Článek
Svět je plný organismů, které spolu neustále nějakým způsobem interagují. Když spolu dva nebo více organismů žije společně a ovlivňují se, dochází k jevu zvanému symbióza. Ta může mít pak několik forem podle toho, jaký vztah spolu organismy udržují a jakým způsobem se ovlivňují:
- mutualismus - vztah je pro oba (nebo pro všechny zúčastněné) organismy přínosný a užitečný. Příkladem může být opylující hmyz, který získává z květů potravu a zároveň pomáhá rostlině v jejím rozmnožování. Může být fakultativní, tzn. nemusí být nutně trvalý, nebo obligátní, tzn. že bez sebe oba organismy nemohou fungovat.
- komenzalismus - jednomu organismu (tzv. komenzálovi) přináší vztah užitek a druhému nijak neškodí (ale ani neprospívá). Způsobů soužití v této formě může být mnoho. Komenzál může hostitele využívat jak k získávání potravy, tak k přenosu z místa na místo, k ochraně apod.
- parazitismus - jeden organismus (parazit) využívá druhý organismus (hostitele). Zatímco parazit čerpá ze vztahu výhody, hostitel přichází k menší či větší újmě.
Samotní parazité se následně dělí podle toho, zda jsou schopni fungovat i bez hostitele, nebo jsou na něm životně závislí. Někteří svého hostitele dokonce zahubí, ale pro většinu parazitů je důležitější, aby hostitel přežil a byl dlouhodobým zdrojem potřebných látek. Parazité mohou žít uvnitř svého hostitele, nebo na jeho povrchu. Najdeme je v živočišné říši, v rostlinné říši, ale také v říši hub.
Jedním z takových houbových parazitů je houba Ophiocordyceps unilateralis. Tato houba využívá jako svého hostitele mravence. A je pro něj tzv. parazitoidem, tzn. že svého hostitele využije ke svému vývoji a nakonec ho usmrtí, někdy i zkonzumuje.
Napadený mravenec zakousnutý do cévy listu
Ophiocordyceps unilateralis
Tato houba je běžná v řadě oblastí tropických pralesů. Jejím hostitelem jsou mravenci rodu Camponotini. Podobných hub je však více a každý druh nebo poddruh houby se specifikuje na konkrétní druhy/poddruhy mravenců.
Spóry hub čekají na vhodné mravence, na které se nabalí v okamžiku, kdy mravenec projde v dostatečné blízkosti. Proniknou do jeho těla, kde se začnou množit houbové buňky. Metabolity houby se zmocní centrálního nervového systému mravence a mravenec mění své standardní chování. Zažívá křeče a houba ho donutí opustit svůj domov a vyhledat prostor, který bude pro houbu vhodnější. Obvykle tak mravenec, pohybující se po větvích keřů či po vyšších rostlinách, spadne na zem, kde je větší vlhkost a houbě se více daří. Postupně přebere nad mravencem plnou kontrolu a donutí ho zase vylézt do určité výšky a najít vhodný list, do kterého se zakousne a zůstane na něm viset. A to do doby, než zemře.
Houba mezitím získává z jeho těla živiny potřebné ke svému růstu. Když zakousnutý mravenec uhyne, houba vyžene poblíž hlavy z těla plodnici, která po dozrání uvolní spóry a celý proces se opakuje.
Příroda to však vymyslela natolik chytře, že i když jde o parazitismus, v konečném důsledku houba kontroluje populaci mravenců a zabraňuje jejich přemnožení. Když se dostane do těla mravence a začne se v něm vyvíjet, ostatní mravenci nic nepoznají. To je důležité, protože pokud mravenec onemocní, v řadě případů se jej mravenčí kolonie zbaví, aby se nestal zdravotní hrozbou pro ostatní. V tomto případě ale může mravenec setrvat v bezpečí kolonie do té doby, než bude houba připravená k další etapě svého vývoje. Na druhou stranu, i když ho houba nakonec usmrtí, není jejím cílem usmrtit všechny mravence z kolonie - napadne jich jen několik. Existují však názory, podle kterých ostatní mravenci postiženého poznají a vyhostí ho z kolonie. Zřejmě záleží na více faktorech a nic není černobílé. Pro potvrzení, nebo naopak vyvrácení některé z těchto teorií bude potřeba mnohem více pozorování a výzkumů.
Houba se také odlišuje od jiných parazitů způsobujících svému hostiteli „zombie syndrom“. Zatímco jiní napadají přímo mozek, aby svého hostitele ovládli, tato houba do mozku neproniká, ale ovládá nervový systém pomocí chemických látek, které produkuje.
Aby těch parazitů nebylo málo, i tato parazitická houba má svého vlastního parazita, tzv. hyperparazita, což je parazit parazitující na jiném parazitovi. Tento organismus tak zase napomáhá předcházet příliš explozivnímu šíření parazitické houby. A hyperparazitem je v tomto případě opět houba. Ta přerůstá přes tu původní a zabraňuje tak šíření jejích spór. Aby toho nebylo málo, do mrtvolky mravence kladou vajíčka i někteří zástupci hmyzu, především bejlomorkovitých. Z vajíček se posléze vylíhnou larvy a ty se živí parazitickou houbou a tím opět snižují její šanci vyzrát a uvolnit spóry.
Všichni se tak vzájemně kontrolují. A že houbám tento způsob rozmnožování vyhovuje, o tom svědčí i nález zkameněliny listu staré víc jak 48 milionů let.
Článek byl sepsán na základě následujících informací:
https://plus.rozhlas.cz/houby-a-mravenci-zombie-6638607
https://medium.com/quantum-outreach/10-interesting-facts-about-ophiocordyceps-unilateralis-20fa91f1a1c1
https://cs.wikipedia.org/wiki/Parazitismus
https://is.muni.cz/el/sci/podzim2017/Bi5080/EKOLOGIE_-_EKOPARA.pdf
https://en.wikipedia.org/wiki/Ophiocordyceps_unilateralis
https://is.muni.cz/el/sci/podzim2013/Bi7680/um/Komenzalismus_amenzalismus_mutualismus_Moutelikova.pdf
https://www.nationalgeographic.com/animals/article/cordyceps-zombie-fungus-takes-over-ants
https://www.denik.cz/veda/last-of-us-skutecne-paraziticke-houby-plisne-clovek.html
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/paraziticka-houba-ktera-meni-mravence-v-zombie-ma-vlastniho-parazita-odhalila-studie-13848
