Článek
Druhá světová válka byla obdobím mnoha lidských tragédií, které si jen stěží dokážeme představit. Ukázala, jak člověk dokáže být zlý a bezcitný a jak je snadné podlehnout autoritám a vykonat něco, čeho bychom se za normálních okolností vůbec nedopustili. Zároveň však přinesla mnoho příběhů o statečných lidech, kteří se ani tváří v tvář zlu nevzdali. Někteří aktivně bojovali, jiní zase pomáhali potřebným a zachránili jim život. Jedním z těchto příběhů je i příběh Magdy Trocmé, která se svým manželem a ostatními obyvateli francouzské vesničky vytvořila útočiště pro stovky až tisíce lidí včetně dětí pronásledovaných nacisty.
Le Chambon-sur-Lignon je malá obec na jihu Francie, v regionu Auvergne-Rhône-Alpes. Člověk by řekl běžná malá francouzská vesnička, která se na první pohled ničím nevymyká. Ovšem její historie a zejména role během druhé světové války je velmi významná. Komunita lidí v této vesnici byla dokonce oceněna izraelským památníkem holocaustu Yad Vashem jako „spravedlivý mezi národy“, což je ocenění, které se ve většině případů udělovalo jednotlivcům, nikoliv celým komunitám. Vesnička a její obyvatelé jsou tak jednou z mála výjimek, a to díky neocenitelné pomoci pronásledovaným lidem.
Ve vesnici žili především protestanti, včetně Magdy Trocmé a jejího manžela, kteří se sem přestěhovali a žili zde se svými čtyřmi dětmi poklidný život pastora a jeho ženy. André Trocmé byl protestantský pastor, Magda byla milující manželka italsko-amerického původu. Jejich vztah byl naplněn láskou, vzájemnou úctou, společnou vírou a pacifistickým založením.
Magda Trocmé
Zatímco idealista André kázal, Magda jeho kázání doprovázela vlastní aktivní podporou, aby dodala jeho slovům váhu. Hodnoty, které vyznávaly, se postupně staly společnými sdílenými hodnotami všech obyvatel vesnice. Úcta a respekt k ostatním, pomoc potřebným a odvaha v těžkých časech. Ve stejné víře a přesvědčení vychovávali i svoje děti.
Francie byla po své porážce v roce 1940 rozdělena na dvě části. Severní byla přímo okupovaná Němci, jižní část okupovaná nebyla. Označovala se jako Vichistická Francie a byla pod vládou maršála Pétaina. Tato vláda ale s Němci kolaborovala a z vlastní iniciativy zavedla antisemitské zákony, které omezovaly Židy. O dva roky později pak začalo docházet k deportacím Židů, bez ohledu na to, zda se ve Francii narodili, nebo ne. Francouzi Židy shromažďovali v internačních táborech a následně posílali do vyhlazovacích táborů, např. do Osvětimi. Udává se, že celkově bylo z Francie deportováno přes 70 tisíc Židů, z čehož více jak 11 tisíc byly děti. Celkový počet přeživších však nedosáhnul ani tří tisíc.
Smutným faktem je, že většina francouzských obyvatel zůstávala vůči těmto deportacím netečná a raději si hleděli svého, než aby riskovali jakékoliv problémy či nepříjemnosti. Výjimkou byli někteří jedinci a v případě vesničky Le Chambon-sur-Lignon celá místní komunita v čele s manželi Magdou a Andrém Trocmé.
André Trocmé
Všichni obyvatelé vesnice byli přesvědčení, že je jejich morální povinností pomoci pronásledovaným. Pod vedením manželů začali vytvářet síť, která se postupně přetvořila v perfektně organizovanou pomoc pronásledovaným lidem. Magda jako výborná organizátorka pomohla navázat spolupráci i s francouzským a mezinárodním odbojem. Vytvořili síť skrýší, na farmách, v klášterech i v jednotlivých rodinách. Pomáhali získávat falešné identifikační doklady, aby děti mohly žít jako křesťanské a nebyly deportovány. Současně se snažili, aby tyto děti mohly vést co „nejnormálnější“ život, chodit do školy a v rámci možností se cítit bezpečně.
„Jakmile vojáci odešli, odešli jsme do okolních lesů a začali zpívat smluvenou písničku. Když ji Židé uslyšeli, věděli, že se mohou bezpečně vrátit do domů.“ (jeden z obyvatel, který po válce objasňoval, jak skrývali Židy).
Sami přitom riskovali mnoho. Pokud by se o jejich činech dozvěděli vládní pracovníci, mohl by je čekat i trest smrti. Sama Magda Trocmé prokázala nesmírnou odvahu, když u jejích dveří jednoho dne zaklepal vyčerpaný a k smrti vyděšený židovský muž. Přestože za pomoc mohla Magda přijít o život, ani na chvíli nezaváhala a bez jakýchkoliv otázek nabídla muži jídlo a útočiště.
„Nemysleli jsme na to, že děláme něco hrdinského. Pomáhat lidem v nouzi byla prostě ta správná věc.“ (Magda Trocmé)
Aby toho nebylo málo, Magda se podílela i na další pomoci těmto lidem. Pomáhala organizovat přesuny přes horské průsmyky až do neutrálního Švýcarska, kde byli Židé ve větším bezpečí než ve Francii.
Pospolitost a společná pomoc pronásledovaným Židům byla v této vesnici neuvěřitelná. Bohužel, někteří obyvatelé byli i přes veškerou snahu o utajení zatčeni, vyslýcháni, vězněni a dokonce i popraveni. Sám André byl na nějakou dobu internován, ale nikdy se nezpronevěřil svému přesvědčení. Udává se, že lidé z vesnice pomohli zachránit život 3-5 tisícům lidí.
Díky odvaze a schopnosti vše perfektně zorganizovat zachránila Magda s pomocí ostatních mnoho životů. Po válce zůstala skromná a přesvědčená, že dělala jen to, co bylo správné. Se svým manželem se i po válce zapojovali do mírových a humanitárních aktivit po celém světě a snažili se šířit své přesvědčení i v dalších komunitách a společenstvích.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.yadvashem.org/righteous/stories/trocme.html
https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/le-chambon-sur-lignon
https://www.cheminsdememoire.gouv.fr/en/revue/land-righteous
https://auschwitz.dk/Trocme.htm
https://www.ihouse-nyc.org/magda-and-andre-trocme-in-the-archives/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Le_Chambon-sur-Lignon
