Článek
Alexandrie kolem roku 400 n. l. nebyla „město knihoven“ v romantickém smyslu, jak si ji někdy malujeme. Byla to obrovská, hlučná metropole římského impéria, kde se vedle sebe tlačily přístavy, sklady, dílny, chrámy, kostely, úřady, trhy i chudinské čtvrti. Město „s dlouhou pamětí a krátkou zápalnou šňůrou“: stačila jiskra a z davu byla pouliční válka.
A právě tam žila Hypatia – učitelka filozofie a matematiky, žena s autoritou, kterou respektovali i lidé v nejvyšších funkcích. Jenže v Alexandrii té doby se autorita neodpouštěla. Zvlášť když stála mimo církevní hierarchii a zároveň byla blízko politické moci.
Hypatia, portrét. Její skutečnou podobu ale přesně neznáme.
Významná žena, o níž víme jen málo
Je to paradox: u jedné z nejslavnějších žen pozdní antiky máme životopisných detailů překvapivě málo. Nemáme její „dílo“ ve smyslu dochovaných knih s jejím jménem na obálce. Víme o ní hlavně z:
- dopisů jejího žáka Synésia z Kyrény (pozdějšího křesťanského biskupa),
- církevních dějin Sókrata (ten je k Hypatii zjevně sympatický a popis její smrti je klíčový),
- pozdějšího pohanského autora Damaskia (píše až později a občas přidává dramatické detaily),
- kroniky Jana z Nikiú (ještě pozdější, otevřeně nepřátelská, Hypatii líčí jako čarodějku; propagandistický text).
Hypatii si pozdější generace přetahovaly jako symbol. Jedni z ní udělali mučednici rozumu, druzí hrozbu a „pohanskou svůdkyni“.
Původ a vzdělání: dcera Theóna
Hypatia byla dcerou Theóna z Alexandrie, matematika a astronoma. Theón je známý i z dějin matematiky jako editor a komentátor klasických textů (patřil k lidem, kteří udržovali antickou matematickou tradici „v provozu“).
Kdy se Hypatia narodila? To s jistotou nevíme. V literatuře se nejčastěji uvádí období někde mezi druhou polovinou 4. století, často zhruba 355–370, ale přesné datum neznáme a žádný dobový pramen nám ho neposkytuje.
Jestli něco Hypatii opravdu „předurčilo“, bylo to prostředí: vyrůstala v domácnosti, kde matematika a astronomie nebyly pouhý školní předmět, ale každodenní realita. A nejspíš i Theónova ambice – protože vychovat dceru jako veřejnou učitelku byla pořád věc, která vyžadovala nejen talent, ale i sociální zázemí a ochranu.
Ilustrační obrázek
Hypatia jako učitelka: novoplatónská škola bez mlhy a magie
Hypatia je tradičně označovaná za novoplatónku. To slovo dnes zní tajemně, ale alexandrijský novoplatónismus té doby nebyl jen o mystice. Měl velmi „školní“, racionální tvář: logika, etika, výklad Platóna a Aristotela, matematické disciplíny jako cesta k přesnému myšlení.
Sókrates o ní píše, že „překonala všechny filozofy své doby“ a že vyučovala veřejně a měla posluchače, kteří za ní jezdili i z dálky. To je co říct, protože v Alexandrii tehdy nebylo málo učenců. Jestli někdo vynikal natolik, aby to přiznal i církevní historik, znamená to, že Hypatia měla skutečný věhlas.
Co konkrétně učila? Můžeme to odvodit ze školy a prostředí, v němž se pohybovala, protože přímé dochované texty nemáme:
- Platóna a Aristotela (filozofie, etika, logika),
- matematické autory typu Eukleida,
- Diofanta (aritmetika, algebraické úlohy),
- Ptolemaia (astronomie).
Dopisy Synésia: Hypatia jako konkrétní člověk, ne legenda
Nejhezčí okno do Hypatiina života jsou dopisy Synésia. Ne proto, že by přesně popsal, čemu se věnovala, ale proto, že z nich je cítit vztah učitele a žáka: úctu, prosbu o radu, občas i takové to lidské „pomoz mi to zařídit“.
Slavný je Synésiův dopis, kde Hypatii píše o přístroji, který chce (densimetr -měření hustoty kapalin).
Pozdější tradice Hypatii připisuje i spojení s astrolábem. Určitě nelze říct, že ho vynalezla, astroláb nebyl dílem jednoho člověka, ale rozhodně jí nebyl cizí a mohla patřit k jeho tvůrcům.
Hypatia nebyla „osamělý génius v laboratoři“. Byla hlava školy. A to znamenalo v pozdní antice hodně.
Proč vadila? Autorita mimo církev a blízkost k moci
Byla to politika. Tvrdá, místy špinavá, často dělaná davem.
V Alexandrii se střetávaly minimálně tři velké síly:
- císařská správa (prefekt, úřední aparát),
- církevní moc (alexandrijský biskup – jeden z nejvlivnějších v impériu),
- ulice (frakce, skupiny, „ochranky“, davy, které šlo rozpálit a někdy i řídit).
V době Hypatiiny smrti byl biskupem Cyril Alexandrijský a prefektem Orestés. Mezi nimi panovalo napětí. Sókrates popisuje konflikty mezi nimi a atmosféru ve městě jako vyhrocenou.
A Hypatia? Ta byla známá tím, že měla přístup k prefektovi Orestovi – a že jí lidé z městské elity naslouchali. To z ní udělalo ideální cíl pro pomluvu: „za vším stojí ona“. Tuhle logiku davu známe i dnes.
Sókrates přímo uvádí, že se rozšířilo přesvědčení, že Hypatia brání smíru mezi Cyrilem a Orestem. Jestli to byla pravda? Nevíme. Ale tehdy pravda nebyla potřeba, když existoval dav, který chtěl viníka.
Hypatia byla žena, která veřejně učila a měla autoritu nad muži z vyšších vrstev. To nebylo „zakázané“, ale bylo to citlivé. V době, kdy se společnost stále víc překlápěla do církevních struktur, působila Hypatia jako někdo, kdo stojí mimo – a přesto má vliv. To bylo pro mocenský konflikt vždycky rizikové.
Smrt v březnu 415
Nejdůležitější popis Hypatiiny vraždy máme od Sókrata (církevní historik, 5. století). Ten píše, že se to stalo v době postu (Lent), v březnu roku 415.
Základní kostra události podle Sókrata:
- Hypatia jela městem
- Přepadla ji skupina křesťanů vedená mužem jménem Petr
- Vytáhli ji a odvlekli do budovy zvané Kaisareion / Caesareum – původně chrám císařského kultu, později přeměněný na kostel.
- Tam ji svlékli a zabili.
- Tělo rozřezali na kusy, odnesli na místo zvané Cinaron a spálili.
Hypatii vlečou do chrámu, kde ji svlečou a rozřežou
Čím ji zabili? „Oyster shells“ vs. střešní tašky
Možná jste někdy četli slavný motiv, že Hypatii stáhli z kůže „ústřicovými lasturami“. Ten motiv je strašně rozšířený, ale ve skutečnosti stojí na slově ostraka. A to slovo může znamenat několik věcí: střepy, keramické úlomky, někdy i kusy tašek.
Proto dnes část historiků upozorňuje, že romantické „ústřice“ mohou být výsledkem pozdějšího překladu a obraznosti. V Alexandrii byly při lynčích běžnou improvizovanou zbraní i střešní tašky nebo ostré střepy. Výsledek je každopádně stejný: nebyla to „zbraň“ v klasickém smyslu, ale brutální vraždění tím, co měl dav po ruce.
Důležité je, že Sókrates popisuje vraždu jako něco, co přineslo hanbu nejen konkrétním viníkům, ale „alexandrijské církvi“ jako celku. Tedy: už tehdy to nebylo vnímáno jako normální čin, ale jako skandál.
Kdo to byl? Paraboláni a „městská síla“
Často se v novějších textech píše, že vraždu provedli paraboláni – skupina, která oficiálně pečovala o nemocné a mrtvé, ale v Alexandrii také fungovala jako tvrdé jádro pouliční moci. Často se označuje jako první křesťanské bratrstvo. Sókratés sice nenapsal doslova, že se jednalo o parabolány, ale v kontextu tehdejší doby a místa je to více než pravděpodobné.
Cyril Alexandrijský: objednal to, nebo ne?
Stejně, jako nemůžeme se 100% jistotou říct, že se jednalo o parabolány, tak nemůžeme ani s jistotou říct, zda si její smrt „objednal“ Cyril Alexandrijský, teolog a alexandrijský patriarcha. Sókratés ve svých textech netvrdí, že by za tím vším stál on, to až pozdější autor Damaskios píše o Cyrilově závisti a popisuje jejich vztah tak, že se tato myšlenka stává reálnou možností.
Faktem nakonec zůstává, že i když nevíme, kdo za její vraždou stál, její smrt posílila pozici Cyrila a zároveň nevyvolala takovou odezvu, kterou by možná vyvolala někde jinde, kde by místní náboženské frakce neměly takový postoj a vliv.
Ilustrační obrázek
Proč ji spálili u Cinaronu? Očista města a signál
To, že její ostatky odnesli na místo zvané Cinaron a spálili, nebylo jen „uklizení“. V antickém světě mělo vytažení těla za hranice a spálení často význam symbolické očisty – jako když město vyhazuje ven „nečistotu“, zločin, prokletí.
Jinými slovy: vrazi nechtěli Hypatii jen zabít. Chtěli přepsat její status. Udělat z ní někoho, kdo „nepatří“ do města, a to ani po smrti.
Byla její smrt útok na vědu?
Hypatia byla učitelka matematiky, astronomie a filozofie – tedy ano, představovala vzdělanost. Ale důvod vraždy nebyl „oni nesnášeli geometrii“. Byl to městský mocenský konflikt a Hypatia jako údajná překážka smíření mezi dvěma centry moci.
Takže její vražda měla sice dopad na intelektuální prostředí a stala se symbolem, ale bezprostřední dopad byl především politický.
Alexandrie měla navíc tradici brutálních pouličních akcí dávno před Hypatií a bohužel i po ní. Násilí zde nebylo novinkou, byl to „místní jazyk“.
Hypatiina smrt vyvolala pohoršení. Sokrates jasně píše, že to vrhlo špatné světlo na alexandrijskou církev. Ale Cyril zůstal ve funkci, jeho vliv postupně narostl a z Alexandrie se stalo místo, kde se církevní moc prosazovala mimořádně tvrdě.
Hypatia byla na svoji dobu velmi významnou osobou. Byla to žena, která stála v čele filozofické školy. Učitelka, která dokázala přitáhnout žáky i z velkých dálek, uznávaná byla i mezi křesťany. Bohužel však byla natolik viditelnou a významnou autoritou, že se stala politickým terčem pro jiné mocnáře. A ve městě „rozdrobeném“ různými mocenskými frakcemi neměla bohužel šanci uniknout, když se ji rozhodli zničit.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://penelope.uchicago.edu/encyclopaedia_romana/greece/paganism/hypatia.html
https://mathsciencehistory.com/hypatia-of-alexandria-2/
https://www.ebsco.com/research-starters/history/mathematician-and-philosopher-hypatia-killed-alexandria
https://historic-figures.com/en/figures/hypatia-of-alexandria/
https://shadowsofconstantinople.com/the-murder-of-hypatia-of-alexandria/
https://www.womensvoicesnow.org/hypatia-of-alexandria
https://www.britannica.com/biography/Hypatia
https://www.stoplusjednicka.cz/usmykana-filozofka-proc-se-hypatia-stala-trnem-v-oku-alexandrijskemu-biskupovi
