Konec letáků jako pohroma (nejen) pro seniory? Kdepak, nedělejme z nich technologické negramoty…

Češi jsou považováni za národ milující slevy. S nadšením vyhledáváme nové akce, čekáme fronty před otevíračkou obchodů, jen abychom mohli ukořistit to skvělé zboží za neodolatelnou cenu. Na téma slevového šílenství vznikla řada vtipů. Když k tématu slev přidáme seniory, vzniká poměrně výbušná kombinace. Pro některé je to spojení vzniklé z nutnosti, pro jiné je to něco, čemu se spíše vysmívají.

Slevy u nás mají velkou tradici a pro řadu obchodů by už bylo téměř nereálné se ze slevové spirály vymanit. O příčině velké obliby slev u našeho národa se vedou věčné debaty. Někteří to přisuzují tomu, že naše výplaty jsou nízké, zatímco ceny vysoké, a tak je řada z nás nucena vyhledávat slevy, aby si mohla koupit to, co k životu nutně potřebuje. Jiní se zase pořád cítí jak „chudí příbuzní“ a tak vyhledávají zboží v akci, aby si mohli dopřát víc, než by si mohli pořídit za běžné ceny. Jiné k tomu vede pouhá touha po co největší úspoře, jiní to mají jako sport a pro některé je prohlížení slevových letáků oblíbenou kratochvílí. Důvodů, proč hledáme zboží v akci je nespočetně, každého z nás k tomu vede něco jiného. Ani zdaleka neplatí, že slevy vyhledávají především senioři nebo maminky samoživitelky. Samotné slovo „sleva“ je pro některé lidi tak magické, že produkt v údajné slevě koupí jen proto, že vidí slevu, ale už si neověří, že jinde se za tuto cenu zboží prodává běžně, nebo dokonce ještě levněji. Ne vždy je tak nakupování ve slevě vedeno s rozmyslem a zakončeno opravdovou úsporou. V případě nákupu věcí, které sice byly ve slevě, ale přitom je vlastně ani nepotřebujeme, je tato skutečnost ještě více zarážející a nelogická.

Letáky, letáky a zase letáky

Ale zpět k letákům. Ty jsou velmi rozšířenou možností, jak obchody mohou dát vědět velkému množství lidí, co mají v nabídce. Dříve byly ještě rozšířenější, ale s rozvojem technologií řada společností od rozesílání papírových letáků ustoupila. Nové možnosti pro ně byly levnější, umožnily reklamu lépe cílit a personalizovat. Přesto zejména velké řetězce v rozesílání letáků neustaly, protože mezi jejich cílové skupiny patří i takové skupiny, které by jinak jen těžko aktivně oslovily.

Někteří lidé si už před lety na schránky vylepili samolepky hlásící, že majitel schránky si nepřeje letáky. To pomohlo uspořit letáky, které tak dorazily primárně do schránek těch, kteří o ně stojí. Ostatní už nemuseli tahat ze schránek stohy papíru, které obratem vyhodili. Přesto je množství roznesených letáků, jejichž životnost je téměř „jepičí“, ohromné. A všechny tyto letáky se nejpozději během pár dní stávají odpadem. V lepším případě končí v nádobách tomu určených, v horším případě poletují po veřejném prostoru.

Snaha snížit množství tohoto typu odpadu, ulevit obcím i životnímu prostředí vedla Ministerstvo životního prostředí k nápadu, že produkci letáků zatíží recyklačním poplatkem. Ten by však znamenal zvýšení nákladů na produkci letáků a to by mohlo v konečném důsledku vést i k jejich konci. Proti tomuto nápadu se zvedla velká vlna nevole především z řad organizací zastupujících seniory, ale také ze strany samotných obchodů.

Jaké jsou nejčastější argumenty odpůrců tohoto nápadu, respektive jeho následků v podobě konce tištěných letáků?

Tištěné letáky jsou pro seniory hlavním zdrojem informací o slevových akcích. Proti tomu asi nelze nic namítat, taková je skutečnost. Opravdu by ale senioři začali třít bídu s nouzí, pokud by neměli k dispozici tištěné slevové letáky? Doba jde stále kupředu a je trochu mylné si představovat dnešní seniory jako bezmocné, technologií nepolíbené stařenky a stařečky. Jistě, mnoho z nich se k technologiím nedostalo, zejména ty nejstarší ročníky a lidé, kteří nemají rodinu, která by jim tyto technologie představila. Ale je čím dál větší množství seniorů, kteří se s technologiemi setkali, dokonce s nimi třeba i aktivně pracovali, než odešli do důchodu.

Když jsem začínal pracovat v oblasti obchodu, sám jsem byl překvapený, kolik starších lidí používá smartphony a jiné technologie. Samozřejmě, větší množství těchto lidí bylo ve věku 65-75 let než třeba ve skupině 80+, ale i tak to pro mě bylo překvapující. Sám mám v rodině seniory, jsou ve věku 90+ a moderním technologiím příliš nerozumí, takže subjektivně mám zakořeněno, že babička + dědeček = žádné moderní technologie. Na druhou stranu, pokud by to bylo potřeba, byli by schopní se naučit alespoň takové základy, které by pro svůj život potřebovali.

Oproti tomu jsem se jen výjimečně setkal s lidmi, kteří byli technologiemi naprosto nepolíbení a bylo evidentní, že by si s nimi nejspíš vůbec neporadili. Může to být tím, že se třeba pohybuji v určité společenské bublině a můj pohled tak může být zkreslený, ale přesto jsem toho názoru, že dnešní senioři jsou mnohem schopnější v oblasti technologií, než si stále myslíme.

Absence letáků by mnohým zcela nepochybně znepříjemnila život, už jen z toho důvodu, že by to byla změna a ty se většinou nepřijímají snadno, vždyť ne nadarmo se říká, že zvyk je železná košile. Ale určitě by si mnoho z nich po nějaké době poradilo jinak. Jiným by pomohla rodina. A někteří by se zkrátka bez těchto informací museli obejít, pokud by nebyli schopní si je vyhledat jinak nebo fungovat bez nich. Vždy zbývá možnost jít do obchodu a na místě si vybrat ty produkty, které jsou v akci.

Pro někoho to možná zní tvrdě, ale musíme si uvědomit, že svět se neustále mění a měnit bude a my se musíme novým podmínkám přizpůsobit. Všichni. Vždyť i mladé generace dnes čelí mnoha výzvám, nepříjemnostem a omezením, které dřívější generace nemusely řešit. A také se jich nikdo neptá, jestli si s tím všichni dokáží poradit. Měli by tedy senioři být těmi, kdo budou uchráněni jakýchkoliv změn, zatímco jiní se budou muset uskromňovat, učit novým věcem, měnit své návyky a podobně? To už zavání diskriminací, ale nikoliv seniorů, nýbrž ostatních věkových skupin. A zbytečně to vyvolá další pnutí mezi generacemi.

Senioři jsou bezpochyby křehká skupina, oproti ekonomicky aktivním a mladším lidem nemají už tolik sil a možností, jak svoji ekonomickou situaci zlepšit. Ale většina z nich se nemá tak moc špatně, alespoň ve srovnání se zbytkem populace. Mnoho řadových pracujících vydělává stejně nebo méně, než je průměrný důchod. Ten za první čtvrtletí roku 2024 činil přes 20,5 tisíce korun. Někdo by namítnul, že je to podobné jako u průměrné mzdy - málokdo na ni dosáhne. Ale u důchodů je situace trochu jiná. Vzhledem k našemu důchodovému systému, který je značně rovnostářský, se průměrný důchod velmi podobá mediánovému. Takže se sice najdou lidé, kteří berou výrazně méně, ale většina seniorů se bude pohybovat kolem této hranice. A podívejte se na pracovní nabídky - pokud vynecháme ty, které vyžadují specifickou odbornost nebo se jedná o Prahu, která se vymyká, pak velké množství z nich nabízí hrubou mzdu kolem 25 tisíc hrubého. Za plný pracovní úvazek mnohdy nelehké práce. Obecně se senioři v Čechách nemají tak tragicky, jak je mnohdy předkládáno. Příjem běžného seniora je příjmu běžného pracujícího v Čechách mnohem blíž, než je tomu v řadě západních vyspělých zemí.

Tímto argumentují zejména někteří zástupci obchodů. Když nebudou tištěné letáky, nebudou ani pracovní místa pro ty, kteří je dnes roznášejí. Většinou jsou to studenti, maminky na mateřské nebo senioři. Ztráta místa je samozřejmě nezpochybnitelná. Ale je přirozené, že pracovní místa zanikají. Jiná zase nově vznikají. Opravdu budeme nějaká místa uměle udržovat jen proto, aby nezanikla? V řadě podniků se automatizuje a práci přebírají roboti. Zajímá někoho, že kvůli tomu se ruší pracovní místa? Ne. Protože se musíme přizpůsobit novým podmínkám. Argumentovat tím, že s koncem letáků zaniknou některá pracovní místa, je tedy dost „mimo mísu“. Ano, zaniknou. A co má být? Kdo si chce něco přivydělat, má dnes řadu jiných možností. A troufám si říct, že jich má víc, než tomu bylo dříve.

Pokud obchody nebudou produkovat letáky, pak logicky klesne i vytíženost polygrafických společností, což pro některé podniky může být zásadní pokles, který ohrozí jejich existenci. Ale není to také přirozenost trhu? Poptávka roste a klesá, mění se… řada společností zanikla jen proto, že se poptávka po jejich produktech nebo službách snížila natolik, že už je to neuživilo. Přišlo to někomu divné? Nikoliv. Pokud chce firma přežít, pak se podobně jako jednotliví občané musí také adaptovat na nové podmínky a nabídnout to, po čem poptávka je.

Je pravda, že každý náklad zvyšuje konečnou cenu služeb nebo zboží. Menší náklady jsou některé podniky schopné absorbovat a do konečných cen nepromítnout za cenu snížení vlastní marže, ale většinou je tam částečně, nebo plně promítnou. A vyšší ceny už tak drahého zboží nebo služeb nepotěší vůbec nikoho. Ale mělo by se kvůli tomu ustoupit od recyklačního poplatku? Mnohem více zatíží rozpočet poplatek za obnovitelné zdroje u elektřiny, zvýšení DPH na palivové dřevo, plánovaný emisní poplatek u paliv atd. atd. Celá společnost čelí růstu všemožných a někdy nesmyslných poplatků, které zatěžují nejen ekonomicky slabší jedince, ale většinu společnosti. Měl by se tedy brát ohled na náklady související s tištěnými letáky a preventivně radši žádný recyklační poplatek nezavádět?

Tento argument, který vyslovil předseda Asociace českého papírenského průmyslu Miloš Lešikar, by mě pobavil, kdyby ovšem nebyl myšlen vážně.

„Vliv letáků na životní prostředí v ČR je naprosto zanedbatelný. Jsou tištěny na papíry, které se  v tuzemsku nevyrábí a jsou dováženy.“

Jako kdyby skutečnost, že k zatěžování prostředí dochází někde jinde a ne v ČR, byla dostatečným vysvětlením a důvodem, proč můžeme vesele tisknout letáky dál. Zatížíme prostředí někde jinde, vzniklý papír budeme následně dovážet a budeme si přitom klepat na rameno, jak jsme šetrní k životnímu prostředí?

Konec letáků není žádná pohroma. Jen změna, které se někteří lidé budou muset přizpůsobit.

Konec letáků je mnohými popisován jako tragédie celosvětového rozměru. Dle mého názoru jen zbytečně vytvářejí paniku, strach a napětí ve společnosti. Tištěným letákům prostě zvoní umíráček, protože celá společnost se digitalizuje. Potřebujeme také chránit životní prostředí a konec tisku letáků je drobným zlepšením, které nikoho neohrozí tolik, jako jiné změny, kterých jsme a budeme svědky, ať už se nám to bude líbit, nebo ne. V jiných státech fungují i bez těchto tun reklamních letáků, které prolistujete a rovnou zahodíte. A zatímco se všichni musíme přizpůsobovat změnám, které s sebou nese nová doba, proč by někteří měli být „uměle“ chráněni, aby si žili dál ve své bublince?

Dnešní senioři mají víc možností, než měla předchozí generace. Kromě jiného se mohou zúčastnit i kurzů počítačové gramotnosti, které pořádají různé neziskové organizace. A řada z nich JE technologicky gramotná. Nepodceňujme je. Ostatně pro ty, kteří potřebují vyhledávat zboží v akčních cenách, je možnost digitálních informací mnohem cennější než tištěný leták. Na internetu si mohou vyhledávat ceny u různých prodejců, srovnávat je a v neposlední řadě nemusí ani luštit drobné písmo, které v letácích bývá, nýbrž si na smartphonech/tabletech/počítačích mohou celé texty zvětšit a v klidu si je přečíst.

Případný konec letáků tak považuji za drobnou dočasnou nepříjemnost. Někdo si bude muset najít jiný způsob vyhledávání slev (a co si budeme povídat, ne vždy je cena ve slevě opravdu nižší než běžná cena), jiní si budou muset najít jiný zdroj přivýdělku a polygrafické společnosti se budou muset přizpůsobit, nebo zaniknou. Ve víru změn, kterými naše společnost prochází, jsou to marginální záležitosti. Výhodou všech zúčastněných je, že o této možnosti konce vědí dopředu a již nyní se na to mohou připravit.

Konec tištěných letáků by nebyl diskriminací seniorů, jak například tvrdí Lenka Desatová z organizace Rady seniorů (respektive tvrdí, že to takto senioři vnímají). Naopak diskriminací by bylo, pokud by se letáky udržely jen proto, že je senioři chtějí, zatímco zbylá společnost se musí přizpůsobovat změnám bez ohledu na to, jestli se jí to líbí, nebo ne.

„Rušení či omezování tištěných letáků nebo nahrazování věrnostních karet digitálními vnímají senioři jako diskriminaci.“ Lenka Desatová, Rada seniorů

Někteří čtenáři budou na můj text nejspíše reagovat tím, že až budu ve věku dnešních seniorů, budu mluvit jinak. Těžko říct, možné to je. Ale na rozdíl od dnešních seniorů budu muset nejspíš do práce chodit do mnohem vyššího věku, aktivně se přizpůsobovat novým znalostem a dovednostem, abych si tu práci udržel, následnou penzi budu mít výrazně nižší, pokud si sám nenaspořím dostatečně velký finanční polštář a budu se muset sakra snažit, abych si udržel nějaký životní komfort. To jsou výhledy dnešní střední a mladší generace. Proto si myslím, že než udržovat kohokoliv v uměle vytvářené ochranné bublině, je lepší pracovat na tom, aby všichni lidé měli možnost na sobě pracovat, udržovat si rozhled potřebný pro využívání stávajících technologií, nebát se technologií nových a především - učit se zodpovědnosti. Protože jaké si to uděláme, takové to budeme mít. A kdo je nezodpovědný a není ochotný na sobě zapracovat ani ve chvíli, kdy mu je podána pomocná ruka, ten se prostě musí smířit s tím, že si nebude moct vyskakovat.

Článek byl sepsán na základě názoru autora a informací z následujících zdrojů:

https://cnn.iprima.cz/konec-letaku-v-cechach-ministerstvo-planuje-uvalit-na-retezce-poplatky-seniori-nesouhlasi-445008

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-konec-papirovych-slevovych-letaku-seniori-ztrati-majak-jak-na-nakupech-setrit-258085

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/slevove-letaky-duchodci-konec-spor-ministerstvo-zivotniho-prostredi.A240814_132922_domaci_mul

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/seniori-letaky/r~2aa0921454b211efae9c0cc47ab5f122/

https://fm.denik.cz/nazory_region/konec-slevovych-letaku-znevyhodni-seniory.html

https://www.kupi.cz/magazin/clanek/24702-papirove-letaky-poplatky

https://www.cssz.cz/duchodova-statistika#section_2