Článek
I u nás jsou, nebo alespoň bývaly, oblíbené příběhy z Divokého Západu. Nekonečné prérie, divocí Indiáni, kovbojové se stády dobytka, panenská příroda, ale i zlatokopové, pistolníci, mizerové. Příběhy o dětech, které byly vyrvány z náruče biologických matek, aby byly vychovávány jako indiánské děti. Málokoho by napadlo, že jedním z takových dětí mohl být i chlapec českého původu z Liberce, který mezi Indiány strávil několik let. A přece se tak stalo.
Tím chlapcem byl Herman Lehmann, jehož rodiči byl Moritz a Augusta Johanna Lehmannovi. Pravděpodobně se jednalo o Židy, kteří pocházeli z Liberce, ale emigrovali do Ameriky. Některé prameny je označují jako Němce, jiné jako Čechy s možnými německými kořeny, kteří hovořili oběma jazyky. Jejich cílem byl Texas, kde se spolu roku 1849 vzali a po 10 letech se jim narodil syn Herman, který byl nejstarším ze čtyř dětí.
Lehmannovi se usadili poblíž Fredericksburgu, kde získali pozemky. Krajina to byla ještě divoká, v oblasti se vyskytovali Apači a Komančové. Zatímco s Komanči se dalo celkem klidně koexistovat, Apači byli pro bělošské obyvatele postrachem. Zkazky o tom, jak členové tohoto kmene napadali osady a zabíjeli obyvatele, se nesly široko daleko.
Když bylo Hermanovi zhruba pět let, jeho tatínek zemřel. Necelé dva roky se rodina snažila protloukat životem, jak se dalo, než se maminka znovu provdala. Náhradním otcem se stal místní kameník Philipp Buchmeyer, ale malý Herman si ho neužil moc dlouho. Čtyři roky po svatbě byl totiž unesen.
Bylo jaro roku 1870 a děti pracovaly samotné na poli. Nevšimly si, že se k nim přiblížila apačská horda. Zatímco oběma sestrám se podařilo uniknout, malého Hermana a jeho mladšího bratra Apači unesli. Po nějaké době se za nimi pustila hlídka, která je dostihla u San Angela a došlo k bitce, ale osvobodit se podařilo pouze mladšího bratra, zatímco Herman stále zůstával v zajetí Indiánů.
Po celou dobu, kdy byl v apačských rukách, nejprve se svým bratrem a později sám, musel Herman absolvovat fyzicky náročný pochod, tvrdé jednání ze strany Apačů a živit se syrovým masem. Útěky se mu nedařily a po několika měsících mu Apači navíc ukázali zkrvavené oblečení, které vydávali za oblečení jeho rodiny. Tu prý celou vyvraždili, a tak by se stejně neměl kam vrátit. Malý Herman jim to uvěřil a na další útěky rezignoval.
Dostal se do péče jednoho z válečníků a jeho manželky Laughing Eyes (Smějící se oči), i když slovo péče rozhodně nevystihuje vzájemný vztah. Spíše dozor a kontrolu. Válečník Carnoviste na chlapce dohlížel, tvrdě ho bil a snažil se zlomit sebemenší odpor. Herman s ním a zbytkem tlupy strávil dlouhých šest let, během kterých se z něj stal jeden z nich. Získal jméno En Da (v překladu bledý chlapec), naučil se potřebným dovednostem apačského bojovníka a na svoje původní jméno a svoji řeč zapomněl.
Smutným paradoxem bylo, že Herman, ač sám bělochem, musel po boku Apačů bojovat proti vlastním lidem a zabíjet je. V potyčce s Texas Rangers byl málem zastřelen velícím důstojníkem, který si ale včas uvědomil, že zřejmě nemíří na Apače. Když se ho však po bitvě snažili najít, zmizel. Roku 1876 však došlo k zásadní změně, když bojovník Carnoviste zemřel během boje s jiným kmenem Apačů. I když se to může zdát nepochopitelné, Herman se jej rozhodl pomstít a na oplátku zabil nepřátelskému kmeni jejich šamana.
Najednou se však ocitl bez opatrovníka, byť tvrdého a nelítostného. Od nepřátelských Apačů mu hrozila smrt za zabití šamana a tak se rozhodl, že uteče někam daleko. Opustil svůj stávající kmen a nějakou dobu se protloukal sám. V přežití mu pomáhaly dovednosti a zkušenosti, které získal během let u Apačů.
Ke konci téhož roku narazil na skupinu Komančů. Vstoupil do jejich tábora, ale Komančové ho chtěli vyhnat. Když jim však vyprávěl svůj příběh a jiný bojovník potvrdil, že se Hermanovi zvanému En Da opravdu podařilo zabít šamana Apačů, nechali ho u sebe. I s Komanči později bojoval proti bledým tvářím, ale převážně proti lovcům bizonů, občas i proti jiným indiánským kmenům. Jeho skupina patřila mezi poslední, které byly ještě svobodné. Ale i této skupině se přesypaly písky v hodinách a musela se vzdát a přesunout do rezervace. Ke kapitulaci a přesunu je přesvědčil komančský náčelník Quanah Parker, který Hermana později adoptoval. Ten s nimi strávil v rezervaci dva roky.
Strážcům rezervace však neunikl jeho vzhled netypický pro Komanče. Když se k nim donesla zpráva, že jistá Augusta Lehmannová hledá syna, který by mohl být někde u Indiánů a dá se poznat podle modrých očí, neváhali a informovali své nadřízené o tom, že Indián zvaný Montechena (Neznámý) by mohl odpovídat člověku, který ve skutečnosti Indiánem není. Důstojník z Fort Sill tak nechal Hermana alias Montechena poslat do Texasu zpátky k rodině. Trvalo to více než osm let, než se Herman, unesený jako malý kluk, vrátil ke své rodině, už jako mladý a silný muž. Unesen byl v květnu roku 1870 a k rodině se vracel v květnu 1878.
Jeho sestra byla první, kdo ho poznal podle jizvy na paži, kterou měl už jako malý klučina a ke které přišel po nehodě se sekerou, když si se sestrou hrál. Nebýt toho, těžko říct, zda by si vzpomněl. Žil v přesvědčení, že jeho rodina je mrtvá a ani matka ho zprvu nepoznala. Postupem času si Herman vzpomněl nejen na svoje jméno, ale i na svoji řeč a vše, co zažil v letech před únosem. Měl však velký problém se znovu přizpůsobit životu bílého člověka. Nechtěl spát v posteli, nosit bělošské oblečení, naopak by s lukem šel lovit sousedovic kravky. Těžce snášel soužití s bledými tvářemi, které byl v předchozích letech nucen nesnášet a zabíjet. Nakonec se ale v únosné míře přizpůsobil a naučil se i anglicky. Jeho zážitky a cenné zkušenosti z něj udělali celebritu. O svém životě napsal dvě knihy. První se mu však nelíbila, neboť byla spoluautorem pozměněna, a tak krátce po jejím vydání sepsal ještě jednu knihu (Devět let mezi Indiány), která věrně odrážela jeho zkušenosti a vzpomínky a stala se jednou z nejlepších knih, které kdy byly na téma únosu Indiány napsány.
Roku 1900 se však rozhodl vrátit zpátky ke Komančům, s nimiž nakonec prožil zbytek života, než v roce 1932 zemřel ve věku 72 let. Během svého života se stihl dvakrát oženit a měl dva syny a tři dcery. Pohřben byl nakonec vedle své matky a nevlastního otce.
------
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.denik.cz/historie/herman-lehmann.html
https://www.tshaonline.org/handbook/entries/lehmann-herman
https://www.bejvavalo.cz/clanek/pravy-cesky-indian-herman-lehmann-narodil-se-v-liberci-ale-vychoval-ho-legendarni-nacelnik-kmene-komancu
https://en.wikipedia.org/wiki/Herman_Lehmann
https://rockandvinemag.com/2021/05/herman-lehmann/
https://medium.com/save-texas-history/nine-years-a-captive-the-story-of-herman-lehmann-61396e2ff78a
