Old Surehand: Muž, který nahradil Old Shatterhanda. S Pierrem Bricem přátelé nebyli.

Když se v polovině 60. let na plátnech objevila nová postava jménem Old Surehand, leckdo zůstal překvapený. Nebyl to Lex Barker, oblíbený Old Shatterhand, kterého diváci roky brali jako parťáka Vinnetoua. Tentokrát stál po boku indiánského náčelníka někdo úplně jiný - vyšší, starší, s uhlazeným britským vystupováním a pohledem, ve kterém se mísila zkušenost i jistá dávka ironie. Jmenoval se Stewart Granger.

Narodil se ještě před 1. světovou válkou, v roce 1913 v Londýně jako James Lablache Stewart. Byl typickým představitelem herecké generace, která se vypracovala od divadelních prken až k filmovým studiím. Na doporučení zkušených agentů si změnil jméno na Stewarta Grangera, aby nedocházelo k záměnám s jiným hercem jménem James Stewart. V 50. letech patřil mezi známé tváře britského i amerického filmu – hrál šlechtice, dobrodruhy, muže v uniformách i s kordem v ruce. Charismatický, pohledný, dokonale uhlazený. Jenže čas běžel a Hollywood měl čím dál menší zájem o gentlemany v hedvábných rukavicích. A tak se Granger, tehdy měl už přes padesát, začal ohlížet po příležitostech jinde.

A právě v tu dobu se v Německu rozjela filmová vlna podle knih Karla Maye. Diváci šíleli po Vinnetouovi a Old Shatterhandovi, po přestřelkách, hudbě Martina Böttchera a romantice Divokého západu. Když producent Horst Wendlandt potřeboval nového hrdinu, který by v sérii pokračoval, padla volba na Grangera. Potřeboval někoho, kdo má jméno, přirozenou autoritu a umí být hrdina bez přehánění.

Tak vznikl Old Surehand - nový spojenec Vinnetoua, zkušený stopař s klidnou rukou a srdcem, které už pár ran dostalo.

Granger se do role pustil naplno. V jeho podání je Old Surehand muž, který se nepředvádí. Nepotřebuje nikoho oslnit svaly ani výstřelem od boku. Mluví málo, ale když něco řekne, má to váhu. Působí jako někdo, kdo se v životě už napálil a teď se dívá na svět s větší opatrností.

V Mezi supy (1964) a o rok později v samostatném filmu Old Surehand (1965) stojí vedle Pierra Brice v roli Vinnetoua. Jejich spojení mělo být pokračováním úspěšné dvojice Vinnetou – Shatterhand, jen v jiném kabátě. Granger ale nepřinesl energii amerického drsňáka, nýbrž britskou zdrženlivost. Na plátně působí jako zkušený profesionál, který ví, že ve skutečném světě nejsou hrdinové dokonalí.

Ta změna tónu byla patrná hned. Kde Shatterhand býval emotivní, Surehand je zdrženlivý. Kde dřív hrály roli velká gesta, tady přichází nadhled a klid. Granger byl jiný typ – chlap, co má dost sil i zkušeností na to, aby už nikoho nepotřeboval přesvědčovat, že je dobrý.

Na place se ale potkaly dva zcela odlišné světy. Pierre Brice byl Francouz, který si Vinnetoua osvojil jako vlastní druhé já. Měl v sobě jemnost, romantiku a až pohádkový idealismus. Granger byl Brit, který věřil v disciplínu, přesnost a profesionalitu.

Podle lidí, kteří byli u natáčení, mezi nimi nepanovalo velké přátelství. Nešlo o hádky, spíš o odlišný přístup. Granger měl herectví „v ruce“, Brice ho prožíval. Granger se prý někdy díval na Briceho s nadhledem, Brice zase cítil, že Granger bere „mayovky“ moc profesně, bez vřelosti. Tyto informace se sice nikdy oficiálně nepotvrdily, ale stačí se podívat na film - a člověk to v té atmosféře trochu cítí.

Jejich postavy k sobě mají respekt, ale ne důvěrnost. V Old Surehandovi není tolik bratrské něhy jako v příbězích s Lexem Barkerem. Je tam víc odstupu, více dospělosti. Vinnetou a Surehand jsou spíš kolegové než bratři. Ale právě to dává filmu zvláštní sílu - místo patosu přichází realističtější přátelství. Dva chlapi, kteří se nemusí objímat, aby bylo jasné, že si stojí po boku.

Natáčení probíhalo převážně v Jugoslávii, dnešním Chorvatsku, v okolí Paklenice a Plitvických jezer. Prérie, kaňony a vyprahlé pláně byly sice tisíce kilometrů od Texasu, ale na plátně to nikdo nepoznal. Tamní krajina v kombinaci s kamerou a hudbou dokázala vytvořit přesvědčivý Západ – evropský sen o Americe.

Granger byl zvyklý na hollywoodské podmínky, takže mu drsnější natáčení uprostřed balkánské divočiny nejspíš dalo zabrat. Ale zvládl to se ctí. V jednom rozhovoru později poznamenal, že si evropské produkce váží právě pro jejich poctivost. Nikdo se netvářil jako velká hvězda, všichni prostě dělali svou práci.

Hudba Martina Böttchera navíc drží ty filmy pohromadě jako lepidlo. Jeho melodie pro Old Surehanda dodnes zní jako hymna přátelství a melancholie. Když se Grangerův jezdec ztrácí v obzoru, Böttcherovy tóny dávají každému divákovi pocit, že ví, o co šlo – o čest, věrnost a klidný odchod.

Fanoušci se dodnes přou, jestli Grangerův Old Surehand obstál vedle Shatterhanda v podání Lexe Barkera. Pravda je, že Granger hrál úplně jiný typ hrdiny. Barker byl symbol síly a ideálu, Granger představoval muže, který si už uvědomuje, že svět není černobílý.

A i když jeho „jistá ruka“ nedosáhla takové popularity, přinesla do série jinou, dospělejší rovinu. Zatímco Shatterhand a Vinnetou působili jako bratři v čase relativního míru, Surehand s Vinnetouem jsou spíš dva veteráni, kteří vědí, že žádný mír netrvá věčně. Old Surehand má nakonec na kontě tři slušné mayovky. Možná, kdyby byl fanoušky přijat lépe, bylo by jich víc.

Po sérii mayovek se Granger už nikdy nevrátil do první filmové ligy. Ale zůstával aktivní – hrál v evropských koprodukcích, občas se objevil i v televizi. Nikdy si nestěžoval, že skončil „jen“ u Old Surehanda. Naopak – měl pocit, že tahle role mu dala něco, co mu Hollywood nikdy nenabídl: kontakt s diváky, kteří nehledali hvězdy, ale příběhy.

Zemřel v roce 1993 v Kalifornii. Dožil se osmdesáti let, a i když jeho jméno postupně zmizelo z plakátů, zůstalo ve vzpomínkách filmových fanoušků, kteří vyrůstali na mayovkách.

A Pierre Brice? Ten s Vinnetouem splynul navždy. Když se ho novináři později ptali na „spoluhráče“, o Grangerovi mluvil s respektem. Nebyli přátelé, ale nikdy o něm neřekl nic zlého. Možná to byla právě ta tichá britská důstojnost, kterou si Granger dokázal udržet i tam, kde jiní potřebovali slova.

Old Surehand a Vinnetou byli dva muži z různých světů. Jeden Francouz, druhý Brit. Jeden Indián, druhý běloch. Jeden idealista, druhý realista. Ale když se v prachu prérií postavili vedle sebe, vzniklo něco, co přesahovalo film.

Granger do toho světa přinesl jistotu a klid. Byl jako kámen, o který se Vinnetou mohl opřít. A i když jejich přátelství na plátně nebylo tak vroucí jako to s Old Shatterhandem, mělo hloubku, kterou člověk ocení až po letech.

Stewart Granger možná nikdy nechtěl být hrdinou Divokého západu. Ale když už se jím stal, udělal to po svém. Bez přehnaného patosu, bez křiku, s klidem člověka, který si odžil své a ví, že jistá ruka není ta, která střílí nejrychleji - ale ta, která se netřese, když přijde rozhodující chvíle.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.silversirens.co.uk/people/stewart-granger/

https://karlmay.cz/filmy/filmografie/old-surehand-1965/

https://www.karl-may-wiki.de/index.php/Stewart_Granger

https://www.westleyrichards.com/theexplora/stewart-granger-film-actor-and-big-game-hunter/

https://www.searchmytrash.com/articles/pierrebrice(5-07).shtml