Článek
Názvy jsou podobné, a proto je snadné je zaměnit, popř. považovat lupénku jen za odlišný název pro stejné onemocnění. A opravdu, některé charakteristiky obě nemoci sdílejí. Ale zatímco lupénka, zvaná také jako psoriáza, je sice velmi nepříjemné onemocnění, týká se kůže. Ve výjimečných až vzácných případech se může rozšířit po celém povrchu těla, kdy kůže začne mokvat a v tu chvíli už je ohrožen pacient i na životě. V ostatních případech jde sice o nepříjemnou i bolestivou záležitost, ale život ohrožen nebývá. Na rozdíl od lupusu.
Lupus erythematosus (LE)
Lupus je autoimunitní onemocnění. To znamená, že tělesné buňky nejsou napadeny žádným cizím vetřelcem, kterého by člověk mohl někde „pochytit“, ale útočí na ně vlastní obranný systém těla. Častěji se vyskytuje u některých lidských ras, jako jsou např. Hispánci, Asiaté, Afričané nebo nativní Američané a také se mnohem častěji vyskytuje u žen než u mužů. Objevit se však může u kohokoliv.
Přesná příčina není dosud známa. Předpokládá se, že musí dojít k souhře několika okolností, které vyústí v narušení imunitního systému, který pak reaguje takto chybně. Jedním z faktorů je pravděpodobně dědičnost, ale i u té musí nejspíše dojít ke „zdědění“ více faktorů, nebude se jednat jen o nějaký jediný vadný gen. Kromě dědičnosti se na rozvoji můžou podílet i vnější, nevrozené vlivy. Mezi ty může patřit dlouhodobý nadměrný stres, prodělání infekce nebo série infekcí, hormonální nerovnováha… Uvažuje se i o tom, že jedním ze spouštěčů mohou být i některé látky obsažené v léčivech.
I když je jedním z faktorů dědičnost, neznamená to, že pokud se člověku s lupusem narodí dítě, bude mít taktéž lupus. Může však zdědit určité predispozice pro toto onemocnění, a pak v závislosti na dalších vlivech se u něj může, ale také vůbec nemusí lupus rozvinout. Neexistuje tedy ani možnost se nechat geneticky otestovat, zda má člověk „geny pro lupus“, protože nic takového konkrétního není. Ze zkoumaných případů však bylo zjištěno, že v rodinách, kde má některý člen lupus, je vyšší pravděpodobnost toho, že i další členové mají nějaké autoimunitní onemocnění.
Z výše napsaného tedy vyplývá, že lupus (a ani jeho příbuzná lupénka) nejsou infekční nemoci a není tedy potřeba se bát, že by se člověk kontaktem s nemocným člověkem nakazil také. Vnější projevy těchto chorob však mohou být pro některé neznalé lidi natolik odstrašující, že se mohou bát fyzického kontaktu. Není pro to však žádný důvod.
Ilustrační foto.
Lupus se dá rozlišit na tři typy, které se ale mohou vzájemně prolínat a pacient může přecházet z jednoho typu do druhého. Těmito typy jsou:
- chronický kožní lupus
- subakutní kožní lupus (ten je častější u žen bílé rasy)
- systémový lupus
Nenápadné počátky
Počátky rozvoje nemoci jsou často přehlédnutelné nebo zaměnitelné s mnoha jinými chorobami a neduhy. Postižení lidé mohou trpět únavou až slabostí, kterou si nemohou vysvětlit žádnou zvýšenou zátěží. Mohou mít zvýšenou teplotu, ztrácet chuť k jídlu, hubnout. V podstatě by se dalo říci, že projevy jsou velmi podobné tomu, jako když na člověka „leze“ nějaká viróza či jiná infekce. V některých případech může teplota přesahovat až do horečky, člověka mohou bolest i svaly a klouby.
S postupem času se mohou potíže stupňovat. Začne se objevovat kožní vyrážka, která může reagovat i na vnější podněty, např. sluneční svit, který ji zhoršuje. Červené skvrny se objeví na obličeji a často připomínají tvar motýla, proto se této formě vyrážky říká motýlovitý erytém. Dále se objevují diskoidní léze kdekoliv po těle a u mnoha lidí je to první impuls k tomu, aby navštívili lékaře, obvykle dermatologa. Problém s vyrážkou může přetrvávat dlouhou dobu, než vůbec dojde k dalšímu rozvoji nemoci.
Na sliznicích se mohou tvořit malé nebolestivé vřídky, kůže je na první pohled nekvalitní, kromě červených oblastí může docházet i ke změně barvy vlivem chladu, zejména na rukou. Vlasy mohou vypadávat rychleji než je jejich přirozená obměna. Mnoho projevů v této fázi připomíná silnou virózu, včetně bolestí kloubů, svalů a kostí. Přítomny bývají i silné bolesti hlavy. Velkým problémem však je, že dochází k napadení vnitřních orgánů.
U dětí bývají často napadené ledviny a dochází k rozvoji nefritidy, tedy zánětu ledvin. Jak známo, problémy s ledvinami bývají často v počátcích neznatelné a člověk, natož malé dítě, si nemusí vůbec uvědomit, že má problém s ledvinami. Jedním z příznaků však bývají otoky. Nefritida neboli zánět ledvin, pokud není odhalena včas, může být smrtelně vážná. Ledviny nefungují tak, jak by měly a může dojít k jejich postupnému selhávání.
Kromě postižení ledvin mohou být napadeny i plíce, což se projevuje silným kašlem a zvýšenou teplotou až horečkou. Dále může dojít k napadení centrální nervové soustavy včetně mozku, k čemuž jsou citlivější opět děti, ale nevyhýbá se to ani dospělým. Ve své podstatě může dojít k napadení jakéhokoliv orgánu, ale při napadení životně důležitých orgánů, jako je mozek, srdce, plíce nebo ledviny, jde opravdu o život.
Diagnostika a léčba
Při diagnostice musí být splněny alespoň čtyři kritéria, aby mohl být diagnostikován lupus. Mezi kritéria jsou zařazeny jak některé vnější projevy onemocnění, např. typické vyrážky, tak i laboratorní nálezy v moči a krvi.
Dobrou zprávou je, že i s lupusem se dá žít a jeho projevy ve velké míře potlačit, i když ho nelze zcela vyléčit. Záleží samozřejmě na míře postižení a také na tom, zda a jak moc jsou postiženy životně důležité orgány. Pokud nejsou postižené, pak se často využívá léčba glukokortikoidy a nemocní lidé musí trochu upravit životosprávu, nevystavovat se slunci, vyhýbat se nadměrnému stresu, neužívat hormonální antikoncepci apod. Na kožní vyrážku se využívají mastičky a u dalších projevů, jako je např. vysoký tlak, se užívají i léky na tyto problémy.
V případě, že je onemocnění závažnějšího charakteru a jsou napadeny i některé životně důležité orgány, využívají se další léčiva protizánětlivého charakteru, aby se potlačily projevy nemoci. Pokud ani to nestačí, přidává se k léčbě ještě cyklofosfamid. V počátcích jsou dávky pochopitelně vysoké, aby se další rozvoj nemoci zastavil, postupně se snižují na nejnižší možnou míru, která je schopná udržet onemocnění pod kontrolou v tzv. remisi.
Jako podpůrná léčba nebo prevence dalšího rozvoje se využívá přírodních látek, především některých minerálů a vitaminů, které mají schopnost podpořit správné fungování buněk.
Jde zejména o:
- vitaminy A, B, C a E (pozor na předávkování)
- selen
- omega mastné kyseliny
Naopak vyhýbat by se nemocní lidé měli látkám, které stimulují imunitní systém. Obecně pak platí, že základní prevencí je zdravý životní styl.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://euc.cz/clanky-a-novinky/clanky/lupenka-vznik-priznaky-a-lecba/
https://internimedicina.cz/pdfs/int/2002/12/13.pdf
https://www.fnol.cz/pdf/pacientske_brozurky/3IK_Kdyz%20se%20rekne%20lupus.pdf
https://www.wikiskripta.eu/w/Syst%C3%A9mov%C3%BD_lupus_erythematodes
https://www.printo.it/pediatric-rheumatology/CZ/info/3/Syst%C3%A9mov%C3%BD-lupus-erythematosus
