Článek
Když se řekne „krokodýl“, většina lidí si představí širokou tlamu, svalnaté tělo a zuby, které jsou vidět i v kalné vodě. Jenže tomistoma úzkohlavá je úplně jiný případ. Na první pohled vypadá jako gaviál – ten zvláštní krokodýlovitý tvor s úzkým čenichem – ale do jeho rodiny nepatří. Patří ke krokodýlům, ale její vzhled se přizpůsobil prostředí, v němž žije.
A možná právě kvůli tomu dlouhému čenichu si ji lidé často pletli s něčím, čím není. Stejně tak si ji plete i veřejnost – tomistoma prostě není slavný druh. Není agresivní, nežije v turisty vyhledávaných řekách a většinu času tráví v místech, kam by většina z nás dobrovolně nevkročila. Zkrátka typický plachý stín tropických rašelinišť.
Tomistoma částečně připomíná gaviála
Vzácný živočich ze vzácného prostředí
Tomistoma obývá oblast, která se v posledních desetiletích neuvěřitelně mění: jihovýchodní Asii, hlavně Malajsii, Indonésii (především Borneo a Sumatru) a něco málo Thajska. Je to tvor vázaný na mokřady a rašelinné lesy – místa, která vypadají na fotografiích tajemně. V reálu je to lepkavé bláto, voda po kolena a ticho, které je někdy příjemné, jindy ale zlověstné - v takovém prostředí zkrátka nevíte, kde někdo číhá.
Problém je, že právě tato místa mizí nejrychleji. Rašelinné lesy jsou odvodňované a pálí se, aby uvolnily místo palmovým plantážím. Když se takový mokřad jednou vysuší, je prakticky nenávratně pryč. A s ním i tomistoma, protože ta není žádný přizpůsobivý tvor typu varana, který zvládne život i na okraji vesnice.
IUCN ji vede jako zranitelný druh, ale mnozí odborníci upozorňují, že by si zasloužila ještě vyšší kategorii - jenže chybí data. Tomistoma je totiž tak skrytý tvor, že se její populační trendy opravdu těžko sledují.
„Falešný“ gaviál
Když se člověk na tomistomu podívá poprvé, má skoro pocit, že je to taková elegantní verze krokodýla. Dlouhý, úzký čenich, relativně štíhlé tělo… Trochu znalejším lidem připomíná gaviála, jenže není. Podobné životní prostředí však vedlo k podobnému vzhledu, čemuž se říká konvergence. Dospělý samec může mít i 4,5 metru, v ojedinělých, ale potvrzených případech ještě víc. To už je pořádný kus tvora.
Dlouhý čenich je přizpůsobený lovu ryb a najdeme v něm až 84 zubů. Na rozdíl od gaviála ale tomistoma zvládne i výrazně robustnější kořist – má pevnější čelisti, takže se nemusí spoléhat jen na klouzavé, rychlé úlovky. Některé zdroje dokonce tvrdí, že ryby nejsou hlavním zdrojem potravy, tím jsou prý suchozemští obratlovci, zejména prasata, ale i ptáci, v několika málo případech dobytek nebo dokonce i člověk. Tomistoma je potravní oportunista - nepohrdne ničím, co zvládne ulovit. Jako svačinku si dá i měkkýše.
Mladé tomistomy jsou výrazně skvrnité. Dospělí jedinci tmavnou a splývají s kalnou vodou i okolní vegetací. Kdo je nechce vidět, tak je nejspíš nikdy neuvidí – a kdo je chce vidět, tak má stejně většinu času smůlu. Nejaktivnější je za šera a v noci.
Tomistoma má pověst takového tichého souseda, který o sobě nedává vědět. Nesnaží se napadat člověka, vyhýbá se konfliktům a při sebemenším rušení mizí pod hladinou. Je to typický obyvatel prostředí, kde přežije ten, kdo se moc neukazuje. Pár ojedinělých případů útoku bylo zaznamenáno, ale rozhodně se nedá říct, že by tomistoma útočila na člověka s chutí.
V dlouhé čelisti má poměrně velkou sílu
Hnízdění: dlouhé čekání a spousta opatrnosti
Samice staví hnízdo z rostlinného materiálu – takový kompostový kopec, který se zahřívá sám. Naklade obvykle 20–60 vajec a její vejce patří mezi největší u krokodýlů. Jejich inkubace trvá zhruba 90 dní, což je u krokodýlů hodně dlouhá doba. Pohlaví mláďat závisí tak jako u jiných druhů na teplotě - při vyšších teplotách se rodí samci, při nižších samice.
Matka hnízdo hlídá, ale péče po vylíhnutí je omezená. Mláďata se musí spoléhat sama na sebe, což není úplně jednoduchý start, protože v mokřadech číhá spousta predátorů. Proto se mnoho z nich nedožije dospělosti.
Ochrana: závod s časem, který se zatím nevyvíjí moc dobře
Tomistoma je druh, který doplácí na „neviditelnost“. Kdyby byla legendární jako komodský varan, měli bychom o ní víc dat, víc programů i víc pozornosti. Takhle se na ni často zapomíná, i když její počty nejspíš neustále klesají.
Největší hrozbou je pro ni ztráta přirozeného prostředí, protože se nedokáže přizpůsobit jiným podmínkám. Na rašelištních lesích je extrémně závislá, takže základ její ochrany musí spočívat v ochraně těchto lesů a mokřadů. V některých menších oblastech (např. střední Kalimantan) se však naštěstí objevují náznaky mírného zotavení populací.
Tomistoma je potravní oportunista - neopovrhne ničím, co dokáže ulovit
K monitoringu často pomáhají místní komunity, které znají mokřady detailněji než akademici a dovedou zvíře zahlédnout i tam, kde by vědec prošel několikrát marně.
Tomistoma úzkohlavá je krásný příklad toho, jak zranitelné jsou tropické ekosystémy. Je to druh, který nepotřebuje naši pozornost kvůli agresivitě nebo spektakulárním útokům - nic takového u ní není obvyklé. Potřebuje ji, protože žije v jednom z nejrychleji mizejících typů krajiny na světě.
A zároveň je to druh, který nám připomíná, jak málo stačí k tomu, aby se z povrchu planety vytratilo i velké zvíře. Stačí několik desetiletí drancování mokřadů, pár set kilometrů odvodněných rašelinišť… a jednoho dne už po ní nezůstane nic než staré záznamy a pár sádrových odlitků v muzeích.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://animaldiversity.org/accounts/Tomistoma_schlegelii/
https://nationalzoo.si.edu/animals/tomistoma
https://seaworld.org/animals/facts/reptiles/tomistoma/
https://exoticskeeper.com/blog/giant-spiny-assassin-bug/
https://www.iucncsg.org/365_docs/attachments/protarea/02955f7103662bf1710d9281764de798.pdf
http://www.czechcrocs.cz/tomistoma-uzkohlava-krokodyl-se-kterym-si-nevime-rady/
