Článek
Poprava elektrickým křeslem vždy platila za způsob, který je jistý a pro odsouzence definitivní. Přesto se v historii poprav el. křeslem najde několik případů, kdy odsouzenec přežil. Byl to i příběh Willieho Francise, sedmnáctiletého chlapce odsouzeného k smrti za údajnou vraždu lékárníka.
Willie, narozený v lednu 1929, vyrůstal v Louisianě v době segregace a tvrdé rasové nerovnosti. V té době nemusel černoch nic spáchat, a přesto mohl být obviněn i z těch nejhorších zločinů, klidně bez důkazů. Obviněn byl i Willie, a to za vraždu bílého lékárníka Andrewa Thomase ze St. Martinville. posadili ho do křesla a pustili el. proud. Jenže on přežil.
Vražda v malém městečku
St. Martinville bylo malé cajunské městečko na jihu Louisiany. Když byl zastřelen místní lékárník, Andrew Thomas, byla to událost, která otřásla celou komunitou. Po počátečním šoku se lidé začali dožadovat nalezení vraha. Pro místní strážce zákona to byl velký tlak - jednak bylo přirozené, že lidé chtějí najít pachatele, aby mohl být potrestán, ale stejně tak bylo potřeba pachatele najít rychle, aby se městečko uklidnilo a vrátilo do starých kolejí.
Přesné datum vraždy se ve zdrojích liší, ale v čem se shodují, to je skutečnost, že uběhlo několik měsíců a pachatel byl stále neznámý. Teprve skoro po roce bylo s vraždou spojeno jméno Willieho Francise, který v době obvinění žil v Port Arthur v Texasu.
Willie Francis
Peněženka, která měla být důkazem
Willie Francis byl zadržen a obviněn z vraždy lékárníka. Důkazem, který měl Willieho usvědčit, byla Thomasova peněženka (nebo identifikační doklad), kterou u Willieho údajně nalezli.
Problém je však v tom, že není vůbec jisté, jestli peněženka existovala, a pokud ano, tak jakým způsobem se dostala k Williemu a jestli mu nebyla podstrčena. Veřejnost však byla ujištěna, že důkaz je jednoznačný a o Willieho vině není sebemenších pochyb. Vlastně ani takové ujištění nepotřebovala, o vině černošského chlapce by nejspíš nikdo nepochyboval ani tak.
Přiznání bez právníka
Nikoho asi nepřekvapí, že Willie se k vraždě přiznal. Bohužel ani přiznání neznamená, že byl skutečně vrahem. Podle dostupných informací neměl během výslechu právníka a každý si dovede představit, jak takový výslech ve 40. letech a na americkém jihu mohl u černošského chlapce vypadat.
Willie tak byl v září roku 1945 odsouzen za vraždu na základě předloženého záznamu o procesu. Peněženka jako důkaz a k tomu přiznání, víc porota nepotřebovala.
Rychlý proces
Přestože byl Willie souzen jako nezletilý (při odsouzení mu bylo 16 let), dostal nejvyšší trest - trest smrti. I kdyby byl vinen, je na místě otázka, zda je morálně správné odsoudit k smrti dítě. Mnoho lidí by i dnes řeklo, že ano, že vražda je vraždou bez ohledu na to, kolik pachateli bylo let. Tehdy si s tím ale nikdo nelámal hlavu, zvláště když se jednalo o černošského chlapce. Podobně vypadaly i další procesy, kde byli obviněni černoši - rychlé procesy, slabá obrana, rasově jednostranná porota i celý soudní aparát. Šance na férový proces byla minimální.
Gruesome Gertie - přenosné elektrické křeslo
Většinou si představíme věznici s blokem, kde jsou odsouzenci na smrt. Něco na způsob bloku E ve filmu Zelená míle. Jenže Louisiana tehdy používala mobilní elektrické křeslo, které se vozilo po farnostech a popravy se konaly tam, kde byl trestanec odsouzen. Odpadly tak převozy samotných odsouzených, ale z praktického hlediska to nebylo zrovna šikovné - křeslo se muselo smontovat a zapojit pokaždé znovu. A tahle opakovaná montáž byla příčinou toho, co se stalo 3. května 1946.
Gruesome Gertie
Elektrické křeslo bylo připraveno, Willie byl přiveden. Posadili ho do křesla, přikurtovali, všechno připojili. Po všech formalitách kat pustil do křesla a Willieho proud. Záznamy z toho dne však informují o tom, že smrt nenastala „pravděpodobně kvůli technickým problémům“. Willie byl odpoután a odveden zpět do cely.
Podle svědků popravy Willie v bolestech křičel zpod kožené kukly „Take it off! Take it off! Let me breathe!“ (Sundejte to! Sundejte to! Nechte mě dýchat!). Podle některých křeslo selhalo proto, že se na jeho montáži podíleli lidé, kteří nebyli střízliví. Jestli to tak skutečně bylo, nebo šlo dokonce o zlomyslný úmysl ve snaze způsobit odsouzenému muka, to se dnes už nedozvíme.
Zatímco v případě řady neúspěšných poprav byli odsouzenci omilostněni, Willie takové štěstí neměl. Po strašlivém zážitku byl odveden zpět do cely a krátce poté se dozvěděl o novém termínu popravy. Selhání křesla bral stát jako mechanickou poruchu během výkonu trestu, nikoliv jako událost, po které by měl být trest zrušen, nebo alespoň pozměněn.
Novým termínem byl 9. květen 1946, ale později došlo ještě ke zdržení a druhý pokus se konal až v roce 1947.
Bertrand DeBlanc
Po zpackané popravě se do případu vložil právník Bertrand DeBlanc. Vypadalo by to jako šance pro Willieho, jenže Bertrand měl být blízkým přítelem zavražděného Andrewa Thomase. Přesto se rozhodl Willieho zastupovat a my se můžeme jenom domnívat, proč tak učinil.
Případ postavil na ústavních argumentech - krutý a neobvyklý trest, dvojí potrestání, pochybnosti kolem procesu. Jenže Nejvyšší soud těsnou většinou rozhodl, že druhá poprava není protiústavní, pokud ta první selhala kvůli nehodě a bez úmyslu způsobit další utrpení. Většinové stanovisko tvrdilo, že opakování popravy nepřidává k trestu prvek krutosti, utrpení bylo způsobené poruchou. Nesouhlasná stanoviska zase popisovala, že opakovaná poprava elektrickým proudem - i bez zlého úmyslu - se blíží mučení.
Po prohrané ústavní bitvě byl Willie Francis nakonec popraven 9. května 1947 – bylo mu 18. Případ je dodnes vnímaný jako právně i morálně problematický
Willie byl možná vinen vraždou - ale možná také ne. V každém případě bylo jeho postavení už od začátku chabé - černošský chlapec na jihu USA, 40. léta. Neměl zkrátka šanci. Willie Francis zemřel v roce 1947, ale jeho případ nezůstal uzavřený v minulosti. Rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu Francis v. Resweber dodnes tvoří základ argumentů ve sporech o zpackané popravy a „přijatelnou míru“ utrpení. Je to připomínka, že hranice mezi výkonem práva a krutostí není vždy daná zákonem, ale tím, co je společnost ochotná tolerovat.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://allthatsinteresting.com/willie-francis
https://ir.lawnet.fordham.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1975&context=faculty_scholarship
https://www.cla.purdue.edu/academic/communication/cspan/ccse/civics-literacy-initiative/4-death-by-installments.html
https://via.library.depaul.edu/cgi/viewcontent.cgi?referer=&httpsredir=1&article=2258&context=law-review
https://kentuckylantern.com/2024/02/05/willie-francis-and-the-immorality-of-second-and-all-executions/
https://tile.loc.gov/storage-services/service/ll/usrep/usrep329/usrep329459/usrep329459.pdf
