Článek
Úvodní obrázek vypadá divně. Něco tam chybí. Když ve volbách chceme dát někomu svůj hlas, vhodíme do hlasovací urny správný hlasovací lístek. A to je přesně ono, co na obrázku chybí. Hlasovací lístek. V prstech zůstal jenom nepatrný útržek. Když jsem tenhle obrázek poprvé viděl, ihned mi vytanulo na mysli - jak symbolické. Mé vnitřní pocity jsou totiž velmi podobné. Rád bych vhodil ten správný lístek, jenže když projdu nabídku, zjistím, že si vlastně nemám z čeho vybrat. Jsou strany a uskupení, které vládnout ani nemusí a vím velmi dobře, že je tam ani nikdy chtít nebudu. Pak jsou strany, které už někdy vládly a zůstalo po nich vesměs zklamání. A pak některé, které jsou poměrně nové, člověk do nich vložil mnoho nadějí, ale časem zklamaly úplně stejně. Opravdu mě znovu čeká volba, kdy budu volit někoho jen proto, že nechci, aby zvítězil ten druhý?
ANO 2011 – Strana jednoho muže
Hnutí ANO, založené Andrejem Babišem, mělo původně ambici stát se moderním, technokratickým hnutím, které zatočí s korupcí a špatným hospodařením státu. A nutno říct, že v počátcích se mu dařilo sbírat podporu napříč celou společností. Ve vládě dokázalo například zavést některé sociální benefity nebo elektronickou evidenci tržeb (EET), která však zároveň vzbudila silný odpor (nejen) mezi živnostníky. Jako velký problém však vnímám i fakt, že hnutí rozdávalo (a dál chce rozdávat) populisticky peníze konkrétním skupinám, které si však jako stát nemůžeme dovolit rozdávat v takové míře.
Problémem ANO ale vždy bylo, že se jedná o hnutí pevně spjaté s osobou Andreje Babiše. Ten sám je dlouhodobě terčem kritiky kvůli střetu zájmů, kauze Čapí hnízdo a jeho podnikatelské minulosti v době socialismu. Přestože v některých kauzách nebyla u soudu prokázána vina, důvěra veřejnosti tím výrazně utrpěla a znovuobnovení nepřispívá ani to, že řada kauz se u soudu opakovaně řeší a dosud nebyly finálně ukončeny. K tomu se přidávají autoritativní způsoby řízení strany a pragmatické spojenectví s komunisty a SPD v minulém volebním období. ANO tak ztratilo punc protikorupčního hnutí a stalo se běžnou mocenskou strukturou.
SPOLU – Naděje, která se rychle vytratila
Koalice SPOLU (ODS, TOP 09 a KDU-ČSL) šla do posledních sněmovních voleb s jasnou vizí: porazit Andreje Babiše a vrátit Česku důvěryhodnou a zodpovědnou vládu. Nutno říci, že se jí to povedlo, a premiér Petr Fiala působil v prvních měsících jako kultivovaná alternativa k populistickému stylu předchozí vlády.
Jenže nadšení rychle vystřídalo rozčarování. Současná vláda čelila kritice za pomalé řešení energetické krize, nízkou efektivitu při vyjednávání cen energií, nerealizované sliby o daňové reformě a nedostatečné sociální opatření pro střední třídu. Přestože kabinet zdůrazňuje, že musel napravovat rozpočtové škody po Babišově vládě a řešit covidovou a válečnou krizi, veřejnost ztratila trpělivost. Na druhou stranu, problém byl možná spíše v nedostatečné komunikaci s veřejností. Kdyby premiér lépe vysvětloval, co se řeší, jak se řeší a čeho se opravdu podařilo dosáhnout, mohl z toho vyjít mnohem lépe.
Kritiku si zaslouží i některé personální přešlapy, například v případě ministra zdravotnictví Vlastimila Válka či exministra spravedlnosti Pavla Blažka, jenž čelil podezřením z propojení na brněnské klientelistické struktury. Nově se také nemluví snad o ničem jiném, než o jeho bitcoinové kauze, kvůli které podal demisi.
Piráti a STAN – Od očekávání k rozčarování
Piráti vstoupili na politickou scénu s image progresivní, transparentní a protikorupční strany. Jejich důraz na otevřenost, digitalizaci a moderní správu státu oslovil především mladší voliče. Ve vládě však jejich vliv výrazně oslabil a kvůli nešťastnému výsledku preferenčních hlasů získali pouze čtyři mandáty. Jejich konci ve vládě předcházela nespokojenost kolem digitalizace stavebního řízení, kterou měl na starosti tehdejší šéf Pirátů Ivan Bartoš. Když byl v podstatě vyhozen ze svého postu, vystoupili z vlády i Piráti. Ti zůstávají asi nejméně skandální stranou, ale jejich dřívější slabý vliv ve vládě, častá nečitelnost postojů a někdy až trapné výstupy (třeba jako včerejší převlečení za uklízečky a uklízeče) zklamaly řadu voličů.
Naopak hnutí STAN (Starostové a nezávislí), které mělo být garantem regionální politiky a odbornosti, utrpělo výrazné ztráty kvůli kauze Dozimetr, kdy byli někteří jeho členové obviněni z účasti na rozsáhlé korupční síti v pražském dopravním podniku. Přestože se vedení hnutí snažilo od kauzy distancovat a rychle provedlo personální čistku, důvěra veřejnosti klesla.
SPD – Populismus bez řešení
Hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomia Okamury staví svoji politiku na ostré protiimigrační a protievropské rétorice. Jeho podpora zůstává stabilní, přestože se mu nikdy nepodařilo podílet se na vládě. SPD se profiluje jako strana, která „mluví za lidi“ a bojuje proti „diktátu Bruselu“, avšak její program často postrádá konkrétní a realistická řešení. Kritiku si SPD vysloužila i za časté šíření dezinformací a kontroverzní výroky některých svých představitelů.
Hnutí Stačilo! – Radikální hlas zleva
Fenoménem poslední doby je vznik hnutí Stačilo!, které vzniklo pod vedením Kateřiny Konečné, předsedkyně KSČM. Hnutí se snaží navázat na levicovou tradici a zároveň oslovit voliče nespokojené se současným stavem politiky i ekonomikou. Kateřina Konečná patří mezi nejviditelnější kritiky vlády a EU, přičemž se hnutí Stačilo! profiluje proti zdražování, za odchod z Evropské unie a proti údajné diktatuře politické korektnosti.
Přestože Konečná dokázala kolem sebe soustředit některé nespokojené levicové a národně orientované voliče, hnutí čelí kritice za přílišnou rétorickou radikalizaci a populismus. Navíc nelze přehlédnout, že řada tváří kolem Kateřiny Konečné působí kontroverzně, ať už jde o bývalé komunistické funkcionáře, nebo aktivisty z okrajové scény.
Levice – Roztříštěnost a absence jednotné vize
Tradiční levice v Česku se po posledních volbách ocitla na okraji politického dění. KSČM po letech vypadla ze sněmovny a ČSSD (dnes SOCDEM) bojuje o přežití. Nové levicové subjekty jako Levice nebo Budoucnost zatím nedokázaly oslovit širší voličskou základnu. Problémem je nejen tříštění sil, ale i nedostatek charismatických osobností a srozumitelných témat, která by oslovila občany napříč společností.
Volit, či nevolit?
Současný stav české politiky je tristní především v tom, že většina hlavních politických subjektů má za sebou skandály, nerealizované sliby nebo kontroverzní kroky. Volič tak často stojí před volbou „menšího zla“ než skutečného reprezentanta svých názorů a hodnot.
Samozřejmě lze argumentovat, že v každé demokracii je politika kompromisem a žádná strana nemůže splnit všechno, co slíbí. Problém však nastává, když místo ideového sporu o směřování státu převládají osobní zájmy, marketingové kampaně a zákulisní dohody. Nedůvěra občanů se pak přirozeně prohlubuje, což se odráží v nízké volební účasti a nárůstu extremismu.
Česká politika nutně potřebuje obrodu, nové osobnosti a návrat k důrazu na obsah a skutečné zájmy občanů. Dokud však budou rozhodujícími kritérii voličů strach, antipatie k jiným stranám a snaha vybrat „někoho, kdo to snad nezhorší“, bude se situace dál cyklicky opakovat. Bohužel, zatím se neobjevil nikdo, kdo by nabídnul lepší volbu.
Článek byl sepsán podle vlastního názoru a informací z následujících zdrojů:
https://kohonevolit.cz/kauzy
https://www.reflex.cz/clanek/komentare/126166/kolik-dozimetru-ma-v-genech-hnuti-ano-babisuv-protikorupcni-boj-se-zvrhl-v-parodii.html
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-policie-zatykala-politiky-ano-i-ods-velky-prehled-kdo-je-stihan-za-korupci-266369
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/pirati-v-obleceni-uklizecek-omyvali-od-korupcnich-kauz-objeli-ministerstva-i_2506171230_mkv
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/poslanci-z-ano-svolali-mimoradnou-schuzi-mluvit-chteji-o-vymlcenych-korupcnich_2404110711_jar
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/hasovani-piratu-vypovezeni-koalicni-smlouvy-vlada-se-meni-na-ctyrkoalicni.A240930_134225_domaci_kop
