Lykoi, vlkodlak v rouše kočičím. Za nevábným vzhledem se však skrývá milá povaha

Před pár lety jsem se s ním poprvé setkal naživo na jedné kočičí výstavě, kde nebyl soutěžícím, jenom „divákem“, ale byl to velmi zajímavý zážitek. Na první pohled vám opravdu připomene spíše mytického vlkodlaka nebo nemocnou kočku. To podle toho, jakou má barvu a v jaké fázi osrstěnosti se zrovna nachází. Jeho pronikavé oči vás sledují a jeho pohled vás na první dobrou úplně neláká k pohlazení. Nic však nemůže být dál od pravdy než tento prvotní pocit. Povaha lykoi koček je velmi přátelská a kontaktní.

Kočka domácí, plemeno lykoi

V laikovi může kočka lykoi vzbudit dojem, že se šlechtiteli něco nepovedlo a vzniknul nepodařený hybrid čehosi, co sice připomíná kočku, ale ne úplně zdravou. Nebo že jde o běžnou domácí kočku ve značně zbídačeném stavu. Ve skutečnosti však lykoi vzniknul přirozenou mutací, a to hned v několika na sobě nezávislých případech. Jedná se o běžné domácí krátkosrsté kočky, u nichž došlo ke genetické mutaci, která zapříčinila jiný charakter srsti a tedy i celkový odlišný vzhled kočky.

První jedinec byl objeven prakticky nedávno - v roce 2010 ve Virginii. O rok později byly objeveny další kočky s touto mutací v Tennessee. Hned po prvním objevu následovala série testů a vyšetření, aby se zjistilo, zda kočka netrpí nějakou nemocí, která by zapříčinila její netradiční vzhled. Nemoc byla vyloučena a tak došlo k testovacímu spáření. Majitelkou byla Patti Thomas, která považovala tento projev za jakousi variantu genetické mutace sphynx. Test koťat však tuto variantu vyvrátil. Za jejich podivným vzhledem sice stála přirozená genetická mutace, ale se sphynx kočkami neměla nic společného.

Sama Patti Thomas věděla, že si tato mutace zaslouží více pozornosti a testování, ale neměla na to dostatek času, prostoru a peněz. Kočku s koťaty tedy nabídla veterináři Johnnymu Gobbleovi. Nedlouho poté získali Gobbleovi ještě další podobné kočky, které se objevily v Tennessee. Přidali je do svého výzkumu, aby rozšířili základnu potenciálně chovných jedinců. Následovalo množství vyšetření k vyloučení všech možných známých nemocí i vyloučení toho, že by kočky nesly gen sphynx/devon. Kočky byly vyšetřeny i veterinárními dermatology, aby se vyloučilo i kožní onemocnění. Jediné, co dermatologové zjistili, byla skutečnost, že chlupové folikuly neobsahovaly dostatečné množství látek potřebných k růstu srsti. To způsobovalo, že kočky lykoi neměly podsadu. A látky, kterými folikuly disponovaly, nebyly v potřebné rovnováze, což zase způsobovalo, že čas od času tyto kočky úplně vylysaly. Tyto okolnosti však nebyly výsledkem onemocnění, ale právě specifickou genetickou mutací.

Kočky s touto mutací kříží Gobbleovi s klasickými černými kočkami. Chtějí tak udržet vzhled, který považují za vhodný a žádoucí, tedy tmavého zbarvení, které nejvíce připomíná vlkodlaka a které měly nalezené kočky. Využívání standardních černých koček bez genetické mutace bylo potřeba kvůli osvěžení krve, neboť základna tvořená pouze nalezenými kočkami lykoi byla příliš malá a hrozil by zvýšený výskyt problémů spojených s inbreedingem. Naštěstí se objevovali i další, přirozeně narození lykoi jedinci, kteří mohli být také zařazeni do chovatelské základny.

Už v roce 2014 byly kočky lykoi představeny Mezinárodní asociaci koček TICA, kde byly zaregistrovány jako nové experimentální plemeno. V roce 2018 byly zapsané do evidence další organizace CFA a začalo se pracovat na vytvoření jejich standardu včetně připuštění dalších barevných variací. Evropská organizace chovatelů koček FIFe přiznala těmto kočkám od roku 2023 status předběžně uznaného plemene.

Pro někoho může být jejich vzhled hrozivý. Nutno však podotknout, že jejich vzhled se v průběhu života významně mění - jsou období, kdy jsou kočky celkem pěkně osrstěné, i když bez podsady, a mají období, kdy jsou téměř holé. Jejich vzhled však může mást, povahově jde totiž o velmi přátelské a komunikativní kočky.

Jsou velmi aktivní, zvědavé a potřebují dostatek podnětů. Raději si budou hrát a lovit, než aby se válely někde na kanapi nebo na škrabadle. Jsou tak vhodné do domácnosti, kde na ně budou mít lidé dostatek času a budou s nimi vymýšlet různé aktivity. Rozhodně se nehodí pro ty, kteří hledají životem znuděnou kočku, která nestojí o vyrušování ze svého klidu. Lykoi si na novou domácnost zvyknou poměrně rychle a při dobré socializaci i na všechny její členy, ať už lidské, nebo zvířecí. Pozor však na jejich stále silný lovecký pud. Křeček nejspíš nebude tím pravým parťákem, který by byl vhodným společníkem.

Se svojí rodinou si vytvoří pevné pouto. Jsou velmi komunikativní a využívají rozsáhlou zásobu různých zvuků, od mňoukání, mručení, cvrlikání až po vrnění. Pokud mají pocit, že nemají dostatek pozornosti, mohou být hlasitější, ale jinak nepatří mezi přehnaně hlasitá plemena. Dalo by se říci, že svojí povahou připomínají možná spíše psy než kočky, podobně jako se to říká třeba o mainských mývalích kočkách.

Fyzicky připomínají standardní domácí kočku, od které se liší primárně vzhledem své srsti. Rodí se sice osrstěná a srst vypadá normálně, ale už po několika týdnech začne být výrazné žíhání - střídání světlých a pigmentovaných chlupů zvané jako „roan“, podsada vypadá a začne být znát nedostatek srsti v konkrétních místech, zejména kolem očí, kolem čumáku, na tlapkách… Jak už bylo zmíněno, podsada chybí a srst jako taková se v průběhu života mění. Na první pohled působí drsně jako drátkovitá, ale ve skutečnosti je poměrně jemná. Kůže však může mít tendenci se mastit, podobně jako třeba u sphynxů, a tak je potřeba kočku jednou za čas vykoupat v šetrném šamponu určeném pro kočky.

V létě je potřeba kočku chránit před přímým slunečním zářením a kvůli absenci podsady je samozřejmě vhodné držet kočku v prostorách, které jsou teplotně adekvátní. V našich českých podmínkách by tato kočka měla být chována čistě jen v domácnosti, venku by v chladném zimním počasí nevydržela.

Bývá časté, že řada vyšlechtěných plemen má nějaké predispozice k určitým onemocněním. Cílem chovatelů je tak mimo jiné zařazovat do chovu ty kočky, které jsou v tomto směru zcela zdravé. Lykoi kočky nejsou jiné. Naštěstí netrpí na konkrétní nemoci a dají se tak označit za vcelku zdravé plemeno, ale kvůli nedostatku srsti mohou trpět některými kožními problémy, jako je např. zvýšená mastnota. Pokud o ně není dobře pečováno, mohou se na kůži objevovat typické černé tečky signalizující póry ucpané mazem. Některé chlupy mohou mít tendenci zarůstat.

Jinak je péče o kočky lykoi stejná jako o jakoukoliv jinou domácí kočičku. Samozřejmostí je kvalitní krmivo, čerstvá voda a hodně, hodně hraček na hraní. Pravidelné veterinární vyšetření je také nezbytné. Nejen kvůli běžné kontrole zdravotního stavu, ale i proto, že toto plemeno je pořád ještě nové a dostatečně neprozkoumané.

Pokud vás tato kočka zaujala a přemýšlíte, že byste si ji pořídili, mějte na paměti několik věcí. To, že má méně srsti neznamená, že je hypoalergenní, naopak. Není tedy vhodným mazlíčkem pro lidi s alergií. Pokud si ji budete chtít koupit, počítejte s tím, že rozhodně nebude levná. Na to je těchto koček ještě velmi málo a poptávka významně převyšuje nabídku. Cena kotěte určeného na mazlíka se pohybuje od zhruba 60 tisíc korun výš. S tím souvisí i složitost získání takové kočky - pořadníky zájemců jsou velmi dlouhé a chovatelů je málo.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://cfa.org/breed/lykoi/

https://lykoikitten.com/history/

https://www.petmd.com/cat/breeds/lykoi

https://www.thecatniptimes.com/learn/cat-science/lykoi-cats-innovative-immoral/

https://www.webmd.com/pets/cats/what-to-know-about-a-lykoi

https://www.dailypaws.com/cats-kittens/cat-breeds/lykoi