Nechtěl být hvězdou, ale stal se legendou. „Calvera“ Eli Wallach hrál sympatické padouchy s duší

Eli Wallach se narodil 7. prosince 1915 v Brooklynu, v době, kdy měl New York ještě drsnou, špinavou a živou tvář. Jeho rodiče byli židovští přistěhovalci z Polska a provozovali malý obchod se smíšeným zbožím. Eli tam vyrůstal mezi vůní pečiva, hlasitými zákazníky a šustěním novin. Měl tři sourozence a od dětství se učil, že svět není jen černobílý. Lidé byli různí, často protichůdní, ale většina z nich k tomu měla své důvody. Tahle zkušenost se mu později nesmírně hodila – dokázal ji přetavit do postav, které měly i v té největší špíně něco lidského.

Už jako chlapec rád četl, pozoroval lidi a napodoboval jejich řeč. Nehrál si na hrdiny – zajímali ho ti z druhé strany. Ti, co podváděli, křičeli, nebo se jen snažili přežít. Jeho svět byl obyčejný, ale právě z takového prostředí často vyrůstají nejlepší herci.

Po střední škole zamířil na University of Texas v Austinu. Zní to skoro neuvěřitelně – kluk z Brooklynu, který skončil na jihu Spojených států, mezi kovboji a studenty v kovbojských botách. Ale právě tam objevil své skutečné povolání. V Texasu začal hrát divadlo, poprvé ochutnal potlesk a zároveň zjistil, že ho baví pozorovat, jak se lidi smějí nebo mlčí, když mluví někdo jiný.

Po návratu do New Yorku získal magisterský titul z pedagogiky, ale učitelem se nikdy nestal. Místo školní třídy ho lákala jeviště. Když vypukla druhá světová válka, narukoval jako zdravotník. Sloužil v severní Africe a Itálii a zažil tam dost hrůz na to, aby si uvědomil, že hraní není útěk od reality, ale její jiná podoba. Po válce se vrátil do New Yorku – a tentokrát už natrvalo jako herec.

New York po válce byl městem umělců. A právě tam vzniklo Actors Studio, které se stalo legendou. Eli se stal jedním z prvních členů. Studoval u Elii Kazana a Lee Strasberga, kteří učili herce hledat v postavě pravdu, ne jen efekt. Nešlo o to hrát zlo nebo dobro, ale pochopit, proč člověk dělá to, co dělá. Tuhle filozofii Wallach přijal naplno.

Na Broadwayi se brzy prosadil – největší úspěch mu přinesla hra The Rose Tattoo od Tennessee Williamse, za kterou získal cenu Tony. Měl přirozený talent pro to, co režiséři milují – spolehlivost, přesnost a neokázalost. Nebyl hvězda, která si dělá prostor, ale herec, který dokázal vyplnit ticho.

Do filmu se dostal až po čtyřicítce. Jeho první velká role přišla ve snímku Baby Doll (1956) režiséra Elii Kazana. Film tehdy vyvolal skandál – byl otevřeně sexuální, provokativní a církev ho chtěla zakázat. Wallach hrál svůdníka, ale ne jako karikaturu. Byl ironický, živý, přesvědčivý. Hollywood si ho všiml, i když dlouho zůstával spíš „charakterním hercem“, ne hvězdou s plakátem nad kinem.

Byl to člověk, který nikdy netoužil po slávě. Když se ho později ptali, proč neodešel z New Yorku do Los Angeles, odpověděl: „V L.A. se žije pro film. Já žiju pro hraní.“

V roce 1960 přišla role, která ho proslavila po celém světě: Calvera ve filmu Sedm statečných. Vůdce banditů, kteří terorizují chudou mexickou vesnici, se stal jedním z nejpamátnějších filmových záporáků všech dob. Paradoxně měl být původně obsazen někdo jiný – Wallach přišel až jako náhradník. Ale nakonec se ukázalo, že právě on dokáže Calverovi dodat to, co v původním scénáři chybělo: lidskost.

Zatímco ostatní herci se soustředili na styl, Wallach zkoumal motivace. Proč Calvera krade? Proč mu na ničem nezáleží? A hlavně – proč se přesto občas chová jako člověk, který by mohl být i dobrý? Výsledek byl ohromující. Jeho padouch měl šarm i inteligenci a stal se symbolem „darebáka, kterému fandíte, i když byste neměli“.

Na natáčení ve sluncem spáleném Mexiku vzpomínal celý život. Měl problémy se zbraněmi – nikdy s nimi dřív pořádně nepracoval – a Yul Brynner se mu snažil ukázat, jak správně držet pistoli. „Když jsem ji vzal do ruky, vypadalo to, že se bojím i prachu,“ smál se později.

O šest let později se Wallach znovu ocitl v sedle. Tentokrát ve spaghetti westernu „Hodný, zlý a ošklivý“ režiséra Sergia Leoneho. Spolu s Clintem Eastwoodem a Lee Van Cleefem vytvořil trojici, která se navždy zapsala do dějin filmu.

Jeho postava Tuco – „ošklivý“ – byla směsicí šílence, podvodníka a přeživšího. Wallach do ní dal všechno, co znal o lidské povaze. Tuco byl směšný i tragický, krutý i dětsky naivní. Leone chtěl původně karikaturu, ale Wallach z něj udělal člověka z masa a kostí.

Natáčení ale nebylo bez rizika. Ve svých pamětech popsal, že několikrát málem zemřel – například při scéně na železnici, kdy měl vlak přerazit řetězy, které ho svazovaly. Stroj projel jen pár centimetrů od jeho hlavy. „Nikdo mi neřekl, že ty stupátka z boku vlaku nejsou rekvizita,“ vzpomínal. „Kdybych se zvedl, srazil by mě.“ Ale přežil – stejně jako jeho filmový Tuco. A právě tahle divokost a spontánnost z něj udělala nejživější postavu filmu.

Zatímco jiní herci stárli a mizeli z obrazovek, Wallach hrál dál. Byl ve filmu Mustangové (1961) s Marilyn Monroe a Clarkem Gablem, v Kmotrovi III (1990) jako Don Altobello, a ještě v roce 2006 v romantické komedii Prázdniny, kde si zahrál starého scenáristu, který pomáhá mladé ženě pochopit, že život se dá žít i po zklamáních. Tahle role byla úplně jiná než Calvera nebo Tuco – tichá, laskavá, dojemná. A možná právě tím byla jeho nejosobnější.

V televizi si vyzkoušel všechno – od dramat po komedie, dokonce i roli Mr. Freeze v původním seriálu Batman ze 60. let. Měl dar měnit žánry, aniž by ztratil svou podstatu.

Eli byl ženatý s herečkou Anne Jackson, s níž tvořil jeden z nejstálejších párů v hereckém světě. Vzali se v roce 1948 a zůstali spolu až do jeho smrti – přes šedesát let. Měli tři děti, žili v New Yorku a často spolu vystupovali i na jevišti. „Nikdy jsem nehrál s nikým, kdo by mě dokázal rozčílit i rozesmát stejně jako ona,“ říkal o své ženě.

Na rozdíl od mnoha hollywoodských kolegů se nikdy nenechal zlákat životem v záři reflektorů. V New Yorku chodil po ulici jako obyčejný chlap – občas ho lidé poznali, ale většinou ne. To mu vyhovovalo. „Nejlepší na tom, že nejsem hvězda, je to, že můžu jezdit metrem,“ žertoval.

Hrál téměř do konce života. Ve věku přes devadesát let stále přijímal menší role a účinkoval i v dokumentech. V roce 2010 dostal čestného Oscara za celoživotní přínos filmu – gesto, které ho skutečně potěšilo. Na pódiu tehdy prohlásil: „Hrát mě pořád baví, jen už potřebuju větší písmo ve scénáři.“ Publikum se smálo, ale v jeho hlase byla pokora.

Zemřel 24. června 2014, ve věku 98 let. Clint Eastwood po jeho smrti řekl: „Eli byl ten, kdo dával padouchům duši.“ A měl pravdu. Wallach nehrál ani zlo, ani dobro – hrál člověka. A v tom byl jeho dar.

Eli Wallach nikdy nebyl typ filmové hvězdy s dokonalým úsměvem. Měl vrásky, ostrý nos, zvláštní energii a charisma, které přicházelo zevnitř. Každá jeho postava měla jiskru skutečnosti – i když to byl zloduch, divák cítil, že v něm něco vibruje, něco, co známe i sami v sobě.

Když se podíváme na Sedm statečných nebo Hodného, zlého a ošklivého, můžeme si všimnout jednoho – ať kolem něj stály jakékoliv hvězdy, Wallach nikdy nezmizel v pozadí. Nepřehlušil ostatní, ale jeho přítomnost byla cítit. Dával postavám vnitřní rytmus, humor i unavenou lidskost.

Byl z generace herců, kteří nemuseli předvádět přehnaná gesta, a přesto (nebo spíš právě proto) jim člověk věřil všechno. Své postavy nehrál, on se do nich vcítil a vdechnul jim duši. Když mluvil o herectví, říkal: „Na jevišti nebo před kamerou můžu být lidmi, kterými bych v životě být nechtěl. A to mě baví.“ Možná právě v tom spočívala jeho síla. Nehrál postavy, které by člověk chtěl následovat. Ale hrál ty, kterým se dá rozumět.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.theguardian.com/film/2014/jun/25/eli-wallach

https://alcalde.texasexes.org/2014/06/actor-eli-wallach-ba-36-dies-at-98

https://www.novinky.cz/clanek/kultura-zemrel-herec-eli-wallach-padouch-calvera-ze-sedmi-statecnych-233079

https://www.bbc.com/news/entertainment-arts-28012230

https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/zemrel-herec-wallach-calvera-ze-sedmi-statecnych.A140625_080020_filmvideo_jw

https://time.com/2920984/eli-wallach-the-good-the-bad-and-the-gifted/

https://www.americantheatre.org/2014/08/12/in-memoriam-eli-wallach-1915-2014/