Kolos z temnoty: mořský „pavouk“, který dorůstá i půl metru. Žije v ledových vodách Jižního oceánu.

Pokud existuje mořský tvor, který dokáže člověka zarazit na první pohled, je to právě Colossendeis colossea. Na fotografiích z hlubokomořských expedic vypadá trochu jako model z nějakého sci-fi filmu: dlouhé nohy, skoro žádné tělo a zvláštní trubice místo úst. A přesto jde o skutečného živočicha, který žije v antarktických vodách mnohem déle, než jsme vůbec tušili, že existuje nějaká Antarktida. Je to typický představitel mořských pavouků – skupiny, která je nenápadná, evolučně velmi stará a přitom vlastně docela fascinující.

Mořští pavouci, odborně nohatky (Pycnogonida), nejsou ve skutečnosti žádní „praví“ pavouci. Patří mezi členovce, ale stojí trochu mimo hlavní větve, které známe z pevniny. Většina druhů je drobná, člověk by si jich ve vodě sotva všiml. Jenže Antarktida je kapitola sama pro sebe. Tamní druhy můžou dorůstat do velikostí, které v jiných mořských oblastech nemají obdoby. A právě Colossendeis colossea patří mezi ty největší – dospělí jedinci mají rozpětí nohou kolem 40 až 50 centimetrů, takže když se rozprostřou po dně, vypadají docela monstrózně.

Když se podíváte na jejich tělo, nejspíš vás překvapí, jak je nepatrné. Jen malý hrudníček, ze kterého trčí dlouhé nohy a zvláštní rypáček zvaný proboscis. Je to přesný opak toho, jak si většina lidí představuje „velké“ mořské živočichy.

Tahle zvláštnost ale není náhoda. Colossendeis colossea je dokonale přizpůsobený tomu, co dělá a kde žije. Trávicí soustava mu zasahuje hluboko do končetin, protože do tak malého těla by se jinak nevešla. Dýchací soustavu nemá vůbec – kyslík se prostě rozpouští přes povrch těla přímo do hemolymfy. V běžných oceánech by to nestačilo, ale antarktické vody jsou studené a plné kyslíku, takže si může dovolit být takhle zvláštně „zkonstruovaný“.

Proboscis, tedy ten rypáček, je jeho hlavní nástroj. Přiloží ho na měkký organismus a vysává z něj živiny. Na dně oceánu se nevyplatí honit rychlou kořist, takže se živí tím, co roste přisedle nebo se pohybuje jen minimálně.

V Antarktidě existuje zvláštní jev – polární gigantismus. U mnoha druhů tamních bezobratlých se opakovaně ukazuje, že v chladu dorůstají mnohem větších rozměrů než jejich příbuzní jinde. U Colossendeis colossea to platí dvojnásob.

Nejde o jednu jedinou příčinu, spíš o kombinaci faktorů. Za prvé: studená voda drží více kyslíku. A protože mořští pavouci dýchají difuzí, větší tělo se jim vyplatí právě tam, kde mají kyslíku dostatek. Za druhé: v chladu se všechno zpomaluje. Metabolismus, růst, celý životní rytmus. Živočich má čas růst pomalu, ale zato dlouho, a tak se může dostat na opravdu velkou velikost.

Další úvaha je čistě praktická: na měkkém mořském dně se hodí dlouhé nohy. Dokážou obejít kameny, houby i malé překážky, aniž by se tělo zanořovalo do sedimentu. A nakonec, predátorů je v těch hloubkách méně. Velká velikost tedy nepředstavuje takovou nevýhodu jako v bohatších a rušnějších ekosystémech.

Colossendeis colossea žije především v antarktických vodách, a to většinou ve větších hloubkách, často kolem 200 až 1000 metrů. To je prostředí, které se nemění – rok co rok mráz, temnota a velmi pomalý život. Není tam světlo, teplota je stálá a potrava se objevuje jen sporadicky. To vysvětluje jeho životní styl: žádné rychlé výpady, žádné agresivní lovení. Spíš pomalé procházení dna, hledání drobných živočichů a vysávání toho, co se zrovna nabízí.

Když se Colossendeis colossea pohybuje, vypadá to, jako kdyby se vznášel těsně nad dnem. Nožky pokládá velmi lehce, aby nevyrýval sediment. V takové tmě a tichu je každé malinké zakalení překážkou. Spoléhá se totiž hlavně na hmat a chemické vjemy.

Strava tohoto druhu je překvapivě pestrá. Živí se především mořskými houbami, pláštěnci, polypovci a dalšími organismy, které jsou přisedlé a snadno dostupné. Při setkání s detritem, tedy odumřelou organickou hmotou, se také nezdráhá využít příležitost.

Proboscis přiloží k měkkému povrchu a jemně saje. Je to pomalý proces, ale v prostředí antarktických hlubin není potřeba spěchat. Čím méně energie vydá, tím lépe. V takové rovnováze přežívá i živočich s tak zvláštní tělesnou stavbou.

Colossendeis colossea je samotář. To je u mořských pavouků běžné. Nepotřebují skupiny, nespolupracují, jen se tu a tam přiblíží jeden k druhému kvůli rozmnožování. Pohybují se pomalu, jakoby opatrně. Dlouhé nohy jim pomáhají držet tělo dál od dna, aby nerozvířili jemný sediment, který tvoří jejich většinu okolního prostředí.

Zajímavé je, že u mořských pavouků se oběhový systém částečně opírá nejen o srdce, ale i o peristaltiku střevních kanálků v nohách. Je to zvláštní, ale funguje to – krev, přesněji hemolymfa, tak může proudit i do těch nejtenčích částí těla.

Jedna z mála „emočnějších“ kapitol v životě těchto tvorů je rozmnožování. Samice naklade vajíčka, ale stará se o ně samec. Má na to speciální ovigerální končetiny, které vypadají jako jemné „peříčkové“ přívěsky. Na ně se vajíčka přichytí a samec je potom nosí, čistí a chrání až do doby, než se vylíhnou mladé larvy.

U Colossendeis colossea je tento mechanismus předpokládán takřka jistě, protože je typický pro celý rod. Přímých pozorování není mnoho – hlubiny nejsou zrovna jednoduché místo pro dlouhodobé sledování – ale všechna dosavadní data napovídají, že tento druh se rozmnožuje stejně jako jeho příbuzní.

O délce života moc nevíme. Je jisté jen to, že roste pomalu a žije v prostředí, kde se nikam nespěchá. U hlubinných druhů ostatně platí, že jakýkoliv přesný údaj o věku je spíš výjimka než pravidlo.

Kromě trávicí soustavy v nohách a absence dýchací soustavy má Colossendeis colossea i další zvláštnosti. Například jeho oběhový systém je extrémně jednoduchý. Hemolymfa proudí pomalu, ale účinně, a stačí k zásobování celého těla kyslíkem.

Pro nás je možná nejpodivnější právě to, jak málo „orgánově složitý“ tenhle tvor je. Nemá žábry, nemá plíce, nemá pořádné tělo – a přesto funguje. A funguje tak dobře, že patří mezi nejúspěšnější skupiny bezobratlých v hlubinném prostředí kolem Antarktidy.

Ačkoliv se Colossendeis colossea neřadí mezi dominantní druhy, jeho přítomnost má význam. Pomalým okusováním a vysáváním houbiček a dalších organismů se podílí na tom, že mořské dno nepřerůstá jedním typem živočichů. Pomáhá udržovat rovnováhu, která je v polárních oblastech křehká a citlivá.

Patří také do potravní sítě – sice nemá mnoho predátorů, ale některé hlubinné ryby mohou lovit menší jedince nebo larvy. Je to drobná, ale funkční součást systému, kde se všechno odehrává pomalu a úsporně.

Je až překvapivé, jak málo o tak velkém živočichovi víme. Přesná délka života? Neznámá. Rychlost růstu? Zčásti odhad. Přesná doba rozmnožování? Nevíme. Hlubiny jsou nehostinné místo pro pozorování, a proto máme k dispozici jen mozaiku údajů z několika expedic.

Některé starší práce zmiňují, že mladší jedinci mořských pavouků dokážou regenerovat ztracené nohy, ale u dospělých je to nejisté a zatím to konkrétně u Colossendeis colossea není potvrzené . Je to jedna z otázek, která zůstává otevřená.

Colossendeis colossea je přesně ten typ živočicha, který člověku připomene, že oceán je stále plný míst a tvorů, o nichž máme minimální představu. Vypadá jako něco, co by vymyslel výtvarník fantastických filmů, ale jeho existence je výsledkem velmi dlouhé a velmi úsporné evoluce.

Ačkoliv vypadá křehce, je dokonale přizpůsoben prostředí, kde téměř nic nemění své tempo – chladu, temnotě a pomalým koloběhům života na mořském dně. Není rychlý, není hlasitý, není výrazný. Je to tichý obr, který si jde po svém, aniž by o něm většina světa tušila.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.mbari.org/animal/giant-sea-spider/

https://animalfact.com/sea-spider-pycnogonida/

https://www.sealifebase.se/summary/Colossendeis-colossea

https://www.earth.com/news/giant-sea-spiders-mating-first-time-deep-sea-video-captured/

https://www.hi.no/en/hi/temasider/species/sea-spiders