Článek
Když se řekne pijavice, rozhodně si nevybavíme nic hezkého. Malí, slizcí tvorové, kteří se přichytí na kůži, proniknou skrz a pijí krev. Jejich jméno také používáme v přeneseném významu jako označení pro člověka, který vykořisťuje druhé, parazituje na nich. Na druhou stranu ale není tajemstvím, že pijavice byly využívány i v medicíně a i dnes jsou někde stále využívány.
Pijavice (Hirudinea)
Pijavice jsou, podobně jako třeba žížaly, z kmene kroužkovců, pro které je charakteristické článkované tělo. Pijavic je mnoho, na celém světě můžeme nalézt celkem přes 700 různých druhů. Nejvíce druhů se vyskytuje v teplých a vlhkých oblastech, kde mají nejvhodnější podmínky k životu.
Tělo pijavice je protáhlé, shora zploštělé a schopné se při pohybu jak smrsknout, tak i hodně natáhnout. Některé druhy měří i jen několik milimetrů, jiné dorůstají dokonce neuvěřitelných 50 cm. Takové obry ale najdeme jen v tropických oblastech.
Přichycená pijavice sající krev
Z každé strany je pijavice zakončena přísavkou - vpředu i na konci těla. Tělo je lesklé, vlhké, pružné a slizké, což pijavici umožňuje snadný pohyb jak ve vodním prostředí, tak i na souši. Sliz chrání tělo před mechanickým poškozením vlivem pohybu. Barva pijavic je tmavá, může mít hnědý, šedý nebo i černý odstín. Někdy je zbarvení jednolité, u některých druhů můžeme pozorovat pruhování nebo skvrny.
Většina pijavic patří mezi vodní druhy, jen menšina je suchozemských. Ale i suchozemské pijavice potřebují vlhkost a tak se s nimi můžeme setkat v tropických deštných lesích nebo v zamokřených půdách. Vodní pijavice pro změnu preferují stojatější typy vod jako rybníky, jezírka, bažiny, ale i zátoky řek, kde voda téměř neproudí. Obvykle se zdržují v mělčinách, kde se jim daří u zarostlých břehů. Rostliny a jejich kořeny jim poskytují úkryt a také vhodné místo pro kladení vajíček.
Způsob pohybu je stejný jako u mnoha jiných podobných živočichů - pohybují se vlněním svého těla. Někdy se také mohou pohybovat díky svým přísavkám, což jim poskytuje více možností než jen pouhé vlnění. Většina pijavic je dravých nebo parazitických. Dravé druhy se obvykle živí drobnými bezobratlými živočichy, ty parazitické zneužívají větší živočichy, kterým sají krev.
Rozmnožování pijavic je jednoduché, jsou totiž hermafroditi a každý jedinec tak disponuje jak samčími, tak i samičími pohlavními orgány. Přesto si ale nevystačí samy, setkat se musí dva jedinci, kteří si vzájemně vymění spermatofory (pouzdra obsahující spermie). Buď jej přichytí na tělo druhé pijavice, nebo jej zavedou přímo do těla. Následně dojde k oplození vajíček a ty jsou uloženy do kokonů, které pijavice přichytí na vodní rostliny nebo na jiný pevný podklad v dostatečně vlhkém prostředí. Z vajíček se pak vylíhnou malé pijavičky, které se většinou živí zpočátku drobnými bezobratlými živočichy a pak podle druhu buď dál loví, nebo začnou žít parazitickým způsobem života.
I v naší republice se můžeme setkat s pijavicemi, nejčastěji u břehů rybníků, tůněk, na okrajích pomalu tekoucích vod. Výjimkou není ani výskyt v zahradních jezírkách. Pro mnoho lidí nejde o nic strašného, ale pro některé je představa, že se na ně přisaje tento malý tvor, doslova děsivá. I když může představa přisátí vzbuzovat hrůzu, odpor nebo strach z bolestivého kousnutí, faktem zůstává, že přisátí si mnohdy ani neuvědomíme. Při sání totiž vypouštějí do rány sliny s obsahem protisrážlivých a anestetických látek. Rána tak nebolí a krev volně vytéká.
Když se pijavice nakrmí, což může trvat různě dlouho od několika minut až po několik hodin, tak se sama pustí. Efekt vpuštěných látek však ještě nějakou dobu přetrvává a rána i nadále krvácí. V našich podmínkách to není nic strašného, ale v tropických oblastech často hrozí průnik bakterií a rozvoj infekce. V některých oblastech mohou pijavice tímto způsobem přenášet i parazitární onemocnění.
Některé druhy suchozemských pijavic, zejména z jihovýchodní Asie, mohou být člověku nebezpečné tím, že se přichytí na citlivých sliznicích. Mohou tak být přichycené na sliznici v nosu, hltanu, ale třeba i v močových cestách. Na těchto a podobných místech pak mohou zablokovat průchod, např. ucpat dýchací cesty.
Pijavice znali už staří Egypťani nebo Řekové, kteří je využívali ve své tradiční medicíně. Lidé tehdy často věřili tomu, že odsáváním „škodlivé krve“ lze léčit různé nemoci. To zrovna pravda není, ale i tak najdou pijavice medicínské uplatnění i v moderní době, zejména v oborech plastické a rekonstrukční chirurgie. Jimi vypouštěné protisrážlivé látky, zejména hirudin, pomáhají lépe prokrvovat transplantované tkáně a také snižují riziko vzniku krevních sraženin. To vše vede i k podpoře hojení. Tento způsob využívání pijavic se nazývá hirudoterapie. S pomocí hirudoterapie se léčí např. některé kožní nemoci, pomáhá zmírnit otoky kloubů a snižuje bolest při zánětech kloubů. Využívají se také jako podpora při léčbě křečových žil. Nemusíte se ale bát, že by vám lékař nachytal nějaké pijavice v místním zabahněném rybníku. Pijavice určené pro hirudoterapii jsou chované v maximálně hygienických podmínkách a jedná se o druh pijavka lékařská (Hirudo medicinalis).
Ani pijavice tak nejsou striktně negativními tvory, ale mají i svůj přínos. Jsou potřebnou součástí ekosystému, lze je využít k lékařským účelům a když pomineme některé druhy, které mohou přenášet parazitární onemocnění nebo měří 50 cm, pak nejsou pijavice ničím, co by nás mohlo nějak významně ohrožovat.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.stoplusjednicka.cz/pijavice-pro-vsechny-pousteni-zilou-platilo-za-oblibenou-lecbu-az-do-19-stoleti
https://www.novinky.cz/clanek/zdravi-prikladani-pijavic-jako-lecebna-alternativa-hojeni-chronickych-ran-zanetu-a-dalsich-chorob-40482357
https://www.denik.cz/zvireci-denik/pijavka-lekarska.html
https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/lecba-pomoci-pijavic-a-hirudoterapie.A180724_105705_zdravi_pet
https://pardubice.rozhlas.cz/pijavice-pouzivala-k-lecbe-uz-kleopatra-ted-se-hirudoterapie-vraci-do-mediciny-6028800?print=1
