Článek
Jsou největšími suchozemskými predátory a symbolem zamrzlé Arktidy. Tedy, v poslední době jsou spíše symbolem klimatických změn a ubývání ledovcové plochy. Mohutní medvědi, bílí jako sníh, který je obklopuje, měli vždycky těžký život a i když jsou nelítostnými predátory, jen necelých 20 % jejich útoků je úspěšných. Mnohdy tak umírají vyhladovělí a hubení až na kost. Podaří se je zachránit?
Medvěd lední (Ursus maritimus)
Na medvěda ledního můžeme narazit v arktických oblastech. Jeho domovem jsou ledové kry, mezi nimiž se pohybuje plaváním v ledové vodě. Když led taje, pobývá i na klasické souši, ale kvůli své preferenci ledu a vody je považovaný za mořského savce.
I když je celý bílý, někdy s nažloutlým nádechem, jejich kůže je překvapivě černá a srst ve skutečnosti není bílá, ale bezbarvá a dutá. Černá barva přitahuje sluneční záření a zachycuje teplo. Srst je rozdělená do delších ochranných chlupů a kratší husté podsady. Ochranné duté chlupy pohltí část záření, které se uvnitř následně odráží, čímž dochází k efektu luminiscence a pocitu, že jeho srst je bílá. UV složka světla, která dopadne až na tmavou kůži, vytváří taktéž dojem bílé barvy díky fluorescenci. Dokonalý dojem bílé barvy pak dotvoří keratin, který je součástí chlupů a který je bílé barvy. Souhra těchto faktorů pak vytváří dojem, že srst medvěda ledního je bílá, což mu umožňuje splynout se svým okolím.
Někdy je možné narazit na medvědy lední, kteří mají místy hnědé zbarvení. Je tomu tak proto, že medvědi lední a medvědi hnědí jsou blízce příbuzné druhy, které se v minulosti vzájemně křížily a i když k tomu dnes dochází spíše vzácně, mohou se křížit i nadále a jejich hybridní potomci nesou znaky obou druhů. Přezdívá se jim pizzly.
Kříženci zvaní pizzly v zoologické zahradě v Osnabrücku
Medvědi lední jsou největšími medvědy a vzrostlí samci mohou vážit necelou tunu, pokud jsou dobře živení. Kvůli nedostatku potravy je však pravděpodobnější, že narazíte na hubenější jedince, kteří takové váhy nedosahují. Oproti jiným medvědům bývají štíhlejší, hlava je protáhlejší. Typické jsou jejich doslova obří tlapy, které jim pomáhají pohybovat se na sněhu, ledu a také plavat ve vodě. Aby vydrželi v takto studených podmínkách, mají silnou vrstvu tuku (až 10 cm), která je izoluje. Samice bývají ve srovnání se samci menší a na velikosti, respektive mohutnosti, se také projevuje aktuální roční období. Mají silné čelisti, v nichž dominují velmi ostré zuby, ostřejší než u jiných druhů medvědů, protože ve srovnání s nimi jsou masožravější a potřebují kořist efektivně porcovat. Za tímto účelem mají také velmi dobře vyvinutý čich, takže jsou schopní kořist ucítit až na 32 kilometrů.
Během roku urazí stovky až tisíce kilometrů, přičemž velkou část jejich cest tvoří plavby v moři. Jsou velmi zdatní plavci, kteří zvládnou plavat třeba i tři dny v kuse. Potopit se dokáží na dvě až tři minuty. Když plavou, pohybují se rychlostí až 6 km/hodinu, což je podobná rychlost, jako když se pohybují na souši (cca 5 km/hod). Když běží, dokáží vyvinout rychlost až 40 km/hod.
Aktivní jsou především během dne (je však potřeba brát v potaz délku dne a délku noci, která se v jejich podmínkách mění) a i když zejména březí samice během zimy hibernují, ostatní lední medvědi bývají aktivní celý rok.
Jedná se o samotáře, kteří kromě období páření nevyhledávají společnost. Jenom samice je možné zahlédnout s jejich dospívajícími potomky. Přesto však dochází v některých oblastech s větší populací k určitému shlukování, kdy jsou medvědi navzájem na dohled, ale tolerují se. Podmínkou však je i dostatek potravy. Hladem vystresovaný medvěd určitě nebude tolerovat konkurenci.
Jejich přirozenou potravou jsou zejména tuleni, menší velryby, ryby, mořští ptáci, ale když se poštěstí, skolí i soba. Tuleni jsou však základem jejich jídelníčku, protože bývají nejdostupnější a mají dostatek tuku, který medvědi potřebují. Za den dokáží zkonzumovat až dvě kila tuku. Velmi vzácně pozřou třeba i mořské řasy, ale ve srovnání s jinými medvědy, kteří se živí i kořínky a bobulemi, jsou ti lední extrémně masožraví a na rostlinnou stravu nejsou přizpůsobení. Jinak je jejich trávicí systém velmi efektivní - dokáží absorbovat z potravy zhruba 84 % bílkovin a 97 % tuku. Do žaludku se jim naráz vejde obdoba 10-20 % jejich vlastní tělesné hmotnosti.
Medvěd lední se svojí kořistí
Jsou sice vrcholovými predátory a žádný živočich si před nimi nemůže být jistý, přesto však jejich útoky bývají úspěšné jen v pětině případů. Medvědi lední jsou však na delší období hladovění připravení. Problém však je, že tak jako ubývá ledovců, na kterých se pohybují a hledají potravu, ubývá i jejich přirozené kořisti a medvědi jsou tak nuceni hladovět mnohem déle, než je zdrávo a mnohdy nemají dostatek příležitostí, aby si doplnili tukové zásoby. Výjimkou nebývá ani kanibalismus. Svoji kořist obvykle sežerou do posledního kousku, jen velmi výjimečně si něco krátkodobě schovají. Občas je provázejí polární lišky, které by rády sežraly zbytky. Někdy se jim to povede, ale často je medvědi odeženou.
V oblastech, kde dochází k překryvu výskytu s medvědy grizzly, může dojít i ke konfliktu těchto dvou druhů. Paradoxně, i když je medvěd lední větší, grizzly bývají agresivnější a medvědi lední se raději stáhnou.
Samice s mláďaty
Na jaře začnou samci vyhledávat samice, aby se s nimi spářili, přičemž se snaží vyhnout jiným samcům, aby nedošlo ke krvavým bitkám. Když najdou samici, začnou ji hlídat a pokud není svolná, jsou schopni ji pronásledovat, dokud se nepodvolí. Námluvy nejsou zrovna romantické, někomu mohou přijít dost drsné. První kopulace pak v samici vyvolá ovulaci. Během následujících dnů se spáří ještě několikrát. Samice rozhodně nejsou zastánkyně monogamie a během sezóny se mohou spářit s více samci, takže jejich potomci z vrhu mohou mít více jak jednoho otce.
Když je po všem, páry se zase rozdělí a jdou si svojí cestou. Během léta se samice snaží nabrat co největší váhu a vytvořit si velkou zásobu tuku, aby pak přečkala zimu. Po tuto dobu se v ní mláďata nevyvíjejí - lední medvědi mají totiž tzv. opožděnou implantaci. Na podzim si pak samice obvykle vyhledává vhodné místo, kde si vybuduje zimní doupě a ukládá se k zimnímu útlumu podobnému hibernaci. Oplodněná vajíčka se implantují do děložní sliznice a začnou se vyvíjet. Skutečná březost trvá dva měsíce a obvykle se narodí dvě mláďata, která váží jen něco málo přes půl kila. Jsou slepá a zůstávají těsně u matky, která je ohřívá. Mezitím je kojí velmi tučným mlékem, po kterém rychle nabírají na váze. Zkraje jara pak matka vyleze z brlohu a její mláďata jsou v tuto dobu už schopná ji následovat.
Mláďata zůstávají se svojí matkou zhruba 2-2,5 roku, než jsou plně odstavena. V prvním roce se zdržují velmi blízko matky a sledují její techniku lovu a učí se. Po roce se k lovu často přidávají, přičemž až kolem dvou let jsou opravdu schopná samostatného lovu. Tehdy je matka buď sama opustí, nebo jsou odehnána samcem, který samici vyhledal kvůli páření. Samice pak pohlavně dospívají ve čtyřech letech a samci v šesti letech, celkově se mohou dožít až 30 let.
Přežití mláďat velmi závisí na tom, jak se matka během léta připravila na svoji březost a následující rodičovství. Důležitá je také dostupnost potravy, když se mláďata začínají učit lovu. Bohužel se čím dál častěji stává, že nemají co lovit a umírají vyhladověním. Někdy se malá mláďata stávají kořistí jiných predátorů nebo dospělých samců. Ti mohou mláďata lovit jako potravu, nebo je zabijí proto, aby samice mohla znovu říjet a zabřeznout. Matka se je snaží chránit, ale ne vždy je úspěšná. Pokud dojde k opačnému scénáři, kdy je zabita matka, mají mláďata velmi nízkou šanci na přežití. Přesto ale není vše ztraceno - pokud přežijí a včas je objeví jiná samice, může je adoptovat. Ještě těžší období je však čeká jako mladistvé, kdy už nejsou s matkou, ale zároveň nejsou plně dospělí, aby mohli čelit jiným dospělým medvědům. Nedokonalost lovecké techniky a krádeže ze strany dospělých medvědů vedou často k jejich vyhladovění.
Medvědi lední jsou na Červeném seznamu IUCN vedeni jako ohrožení, přičemž za největší hrozbu je považována změna klimatu, která má za následek ubývání ledovcových ploch a medvědům se tak nejen zmenšuje jejich přirozené životní prostředí, ale také přicházejí o zdroje potravy. Jejich původní období, kdy museli vydržet bez jídla, trvalo obvykle kolem tří měsíců. Nyní se prodlužuje období bez ledu, kdy většinou nemají co lovit, a medvědi tak nejsou schopni vydržet z tukových zásob takovou dobu. Kromě toho je ohrožuje intenzivní lodní doprava znečišťující jejich prostředí. Lidmi jsou loveni kvůli své huňaté kožešině.
Anketa
Správná odpověď na otázku v anketě je uvedena níže pod zdroji
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.earthrangers.com/EN/CA/risk/polar-bears-have-clear-hair-so-why-do-they-look-white/
https://www.arcticwwf.org/wildlife/polar-bear/polar-bear-diet/
https://animalia.bio/polar-bear
https://www.ifaw.org/animals/polar-bears
https://seaworld.org/animals/all-about/polar-bears/diet/
https://www.wwf.org.uk/learn/fascinating-facts/polar-bears
https://destinationnunavut.ca/13-facts-you-didnt-know-about-polar-bears
Odpověď na otázku z ankety - mohou lední medvědi lovit tučňáky?
Odpověď zní ne, neboť lední medvědy najdeme na severní polokouli v arktické oblasti, zatímco tučňáci žijí na jihu.
