Článek
Fenomén zvaný hikikomori není v dnešní době neznámým pojmem, ale přesto ani odborníci nemají úplně jasno, co je jeho podstatou, co přesně ho způsobuje a do jaké míry souvisí s jinými známými duševními poruchami. A je to vůbec porucha?
Hikikomori - když tlak na úspěch vede k uzavření se
S termínem hikikomori přišel poprvé japonský psychiatr Tamaki Saitō, který tento termín i vymyslel a (nejen) v Japonsku je považován za předního odborníka na tento jev.
Podrobněji jej popsal na přelomu tisíciletí, ale jeho počátky sahají ještě řadu let zpátky. „Kolébkou“ tohoto jevu je Japonsko, i když v dnešní době není jediné, kde se lidé hikikomori objevují. Přesto jich je zde naprosto bezkonkurenčně nejvíce. Není se čemu divit - japonský smysl pro dokonalost, perfekcionismus, společenský tlak na úspěch, to vše je notoricky známé a jen málokdo z nás si dokáže představit, jaký tlak musí tamní lidé pociťovat.
Problém se může týkat člověka z jakékoliv věkové skupiny, ale tou nejvíce „postiženou“ jsou mladí lidé. Spouštěčem často bývá nějaký neúspěch, u mladých lidí to bývá neúspěch ve škole, u starších zase v práci, který člověka traumatizuje, neboť jej považuje za ostudu. Dále se může jednat o trauma z dětství nebo šikanu. V návaznosti na tyto pocity hanby a ostudy se člověk stáhne do ústraní a postupně zpřetrhá veškeré komunikační a sociální vazby se svým okolím. Do jisté míry se tak jedná o obranný mechanismus, který však nepomine v dohledné době, ale naopak se stane přirozeností daného člověka.
Sociální fobie? Závislost na počítači? Deprese?
Přestože odborníci nejsou zajedno, podle dosavadních výzkumů a studií není mezi hikikomori a jinými patologickými jevy jednoznačné rovnítko. Hikikomori, ač může někomu připomínat sociální fobii, není fobií ze společnosti a společenských interakcí. Na druhou stranu, mnoho hikikomori lidí trpí nějakou formou psychiatrické poruchy, která může tento jev ještě umocnit. Celou situaci ztěžuje skutečnost, že např. v Japonsku jsou lidé velmi citliví na psychiatrické diagnózy, a proto tamní lékaři hledají způsob, jak pacientovi sdělit zjištěnou diagnózu jemněji - a hikikomori, narozdíl od psychiatrických poruch, je společensky vnímáno s větší tolerancí než třeba schizoidní porucha osobnosti, sociální úzkostná porucha apod. Proto mnohdy lidé hovoří o hikikomori, aniž by se jednalo o pravou diagnózu. Dnes tedy tento pojem zahrnuje mnohem širší rozsah charakteristik, než tomu bylo původně a můžeme se setkat s rozdělením na primární hikikomori - to jsou lidé, kteří nevykazují žádné psychiatrické poruchy, a sekundární hikikomori, kde se pod tímto termínem skrývají lidé, kteří ve skutečnosti trpí některou z psychiatrických poruch.
Sám se sebou, v pokoji, bez přátel a bez rodiny
Hikikomori nemá jednotnou definici, ale obecně se za lidi hikikomori považují ti, kteří:
- jejich chování trvá déle jak šest měsíců
- většinu času nebo všechen tráví uzavření doma, obvykle ve svém pokoji (v případě mládeže)
- vyhýbají se jakýmkoliv sociálním vztahům včetně rodinných
- netrpí žádnou jinou duševní či fyzickou poruchou, která by zapříčinila to, že se takto straní ostatních
- nemají zájem studovat či pracovat
Z výše uvedeného se dá odvodit, že tento fenomén se týká především mládeže z bohatších rodin. Nejčastěji to bývají nejstarší synové, kteří po neúspěchu rezignovali na studium, zavřeli se v pokoji a mohou takto fungovat jen díky tomu, že bohatí rodiče je zvládnou živit. Souvisí s tím i fenomén tzv. měkkých rodičů, hlavně matek, které své potomky nenutí začít společensky fungovat a umožňují jim vést život za zavřenými dveřmi pokoje. Takto uzavřeně mohou žít i starší jedinci hikikomori, protože v dnešní době není problém si vše objednat online a nemuset opustit zdi bytu. Někteří jsou schopni si za těchto podmínek i vydělávat prostřednictvím počítače.
Hikikomori postupně ukončí veškeré sociální vazby, které si mohli v předchozí době vytvořit. Ztrácejí přátele, známé a bohužel dojde i k výraznému ochlazení rodinných vztahů. I přesto jsou rodinní příslušníci, nejčastěji matky, ochotní tolerovat hikikomori a zajišťovat jim přísun jídla.
Jak hikikomori tráví čas o samotě, jejich sociální schopnosti zakrňují a dostávají se tak do začarovaného kruhu. I když si začnou uvědomovat, že jejich život není za těchto podmínek zcela v pořádku, nejsou často schopni nově navázat kontakt s někým dalším a problém začít řešit. Dlouholetí hikikomori dokonce ztrácejí schopnost řeči, neboť po řadu let třeba s nikým vůbec nepromluvili. A to vede k další frustraci a ještě silnějšímu uzavření se. Bez odborníka tak často nemají šanci se z tohoto kruhu vymanit.
V samotném Japonsku je těchto lidí výrazně přes milion. Bohužel nedávná doba covidová, která v mnoha státech vedla ke karanténám a uzavření se v domácnostech, přispěla k rychlejšímu rozvoji tohoto jevu, který navíc překročil hranice a s hikikomori se tak můžeme setkat i v Evropě.
Soto-komori a jiní
Kromě hikikomori existují další pojmy, které popisují podobné vzorce chování, ale ne tak extrémní. Existují lidé, kterým se říká soto-komori a jde v podstatě o hikikomori, kteří jsou však schopní některých interakcí s vnějším světem - přesto kontakt s jinými lidmi co nejvíce minimalizují a soustředí se pouze na samotné aktivity.
Za hikikomori mohou být mylně považováni i lidé s poruchami autistického spektra, agorafobici, lidé se sociální fobií apod. Každý z těchto problémů může vykazovat některé podobné charakteristiky s hikikomori. Je na rodinách, do jaké míry jsou v tomto směru vzdělané, aby včas rozpoznaly, že něco není v pořádku a oslovily odborníka. Ten pak s pomocí vyšetření může zjistit, zda se jedná o nějakou psychiatrickou poruchu, která by se dala léčit medikamentózně, nebo zda jde o fenomén hikikomori.
Návrat do života
Někteří hikikomori stráví podobným způsobem i celá desetiletí. Čím déle však toto uzavření se trvá, tím náročnější je případný návrat do společnosti. Vyloučený však není. Spočívá v navázání kontaktu odborníka s postiženým jedincem, který navíc musí vykazovat alespoň malý zájem o řešení situace. K navázání vztahu často dochází prostřednictvím počítače. Pokud se na zlepšení situace podílí i rodina, která jedince podpoří, je šance na úspěch nesrovnatelně vyšší, protože jen minimum hikikomori projeví alespoň špetku zájmu o pomoc.
Pokračovat se musí po malých krůčcích, protože případný neúspěch může znamenat nové a ještě silnější stažení se do sebe. Hikikomori jsou podporováni v tom, aby sami sebe vyjádřili různými způsoby, a tím navázali kontakt se společností. Dobrým způsobem může být např. vyjádření se prostřednictvím umění. Postupný návrat ke studiu nebo do práce musí být opatrný a pozvolný. Kromě nacvičování sociálních dovedností se doporučuje i fyzická aktivita.
Osvěta je v případě hikikomori zcela na místě. Co se před lety týkalo jen Japonska, to se dnes může týkat jakékoliv země. A dá se předpokládat, že počty lidí hikikomori budou do budoucna stoupat. Máte i vy ve svém okolí někoho, kdo se nadmíru straní společnosti?
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.reflex.cz/clanek/fotogalerie/106235/fenomen-hikikomori-tisice-mladych-japoncu-neopusti-po-cele-roky-svuj-byt.html
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/nejsou-v-depresi-odmitaji-ale-opustit-domovy-fenomen-hikikomori-sili-hlavne-mezi-mladymi-japonci-345857
https://old.jpsychopathol.it/wp-content/uploads/2015/07/01b-Suwa1.pdf
https://dvojka.rozhlas.cz/cyril-hoschl-hikikomori-neni-japonsky-fenomen-v-extremni-socialni-izolaci-ziji-8677668
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC4912003/
https://theconversation.com/hikikomori-understanding-the-people-who-choose-to-live-in-extreme-isolation-148482
