Článek
Když se ve Francii objevil případ kocoura Rémiho, který si chodil z jednoho pozemku na druhý, označkoval sousedovu přikrývku močí a zanechával stopy v čerstvě natřené omítce, možná to na první pohled vypadalo jako maličkost. Jenže soud to viděl jinak: majitelka dostala pokutu a musí sousedovi zaplatit určitou částku pokaždé, kdy kocour vnikne na jeho pozemek. A najednou je tu otázka, která se netýká jen jednoho francouzského kocoura, ale statisíců domácích mazlíčků po celé Evropě - je vlastně možné udržet venkovní kočku na vlastním pozemku? A je fér po majitelích chtít, aby to dokázali?
Kočka není pes. A plot není hranice.
Všichni, kdo kdy měli venkovní kočku, vědí své. Pes se dá ohlídat - buď je na zahradě s plotem, nebo ho majitel vezme na vodítko. Ale kočka? Ta přeskočí plot, podhrabe se, protáhne se nebo prostě najde skulinu, které si člověk ani nevšiml. Většina venkovních koček si běžně hlídá teritorium o velikosti několika zahrad, občas i celých ulic.
Je tedy v praxi možné stoprocentně zabránit tomu, aby kočka navštívila sousední pozemek? Odpověď je jednoduchá: možné to je, ale vyžaduje to úsilí, které většina lidí nepodstupuje či nechce podstoupit. Běžný plot totiž nestačí. Kočku udrží jen vysoké hladké stěny, nebo plot se zahnutým pletivem směrem dovnitř. Případně venkovní voliéra. A spousta majitelů rovnou řekne, že to už „není život pro kočku“. Větší zkušenost s tím mají majitelé „papírových“ koček. Pokud jim chtějí dopřát pohyb po zahradě, většina z nich si velmi dobře rozmyslí, jestli je tam nechá chodit bezprizorně, nebo si zahradu zabezpečí - ztráta papírové kočky (nedejbože ještě chovné), která by se mohla zatoulat, mohlo by ji něco srazit nebo ji někdo ukrást, by totiž, kromě citové hodnoty, mohla vyjít mnohem dráž než samotné zabezpečení pozemku.
Jenže tím se vracíme k sousedům. Některým kočka nevadí - obzvlášť tam, kde jde o vesnici, zahrady jsou otevřené a kocour od sousedů je tak trochu „místní inventář“. Ale jiní sousedé mají skleníky, pečlivě pěstované záhony, malé děti nebo třeba alergii. A hlavně: nemusí chtít, aby jim po pozemku chodilo zvíře, které si nepořídili.
Kočka jako lovec. A ptáci jako tiše mizící oběti.
Když se mluví o venkovních kočkách, často se řeší jen nepříjemnosti u sousedů: výkaly v záhoncích, rozsypaná zemina, poškrábaný kmen, někdy i označkované věci. To ale není všechno.
Kočky každý rok zabijí obrovské množství ptáků. Ne proto, že by měly hlad - většina domácích koček loví ze hry a instinktu. V době, kdy v Evropě ubývají drobní pěvci, je to problém. A je to problém, který se týká každého majitele, i když jeho kočka „chodí jen kolem domu“.
Rolnička na obojku přitom není žádný krutý výmysl. Pomáhá - pták slyší kočku dřív, než ji uvidí. Kočka si na zvuk rychle zvykne a nijak jí to neubližuje. Jediná věc, kterou rolnička skutečně omezuje, je úspěšnost lovu. A to je přesně ten důvod, proč by ji venkovní kočky měly mít.
Ilustrační obrázek
Kastrace: základní povinnost, ne volitelné dobro.
Zvlášť problematické je, že řada lidí kočky nekastruje. Pak se kočky množí, toulají, perou se, potulují se po velkém okruhu a do cizích zahrad chodí ještě častěji. Kastrace není jen věc pohodlí domácnosti - je to prevence přemnožení, ochrana volně žijících druhů a krok k tomu, aby kočka nebyla problémem pro okolí. V neposlední řadě je to i pro dobro kočky samotné.
Je tedy pokuta fér?
Upřímně - není na to jednoduchá odpověď. Pokud soused opakovaně upozorňoval na problémy, majitelka nic nedělala a kočka opravdu způsobila škodu, pak se dá říct, že pokuta smysl má. Nikdo nemá povinnost trpět chování cizího zvířete. Asi nikomu z nás by se nelíbilo, kdyby investoval nemalé množství financí na rekonstrukci domu (nebo na cokoliv jiného) a cizí kočka by tuto investici do určité míry znehodnotila. I kdybychom upustili od pokuty, bylo by minimálně fér, aby majitelka uhradila škodu, kterou její kocour způsobil.
Na druhou stranu je pravda, že kočky se ohlídají jen velmi obtížně a absolutní zákaz jejich pohybu je diskutabilní.
Tak jak z toho ven?
Možná je férové připustit, že venkovní kočka není „bezúdržbový domácí mazlíček“, ale zvíře, jehož svobodný pohyb je zároveň odpovědností. Když v okolí nejsou konflikty, když sousedům kočka nevadí, když nepůsobí škody, není důvod ji zavírat. Ale pokud někdo jasně řekne, že mu vadí, nebo má na zahradě škody, pak už je to na majiteli. Ne na sousedovi, ne na obci, ne na soudech.
A ano - někdy to znamená postavit speciální plot, udělat venkovní voliéru nebo si přiznat, že tahle konkrétní kočka prostě venku fungovat nemůže.
Kočka je svobodné zvíře. Ale svoboda vždycky končí tam, kde začíná svoboda druhého. A to platí i u hranice mezi dvěma zahradami.
Autorský text
https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-kocour-chodi-k-sousedovi-na-zahradu-francouzka-musi-zaplatit-desetitisice-40546918
