Hlavní obsah
Příroda a ekologie

Kulčiba dávivá - strom obsahující jedovatý strychnin. Sloužil při lovu nebo likvidaci škodné

Foto: Vinayaraj, CC-SA 2.0, Wikimedia Commons

Kulčiba, někdy přezdívaná jako strom sebevrahů, je přírodním zdrojem jedovatého strychninu. Tropický strom s pěkně vypadajícími plody můžeme nalézt v Asii nebo v Africe.

Článek

V průběhu evoluce si každý živý organismus vyvinul způsob, jakým se snaží přežít a úspěšně se rozmnožit. Některé organismy vsadily na nenápadnost, jiné na rychlost, další na množství, některé na sílu… Způsobů, jakým se snaží „bojovat“ se životem a světem okolo je nespočet a příroda nás neustále něčím fascinuje. Některé organismy vsadily na látky, které jsou pro ostatní jedovaté a tyto látky používají k útoku nebo k obraně. Jedním z takových organismů je na první pohled nepříliš nápadný strom z tropických oblastí, kterému se v češtině říká zvláštním názvem kulčiba.

Kulčiba dávivá (Strychnos nux-vomica)

Jedná se o strom, který je původem z tropických oblastí Indie a jihovýchodní Asie, ale v dnešní době ho můžeme nalézt i na řadě míst v Africe, kde se pěstuje. Může růst jako keř, ale většinou se jedná o strom, který v plné dospělosti může dosáhnout kolem 20 metrů, ale většinou je o něco nižší. Přestože na první pohled nevypadá nebezpečně, naopak poměrně atraktivně, jde o rostlinu, která v sobě skrývá smrtelně nebezpečný jed.

Foto: Franz Eugen Köhler, Public Domain, Wikimedia Commons

Ilustrace kulčiby

Strom patří do čeledi logániovitých, která je bohatá co se habitu jednotlivých druhů týče. V čeledi totiž najdeme nejen stromy či keře, ale i liány a byliny. Čeleď zahrnuje celkem přes 400 druhů a zajímavostí je, že dříve sem byl řazen i rod Buddleja - komule, který zahrnuje známé motýlí keře zdobící nejednu zahradu. Jeho poměrně malé listy jsou lesklé a tmavě zelené. Kvete drobnými bílými květy, z nichž po opylení vzejdou kulaté malé plody oranžovožluté barvy.

Právě tyto plody v sobě skrývají největší nebezpečí. Pod slupkou se nachází světlá rosolovitá hmota, v níž jsou ukryta semena. Ta jsou plochá, diskovitého tvaru, pokrytá krátkými jemnými chloupky, které jim dodávají lesklý a hedvábný vzhled. A jsou přírodním zdrojem nebezpečných jedovatých látek - strychninu a brucinu. Alkaloid strychnin je silný neurotoxin, který narušuje přenos nervových vzruchů a vzruch se šíří nekontrolovatelně, což vede ke svalovým křečím a záchvatům. Brucin je alkaloid podobný strychninu, jen není tak jedovatý. Při požití většího množství však způsobí stejné problém jako strychnin. Alkaloidy se v menší míře nacházejí i v kůře stromu.

Foto: Anish Nellickal, CC-SA 4.0, Wikimedia Commons

Kulčiba dávivá

Při případném požití se první příznaky otravy dostavují poměrně rychle. Otrávený člověk je viditelně neklidný, roztěkaný a zároveň přecitlivělý vůči podnětům z okolí. V další fázi se začnou objevovat zprvu slabší křeče, které postupně zesílí a přejdou i v záchvaty. Tělo s sebou křečovitě škube a tuhne, dochází k zástavě dechu. Pokud není postiženému včas poskytnuta lékařská péče, otrava končí smrtí.

Navzdory smrtelnému nebezpečí, které plody, resp. semena v nich představují, využívaly se v historii k léčbě. Použití v tradiční asijské medicíně asi nikoho nepřekvapí, ale využíval se i v Evropě. Velmi malé množství strychninu mělo totiž mít povzbuzující účinky a zlepšovat trávení, používali jej například sportovci. Tento efekt se sice mohl dostavit, ale riziko, že dávka bude příliš velká a ohrozí člověka na životě, bylo velmi vysoké. Postupně se tak od užívání ustupovalo. Dnes je látka využívána v homeopatii, kde je extrémně zředěná.

Kromě využití jako povzbuzující látky se strychnin dlouhou dobu používal k trávení škůdců, zejména hlodavců, než byl zcela zakázán. Domorodí lidé jej také využívali k otrávení hrotů svých šípů.

I přes jedovatost semen existují zvířata, která jsou schopná plod zkonzumovat i se semeny a přežít. Jedná se například o ptáky (třeba zoborožce), kteří semena spolknou, ale ta projdou neporušená trávicím traktem, a tak je riziko uvolnění strychninu malé. Paradoxně dokážou semena zkonzumovat i někteří hlodavci nebo opice (třeba languři), kteří si vyvinuli toleranci na malá množství tohoto jedu, ale stačí trochu větší dávka a nepřežili by také.

Foto: H. Zell, CC-SA 3.0, Wikimedia Commons

Semena kulčiby

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://en.wikipedia.org/wiki/Strychnos_nux-vomica

https://www.wikiskripta.eu/w/Strychnin

https://bylinkopedie.cz/kulciba-daviva/

https://www.sciencedirect.com/topics/biochemistry-genetics-and-molecular-biology/strychnos-nux-vomica

https://www.medicalnewstoday.com/articles/323447#what-the-research-says

https://earthone.io/es/plant/strychnos%20nux-vomica?srsltid=AfmBOopnNNCS-66d7Zcb3fD0PWFkwf-NFPbxX0PKPxIY6WGpLqU7-zpg

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz