt blízkého člověka, aniž by se z nich stali vrazi. U Shipmana mohla tahle zkušenost sehrát roli, ale sama o sobě nevysvětluje desítky let podvodů, manipulace a zabíjení. Jisté je pouze to, že medicína se pro něj stala cestou k postavení, autoritě a moci.
Harold Shipman
Lékařská kariéra a první varování
Shipman vystudoval medicínu na univerzitě v Leedsu a začal pracovat jako lékař. Navenek postupoval podobně jako tisíce jiných mladých doktorů. Jenže už v sedmdesátých letech se objevilo vážné varování. Shipman si začal obstarávat opioidní lék pethidin. Nešlo o obyčejné uklidňující tablety, ale o silné analgetikum. Aby se k němu dostal, falšoval recepty.
Byl odhalen, dostal pokutu a musel podstoupit léčbu závislosti. Z dnešního pohledu je téměř nepochopitelné, že se později mohl bez větších překážek vrátit k práci praktického lékaře. Jenže tehdejší systém mu to umožnil. Jeho přestupek byl brán jako vážný profesní problém, ale ne jako signál, že by mohl být nebezpečný pro pacienty.
Po čase se usadil v Hyde u Manchesteru. Právě tam si vybudoval pověst pracovitého, schopného a sebejistého lékaře. Měl velké množství pacientů a mnoho z nich mu opravdu věřilo. Někteří ho měli rádi. Jiní ho možná vnímali jako přísného a odtažitého, ale pořád to byl doktor. A to v očích mnoha lidí stačilo.
Ordinace jako místo důvěry
Praktický lékař má ve společnosti zvláštní postavení. Není to vzdálený specialista, kterého člověk vidí jednou za život. Je to někdo, kdo zná rodinu, nemoci, stáří, úzkosti i slabosti svých pacientů. Zvlášť starší lidé v malém městě často berou svého doktora jako autoritu, které se neodmlouvá.
Shipman tohle prostředí dokonale využil. Jeho oběťmi byly převážně starší ženy, často vdovy. To neznamená, že všechny byly těžce nemocné nebo na konci života. Některé byly ve svém věku poměrně soběstačné, plánovaly běžné věci a jejich blízcí nečekali, že by měly náhle zemřít.
Typický vzorec byl znepokojivě jednoduchý. Shipman pacienta navštívil, často doma. Podal mu injekci s vysokou dávkou diamorfinu, tedy látky příbuzné heroinu, používané v medicíně proti silné bolesti. Poté vystavil úmrtní list a smrt vysvětlil jako přirozenou. U starého člověka to málokdy vyvolalo okamžitý poplach.
Shipman nevraždil v prostředí, kde by se každý úkon automaticky kontroloval. Domácí návštěvy lékaře byly založené na důvěře. Pokud doktor řekl, že starší pacient zemřel na srdeční selhání nebo jinou přirozenou příčinu, rodina často neměla důvod ani sílu odporovat. Byla v šoku, truchlila a lékařovo vysvětlení přijala.
Podezření, která přišla příliš brzy a zároveň příliš pozdě
Zvláštní na celém případu je, že podezření existovala už před jeho zatčením. Někteří lidé si všímali, že v Shipmanově péči umírá nezvykle mnoho pacientů. Pohřebníci zaznamenali, že některá úmrtí mají podobný průběh. Starší lidé byli nacházeni mrtví náhle, často doma, někdy v situacích, které nepůsobily jako dlouhé umírání.
Také jedna z lékařek v okolí upozornila, že počet úmrtí u Shipmanových pacientů vypadá neobvykle. Jenže první policejní prověření nepřineslo výsledek. Dnes se to považuje za jedno z velkých selhání. Úřady se spokojily s tím, co bylo na papíře, a na papíře všechno vypadalo jako přirozená úmrtí starých lidí.
Jenže papíry psal často právě Shipman.
Tady se ukázala zranitelnost celého systému. Lékař mohl potvrdit smrt, uvést příčinu, ovlivnit, zda bude nutná další kontrola, a zároveň měl přístup k lékům, které dokázaly zabít bez vnějších známek násilí. Pokud rodina netrvala na pitvě, případ se uzavřel.
Kathleen Grundyová a chyba, která ho prozradila
Zlom přišel v roce 1998 po smrti Kathleen Grundyové. Byla to starší žena, ale ne bezvýznamná nebo izolovaná. V minulosti působila jako starostka Hyde a její dcera Angela Woodruffová byla právnička. Právě to sehrálo zásadní roli.
Když Kathleen Grundyová zemřela, Shipman tvrdil, že šlo o přirozené úmrtí. Jenže krátce poté se objevila podivná závěť. Podle ní měla Grundyová odkázat značnou část svého majetku Shipmanovi. Její dceři to nedávalo smysl. Matku znala, věděla, jak uvažovala, a závěť působila podezřele nejen obsahem, ale i formou.
Angela Woodruffová se nenechala odbýt. Právě její nedůvěra a právnická zkušenost nakonec spustily vyšetřování, které Shipmana zastavilo.
Tělo Kathleen Grundyové bylo exhumováno a pitva odhalila vysoké množství diamorfinu. Závěť se ukázala jako padělek. Shipman udělal chybu, která byla pro jeho způsob jednání netypická. Nestačilo mu zabít. Pokusil se navíc získat majetek oběti, a tím přitáhl pozornost člověka, který se uměl ptát.
Harold Shipman
Proces s doktorem, který mlčel
Shipman byl obviněn z patnácti vražd a z falšování závěti. Soud začal v roce 1999 a patřil k nejsledovanějším procesům v Británii. Obžaloba předkládala důkazy o opakujícím se vzorci - pacienti umírali krátce po Shipmanově návštěvě, v tělech se nacházel diamorfin, zdravotní záznamy byly podezřele upravované a jeho vysvětlení neodpovídala realitě.
Shipman se po celou dobu tvářil chladně a trval na své nevině. Nepůsobil jako člověk, který by se hroutil pod tíhou obvinění. Nepřiznal se, neomluvil se rodinám, nevysvětlil motiv. Jeho mlčení bylo pro pozůstalé jednou z nejhorších částí celého případu. Mnozí se nikdy nedozvěděli, proč zemřela právě jejich matka, babička nebo manželka.
V lednu 2000 byl uznán vinným a odsouzen k doživotnímu trestu. Později bylo rozhodnuto, že nemá být nikdy propuštěn. Pro soud bylo zásadní nejen množství vražd, ale i povaha zločinu. Shipman zabíjel jako lékař. Zneužil profesi, která stojí na důvěře, a proměnil ji v nástroj moci.
Kolik lidí opravdu zabil?
Po procesu následovalo rozsáhlé veřejné vyšetřování. Nešlo už jen o to, zda je Shipman vinen. To soud vyřešil. Šlo o mnohem širší otázku - kolik lidí mohl zabít a jak je možné, že mu to tak dlouho procházelo.
Vyšetřování dospělo k závěru, že pravděpodobně zavraždil nejméně 215 lidí. U dalších desítek případů existovalo podezření, ale chyběl dostatek důkazů. Nejistota byla dána i tím, že mnoho obětí bylo zpopelněno. Jakmile je tělo spáleno, zpětné toxikologické ověření už není možné.
Číslo 215 je samo o sobě otřesné, ale ještě horší je představa, co se za ním skrývá. Nejde o anonymní statistiku. Každá z těch obětí měla svůj pokoj, rodinu, fotografie, zvyky, plány a lidi, kteří ji čekali doma. Shipmanův případ je někdy popisován jako největší série vražd spáchaná jedním člověkem v britských moderních dějinách. A přesto se odehrávala tiše, bez výstřelů, bez útěků, bez dramatických scén.
Motiv, který zůstal nejasný
U mnoha vrahů se vyšetřovatelé časem dostanou alespoň k částečnému vysvětlení. U Shipmana je to složitější. Nikdy se nepřiznal a nikdy věrohodně nevysvětlil, proč zabíjel. Proto zůstává jeho motivace předmětem výkladů.
Jedna teorie mluví o potřebě absolutní kontroly. Shipman mohl nacházet uspokojení v tom, že rozhodoval o okamžiku smrti a okolí mu přitom stále důvěřovalo. Jiná teorie zdůrazňuje jeho narcismus a pocit nadřazenosti. Další připomíná jeho zkušenost s matčinou nemocí a morfiem. Jenže žádná z těchto teorií není definitivní.
Není ani jisté, zda všechny vraždy měly stejný motiv. U některých mohlo jít o pocit moci, u jiných o zbavení se náročného pacienta, u dalších o jakýsi zvrácený rituál. To všechno jsou ale pouze úvahy. Faktem zůstává, že Shipman zabíjel opakovaně, dlouhodobě a s chladnou samozřejmostí.
Muž bez přiznání a bez lítosti
Pozůstalí často mluvili o tom, že nejhorší pro ně nebyla jen samotná smrt blízkého člověka. Bylo to i zpětné poznání, že v posledních chvílích života byl u jejich matky nebo babičky člověk, kterému rodina věřila. Někdo, kdo měl pomoci, ale místo toho pravděpodobně zabil.
Shipman jim neposkytl ani minimální úlevu v podobě pravdy. Nepřiznal vinu, neřekl seznam obětí, nepopsal motiv. Tím po sobě zanechal obrovské prázdno. Některé rodiny se nikdy nedozvěděly, zda jejich blízký zemřel přirozeně, nebo zda byl jednou z dalších Shipmanových obětí.
Sebevražda ve vězení
Harold Shipman byl nalezen mrtvý 13. ledna 2004 ve věznici Wakefield. Oběsil se ve své cele. Bylo mu 57 let. Jeho smrt vyvolala smíšené reakce. Někteří lidé cítili úlevu, jiní hněv, protože se tím definitivně uzavřela možnost, že by někdy promluvil.
Objevily se také spekulace, proč si vzal život právě tehdy. Mluvilo se o možnosti finančních výhod pro jeho rodinu, ale jisté vysvětlení neexistuje. I v tom zůstal Shipman stejný jako za života - uzavřený, neprůhledný a neochotný dát komukoli odpověď.
Co jeho případ změnil?
Shipmanův případ nebyl jen příběhem jednoho vraha. Byl také obžalobou systému, který mu umožnil pokračovat. Po vyšetřování následovaly změny v kontrole úmrtních listů, v nakládání s nebezpečnými léky a ve sledování podezřelých vzorců v lékařské praxi. Británie si musela přiznat, že slepá důvěra v profesní autoritu může být nebezpečná, pokud není doplněna skutečnou kontrolou.
Shipman nevyužíval strach. Využíval důvěru. Lidé mu věřili, protože byl lékař, protože působil klidně, protože měl razítko, bílý plášť a společenské postavení. A on tu důvěru obrátil proti těm nejzranitelnějším.
Dodnes zůstává jedním z nejtemnějších příkladů toho, co se může stát, když se moc spojí s naprostým nedostatkem svědomí. Harold Shipman nebyl monstrum z temné ulice. Byl to doktor odvedle.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC318504/
https://www.stoplusjednicka.cz/smrt-na-predpis-britsky-lekar-harold-shipman-usmrtil-nejmene-215-pacientu
https://www.lidovky.cz/relax/lide/250-bezduvodne-zavrazdenych-pacientu-doktor-smrt-zmenil-britske-zdravotnictvi.A170206_001531_lide_gib
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/vrazdici-doktor-smrt-zemrel-na-opratce.A010105_082312_zahranicni_zem
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/doktor-smrt-visel-v-cele-na-prosteradle_200401131316_mhromadka
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/konec-britskeho-lekare-harolda-shipmana-prezdivaneho-doktor-smrt-170536
