Článek
Stačí se v létě projít kolem rybníka nebo podél potoka a dříve nebo později ji člověk uvidí. Často ji také můžete spatřit ve vlhkých příkopech podél cest. Kyprej vrbice (Lythrum salicaria) není žádná drobná bylinka schovaná v trávě, ale rostlina, která se umí ukázat. Dorůstá přes metr a půl a když rozkvete, vytvoří dlouhé klasy zářivě fialových květů. Vypadá to, jako by si příroda chtěla na pár týdnů vyzkoušet, jak by vypadaly české příkopy a břehy ozdobené levandulí.
Možná ji tak znáte spíš jen pohledem – zkrátka „ta vysoká fialová rostlina u vody“. Když se ale zastavíte blíž, zjistíte, že kyprej má překvapivě bohatý příběh. Je to léčivka, významná medonosná rostlina, ozdoba krajiny, ale také invazní plevel, který v Americe působí velké potíže.
Jak ji poznat na první pohled
Kyprej je vytrvalá bylina, která roste z mohutného oddenku. Lodyha je přímá, tuhá a často hranatá – když ji člověk vezme do ruky, je cítit, že není křehká jako tráva, ale má pevnost menšího keře. V dolní části někdy i částečně dřevnatí. Listy jsou úzké, kopinaté, zelené až lehce našedlé. Vyrůstají vstřícně nebo po třech v přeslenech. Pokud si je prohlédnete pečlivěji, zjistíte, že skutečně připomínají listy vrby – odtud i druhové jméno salicaria, odvozené od latinského salix = vrba.
Největší ozdobou jsou samozřejmě květy. Každý má šest korunních lístků, které hrají barvou od růžové po sytě fialovou. Kvete dlouho – od června klidně až do září. Zvlášť v horkém létě působí její sytě barevné klasy mezi zeleným porostem jako něco, co sem ani nepatří. A přesto je to typicky naše domácí rostlina.
Kyprej vrbice
Rostlina, která má ráda vlhko
Kyprej vyhledává místa, kde je půda trvale vlhká. Najdeme ho u břehů, v příkopech, na bažinatých loukách i v mokřadech. Nepotřebuje hlubokou vodu, ale nevadí mu, když má nohy v blátě. Je to rostlina, která dokáže využít prostor, kde by jiným druhům vadilo příliš mokro.
Tím, že se mu dobře daří v podmáčených půdách, je vlastně ukazatelem zdravého vodního prostředí. Tam, kde kyprej roste v hojném množství, bývá voda v krajině stále přítomná a krajina není vyschlá. V posledních letech, kdy se čím dál víc mluví o vysychání polí a luk, je jeho přítomnost potěšujícím znamením.
I když roste ve volné přírodě, zakoupit ji můžete i v zahradnictvích a přinést si tak tuto krásku i na vlastní zahradu. Pokud máte vlhký kout nebo dokonce jezírko, které se stává čím dál populárnější součástí dnešních zahrad, pak se tato vlhkomilná rostlinka jistě stane příjemným zpestřením.
Medonosná rostlina, kterou včely milují
Pro včelaře je kyprej cenný. Kvete v době, kdy už většina lučních bylin odkvétá, takže představuje důležitý zdroj nektaru i pylu v létě. Včely i čmeláci na něm pracují od rána do večera a není výjimkou, že když se člověk k porostu kypreje nakloní, slyší neustálé bzučení. Velkou výhodou je skutečnost, že kyprej je náš původní druh, a tak je na něj opylující hmyz přizpůsobený - na rozdíl od mnoha jiných květin, které pocházejí z dalekých krajin a i když nabízejí nektar, ne vždy se k němu dokáže hmyz dostat.
Med z kypreje má příjemnou, jemnou chuť a světlou barvu. Obvykle se ale netočí samostatně, protože kyprej nikdy netvoří tak rozsáhlé plochy jako třeba řepka nebo lípa. Včelaři ho proto znají spíš jako součást letního „květového“ medu.
Kyprej je zajímavý i pro botaniky. Má totiž tři různé typy květů – liší se délkou tyčinek a čnělek. Tento jev se jmenuje trimorfie a je poměrně vzácný. Díky němu se rostlina brání samoopylení a podporuje cizosprašnost. Prakticky to funguje tak, že hmyz, který přelétá mezi květy různých typů, zajišťuje přenos pylu mezi geneticky odlišnými rostlinami. Výsledkem je větší pestrost a životaschopnost druhu.
Kyprej vrbice, detail květenství
Lidová léčivka
Kyprej vrbice není jen krásný, ale také užitečný. V lidovém léčitelství se používal už po staletí. Byl známý jako rostlina, která pomáhá při průjmech, úplavici a různých zánětech trávicího traktu. Díky vysokému obsahu tříslovin působil stahujícím účinkem a zastavoval krvácení.
Odvar se používal i zevně, na rány, vředy nebo ekzémy. Staré bylinářské knihy často doporučují kyprej jako prostředek k zastavení krvácení z nosu – stačilo rozmačkat listy a přiložit je. Dnes se v moderní medicíně běžně neužívá, ale bylinkáři na něj nezapomněli. Někdy se přidává i do směsí pro kloktání při zánětech v ústech a krku.
Nežádoucí vetřelec v Americe
V Evropě a Asii je kyprej vrbice domácí rostlina. V Severní Americe ale působí velké problémy. Do USA a Kanady se dostal v 19. století – pravděpodobně jako příměs osiva nebo s lodní dopravou. Zpočátku si ho lidé vysazovali i záměrně jako okrasnou rostlinu do zahrad. Jenže brzy se ukázalo, že v tamních podmínkách se chová jinak než u nás.
Kyprej se v Americe rozšířil obrovskou rychlostí. Vytváří husté porosty, které dokážou obsadit celé mokřady a vytlačit původní vegetaci. To má řetězový dopad – když zmizí domácí rostliny, ztrácí potravu i hnízdní možnosti zdejší ptáci, hmyz nebo obojživelníci. V některých oblastech se kyprej stal tak dominantním, že se úplně změnil charakter krajiny.
Američané tak proti němu vedou dlouhodobý boj – vytrhávají ho, kosí, zkoušejí biologické způsoby regulace. Do mokřadů byli například vypuštěni brouci z čeledi mandelinkovitých, kteří se živí listy kypreje. Přesto se zatím nepodařilo jeho šíření zastavit. Je to ukázkový příklad toho, jak rostlina, která v jednom prostředí krásně zapadá a je součástí bohatého ekosystému, se v jiném může stát pohromou.
V Americe je invazním plevelem. Je krásný, ale vytlačuje všechno ostatní
Rostlina, která k české krajině patří
U nás je situace jiná. Kyprej vrbice je přirozenou součástí naší přírody a na rozdíl od Ameriky se nechová invazivně. Je jedním z mnoha druhů, které tvoří pestrou mozaiku vlhkých luk a mokřadů. Nepřebíjí své okolí, ale doplňuje ho. Jeho koberce na březích rybníků jsou typickým obrazem českého léta – k tomu vůně sena, vážky poletující nad vodou a zpěv rákosníků.
Někdo ho považuje za obyčejnou rostlinu. Možná proto, že roste skoro všude, kde je trochu vlhko. Ale právě to je na něm hezké – nepotřebujete exotickou botanickou zahradu, abyste ji viděli. Stačí zajít k nejbližšímu rybníku nebo příkopu.
Malý velký příběh
Kyprej vrbice není celebrita mezi rostlinami, o které by se psaly romány nebo natáčely dokumenty. Přesto má všechno, co by k velkému příběhu mělo patřit – krásu, užitek i trochu dramatu. Je důkazem, že i rostlina, kterou mnozí míjejí bez povšimnutí, může hrát v přírodě důležitou roli.
Možná až ji příště uvidíte, zastavíte se na chvilku a podíváte se na ni blíž. Na drobné květy, které lákají včely, na úzké listy připomínající vrbu, na dlouhé klasy, které v létě promění celý břeh v záplavu fialové. A možná vás napadne, že příroda často nabízí velké příběhy schované v těch nejobyčejnějších rostlinách.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
http://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=96
https://www.gardenersworld.com/how-to/grow-plants/how-to-grow-purple-loosestrife/
https://www.invasivespeciescentre.ca/invasive-species/meet-the-species/invasive-plants/purple-loosestrife/
https://www.modernizahrada.com/kyprej-vse-o-pestovani-a-nejkrasnejsi-odrudy/
https://living.iprima.cz/zahrada/okrasna-zahrada/kyprej-vrbice-trvalka-pestovani
