Článek
S blížícím se jarem se bezpochyby opět vyrojí množství článků nebo příspěvků na sociálních sítích, které budou upozorňovat na zvýšený výskyt fialového brouka zvaného majka fialová. A především na její nebezpečnost, protože vylučuje látku, která je toxická. Pro mnoho lidí to bude signál, aby takového brouka zlikvidovali ve snaze udržet své okolí bezpečné. Jenže hysterie okolo majky je úplně zbytečná a její likvidace je trestná.
Majka fialová (Meloe violaceus)
Varovné zprávy o majce jsou „hitem“ posledních let, což může v mnoha lidech vzbudit dojem, že majka je brouk, který tu není původní a dostal se sem teprve nedávno. Majka u nás však žije už věky, podobně jako ve většině Evropy. Ve větším množství se vyskytuje v podhorských oblastech, ale výjimkou nejsou ani nížiny. Pokud se vám však objeví na zahradě, je to většinou pozitivní signál toho, že se hmyzu v této oblasti daří a dostatek hmyzu je zase důležitý pro další živočichy. Poprvé jsem na ni osobně narazil v minulém bydlišti nedaleko Poděbrad, kde bych ji popravdě ani nečekal. Ale byla tam a ne jednou.
Svoji špatnou pověst získala kvůli tomu, že v případě nebezpečí vylučuje hemolymfu, což je tekutina s podobnou funkcí, jakou má u obratlovců krev. A její hemolymfa obsahuje látku zvanou kantaridin, což je silný jed. Pro laickou veřejnost informace dostačující k tomu, aby se z nebohého brouka stal postrach. Jenže koncentrace kantaridinu v hemolymfě majky je velmi nízká. Samozřejmě, že pro citlivé lidi, alergiky či děti může být kontakt kůže s touto tekutinou nepříjemný a může vyvolat reakci, ale rozhodně není důvod se bát otravy či smrti v bolestech, zatímco opodál se bude vyhřívat na slunku spokojená majka. Rodiče by však měly své děti poučit, protože žmoulání brouka v ruce by bezpochyby k výraznějšímu podráždění vedlo.
Je paradoxem, že je považována asi za nejjedovatějšího brouka v naší zemi, ale o jedovatějším puchýřníku lékařském se téměř nepíše. Přitom je on naším nejjedovatějším broukem a pokud máte pocit, že už jste o něm v nějaké souvislosti slyšeli, tak zřejmě ano. Výtažek z puchýřníka se využíval jako tzv. španělské mušky, afrodiziakum. U nás se však vyskytuje spíše v teplejších oblastech, což je hlavně jižní Morava. Nejvíce je rozšířen kolem Středozemního moře.
Majka má tohoto jedu v tekutině méně a u většiny dospělých lidí nedojde k žádnému, nebo jen velmi mírnému podráždění při kontaktu s kůží. U dětí a citlivých lidí může být reakce o trochu výraznější, oblast může zarudnout a naskákat puchýřky. Záleží však také na množství, které dokáže majka vyloučit.
Čím je však majka bezpochyby zajímavá, to je její způsob rozmnožování a vývojový cyklus.
Dospělé majky jsou velké od jednoho do čtyř centimetrů. Velký rozptyl je daný rozdíly mezi pohlavím, neboť zatímco samečci jsou malí, samičky dorůstají až čtyř centimetrů. Dorůstá především jejich zadeček, ve kterém se hromadí a zrají vajíčka. Brouk je tmavě fialové barvy, krovky jsou kratší než tělo a tedy zadeček nekryjí, jako je tomu u jiných druhů brouků.
Samice vyhledávají slunečná místa, kde se mohou ohřát a kde poblíž rostou vhodné rostliny, které jim mohou poskytnout dostatek potravy. V příhodném období se spáří se samcem a následně si vyhrabou v zemi mělké nor, do nichž nakladou vajíčka, kterých je i několik tisíc. Z vajíček se následně vylíhnou larvičky zvané triunguliny. Svůj název získaly podle svých nožiček, které jsou zakončeny trojicí drápků.
Larvičky se nutně musí vyšplhat na kvetoucí rostliny, kde mají šanci zachytit se na potřebném hostiteli, což jsou obvykle včely samotářky. Pokud se jim to nepodaří, pak mají smůlu. Smůlu mají i v případě, že se přichytí na jiném druhu hmyzu, protože ten jim k vývoji nebude postačovat. Šanci na další vývoj tak má zhruba jedna larva z několika stovek až dvou tisíc.
Triunguliny na květině čekající na včelu samotářku
Když se podaří a chytne se na správnou včelu, dostane se larva do její nory, kde má včela svoje vajíčka. Larva začne na včelím vajíčku hodovat, což jí umožní proměnu do druhého stádia, které se pak živí včelími zásobami. Vlastně se dá tedy říct, že larva majky je pro včely parazitem. Po nějaké době se vyvine ve třetí stádium, které musí přezimovat a na jaře se změní ve čtvrté stádium, které se zakuklí a následně přemění v dospělou majku. A celý proces začíná nanovo. I když majka naklade klidně deset tisíc vajíček, dospělosti se dožije jen několik málo z nich.
Majka je zařazena na seznam ohrožených druhů a jako taková je zákonem chráněna. I když není důvod ji likvidovat, protože jak už bylo výše zmíněno, není nebezpečná, pokud by měl někdo přesto tendenci ji zbavit života, dopustí se trestného činu. Pokud vám majka na zahradě bude vadit, například kvůli dětem, odneste ji bezpečně za plot.
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.discoverwildlife.com/animal-facts/insects-invertebrates/oil-beetle-lifecycle-facts
https://www.denik.cz/z_domova/jedovaty-brouk-majka-fialova-jak-vypada.html
https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-nechte-brouka-zit-i-jedovatou-majku-fialovou-40468130
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/majka-obecna-jedovaty-brouk-entomolog/r~2e6e87d65ac411e98aa4ac1f6b220ee8/
https://www.idnes.cz/brno/zpravy/majka-brouk-jed-kantaridin-brno-strach-entomolog.A190402_155301_brno-zpravy_krut
https://cdn.buglife.org.uk/2019/08/Violet-Oil-beetle-Meloe-violaceus.pdf
