J. Grasel - „grázl“ loupil i v Čechách. Pro někoho jen lupič, pro jiné legenda. Skončil na šibenici.

Když dnes o někom řekneme, že je „grázl“, málokdo si uvědomí, že tohle slovo má svého skutečného nositele. Nebyl to žádný vymyšlený lotr z balad, ale reálný člověk – Johann Georg Grasel. Muž, který se na přelomu 18. a 19. století stal postrachem česko-rakouského pomezí, vůdcem bandy lupičů, a nakonec i legendou.
Jeho příběh je směsí bídy, zoufalství, odvahy i krutosti. A možná právě proto přežil až do dnešních dní – ne v učebnicích, ale v jazyce, který si jeho jméno přetvořil do podoby, jež přežila staletí.

Johann Georg Grasel se narodil 4. dubna 1790 v Neuserowitz, dnešních Nových Syrovicích na česko-moravském pomezí. Pocházel z rodiny, která stála na úplném okraji společnosti. Jeho otec pracoval jako tzv. „abdecker“ – člověk, který odklízel zdechliny a zabýval se kůžemi a masem z uhynulých zvířat. Bylo to povolání nutné, ale považované za nečisté, a lidé jako Graselovi žili v izolaci, odstrčení od ostatních.

Do světa, který ohrnoval nos nad jejich původem, se Johann narodil jako dítě bez šance. Už jeho rodiče měli pověst podvodníčků a malých zlodějíčků, a vesnické úřady je dobře znaly. Malý Johann vyrůstal obklopen krádežemi, úskoky a neustálým bojem o přežití. Není divu, že se do konfliktu se zákonem dostal už v devíti letech. Ukradl drobnosti, snad trochu jídla, a skončil za mřížemi – poprvé, ale ne naposledy. Každé další vězení ho zocelilo a naučilo, že svět není spravedlivý.
Z dítěte, které se snažilo přežít, se začal stávat muž, který už nevěřil v žádné zákony.

Na počátku 19. století sužoval Evropu hlad a nejistota. Napoleonovy války zničily hospodářství a v chudých krajích, jako byla Vysočina či jižní Morava, se z bývalých sedláků stávala masa lidí bez půdy a práce. Právě v téhle době začíná Graselův skutečný „vzestup“. Z malého zloděje se stává organizátor loupeží.
Zpočátku přepadával osamělé pocestné, pak formanské vozy a nakonec celé statky. Nebyl to žádný náhodný výtržník. Dokázal plánovat, vyhledávat slabiny, obcházet hlídky a přesně rozdělovat úlohy. Svou bandu vedl pevnou rukou – měl kolem sebe desítky mužů i žen, kteří mu byli oddaní a zároveň se ho báli.

Jeho akce se odehrávaly především v Dolním Rakousku, na Znojemsku a Jihlavsku. Vtrhli do statku, odnesli všechno cenné a zmizeli dřív, než dorazila hlídka. Kdo se postavil na odpor, dopadl špatně. Soudní spisy později popisují několik případů vražd, které jeho lidé spáchali. Grasel sám se do všech nezapojoval, ale velení nesl on.
Znal terén, znal lidi a uměl si získat přízeň vesničanů. Věděl, že chudí se s bohatými neztotožňují, a že když občas nechá pár mincí v chalupě potřebného, ti mu za to poskytnou nocleh nebo úkryt. Zrodila se tím legenda, že „Grasel bere bohatým a dává chudým“.
Historici se shodují, že to byla spíš praktická strategie než projev šlechetnosti. Ale pro lidi té doby to byl příběh, kterému chtěli věřit.

Grasel se brzy stal pojmem. Obyvatelé pohraničních vesnic se báli vycházet v noci, vozy jezdily s ozbrojeným doprovodem a každý neznámý pocestný mohl být považován za člena jeho bandy.
Současně ale rostl i jeho mýtus. V hospodách se zpívaly písně o „ušlechtilém lupiči“, který trestá pyšné pány a pomáhá bídákům. V době, kdy lidé neměli komu věřit, působil Grasel jako někdo, kdo vzdoruje nespravedlnosti.
Ve skutečnosti byl tvrdý, někdy krutý, ale i neobyčejně schopný. Mluvil několika dialekty, uměl číst a psát, uměl se chovat i k ženám, které mu pak často poskytovaly úkryt.
Dokázal se převléknout za vojáka, řemeslníka i kněze, a několikrát uprchl přímo z vězení. Byl prohnaný, ale zároveň odvážný – což mu vysloužilo respekt i u protivníků.

Do roku 1815 už byl obviněn ze 205 trestných činů. Část z nich se prokázala, jiné zůstaly jen v pověstech. Byl pronásledován ve třech zemích a několikrát jen o vlásek unikl smrti.
Jeho síť spolupracovníků sahala napříč pohraničím – hostinští, pašeráci, sedláci i ženy, které mu věřily, že se k nim jednou vrátí s penězi.
Grasel se stal fenoménem: něčím mezi loupežníkem, pašerákem a lidovým hrdinou.

Konec přišel náhle. V listopadu 1815 se Grasel nechal přemluvit ke schůzce v hostinci v rakouském Mörtersdorfu, netuše, že jde o léčku. Jeden z jeho bývalých společníků ho zradil a předal úřadům.
Když četníci vtrhli dovnitř, prý se pokusil o útěk, ale byl přemožen. Po zatčení ho převezli do Vídně, kde začal dlouhý a veřejně sledovaný proces.

Rakouské úřady chtěly z Grasela udělat odstrašující příklad. Byly vyslýchány desítky svědků, přinášely se důkazy a noviny referovaly o každém posunu.
Grasel se zpočátku bránil, později se k části činů přiznal. Zřejmě pochopil, že nemá šanci. Proces trval přes dva roky a přilákal obrovskou pozornost – i mezi prostými lidmi, kteří ho ještě nedávno tajně obdivovali.

Dne 28. ledna 1818 padl rozsudek: smrt oběšením. Spolu s ním byli odsouzeni i dva jeho komplici, Ignaz Stangl a Jakob Fähding.

Poprava se konala 31. ledna 1818 na vídeňském Glacisu, nedaleko dnešního Votivního kostela.
Na místo se prý sešlo kolem 60 000 lidí – nevídané množství, skoro jako na jarmarku. Grasel byl veden v řetězech, ale klidný.
Podle svědků se krátce před oběšením rozhlédl po davu a řekl:
„Ježíši, tolik lidí!“
Ta věta vstoupila do dějin, protože přesně vystihla absurditu okamžiku: muž, který žil celý život na okraji společnosti, se stal na jeden den největší atrakcí Vídně.

Po smrti byl pohřben anonymně, ale jeho jméno žilo dál. Už v následujících letech se objevovaly zkazky, písně a pověsti, které z loupežníka dělaly hrdinu.
Byla to doba, která milovala romantiku zbojníků – Robin Hood, Jánošík, Schinderhannes. Grasel mezi ně zapadl, i když jeho skutky měly k ušlechtilosti daleko.

V rakouském Dolním Rakousku a na jižní Moravě se dodnes objevují stopy po Graselovi: hostince nesoucí jeho jméno, naučné stezky, ulice a památníky.
V roce 1969 o něm vznikl film Die Moritat vom Räuberhauptmann Johann Georg Grasel, který vyprávěl jeho příběh jako lidovou baladu.
Turistické letáky dnes nabízejí „Graselweg“ nebo „Graselstiege“, a jeho jméno už nezní hrozivě – spíš romanticky.

Ale za tou romantikou stojí drsný příběh chudoby a zoufalství. Grasel nebyl hrdina. Byl to člověk, který se narodil do světa, jenž mu od dětství říkal, že nemá cenu. A on tomu uvěřil.
Ve společnosti, kde nebyla šance vystoupat výš, se rozhodl žít mimo zákon – a v tom byl důsledný až do konce.

Čeština má zvláštní způsob, jak zacházet s pamětí. Některá jména zapomeneme, jiná se stanou součástí řeči, i když už nikdo netuší proč.
Tak dopadl i Grasel.
Jeho jméno se postupně proměnilo na „grásl“, „grázl“ a nakonec „grázlík“.
Už ve druhé polovině 19. století se tohle slovo běžně používalo pro „lumpa“ nebo „darebáka“, a většina lidí ani netušila, že tím připomínají skutečného člověka, který žil a byl oběšen ve Vídni.

Jméno přežilo, ale obraz se změnil. Z krutého zločince se stal pohádkový lotr.
To je možná nejzajímavější část celé legendy: jak snadno dokáže společnost proměnit skutečnost v symbol, když se jí to hodí.

Historici, kteří studovali dochované soudní záznamy, popisují muže inteligentního, ale i chladného a vypočítavého. Uměl psát, číst i počítat, byl organizátorem sítě lidí, nikoli prostým tulákem.
Nebyl to romantický dobrodruh – spíš tvrdý vůdce bandy, který dokázal využít chaos doby.
Přesto se i v jeho příběhu dají najít stopy lidskosti: výpovědi o tom, že někdy skutečně pomohl hladovým, že chránil ženy, které mu sloužily, a že se pokoušel začít nový život.
Když se mu to ale nedařilo, zvolil návrat k jediné věci, kterou ovládal – k loupeži.

Johann Georg Grasel nebyl první ani poslední, koho společnost nejdřív zatratila a pak zbožštila.
Jeho osud vypovídá o rozporuplné lidské potřebě obdivovat ty, kdo vzdorují pravidlům, a zároveň se jich bát.
Z muže, který visel na šibenici, se stal symbol odvahy i výstraha, legenda i nadávka.
A je paradoxní, že právě jeho jméno přežilo do dnešních dní – ne v dějepisu, ale v každodenní řeči, kdy o někom řekneme: „to je ale grázl“.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/jan-jiri-grasel-lupic-vrah-rakousko-uhersko-poprava.A180105_203340_krimi_iri

https://www.reflex.cz/clanek/historie/129677/johann-georg-grassel-loupil-i-vrazdil-jeho-jmeno-se-stalo-synonymem-pro-vsechny-lumpy-a-vyvrhele.html

https://www.idnes.cz/xman/styl/byl-johan-grasel-nas-robin-hood-spis-jen-obycejny-grazl.A100402_181955_xman-styl_fro

https://zoom.iprima.cz/historie/grazl-vyznam-a-puvod-slova-199380

https://www.stoplusjednicka.cz/nomen-omen-kdyz-na-cesko-rakouskem-pomezi-radil-johann-georg-grasel

https://www.habsburger.net/en/chapter/noble-robber-and-no-respecter-borders

https://grasel.eu/o-loupezniku-graselovi/