Obří pavouk z temných jeskyní a sklepů měří až sedm centimetrů. Žije i u nás, potkat ho nechcete.

Když se řekne „náš obří pavouk“, většina lidí si vybaví křižáka na zahradě nebo pokoutníka v rohu pokoje. Meta temnostní do téhle představy moc nezapadá. Na povrch se totiž téměř nepodívá – svůj život tráví v místech, kam běžný návštěvník vejde možná jednou za rok a často s baterkou v ruce. Přitom jde o jeden z nejrozšířenějších druhů evropského podzemí. Pro někoho jsou i tito obříci vlastně drobní pavoučci, ale pro nás, co pavouky ve své blízkosti nemusíme, jsou to zkrátka obři.

Je zvláštní, že právě tahle meta, velká a nápadná, je pro většinu lidí „neviditelným“ druhem. Ne snad proto, že by se skrývala, ale prostě proto, že žije tam, kam běžně nechodíme. A když už náhodou projdeme kolem její sítě, ve tmě ji prostě přehlédneme.

Druh meta temnostní (Meta menardi) je popsán už z počátku 19. století a na vědeckých seznamech figuruje jako běžná součást evropské fauny. Najít ji lze téměř všude – od Irska a Francie až po oblasti kolem Kavkazu.

V Česku je naprosto běžná, jen o ní většina lidí neví. Obývá hlavně jeskyně, štoly, sklepy, staré kanalizační šachty, různé úkryty pod zemí. Není to vyloženě jeskynní specialista, který by na světle uhynul, ale rozhodně je to druh, který je zvyklý na klid, chlad a stálou vlhkost. Právě stabilní podmínky jsou pro metu klíčové – pod zemí je méně překvapení než na povrchu.

Na první pohled je meta temnostní pavouk, který umí překvapit velikostí. Samice mívají tělo dlouhé kolem jednoho a půl centimetru, samci o něco méně. Jenže samotné tělo klame – skutečný dojem dělají až dlouhé, jemné nohy. Když je pavouk natáhne do všech směrů, rozpětí běžně dosahuje pěti až sedmi centimetrů, někdy i o kousek víc u opravdu robustních samic.

Právě tyhle nohy způsobují, že v kuželu baterky vypadá meta na stěně jeskyně ještě větší, než by člověk čekal. Tělo je ve srovnání s rozpětím nohou spíš nenápadné, oválné a tmavé, s jemnou kresbou, která v šeru prakticky zaniká. Zbarvení se pohybuje od hnědé po černohnědou, někdy se na nohách objeví rezavé odstíny.

Oči si druh stále ponechává všechny, na rozdíl od slepých jeskynních specialistů. Meta není pravý „jeskynní duch“, jen se naučila v podzemí prosperovat. Díky zrakovým schopnostem, dlouhým nohám a poměrně lehkému tělu působí elegantně, ale pro lidi, kteří pavouky moc nemusí, může být její vzhled v temných prostorách docela respekt budící. Ve skutečnosti je však plachá a drží si od člověka odstup.

Příčin, proč meta temnostní preferuje podzemí, je několik. Pavouci velmi špatně snášejí vysychání. Jeskyně, sklepy a štoly mají obvykle vysokou vlhkost vzduchu, která pavoukům pomáhá udržet křehkou tělesnou rovnováhu. Další věc je teplota – venku kolísá, někdy divoce. Pod zemí bývá celoročně skoro stejně, což se hodí hlavně při vývoji vajíček.

Důležité je i to, že pod zemí není taková konkurence. Na povrchu je hmyz aktivnější, ale je tam i spousta jiných predátorů. V jeskyních sice není potravy tolik, ale rozhodně tam nevládne hlad. Mouchy, komáři, drobné motýlice či stíněnky do podzemí pravidelně létají – někdy náhodou, někdy za stabilním mikroklimatem.

Meta si tak vlastně našla „mezeru na trhu“, kterou na povrchu nenajde.

Síť mety temnostní nevypadá jako učebnicové kruhové dílo křižáků, které děti kreslí na papír. Je často nepravidelná a překvapivě nenápadná. V jeskyních bývá napnutá šikmo mezi stěnou a stropem nebo mezi kameny. Kdo vejde do sklepa a rozsvítí si baterku, většinou ji vůbec neuvidí, dokud nepohne hlavou pod správným úhlem.

Pavouk sedí většinou pod středem sítě nebo v jejím zákrytu. Kořist vyhodnocuje podle vibrací. Není to aktivní lovec, nehoní hmyz po místnosti, spíš čeká. Síť navíc vydrží dlouho, protože ji nijak neohrožuje vítr ani déšť. Občas ji opraví, někdy postaví novou, ale rozhodně ne tak často jako pavouci venku.

Může se zdát zvláštní, že v jeskyni nebo ve sklepě nemůže mít pavouk dost potravy. Jenže podzemí je plné hmyzu, který sem proniká kvůli vlhkosti, úkrytu nebo prostě proto, že ho v noci naláká dovnitř světlo - například když si pro něco zajdete večer do sklepa.

Meta loví mouchy, komáry, drobné dvoukřídlé, někdy i menší noční motýly. Pro mladé jsou vhodné drobnější druhy, dospělci si bez problémů poradí s větší kořistí.

Při setkání se živou potravou pavouk reaguje rychle, ale není to agre­sivní druh. K člověku se nesnaží přiblížit, ten pro něj není ani nepřítel, ani kořist – spíš zdroj vibrací, na které je lepší si dát pozor.

Jedna z nejzajímavějších věcí na metě temnostní je způsob, jakým se stará o potomstvo. Samice vytvoří velký, pevný kokon, tvarem připomínající hrušku. Zavěsí ho na místo, kde proudí vzduch – většinou v přechodových zónách jeskyní, kde není úplná tma, ale ani prudké světlo. Kokon bývá nápadný, světle žlutý, a obvykle se na něm samice zdržuje nebo se vrací do jeho okolí.

Z vajíček se po nějaké době líhnou nymfy. Ty ještě nevypadají jako malí pavouci, ale už se hýbou a drží se poblíž kokonové stěny. Nějaký čas tam zůstávají, než přijde klíčová chvíle – opuštění podzemí.

Mláďata neodcházejí po zemi. Stejně jako u mnoha jiných pavouků využívají tzv. ballooning, tedy „vzdušný rozptyl“. Vylezou k místu, kde proudí vzduch ven z jeskyně, vypouštějí jemná vlákna a nechají se unést větrem. Díky tomu se mohou dostat stovky metrů, někdy i kilometrů daleko.

Vývoj pak trvá dlouho, klidně dva roky. Chlad a stabilní teploty podzemí vše zpomalují, ale z hlediska druhu je to zřejmě výhodné – život ve stálém prostředí si může dovolit pomalejší rytmus.

Někteří lidé se met temnostních lekají kvůli jejich velikosti. Ke kousnutí ale dochází extrémně zřídka a ani tehdy nejde o nic vážného. Jed je slabý, účinky podobné bodnutí většího komára. Pavouk sám o sobě je spíše plachý a snaží se stáhnout, jakmile zaznamená pohyb nebo světlo.

Zároveň nejde o druh, který by měl tendenci bydlet v domech. Občas se objeví ve starých sklepech, ale spíš jen tehdy, pokud jsou prostory vlhké a chladné jako jeskyně. V moderních teplých domech se jí nelíbí.

Pro člověka je zajímavé i to, že její přítomnost často ukazuje na zdravé prostředí jeskyně nebo sklepa. Pokud se v nějaké jeskyni/sklepě metám daří, obvykle to znamená, že tam není zásadní narušení mikroklimatu.

Meta temnostní se stala jakýmsi „modelovým druhem“ pro studium toho, jak se živočichové postupně přizpůsobují podzemnímu prostředí. Nejde o pravého troglobionta (druh žijící v podzemí) – neztrácí oči ani pigment, geneticky se pořád podobá druhům žijícím venku. Adaptace probíhá hlavně chováním. A právě díky tomu biologové vidí, jak může druh obsadit úplně jiný životní prostor, a přitom se nijak zásadně nezměnit.

Druh se také využívá jako indikátor. Pokud stavba nebo turistický provoz změní proudění vzduchu v jeskyni, populace met se často ztenčí nebo úplně zmizí. Pro biology je to jasný signál, že se v prostředí něco stalo.

Meta temnostní není ohrožená, ale závisí na tom, aby její prostředí zůstalo stabilní. Problémem mohou být stavební zásahy, které naruší proudění vzduchu. Dále vysoká návštěvnost jeskyní – i pouhé otevírání dveří vytváří průvan, který mění vlhkost.

Na druhou stranu jde o druh velmi přizpůsobivý. Zatímco někteří jeskynní živočichové úplně zmizí při sebemenší změně, meta dokáže přejít do vedlejší části podzemí nebo využít jiné štoly či sklepy.

Meta temnostní je tak důkazem, že i obyčejná jeskyně nebo starý sklep může skrývat pozoruhodný svět. Není to pavouk, který by děsil nebo ohrožoval, spíš tichý obyvatel míst, která většina lidí přehlíží.

A z biologického pohledu je na ní něco sympatického – nevzdala se své „povrchové“ výbavy, ale přesto se naučila žít tam, kde světlo není potřeba. Není slepá, není bezbarvá, není extrémní. Jen si našla prostředí, které jí vyhovuje, a zůstala mu věrná.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/meta-temnostni-pavouk-roku-2012.pdf

https://srs.britishspiders.org.uk/portal.php/p/summary/s/Meta+menardi

https://www.nature.com/articles/s41598-020-79868-w

https://www.arachnology.cz/druh/meta-menardi-447.html?jazyk=en

https://pogeo.co.uk/cave-spider-uk/

https://www.prirodovedci.cz/aktuality/ze-zivota-pavouku-dil-1-meta-temnostni