Článek
Než se pověnuji samotnému infarktu myokardu, je potřeba si nejdříve ujasnit, co je to ischemická choroba srdeční, neboť infarkt je až jedním z jejích projevů.
Srdce je jedním z nejdůležitějších a nepostradatelných orgánů živočichů včetně člověka. Jedná se o dutý svalový orgán, který celý život organismu nepřetržitě pracuje a funguje jako tzv. pumpa nebo čerpadlo - přečerpává krev, čímž zajišťuje přenos živin, dýchacích plynů a odpadních látek.
Je složeno ze tří vrstev - vnější vrstvy, tzv. perikardu, který tvoří vazivový obal, v němž je srdce uloženo. Pak je střední, nejdůležitější vrstva, tzv. myokard, což je příčně pruhované svalstvo, které funguje autonomně - nelze ho ovládat vůlí. Vnitřní vrstva zvaná endokard zase zajišťuje těsnost srdce. Kromě toho srdcem prochází množství cév, nejznámější a nejvýznamnější je aorta, která je nejdelší tepnou v těle savců. Kromě ní tam prochází i řada žil.
Neustálá srdeční aktivita vyžaduje pro svoje fungování dostatek kyslíku a živin. To zajišťuje okysličená krev, která proudí do srdce. Existují ale případy, kdy zásobování není dostatečné. Pak dochází k tzv. nedokrvení - ischemii myokardu (ischémie - nepoměr mezi potřebou a dodávkou kyslíku), což označujeme jako ischemickou chorobu srdeční (ICHS). ICHS může mít tři základní stavy, čtvrtý je fatální - seřazeno podle míry komplikací:
- bezpříznaková ICHS
- přechodná ICHS (často se projevující jako angina pectoris)
- ischemická nekróza (odumření srdeční svaloviny - infarkt myokardu)
- srdeční selhání a smrt
Jak může dojít k nedokrvení srdce?
Jak už bylo řečeno, krev jako přenašeč živin a dýchacích plynů proudí cévami a zásobí potřebné tkáně a orgány. Pokud jsou však cévy zúžené, přenos je nedostatečný. Na zúžení se téměř vždy podílí hlavní příčina, kterou je ateroskleróza (kornatění koronárních - věnčitých tepen) a přidat se k ní může vedlejší příčina, např. embolie. Ateroskleróza vzniká ukládáním tukových buněk na stěny cév, které jsou tím narušovány. Jak se buňky kupí, vzniká aterosklerotický plát, který neustále narůstá a zároveň se do něj ukládá i vápník. Vznikající útvar může významně zúžit, nebo dokonce zablokovat průtok krve. Některé pláty, pokud jsou na povrchu tvrdé a uvnitř naplněné měkkým tukem, mohou taktéž prasknout, což vede ke kontaktu tuku a krve (jedná se o pláty 2. typu, tzv. ateromové). Krev reaguje vytvořením sraženiny, aby zabránila dalšímu průniku tuku, ale tato sraženina ještě víc zužuje volný prostor a blokuje průtok - částečně nebo zcela. Při ateroskleróze dochází dále ke ztrátě elasticity a pružnosti tepen, jejich tvrdnutí a ztlušťování stěn.
Pokud jde o pomalý a postupný proces (což je obvykle v případě plátů 1. typu, které obsahují málo lipidů a jsou spíše kolagenním vazivem), umí si s ním tělo do určité míry poradit. Nedostatečný průchod cévou „obejde“ vytvořením obchvatu - vytvoří se nové cévní spoje nebo dojde k rozšíření stávajících, které dosud nebyly v takové míře využívány. Pak mluvíme o stabilní chronické ICHS.
K ischemickému stavu může v malém procentu případů dojít i z jiného důvodu. Například při zvýšené tělesné námaze, na kterou není organismus zvyklý, může dojít k vysoké potřebě kyslíku a související tachykardii - zrychlení srdečního rytmu. Někdy se může jednat i o nedostatečně okysličenou krev vlivem anémie, otravy oxidem uhličitým nebo těžšími plicními chorobami.
Akutní koronární syndrom (AKS)
AKS vzniká, když dojde k ruptuře (prasknutí) aterosklerotického plátu. Tento syndrom je způsoben náhlým přerušením dodávky kyslíku do dané části srdce a jde o životně nebezpečnou situaci. Podle množství nedostatku kyslíku jej můžeme rozdělit na tři typy, které se liší mírou závažnosti:
- nestabilní angina pectoris (bolest je náhlá, abnormálně silná nebo je přítomna i v klidu)
- netransmurální infarkt myokardu (infarkt obvykle menšího rozsahu, který neprochází celou stěnou)
- transmurální infarkt myokardu (obvykle významného rozsahu, prochází celou stěnou)
U diabetiků mluvíme také o němé ischémii myokardu, kdy ICHS probíhá skrytě a bez příznaků.
Angina pectoris
O tomto stavu slyšel asi každý, ale ne každý ví, co si pod tím má představit. Jde o nejčastější projev ICHS vnímaný jako bolest na hrudníku. Postižený cítí tlak, pálení, tíhu nebo i řezání, mnohdy to může být zaměněno za pálení žáhy. Nepříjemné pocity se mohou šířit do levého ramene, krku či zad, obvykle odezní po 1-2 minutách. Pokud se postiženému podá nitroglycerin, potíže rychle ustupují. Objevuje se při námaze, vystavení chladu, jídle nebo výrazném vzrušení. Současně s anginou pectoris může dojít i k dalším nepříjemným projevům - pocitům dušnosti, palpitaci (nepříjemné vnímání srdečního rytmu a jeho možné nepravidelnosti nebo zrychlení), slabosti, nevolnosti, nausey (pocit na zvracení), člověk se může nepříjemně potit.
Nejedná se tedy o nemoc jako takovou, ale její projev.
Člověk, který trpí anginou pectoris a má k dispozici nitroglycerin, by jej měl užít vložením tablety pod jazyk (kde se nejlépe vstřebává). Pokud problémy během pár minut neustupují, je potřeba zavolat pomoc.
Rozlišujeme dvě varianty:
- chronickou stabilní anginu pectoris
- akutní anginu pectoris (předinfarktový stav)
Co může přispět k rozvoji aterosklerózy a následně i vyššímu riziku infarktu?
- genetické predispozice - pokud se již infarkt v rodině vyskytl, riziko se zvyšuje
- věk a pohlaví - muži jsou ohroženi více než ženy (u žen však po menopauze dochází ke zvýšení rizika) a starší lidé jsou ohroženi víc než mladší
- nedostatek pohybu, nadváha a obezita, kouření - celkově nezdravý životní styl
- diabetes mellitus (cukrovka)
- hypertenze (vysoký krevní tlak), a to již od 130/85 mmHg
- hypercholesterolemie (vysoká hladina cholesterolu)
- zvýšená srážlivost krve
Akutní infarkt myokardu (AIM)
Jedná se o akutní koronární syndrom definovaný nekrózou (odumřením) části myokardu vlivem uzávěru nebo výrazného zúžení tepny, která postižené místo zásobovala. Jak již bylo výše zmíněno, může jít o netransmurální infarkt (nepostihuje celou stěnu a je menšího rozsahu), nebo transmurální, který prochází celou stěnou. Infarkt lze také dělit podle jeho lokalizace v závislosti na tom, jakou komoru a stěnu postihnul.
Průběh:
- bez příznaků (tichý infarkt) - v méně jak 10 % případů, přijde se na něj mnohdy při jiném, nesouvisejícím vyšetření.
- typické příznaky
- netypické příznaky - zhruba ve 20 % případů. Zhruba třetinu lidí s infarktem bez bolesti tvoří diabetici.
Typické příznaky AIM: podobné jako při angině pectoris, ale neustanou ani po podání léku
- bolest za hrudní kostí, může vystřelovat do levého ramene, krku, zad; bolest je vnímaná jako pálivá, řezající, tupá, svíravá
- nepomáhá změna pozice, klid ani podání nitrátů
- dušnost, palpitace, nevolnost, zvracení, neklid, pocení, úzkost, zmatenost
V případě srdeční zástavy postižený upadá do bezvědomí.
Při diagnostice infarktu se využívá hladiny troponinu, což je tzv. kardiomarker. Za normálních okolností se v krvi nevyskytuje, ale když dojde k infarktu, dochází k jeho vyplavení. Množství a doba, po jaké dojde k jeho vyplavení a setrvání v krvi, se liší podle závažnosti infarktu. Mívá dvě vlny a po určité době se stává opět nedetekovatelným.
Kromě troponinu dochází (obvykle už v sanitce) k vyšetření EKG a pozitivní nález obvykle vede k okamžitému převozu na sál a chirurgickému zákroku. V případě, že EKG jednoznačně neprokáže infarkt, však negativní nález neznamená vyloučení možnosti infarktu.
První pomoc
- volejte záchranku
- usaďte postiženého nejlépe do pozice polosedu (nesmí ležet)
- pokud bere léky na ICHS, podejte mu je (nitroglycerin, popř. acylpyrin proti krevním sraženinám)
- pokud upadne do bezvědomí, poskytněte mu nepřímou masáž srdce (s frekvencí 100 stlačení za minutu)
Léčba
Primárním cílem léčby je obnovení průtoku do postižených částí pomocí koronární katetrizace. Využívá se přístupu přes stehenní nebo radiální tepnu, kdy se pomocí instrumentů zprůchodní céva a obvykle se zavedou i stenty - duté trubičky, které cévu udrží dostatečně rozšířenou. Tomuto zákroku se říká angioplastika nebo koronární stenting.
Pokud nelze cévu zprůchodnit, využívá se i tzv. koronární bypass, což je vytvoření obchvatu (přemostění) za účelem opětovného zásobení postižené oblasti krví.
Nedílnou součástí léčby je kromě zákroků i farmakoterapie, která je doživotní.
I přes možnost léčby je infarkt pro zhruba čtvrtinu postižených fatální, z nich celá polovina umírá do hodiny od počátku infarktu. Včasná reakce je tedy stěžejní.
Následná péče
Pacient, který byl postižen infarktem, musí počítat s tím, že riziko dalšího infarktu nebo jiného cévního problému je výrazně vyšší než u dosud zdravého člověka. Měl by upravit svoji životosprávu tak, aby odpovídala zdravým zásadám. Upravit jídelníček, mít dostatek rozumného pohybu, vyhýbat se stresu (respektive s ním umět lépe pracovat), nekouřit, ideálně nepít alkohol nebo jen v minimální míře, snížit hladinu cholesterolu a udržovat krevní tlak v normálu.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Srdce
https://www.ikem.cz/cs/ischemicka-choroba-srdecni-ichs/a-420/
https://www.wikiskripta.eu/w/Ischemick%C3%A1_choroba_srde%C4%8Dn%C3%AD
https://www.nzip.cz/clanek/913-ischemicka-choroba-srdecni
https://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2008/11/07.pdf
https://www.ikem.cz/cs/angina-pectoris/a-431/
https://www.wikiskripta.eu/w/Troponiny
https://euc.cz/clanky-a-novinky/clanky/infarkt-myokardu-priznaky-priciny-lecba-a-nasledky/
