Článek
Claudia Cardinale patří k půvabným a výborným herečkám filmové éry dřívějších let. Přesto její jméno znají (povětšinou) i dnešní mladší generace a řada filmů, ve kterých hrála, patří do zlatého fondu kinematografie. Mezi nejoblíbenější filmy patří např. Růžový panter, Osm a půl, Dívka v Austrálii, Profesionálové a můj nejoblíbenější Tenkrát na Západě. Málokdo však tuší, čím vším si musela projít a co musela přetrpět, než i ve svém soukromém životě mohla být skutečně svobodná.
Claude Joséphine Rose Cardinale
Narodila se na jaře roku 1938 v Tunisku. Její otec byl Sicilan, který pracoval jako železniční dělník a její matka pocházela z rodiny sicilských emigrantů, kteří měli malou loďařskou firmu. Sama se však také narodila v Tunisku. Díky původu rodičů a místu, kde žili, měla malá Claudia k Itálii velmi blízko. Ve čtvrti La Goulette, kde se narodila, byla velká italská komunita. Co však jako malá nepochytila, byl italský jazyk. Uměla francouzsky, sicilsky a tuniskou arabštinou, ale italštinu se naučila až mnohem později.
Jako náctiletá dívka vzhlížela k tehdejší hvězdě Brigitte Bardot, stejně jako mnoho jiných dívek. Ve škole však studovala na učitelku a málokoho by tehdy napadlo, že ta tichá, ale přitom temperamentní dívka bude někdy herečkou. Pro Claudii nebylo dětství úplně jednoduché. Její rodina byla silně věřící a s přísnou výchovou, ale Claudia byla všechno, jen ne poslušná holčička. V jejím srdci hořel plamen jako neutuchající zdroj energie, kterou Claudia ventilovala chováním, které bychom popsali jako chlapecké, i když v dnešní době se už přikláníme k tomu, že děti by neměly být škatulkovány podle chování. Tehdy se ale od dívek zkrátka očekávalo jemné a vybrané chování, cudnost, trochu plachost a podobně. Rozhodně ne lumpačiny, kterých se Claudia dopouštěla. Na druhou stranu, i ona sama si uvědomovala, že i když se cítí být spoutaná, pořád má víc volnosti než dívky z arabských rodin.
Tunis byl pod nadvládou Francouzů a italské komunity, tehdy když byla Itálie spojencem Německa, nebyly zrovna dvakrát vítané, což dávali najevo i spolužáci ve škole. Mladá Claudia se tak dost uzavřela sama do sebe. Její formou protestu se stávalo mlčení, úmyslná ignorace tazatelů a jenom uhrančivý pohled.
Jedním z prvních filmových počinů, kde tehdy ještě nikdo netušil, že se z ní stane slavná filmová herečka, byla několikavteřinová scéna ve filmu Vauthiera, kde byl záběr, kterak jí z obličeje odvane vítr kapesník a na kameru se na okamžik zadívají hypnotizující černé oči. Snímek získal první místo na berlínském filmovém festivalu a lidé se začali ptát, kdo je ona uhrančivá dívka, kterou ve filmu jen letmo zahlédli…
Dalším náznakem budoucí kariéry byl okamžik, kdy si Claudii vybral herec Omar Sharif a navrhnul režisérovi Baratierovi, aby ji obsadil do svého historického filmu Goha. Claudia tehdy nechtěla, narozdíl od její sestry Blanche, ale Baratier byl z dívky nadšený a chtěl jenom ji.
Mladičká Claudia Cardinale v roce 1957
Její „dospělý“ život začal pro ni trochu paradoxní situací. V 19 letech vyhrála titul nejkrásnější Italky v Tunisku, přitom ale nesoutěžila a především - ona sama se za pěknou vůbec nepovažovala, měla se spíše za ošklivou. V sále si jí však všimli, když prodávala lístky do tomboly a přivedli ji na pódium. Vyhrála možnost odjet na Benátský filmový festival a to byl přelomový krok, který odstartoval její pozdější hereckou kariéru, kterou přitom nikdy předtím vůbec nezvažovala a herečkou být ani nechtěla, i když kinematografii milovala a za sebou . Ale jak se říká, odříkaného chleba největší krajíc.
Na festivalu si jí všimli filmoví producenti a režiséři a začala dostávat první nabídky menších rolí a castingy. Většinou odmítala, než narazila na Franca Cristaldiho. Ten v ní viděl potenciál a nabídnul jí sedmiletou smlouvu se svou společností. Smlouva přinesla Claudii řadu dobrých rolí, ale zároveň byla velmi tvrdá. Od Claudie vyžadovala, aby přesně dodržovala představu, kterou o ní Cristaldi a potažmo i diváci měli - nesměla si ostříhat vlasy. Nesměla přibrat a nesměla se ani vdát. Měla po celou dobu trvání smlouvy představovat tu uhrančivou štíhlou krásku, která má v sobě plamen, ale přitom je nevinná. Nebyla to zrovna nízká cena, kterou za svoji příležitost musela zaplatit. Ale to nejhorší mělo teprve přijít.
Toho muže, co ji často sledoval, si všimla a příjemně jí z něj nebylo. Jednoho dne jí ho však představila kamarádka. Mladý muž ji pak po vyučování vyzvedl, aby ji vzal na večírek. Claudia chvíli váhala, ale pak se rozhodla, že mladému muži bude věřit a souhlasila. Muž ji však odvezl jinam a mimo město, kde ji znásilnil. Přikázal jí, aby byla zticha, ale Claudia se stejně bála o tom komukoliv včetně rodičů říct.
Znásilnění však nezůstalo bez následků, Claudia otěhotněla. Později se s ní násilník znovu setkal a když se dozvěděl, že je těhotná, nabídnul jí, že ji dítěte zbaví. To však Claudia odmítla. Cítila se však strašně, upadala do deprese a sužovaly ji myšlenky na sebevraždu. Její rostoucí bříško se však nedalo schovávat donekonečna a tak se Claudia nakonec odhodlala o tom říct Francu Cristaldimu a nabídla mu, že s ním přestane spolupracovat, když nedokáže dodržet smluvní podmínky. Franco ji však uklidnil a pomohl jí těhotenství a porod skrýt - poslal ji do Británie, kde se skryla před tiskem a ostatním vysvětlil, že ji poslal se učit angličtinu kvůli filmu.
Po čase za ní do Británie přicestovala matka. Všichni se domluvili, že narozený syn Patrick bude vydáván za syna její matky, a tedy Claudiina nejmladšího bratra. Tím bude dodržena smlouva, protože Claudia bude i nadále za tu nevinnou dívku, kterou má pro veřejnost představovat. Rodina i Claudia s tím nakonec souhlasili.
Malý Patrick až do svých osmi let netušil, že je jejím synem. Vztah měli však krásný, nicméně ze strany Patricka logicky braný jako sourozenecký. Když se však dozvěděl pravdu, bylo po jejich pěkném vztahu. Nemohl Claudii odpustit, že se ho takto vzdala.
Claudia se vrátila do Říma a pokračovala po porodu ve své začínající kariéře. Další nabídkou byla role Aidy ve filmu Dívka s kufrem, kde měla hrát chudou dívku, která tají své těhotenství. Tedy role, která jako by z jejího skutečného života vypadla. Claudia neváhala a hrdinku ztvárnila na výtečnou, nicméně jí příběh přinesl vzpomínky na její vlastní život a začala znovu upadat do deprese a chtěla s herectvím skončit. To jí však její okolí rozmluvilo.
Claudia ztvárňovala další a další role a její hvězda stoupala vzhůru. Řada mužů jí nadbíhala, ale po svých zkušenostech se nechtěla žádnému muži otevřít. S výjimkou jednoho, který jí byl velmi sympatický svým vystupováním. Nebyl to nikdo jiný než mladý Jean Paul Belmondo. Dokázal všechny rozesmát, ale před dívkami byl stydlivý a to se Claudii líbilo. Poznali se ve filmu La Viaccia a později znovu ve filmu Cartouche, kde jejich vzájemné sympatie dodaly snímku uvěřitelnost a i díky tomu byl tak dobře hodnocený.
Claudii však svírala smlouva, kterou měla s Cristaldim. Nesměla nic, byla jako jeho majetek, zcela závislá. Určoval všechno, její běžný život, návyky, pracovní dobu, role, které mohla brát, dokonce i její honoráře, které si navíc v podstatě nechával. Mnoho lidí je považovalo za manžele, ale dlouhou dobu nebyli. Až později se tajně vzali, když byla Claudia nějakou dobu v USA a Cristaldi za ní přicestoval a vzal ji k obřadu, který domluvil bez jejího vědomí. Claudia se bála odmítnout a tak byli sezdáni. V Itálii však nebyl jejich svazek nikdy uznán.
Ze Spojených států se po čase vrátila. Hollywood o ni stál, ale ona se tam nikdy necítila doma, stále se považovala za Evropanku a evropský film jí byl milejší než kariéra v Hollywoodu.
Filmy, ve kterých vystupovala, však byly poznamenané ještě jednou zvláštností. V prvních letech byla dabovaná, protože i když se naučila italsky, její chraplavý hlas poznamenaný francouzským přízvukem se režisérům nezdál dostatečně dobrý a vhodný pro mladou křehkou dívku, takže na plátně byla sice Claudia, ale promlouval za ni někdo jiný. Teprve později, když už si trochu vydobyla svoji pozici, se režisér Fellini rozhodl, že nebude duplikovat její hlas a nechá ji promlouvat jejím skutečným hlasem. A Claudia mu za to byla vděčná.
Stále v područí Cristaldiho se však Claudia po několika letech zamilovala do mladého režiséra Pasquala Squitieriho, který byl však v té době už ženatý a měl děti. Claudia se svému muži Cristaldimu přiznala. Ten začal zuřit a hrozit, že jim oběma zničí jejich kariéry a sám spáchá sebevraždu. Díky svým konexím se mu skutečně podařilo zařídit, že si Squitieri nemohl ve filmové branži skoro ani škrtnout a ten ze svého neštěstí obvinil Claudii.
Uplynulo však několik málo let a situace se zlepšila. Claudia se s Cristaldim roku 1975 rozvedla a vzala si Squitieriho, s nímž měla dceru Claudii. Kromě toho se stala i babičkou, neboť jejímu synovi Patrickovi se narodila dcera Lucille. Se Squitierim žila až do jeho smrti v roce 2017.
Claudia Cardinale sice nikdy nedosáhla až takového věhlasu jako třeba Brigitte Bardot, která byla jejím vzorem, ale přesto patřila mezi skvělé herečky a krásné ženy. Život neměla vůbec jednoduchý, ale dokázala se s ním statečně poprat. Na své zkušenosti navázala i později a věnuje se i sociálním otázkám, zejména postavení žen ve společnosti. Od března 2000 je velvyslankyní dobré vůle UNESCO pro obranu práv žen a zajímá se taktéž o ochranu práv žen v rodném Tunisku. Sama sebe dodnes za herečku nepovažuje. Podle svých slov si v roli vždy představila sama sebe, jak by v takové situaci reagovala a postavě vdechla svůj život a charakter, i když přizpůsobený potřebám filmu.
Claudia Cardinale, 1960
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://official-claudiacardinale.com/english/biography.php
https://www.latimes.com/entertainment/movies/la-et-mn-classic-hollywood-claudia-cardinale-20190215-story.html
https://www.csfd.cz/tvurce/2015-claudia-cardinale/biografie/
https://en.italy4.me/famous-italians/claudia-cardinale.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Claudia_Cardinale
