Článek
Kiwa puravida je přesně ten druh zvířete, který nám připomene, že i když si myslíme, že máme planetu celkem prozkoumanou, pořád nám unikají celé světy. Tenhle malý bílý krab žije tak hluboko pod hladinou, že se tam nedostane ani světlo, ani teplo – jen ticho, obrovský tlak a podivné plyny unikající ze země. A mezi tím vším si tenhle krab klidně sedí, jemně pohybuje chlupatými klepety a vypadá jako tvor z jiné planety. Možná i proto se mu přezdívá „krab yetti“, i když jeho skutečný příběh je mnohem zajímavější než jakákoli přezdívka.
Kiwa puravida
Yetti krab (Kiwa puravida)
Poprvé ho popsali vědci v roce 2006. To je z pohledu zoologie v podstatě nedávno, přesto se o něm už mluví jako o jedné z nejpozoruhodnějších hlubokomořských bytostí současnosti. Ne proto, že je hezký nebo nápadný – on je ve skutečnosti celkem nenápadný, ale kvůli tomu, jakým způsobem se živí. V hloubkách, kde neexistuje jediný paprsek slunce, musí mít život úplně jiná pravidla. A Kiwa puravida je toho perfektním příkladem.
Když se vědci na jeho svět podívali pomocí podmořských robotů, všimli si zvláštní věci: krab mává klepety nahoru a dolů, jako kdyby si větral podpaží. Jenže to mávání mělo svůj smysl. Na povrchu jeho klepet rostou husté chomáčky jemných štětinek, které na první pohled vypadají jako vousy. Ve skutečnosti to ale nejsou vousy ani chlupy - jsou to takové miniaturní „záhonky“. Na každé štětince žijí bakterie, které si krab pečlivě pěstuje. A právě tyto bakterie jsou jeho hlavní zdroj potravy.
Vypadá to neuvěřitelně, ale Kiwa puravida je vlastně takový hlubokomořský farmář. Žádné lovení kořisti, žádné prohledávání dna. Prostě sedí poblíž míst, kde ze země uniká metan a sulfan, plyny, které tyhle bakterie využívají ke svému růstu – a krab je pak občas shrne do tlamy jako někdo, kdo si utrhne list salátu z květináče na okně. Ten pohyb klepet nahoru a dolů navíc nejspíš pomáhá bakteriím růst. Krab tím zřejmě zlepšuje proudění vody kolem štětinek a dodává bakteriím „čerstvý vzduch“ – tedy spíš čerstvé plyny.
Kiwa puravida se tedy živí způsobem, který by na hladině nedával smysl, ale v temnotě hlubokého oceánu představuje geniální adaptaci. A není to jediná zvláštnost. V prostředí, kde žije, je kyslíku málo a tlak obrovský. Teploty jsou nízké, světlo absolutně žádné. Krab proto nemá oči v pravém slova smyslu – jen světločivé body, které zřejmě umí rozpoznat změnu intenzity světla, ale obrázek z nich rozhodně nedostane. Upřímně, ani ho nepotřebuje. V jeho světě není nic vidět.
Co se mu ale rozhodně hodí, je schopnost vnímat proudy vody a vibrace. To je pro něj něco jako navigace. Když proud přestane přinášet bakteriím živiny, krab se pomalu přesune o pár centimetrů nebo desítek centimetrů dál. Nemá důvod někam spěchat, v jeho prostředí se věci dějí pomalu. Díky tomu, že si potravu pěstuje sám, nepotřebuje ani velký akční rádius.
Ačkoli už máme k dispozici i záběry jeho chování, o jeho životním cyklu toho víme pořád málo. Předpokládá se, že samice nosí vajíčka stejně jako jiní hlubokomořští krabi. Larvy pravděpodobně na nějaký čas opustí dno a nechají se unášet proudy, než znovu klesnou do oblastí chladných průsaků plynů. Vědcům se ale zatím nepodařilo vidět vše přímo. Hlubiny oceánu jsou náročné místo pro jakýkoli výzkum a i pár minut kvalitního videozáznamu je často výsledkem několika let příprav.
Kiwa hirsuta
Když se Kiwa puravida porovná s příbuzným druhem Kiwa hirsuta, který žije u horkých průduchů (tam, kde voda uniká z nitra Země skoro vroucí), je patrné, že i v rámci jedné malé čeledi mohou být podmínky zásadně jiné. Kiwa hirsuta vypadá chlupatější a robustnější (i jemu se přezdívá yetti a oprávněněji), zatímco Kiwa puravida je štíhlejší a má štětinky více specializované. Jeho „chmýří“ opravdu funguje jako farma, ne jen jako povrch, na kterém něco náhodně ulpí.
A proč je tenhle malý krab pro vědce tak důležitý? Protože ukazuje, jak život dokáže fungovat úplně bez slunce. Celé ekosystémy hluboko pod hladinou existují jen díky chemické energii, kterou uvolňují reakce mezi vodou a horninami. A jestli to dokáže příroda na Zemi, je možné, že podobně funguje i život jinde ve vesmíru. Například na měsících jako Europa nebo Enceladus, kde se pod ledem skrývají oceány a kde by podobné procesy mohly probíhat také.
Kiwa puravida je tedy malý, nenápadný krab, ale jeho existence je pro biologii velké téma. Připomíná nám, že život si najde cestu skoro vždycky, pokud má byť jen minimální možnost žít z nějakého energetického zdroje. I kdyby to měla být jen pára metanu stoupající z praskliny v mořském dně. A to je na něm možná to nejzajímavější – že dokáže prospívat v podmínkách, které by lidské tělo spolehlivě zničily během pár sekund, a přitom v nich vede klidný, dobře organizovaný život, jako by na tom nebylo vůbec nic zvláštního.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.nationalgeographic.com/science/article/111202-yeti-crab-bacteria-farming-oceans-science-animals
https://www.nature.com/articles/nature.2011.9537
https://asknature.org/strategy/fibers-promote-growth-of-edible-bacteria/
https://phys.org/news/2011-12-scientists-species-crab-farms-methane.html
