Článek
Damašská koza, u nás často zkráceně „damaška“ a v původním prostředí nazývaná také Shami, Chami, Damascene, Aleppo, Halep nebo Baladi, patří k nejvýraznějším kozám Blízkého východu. Nejen vzhledem, který může vypadat až jako karikatura zvířete, ale hlavně funkcí: po staletí dává spolehlivé mléko v suché krajině, kde jiné druhy skotu velkou parádu nenadělají. Je to plemeno, které vzniklo postupným výběrem v zemích Levanty – především v Sýrii a Libanonu, odkud se rozšířilo do Palestiny/Izraele a na Kypr. Tamní kuchyně a venkovský způsob života se bez kozího mléka dlouho neobešly a Shami v tom hrála významnou roli.
Vzhled: když se „římský nos“ stane znakem identity
Na první pohled nejde o „běžnou“ kozu. Hlava je dlouhá, s klenutým čelem a nápadně vypouklým profilem – tomu se říká římský nos. Uši jsou velké, masité a svěšené, často výrazně přesahují spodní linii čelisti; u kozlů působí ještě mohutněji. Tělo je robustní, dlouhonohé, se širokým hrudníkem, srst krátká a hladká. Barva bývá hnědá až červenohnědá, ale člověk narazí i na jedince bílé, černé nebo strakaté. Dospělé kozy mívají 50–70 kg, kozlové výrazně víc, podle podmínek chovu i přes 80 kg.
Tento vzhled se stal kulturním symbolem. Na Blízkém východě se pořádají soutěže krásy damašských koz, kde se cení „typ“ – výraz hlavy, délka uší, celkové osvalení a kondice. Zvenčí to může působit kuriózně, pro místní chovatele je to ale součást hrdosti a tradice.

Užitkové kozy nešlechtěné na extrémní vzhled vypadají normálně - zdravě. Jsou milé, inteligentní a se stabilní mléčnou užitkovostí.
Historie a rozšíření: od dvora k dvoru, od dvora na trh
Damašská koza je zemědělská paměť regionu. Vznikala jako praktické zvíře: snášet horko, využít chudou pastvu a dát užitek v mléce, mase i kůži. Z levantských městských a venkovských dvorů se šířila podél obchodních cest; na Kypr se dostala už dávno, aby pomohla nakrmit ostrov, kde léto umí být delší než trpělivost rolníka. V 19. a 20. století se objevila i v Evropě (např. ve Velké Británii), kde posloužila jako genetický materiál pro křížení, ale masivně se neuchytila – evropský chov šel jiným směrem, k velmi vysoké specializaci na užitkovost v mírném klimatu.
Mléko: kvalita před honbou za rekordy
Když se u této kozy bavíme o výborné mléčné užitkovosti, nesmíme se o tom bavit v evropském měřítku. S našimi evropskými kozami by soutěžit nemohla, ale je potřeba si uvědomit, že Shami je plemeno pro horko a sucho. Není to „rekordmanka“ ve smyslu litrového výkonu ve špičkové evropské stáji, ale dává stabilní množství mléka i tam, kde to není samozřejmost. Uvádí se, že v běžných podmínkách Levanty zvládne několik stovek litrů za laktaci; v lepších chovech a při dobré výživě jdou špičky výrazně výš. Důležitý je složkový profil: mléko bývá tučnější a bohatší na bílkoviny, což je přesně to, co potřebuje sýrař. Proto se z něj tradičně dělají čerstvé i polotvrdé sýry (např. akawi chuťově podobný feta sýru) a na Kypru se uplatňuje i při výrobě halloumi (polotvrdý sýr, který může být z kozího, ovčího i smíšeného mléka). Zároveň je ceněné na jogurty a kvašené výrobky, které dlouho vydrží bez lednice – historicky zásadní výhoda.

Zapečený sýr halloumi
Maso, kůže, hnojivo: koza jako „švýcarák“ venkovské domácnosti
Damašská koza je víceúčelová. Mimo mléko poskytuje maso – kozlíci i vyřazené kozy jsou ceněné ve sváteční kuchyni mnoha komunit. Kůže sloužila dřív na obuv, měchy a vaky, trus byl (a je) skvělým organickým hnojivem pro suché, chudé půdy. V prostředí, kde se nic nevyhazuje, se koza „zpeněžuje“ takřka celá.
Adaptace: šampiónka horka, citlivější na vlhko
Silná stránka Shami je tepelná odolnost a skromnost v krmení. Umí hospodařit s vodou, využít řídkou, trnitou vegetaci a chodit za potravou dál, než by čekal evropský chovatel. Tato adaptace má i druhou tvář: plemeno hůř snáší dlouhodobé vlhko a chlad, takže v naší části světa je potřeba suché, bezprůvanové ustájení, dobrá podestýlka a prevence respiračních potíží. Dlouhé uši jsou mimochodem náchylnější k oděrkám a poraněním, vyplatí se na to myslet při napáječkách, krmných žlabech a průchodech. Kvůli možným poraněním se někdy nechávají zkracovat.
Povaha a práce s kozou: živá, zvědavá, učenlivá
Chovatelé popisují Shami jako živé, učenlivé a kontaktní zvíře. Zvědavost je plus i mínus: koza sama najde cestu k potravě, ale najde i to, co před ní zapomenete schovat. Při mírném, pravidelném zacházení se odmění klidem na dojení a menší nervozitou ve stádě. Větší tělesný rámec znamená i nutnost pevnější ohrady – zvlášť pokud se pase „na dálku“ a cílí na výhony, kam by se menší kozy ani nepodívaly.
Reprodukce a užitkovost v čase
Shami je sezónně říjná, ale praktika chovu v teplém pásmu (světlo, výživa) umožňuje řídit reprodukci tak, aby laktace navazovaly a domácnost měla mléko co největší část roku. Mléčná křivka bývá vyrovnaná; i při menších denních nádojích potěší kvalita složek a stabilita za tepla. Pro drobnochovatele je důležité, že koza „drží výkon“, i když krmná základna v létě seschne a z pastvy se stane sběr „zbytků“.
Zdraví a welfare: co si pohlídat
Nejčastější disciplinou je parazitologie (především v pastevním systému) a respirační zdraví, pokud je plemeno chováno v chladnějších a vlhčích oblastech. Vyplatí se:
- Rotace pastvin a cílené odčervování podle koprologických nálezů.
- Suché ležiště a kvalitní větrání bez průvanu.
- Ochrana uší před poraněním (bez ostrých hran, rozumné šířky průchodů).
- Vyrovnaná krmná dávka – bílkovina, energie i minerály; v době vrcholu laktace přidat koncentrát podle kondice.
Shami v krajině konfliktu a globalizace
Poslední desetiletí nebyla k regionu milosrdná. Války a ekonomické krize zkomplikovaly dostupnost krmiv i veterinární péče. Právě proto se o Shami mluví i jako o genetickém zdroji, který stojí za to uchovat – umí dávat užitek v obtížných podmínkách a nese kulturní paměť vesnice. Na druhé straně globalizace přinesla nové trhy se sýry, rostoucí poptávku po halloumi a zájem o „exotická“ plemena. To pomáhá financovat chovy, ale zároveň hrozí nevhodné křížení a tlak na čistotu typu. V některých zemích proto běží programy ochrany a registr plemeníků.
Soutěže krásy: folklor nebo byznys?
V arabském světě se soutěže krásy damašských koz staly společenskou podívanou. Hodnotí se stavba těla, výraz hlavy, uši, pigmentace, kondice. Ceny špičkových zvířat dokážou vyskočit hodně vysoko, což s sebou nese i kontroverze: zda se někdy přehnaně nehoní extrémní znaky na úkor zdraví a funkčnosti. Střízlivý chovatel ví, že užitkový typ je to, co drží plemeno živé: dobré vemeno, nohy, plodnost, bezproblémový porod a odchov kůzlat. Záleží tedy na tom, jak je výstava zamýšlená. Běžně damašské kozy vypadají „normálně“, jen s trochu delšíma ušima a římským nosem. A rozumný chovatel je takto i udržuje. Někteří si však potrpí na abnormální vzhled a šlechtí linie s extrémními znaky, kdy je spodní čelist natolik zkrácená, že kozy mají problém žvýkat a horní čelist s nosem doslova přepadávají. Takto vyšlechtěné kozy většinou trpí zdravotními problémy, podobně jako jakékoliv jiné přešlechtěné zvíře, kde se dal větší důraz na nepřirozený a nefunkční vzhled (podobně je tomu např. i u psů, třeba mopsů).
Šance v Evropě a u nás
Má smysl chovat Shami mimo její domov? Ano, ale s rozmyslem. Pokud máte podmínky – suchý, čistý, teplý objekt a ochotu řešit celoroční krmení s důrazem na kvalitu vlákniny – získáte odolnou, sympatickou mléčnou kozu s výborným mlékem na sýry. V našich zimách ale nepočítejte, že bude spokojená „na průvanu“; vyžaduje lepší komfort než kozy zvyklé na chlad. Ekonomicky dává smysl přímý prodej mléčných výrobků (čerstvé sýry, kysané výrobky) a navázání na gastronomii – příběh plemene umí přinést zákazníka stejně spolehlivě jako reklamní leták.
Proč si Shami drží místo i v 21. století
Protože umí to, co má: dát kvalitní mléko v prostředí, kde není přepych krmiv. Protože je odolná a přizpůsobivá. A protože se stala součástí kultury – od kuchyně po slavnosti. V době, kdy řešíme udržitelnost a soběstačnost, připomíná, že chovatelské know-how často vyrůstá z místních podmínek, ne z tabulkových rekordů.
Damašská koza je levantské mléčné plemeno s výrazným vzhledem (římský nos, dlouhé svěšené uši), které se osvědčilo v suchu a horku. Nedohoní evropské rekordmanky v litrech, ale vyniká kvalitou mléka a stabilitou v těžkých podmínkách. Tradičně dává mléko, maso i kůži, snadno se přizpůsobí chudé pastvě a tvoří kulturní symbol regionu. Pro chov v Česku či na Slovensku dává smysl, pokud zajistíte teplé ustájení, dobrou výživu a welfare. Odměnou je výborné mléko pro sýry a plemeno, které má příběh.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.agrifarming.in/damascus-goat-history-advantages-characteristics
https://www.thehappychickencoop.com/damascus-goat/
https://www.breedslist.com/damascus-goat.htm
https://www.iflscience.com/damascus-goats-the-bizarre-looking-stars-of-animal-beauty-pageants-75328
https://om.ciheam.org/ressources/om/pdf/a85/00801031.pdf
https://www.scielo.cl/scielo.php?pid=S0719-81322019000200061&script=sci_arttext