Článek
Sebevraždy nebo sebevražedné chování provázejí lidstvo odnepaměti. Názor společnosti na tento akt se však různil podle jednotlivých kultur a současně docházelo k jeho změnám i v průběhu časů.
Všichni známe japonské rituální sebevraždy zvané seppuku (u nás též známé jako harakiri). Tento akt byl otázkou cti. V antickém Řecku nebo Římě byla sebevražda většinou tolerována, ale pohled se na ni často různil. Sebevraždu jako dobrovolný odchod ze světa zvolila i řada známých osobností, např. Sokrates, Nero, Marcus Antonius.
V Evropě za dob středověku, kdy byla společnost velmi ovlivněna křesťanstvím, byla sebevražda většinou vnímána jako těžký hřích. K postupné názorové změně začalo docházet především v době osvícenství a první zemí, která zrušila trestnost sebevraždy, byla Francie. Přesto v řadě zemí přetrvalo postavení sebevražd jako trestných činů až do 19. století. V islámských zemích je sebevražda stále vnímána jako hřích.
V současné době není sebevražda ve většině vyspělých zemí trestná a naopak se věnuje více pozornosti jejímu výzkumu a všech aspektů, které ji provázejí. Přesto je sebevražda pro běžnou populaci stále něco, co je zahalené do značné míry tajemstvím, předsudky a mýty. Pro někoho je toto téma tabu, pro jiné je zajímavé, ale pokud se jich dotkne osobně, často nevědí, jak reagovat.
Sebevražda jako agrese namířená proti sobě samému, nebo akt zoufalství
Sebevražda je většinou definována jako dobrovolný a přitom násilný útok proti sobě samému, který končí smrtí.
Na počátku obvykle stojí sebevražedné myšlenky. Ne vždy začne člověk na sebevraždu úmyslně myslet, ale myšlenky se mu mohou vkrádat do mysli podvědomě, aniž by je měl člověk pod kontrolou. Jiný na sebevraždu začne myslet zcela vědomě, neboť ji považuje za možné východisko a řešení situace. Pokud nepřijde včas pomoc, myšlenky se objevují častěji a nabývají konkrétnějších rozměrů, jsou intenzivnější, člověk se jich nemůže zbavit. Často ovlivní myšlení člověka natolik, že ten není schopen vnímat jiné možnosti, než odchod ze světa. Mnohdy si představuje možné způsoby odchodu, představuje si, jak z něj život vyprchává a současně s ním odchází i bolest a zoufalství, které nyní pociťuje.
Sebevražedné tendence nastupují po sebevražedných myšlenkách. Zatímco myšlenky samotné se odehrávají pouze v mysli, sebevražedné tendence jsou už součástí chování daného člověka. Může jít o chování, které ještě více prohlubuje sebevražedné myšlenky, o činy, kterými nešťastník volá o pomoc, ale i o konkrétní jednání vedoucí k přípravě sebevraždy, jako je shánění sebevražedných nástrojů, vyřizování majetkových či vztahových záležitostí apod.
Pokud se člověk včas nedočká pomoci nebo si sám nedokáže pomoc zajistit, dochází obvykle k sebevražednému pokusu. Ten je charakterizován snahou zbavit se vlastního života. Pokud se to povede, pak se jedná o dokonanou sebevraždu, pokud se to nepovede, zůstává čin pokusem o sebevraždu.
Prvotní fázi, která je charakteristická myšlenkami a částečně už i sebevražedným chováním, nazýváme též presuicidální syndrom (z latin. suicidium = sebevražda).
Volání o pomoc
Přestože ne všichni lidé, kteří přemýšlí o sebevraždě, se snaží na sebe upozornit a dát tak najevo potřebu pomoci, většina z nich nějaké varovné signály vydává. Důležité je tyto signály neignorovat, nebagatelizovat a aktivně navázat s daným člověkem komunikaci, která povede k pomoci.
Jedním z mýtů, které panují kolem sebevražd, je ten, že kdo o sebevraždě mluví nebo jí vyhrožuje, tak ji vlastně ani nechce spáchat, ale jen se snaží na sebe upozornit. Kdyby ji chtěl úspěšně vykonat, tak to udělá a nebude o tom nikomu říkat.
Lidé jsou různí a opravdu se najde množství lidí, kteří sebevraždu spáchají bez jediného slova, bez svědků, bez jakéhokoliv předchozího náznaku. Většina lidí ale vydává nějaké signály nebo chce pomoci, ale neví jak si o pomoc říct. Jejich jednání je silně ovlivněno tím, co prožívají a nemůžeme to posuzovat podle toho, jak by se choval člověk za běžné situace. Jako zdraví jedinci si můžeme říct - pokud mi není hej, tak půjdu k lékaři a budu svůj stav řešit tam, to je žádost o pomoc. Ale člověk, který již uvažuje o sebevraždě, může být vnitřně natolik zahnaný do kouta, že není schopen takto uvažovat nebo to dokonce ani nepovažuje za možný způsob řešení. Zároveň však podvědomě touží po tom, aby mu někdo pomohl. Tato rozpolcenost jeho stav často ještě zhoršuje.
Člověk, který o sebevraždě mluví, je tak v potenciálním riziku, že se ji také pokusí spáchat. Kromě řečí o samotné sebevraždě se může také vyjadřovat:
- že by stejně nikomu nechyběl
- že jeho nepřítomnost situaci spíš pomůže
- že se neměl nikdy narodit
- že už nemá důvod žít dál
- že už neunese tu tíhu, kterou cítí na duši
Kromě výroků o smrti si můžeme u takového člověka všimnout i změn nálad a chování. Není žádným tajemstvím, že ve velkém nebezpečí jsou lidé, kteří trpí nějakým psychickým onemocněním, které může způsobovat změny nálad, vnímání a samotného myšlení. Člověk uvažující o sebevraždě mohl trpět psychickou nemocí již před výskytem prvních sebevražedných myšlenek, ale také se může stát, že některá z těchto nemocí se projeví až v těžké životní chvíli a její výskyt je tak současný s výskytem sebevražedných myšlenek.
Kromě psychických poruch (především deprese, ale i bipolární porucha) patří mezi faktory, které ovlivňují riziko výskytu sebevražedných myšlenek, i sociální vztahy, zejména rodinné vazby a rodinné zázemí, společenská situace, celkový zdravotní stav, užívání návykových látek (drogy, alkohol, některé léky), ale svoji roli může hrát i genetika. Často za sebevražednými myšlenkami nestojí jen jeden samotný faktor, ale obvykle se jedná o souhru několika faktorů.
Člověk, který se ocitne v situaci, kdy jako jediné východisko začne vnímat dobrovolný odchod ze světa, často cítí některé z následujících pocitů (a nejen tyto):
- silný smutek
- apatii, prázdnotu
- beznaděj
- úzkost
- osamělost
- podrážděnost
- rychlé střídání emocí
- problémy se soustředěním
- pocit psychické bolesti, která je cítit fyzicky
V mnoha případech jsou tyto pocity doprovázeny i fyzickými problémy. Člověk špatně spí, nebo naopak má tendenci spát víc, než je přirozené. Může mít problémy s příjmem potravy (stažený žaludek, neschopnost přijmout jakoukoliv potravu, zvracení), s pohybem a celkovou obvyklou aktivitou (nedokáže vstát z postele). Mezi tyto změny v chování patří zejména:
- problémy se spánkem
- problémy s příjmem potravy (nedostatečný příjem nebo naopak přejídání se)
- zvyšující se užívání návykových látek
- snižování četnosti kontaktů s blízkými, uzavírání se do sebe
- ztráta zájmu o oblíbené činnosti
- zanedbávání sebe sama
- sebepoškozování
- snaha dát do pořádku majetkové záležitosti, vztahy, nepřiměřený úklid a řešení závěti
- vyhledávání informací o způsobech sebevraždy
Změn, které provází sebevražedné myšlenky a chování, je mnoho. U některých jedinců se nemusí vyskytnout žádné z jmenovaných, ale většinou je alespoň některá z těchto změn (a obvykle více než jedna) přítomna. Tyto signály je potřeba brát vážně.
Ne každý, kdo trpí psychickou poruchou, užívá návykové látky atd., bude přemýšlet o sebevraždě. Jedná se však o lidi, u kterých je riziko vlivem těchto okolností vyšší než u zdravé populace. Kromě těchto predispozic má na možnost sebevraždy vliv také okolí. Velmi častou příčinou bývá silné trauma, ztráta, změna. Např.
- ztráta blízké osoby (zejména nečekaná)
- ztráta zaměstnání
- finanční problémy, dluhy, exekuce
- rozvod
- diskriminace (zejména u menšin)
Smutná čísla
V České republice zemřelo v roce 2022 vlastní rukou na 1302 jedinců. Přestože se v posledních letech počty sebevražd snižovaly, v roce 2022 počet zase o něco povyskočil, což mohlo být zapříčiněno i těžkou společenskou situací kvůli pandemii covidu. Uvádí se, že na světě zemře vlastní rukou ročně kolem 700-800 tisíc lidí. U mladých lidí ve věku 15-24 let tvoří sebevraždy více jak čtvrtinu všech úmrtí.
Poměr sebevražd mezi pohlavími hraje v neprospěch mužů. Na jednu ženu, která spáchá sebevraždu, připadá 4,1 muže. V celosvětovém měřítku se tento poměr pohybuje 1:2.
Nejčastějším způsobem je oběšení. U žen následuje skok z výšky a poté otrava, u mužů zastřelení se a poté skok z výšky.
Přemýšlím o tom…
Pokud má člověk tendenci k sebevražedným myšlenkám nebo chování (obvykle se netýká lidí, kteří nad sebevraždou přemýšlejí v reakci na nečekanou a těžkou životní situaci), měl by se včas svěřit blízkým nebo vyhledat odbornou pomoc. Kromě toho si může vypracovat i vlastní návod/plán, jak svým temným myšlenkám vzdorovat. Protože když přijdou, není člověk obvykle schopen otevřeného myšlení, ale může být schopen následovat jasně daná pravidla.
Plán může obsahovat myšlenky, pocity nebo chování, které může být už součástí presuicidálního syndromu. Následovat by měl jasný postup, jak nastalou situaci řešit, co člověka může uklidnit, jak může zahnat chmurné myšlenky. Dále na koho se člověk může v případě potřeby obrátit včetně konkrétního vypsání jmen a kontaktů. Chybět by nemělo číslo na krizovou linku. A v neposlední řadě by si měl člověk vypsat i to, co má pro něj velký význam a stojí za to, aby žil dál.
Bojím se o ni/o něj
Pokud máte pocit, že někdo ve vašem okolí může trpět presuicidálním syndromem, nebuďte k němu neteční. Podle toho, jak v důvěrném vztahu jste, můžete pomoci.
Pokud se příliš neznáte, dotyčného oslovte, nebojte se zeptat na to, co cítí a jak mu můžete pomoci. Pokud máte pocit, že je situace vážná, zavolejte na tísňovou linku. Dotyčného, pokud jste s ním, nenechávejte o samotě. Pokud spolu jednáte např. telefonicky nebo elektronicky, udržujte konverzaci. Nebojte se mluvit i konkrétně, samotné otázky obvykle dotyčného nenabádají k tomu, aby sebevraždu vykonal a naopak se mu může trochu ulevit, že o svých pocitech může mluvit.
V žádném případě však nesnižujte závažnost jeho obav a nebagatelizujte jeho problémy. Vezměte v úvahu, že pro daného člověka se v tu chvíli jedná o naprosto zásadní problémy a není schopen uvažovat příliš rozumně. Člověk také může cítit hanbu za své pocity, může být sevřen strachem z blízké budoucnosti. Důležité je získat si jeho pozornost.
Pokud se jedná o někoho známého, víte lépe, jak s ním navázat vztah. Postup je stejný jako výše, ale můžete se lépe dobrat nějakého řešení. Vyjadřujte pochopení a naopak nic neodsuzujte. V každém případě je však potřeba, aby dotyčný vyhledal odbornou pomoc.
Pojištění rizika sebevraždy
Ač se to může zdát poněkud morbidní, pojistit se proti riziku sebevraždy nabízí většina pojišťoven jako součást životního pojištění, ale jen pro dospělé osoby. Ze zákona však platí pravidlo čekací doby, které říká, že pojišťovna nevyplatí plnění, pokud došlo k sebevraždě během prvních dvou let od podpisu smlouvy. Tím se brání případnému zneužití.
Vzhledem k tomu, že riziko smrti sebevraždou je více jak dvakrát vyšší než riziko smrti při dopravní nehodě a počty sebevražd mírně rostou, není od věci mít i toto riziko zahrnuté v pojištění. Člověk totiž nikdy neví.
-------
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://sebevrazdy.cz/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sebevra%C5%BEda
https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/sebevrazda-proc-bolest-diagnoza-jak-pomoci-balanc-radio-wave_2208281125_kac
https://cs.wikipedia.org/wiki/Seppuku
https://www.czso.cz/csu/czso/sebevrazdy_zaj
https://www.e15.cz/finexpert/setrime/lze-se-pojistit-proti-riziku-sebevrazdy-ano-ale-ma-to-sve-podminky-1366232
