Článek
Když se řekne invazní druh, většina lidí si představí nějaký nenápadný organismus, který si potichu žije svým životem a nenápadně se množí a rozšiřuje, dokud nezačne být problémem. Hadohlavec skvrnitý do téhle škatulky úplně nezapadne. Nejenže je nepřehlédnutelný svým hadovitým vzhledem, ale navíc dokáže věci, které u ryb v našich končinách vůbec nečekáme. Třeba dýchat vzduch a několik hodin přežít mimo vodu. Přesto je to i fascinující tvor, který do detailu ukazuje, jak obrovskou sílu má evoluce – a jak málo stačí, aby se ekologická rovnováha převážila.
Kde se vzal a kam patří?
Hadohlavec skvrnitý pochází z východní Asie, z oblastí, kde se střídají studené zimy a horká léta. Najdete ho v povodí Amuru, v severní Číně, Koreji i na okraji ruského Dálného východu. Typická krajina jeho domova jsou mírně tekoucí řeky, zarostlé tůně nebo mělčí mokřady, kde je dno spíš bahnité než písčité. Není nijak vybíravý – hlavní je, aby měl dost míst pro úkryt a teplou vodu v létě.
Ta obrovská přizpůsobivost je jednou z věcí, která mu pak pomohla přežít i tam, kam se dostal až kvůli člověku. Jenže tam, na rozdíl od Asie, nenarazil na žádnou přirozenou brzdu.
Hadohlavec skvrnitý, ulovený kus
Vzhled, který si člověk zapamatuje
Když se na hadohlavce podíváte zblízka, nejspíš nebudete váhat, odkud se vzalo jeho jméno. Ta hlava prostě působí hadovitě: protažená, se širokou čelistí a velkýma očima vysoko na hlavě. Tělo má dlouhé, štíhlé a celé je pokryté skvrnami, které vypadají, jako by na něj někdo cákl tmavou barvou.
Dospělí jedinci obvykle měří 50-90 centimetrů, ale najdou se i více jak metrové kusy. Běžná hmotnost je pak kolem 5 kg, ale výjimkou nejsou ani 7kg nebo 9kg jedinci.
Hřbetní i řitní ploutev běží skoro po celé délce těla, takže při lovu působí spíš jako stín než jako ryba. V zarostlých tůních se mezi rostlinami pohybuje s klidem predátora, který ví, že má vše pod kontrolou.
Ryba, která se obejde i bez vody
Ze všech vlastností hadohlavce nejvíc zaujme jeho schopnost dýchat vzduch. Kromě žaber má zvláštní suprabranchiální orgán, něco jako jednoduché „plíce“. Díky nim vydrží i tam, kde by jiné ryby udušeně plavaly břichem vzhůru.
Tahle schopnost mu umožňuje:
- přežít v teplé, stojaté vodě, kde je kyslíku minimum,
- zvládnout přechod přes mokrou trávu nebo bahnitý pruh mezi dvěma tůněmi,
- vydržet krátce mimo vodu, když se například dostane na břeh během lovu.
Tohle je přesně jedna z věcí, která spustila senzaci kolem hadohlavce v USA: představa ryby, která „leze po souši“. Realita je méně dramatická – hadohlavec se spíš neskladně plazí nebo převalí, žádná koordinovaná chůze to není. Ale i těch pár metrů mezi dvěma jezírky mu často stačí.
Hadohlavec skvrnitý, pohled zpředu
Jak loví a co mu chutná
Hadohlavec je dravec bez ohledu na to, kde žije. Nepotřebuje rychle plavat na dlouhé vzdálenosti – mnohem víc mu vyhovuje strategie číhání. Zaleze do rostlin, vyčká a pak provede krátký, ale neuvěřitelně rychlý výpad.
V jeho jídelníčku se většinou objevují menší ryby všeho druhu, stejně tak i obojživelníci jako žáby a jejich pulci, korýši, někdy i drobní savci nebo ptáci, ale to spíš výjimečně. A v neposlední řadě i mladí jedinci vlastního druhu.
Je to prostě oportunista. Když se něco hýbe a vejde se mu to do tlamy, považuje to za potenciální kořist. Ta rychlost, se kterou útočí, bývá pro menší ryby prakticky neřešitelná.
Rodiče, kteří nepodceňují péči
Většina dravých ryb se o své potomstvo nijak nestará. Hadohlavci jsou výjimka. Samec se samicí společně vytvoří pěnové hnízdo, do kterého samice naklade několik tisíc jiker. A od té chvíle začíná hlídání.
Oba rodiče drží u hnízda stráž, odhánějí jiné ryby a po vylíhnutí mláďat s nimi dál plují v hejnech poblíž hladiny. Tahle péče trvá poměrně dlouho a významně zvyšuje šanci, že nová generace přežije.
Není divu, že populace hadohlavců v nově obsazených oblastech rostou rychleji, než by člověk čekal. Při takovém množství mláďat a tak pečlivé ochraně je to nevyhnutelné.
Hadohlavec skvrnitý, pohled z boku
Jak se dostal tam, kde neměl být
Obvyklý příběh invazních druhů: člověk někde něco vypustí, někdo něco omylem přiveze, někdo něco nechtěně vysadí… a z drobného přešlapu se stane ekologický problém.
U hadohlavce hrály roli hlavně tři věci:
- obchod se živými rybami pro kuchyni,
- akvaristika,
- úniky z rybích farem.
Nejznámější je jeho příběh ve Spojených státech. Původně se tam objevil jen lokálně – ale o pár let později už byl v několika státech. Díky své odolnosti se rychle zabydlel v řekách a jezírkách a začal ovlivňovat tamní druhy ryb, které na podobného dravce nebyly zvyklé.
Proč je to problém?
Hadohlavec se ve svém domovském prostředí chová jako součást normálního potravního řetězce. Jenže v nových oblastech najednou stojí v hierarchii příliš vysoko – a nikdo ho neomezuje.
Dopady jsou poměrně typické:
- úbytek malých ryb, které slouží jako potrava mnoha jiným druhům,
- konkurence s místními dravci, například se štikou nebo okounem,
- rychlý nárůst populace, protože většinu mláďat rodiče ochrání,
- možnost šíření mezi izolovanými tůněmi, když ryba přeplazí pár metrů souše.
Výsledkem může být celkové ochuzení ekosystému. V některých jezerech dokonce zmizely celé populace menších druhů, což má dopad i na ptáky, bezobratlé a další živočichy, kteří na nich byli závislí.
Hadohlavec skvrnitý s mláďaty
Mediální pověst a co je jen přehnaná legenda
Hadohlavec se stal ideální postavou pro novinové titulky: ryba s hadí hlavou, co „leze po zemi“ a „žere všechno živé“. Realita je méně dramatická, i když pořád dost působivá.
Pár faktů na pravou míru:
- Neutíká po souši na velké vzdálenosti. Bez vody vydrží jen omezenou dobu.
- Neútočí na člověka. Může bránit hnízdo, ale není to tvor, který by aktivně napadal lidi.
- Není nesmrtelný. Je odolný, ale žádná ryba nevydrží dny mimo vodu, jak se občas uvádí.
Jeho biologické „superschopnosti“ jsou reálné, ale nejsou nadpřirozené. A právě ta kombinace reality a legend z něj udělala jeden z nejznámějších invazních druhů na světě.
V Asii je to prostě ryba, která má v řetězci své místo
Je dobré připomenout, že mimo invazní oblasti je hadohlavec úplně běžným druhem. Místní obyvatelé ho dobře znají, loví a považují za kvalitní potravinu. Jeho maso je ceněné a někde se mu připisují i léčivé účinky, i když vědecké důkazy jsou spíš slabé.
V domovských ekosystémech má své predátory a konkurenty, takže se nechová dominantně. Je jen jedním z mnoha článků potravní sítě.
V domovině ceněná ryba, jinde nebezpečný invazní druh
Jak se jeho výskyt hlídá a omezuje
V zemích, kde je hadohlavec nežádoucí, se proti němu používá několik metod.
Patří sem:
- sledování lokalit, kde se objevuje,
- odlov, často v kombinaci s informováním veřejnosti,
- chemické zásahy, které se používají jen výjimečně, protože likvidují veškerý život ve vodě,
- zákazy chovu, prodeje a přepravy, které mají zabránit dalším únikům.
Mnoho států USA má dokonce pravidlo, že ulovený hadohlavec se nesmí vracet zpět do vody.
Hadohlavec skvrnitý je tak ukázkou toho, že invazní druhy nemusí být nenápadné, aby byly nebezpečné. Je to ryba krásná i zlověstná zároveň – dokonalá ve svém prostředí, ale problematická tam, kde nemá co dělat. Její schopnost přežít a rychle měnit vodní ekosystémy z ní dělá druh, který je dobré znát a chápat, i když by ho člověk ve své tůni mít rozhodně nechtěl.
A právě proto je hadohlavec tolik zajímavý: není to monstrum, ale dokonale uzpůsobený tvor, který jen dělá to, co mu evoluce nadělila. My lidé jsme ti, kdo určuje, kde se bude jeho příběh odehrávat – a také ti, kdo musí nést následky, když ho necháme proniknout tam, kde být nemá.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://animaldiversity.org/accounts/Channa_argus/
https://animals.howstuffworks.com/snakes/snake-fish.htm
https://www.nationalgeographic.com/animals/fish/facts/northern-snakehead
https://www.fws.gov/sites/default/files/documents/Ecological-Risk-Screening-Summary-Northern-Snakehead.pdf
https://www.nationalgeographic.cz/priroda/hadohlavec-skvrnity-invaze/
