Článek
Při dovolených se často dostáváme do míst, kde žijí tvorové a rostou rostliny, se kterými nemáme z našich končin žádnou zkušenost, a tak nás mohou i nepříjemně překvapit. Egypt je jednou z oblíbených dovolenkových destinací, kam řada našinců vyráží bez ohledu na roční období. Že existuje něco jako faraonova pomsta, která potrápí turisty zejména nepříjemnými průjmy, to už většina lidí nejspíš ví. Co však ví asi málokdo, to je skutečnost, že se v moři můžeme setkat s nádhernou, ale jedovatou rybou perutýnem. Ten totiž není ve Středozemním moři původním druhem, který by tam žil odnepaměti, ale jde o invazní rybu z Tichého a Indického a západní části Atlantského oceánu.
Perutýn
Celkově vzato, perutýn není jenom jeden druh, ale dokonce několik. Asi nejznámější je perutýn ohnivý (Pterois volitans), o němž bude tento článek především. Jeho původním domovem jsou tropické vody Indo-Pacifiku, ale v posledních letech se dostává i do míst, kde dříve nikdy nebyl. Zde se mu mnohdy velmi daří a je tak invazivním druhem, jehož dopady na domovskou floru a faunu se stále vyhodnocují. Mnoho výzkumů probíhá například u Floridy, kde se do volné přírody dostal v roce 1992 po hurikánu Andrew, který zničil plážové akvárium. K nárůstu zdejší populace přispěli i nezodpovědní chovatelé, kteří je vypouštějí ze svých domácích akvárek.
Nověji se s ním tedy můžeme setkat i tam, kde bychom ho nečekali. Pro nás Evropany jde zejména o oblast Středozemního moře, především u afrického pobřeží. Egyptské pobřeží je bohaté na korálové útesy, což je zároveň prostředí, kde se perutýni cítí nejlépe. Vědci však zjistili, že jsou schopní přežít i v brakických vodách, což jsou oblasti u ústí řek, kde se mísí sladká voda se slanou. Objevují se i v mangrovových oblastech. K jeho eliminaci by mohla pomoci skutečnost, že jeho maso je pokládané za lahůdku a rybáři by tak svým lovem pomohli snižovat jeho stavy a zároveň si vydělat následným prodejem jejich masa.
Perutýn ďábelský (Pterois miles)
Jsou to dravé ryby s převážně noční aktivitou, kdy se vydávají na lov a pohybují se mezi korály. Přes den spíše odpočívají a jsou skrytí v různých štěrbinách, ale někdy se na ně dá narazit i volně ve vodě. Potravou jim jsou drobní korýši a malé rybky. Stačí jim počkat na dobu, kdy zapadá slunce, protože v tu chvíli začne být u korálových útesů živo a perutýn se nemusí příliš namáhat, aby něco ulovil. Jeho zbarvení mu pomáhá splynout s pozadím a jeho útok je tak rychlý, že si ostatní živočichové ani nemusí všimnout, že se něco stalo. Bleskurychle nasaje vyhlédnutou oběť do své tlamy a spolkne. Perutýni ohniví mají kromě toho ještě další taktiku lovu v záloze. Pohybují se kousek pod hladinou a sledují rybky, které vyskakují nad hladinu ve snaze vyhnout se jinému predátorovi. Jakmile spadnou zpátky do vody, perutýn je okamžitě chytí. Když je kořisti dostatek, perutýni se živí nad míru běžné potřeby. Jejich žaludek se dokáže roztáhnout až na 30násobek běžné velikosti. Když pak potrava není, dokáže se uskromnit. Za normálních podmínek jsou ale velmi žraví a když na to přijde, spořádají i mláďata vlastního druhu.
Jde o nádherné ryby, které je radost pozorovat, i když u toho musí být člověk obezřetný. Naštěstí nejsou vůči člověku agresivní a své jedovaté zbraně použijí jen ve chvíli, kdy se cítí být ohrožení. Jejich tělo je krásně pruhované červenou až červeně cihlovou barvu na světlém pozadí. Vzor pruhování a odstín barev záleží na druhu, ale až na výjimky jde obvykle o červenou barvu. Hřbetní a ocasní ploutve jsou většinou skoro průhledné s množstvím tmavých skvrn. Hřbetních trnů je 12-13 podle druhu a celkový vzhled dokreslují ještě prsní ploutve přecházející do dlouhých paprsků, které jsou také pruhované. Perutýn ohnivý dorůstá velikosti necelých 40 cm.
Perutýn pestrý (Pterois lunulata)
Bodnutí perutýna není sice pro člověka většinou životně nebezpečné (ale i tak občas může dojít ke smrtelnému setkání), ale je extrémně bolestivé. Jed v jejich trnech je směsí neurotoxinů a neurotransmiterů (acetylcholin). Může vyvolat nevolnost, svalové křeče, nepravidelnost srdeční frekvence a problémy s dýcháním.
Perutýn je samotářská ryba, která vyhledává jedince svého druhu jen v době páření. V této době vytváří malá hejna o jednom samci a několika samičkách. Jejich zbarvení se v tuto dobu poněkud změní, a zatímco samci ztmavnou, samičky naopak vyblednou a působí až stříbřitým dojmem, zejména ve spodní části těla. Námluvy začínají s přicházejícím večerem, kdy jsou ryby aktivnější. Samec nejprve vyhledá samici a zaujme pozici vedle ní, přičemž se opírá o své prsní ploutve. Následně kolem samice začne kroužit a později vystoupá k vodní hladině, kam ho následuje i samička. Jejich ponor a následný výstup k hladině se může několikrát opakovat, než u hladiny samice uvolní svá vajíčka v malých útvarech, které se po naplnění vodou zvětší na koule o průměru až pět centimetrů. Jedna koule může obsahovat 2-15 tisíc vajíček. Samec pak vyprodukuje spermie, které vajíčka oplodní. Během jednoho roku zvládne jedna samice vyprodukovat až dva miliony vajíček.
Perutýn paprsčitý (Pterois radiata)
Už po pouhých 12 hodinách po oplodnění se začne tvořit embryo. Za dalších šest hodin už je vyvinutá hlava a celkem dobře i oči. 36 hodin po oplodnění se z vajíček líhnou larvy. Po čtyřech dnech jsou larvy dobře rozplavané a začínají se živit nálevníky. Celkově se tyto ryby dožívají zhruba 10-15 let. Jako malé rybky se udržují v hejnech, jakmile povyrostou, hledá si každá své vlastní teritorium, které zuřivě brání před ostatními, přičemž samci jsou znatelně agresivnější než samice a v době páření jsou vůči ostatním samcům doslova nepříčetní. Když dojde ke konfliktu, mohou se vzájemně nabodnout na své jedovaté trny, nebo si kousanci způsobit zranění na hlavě. Do plné velikosti dorůstají zhruba ve věku 1,5 roku.
Perutýni ohniví nepatří mezi ohrožené druhy, a naopak jejich zavlečení do nepůvodních oblastí může ohrozit druhy jiných živočichů. Na druhou stranu, vzhledem k znečišťování vod a stoupající teplotě však dochází k borcení korálových útesů a pokud se perutýni nedokáží přizpůsobit, může se stát, že jejich stavy začnou rapidně klesat tak, jak bude ubývat jejich přirozeného prostředí. Přirozených nepřátel moc nemají, většina predátorů si rozmyslí, zda na ně útočit a riskovat probodnutí jejich trnovými ploutvemi.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://oceanservice.noaa.gov/facts/lionfish-facts.html
https://animaldiversity.org/accounts/Pterois_volitans/
https://factanimal.com/lionfish/
https://www.fisheries.noaa.gov/southeast/ecosystems/impacts-invasive-lionfish
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10377442/
https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0272771424001847
