Článek
Rosomák. Zvíře, které budí respekt už jen svým názvem. Alespoň ti, co o něm už slyšeli, vědí, o jak odolné a nebezpečné zvíře se jedná. Malá šelma připomínající medvěda dokáže být pěkně vzteklá. Dokáže ukrást kořist i mnohem větším predátorům jako jsou vlci nebo medvědi. Na druhou stranu se však jedná o velmi zajímavé zvíře, které se dokonale přizpůsobilo nehostinné krajině, v níž žije.
Rosomák s kořistí
Rosomák sibiřský (Gulo gulo)
Rosomák připomíná menšího medvěda nebo něco mezi medvědem a kunou. Huňatá srst, čumák, silné dlouhé drápy. Ke kuně má však mnohem blíž. Je totiž největším žijícím zástupcem čeledi lasicovitých, kam kuny patří, ale kde nalezneme i roztomilé lasičky nebo fretky. Vážit může až 30 kg, ale to se týká spíše samců, samice jsou většinou menší a lehčí. Na délku měří 60-110 cm a ocas může měřit až 30 cm. Je svalnatý a velmi silný, spíše nižší, aby se mohl pohybovat i v nízkém podrostu. Tlapy má velké a fungují jako sněžnice. To mu umožňuje i efektivní pohyb na sněhu. Barva jeho srsti se pohybuje v odstínu hnědé až po hnědočernou a na bocích má světle hnědé pruhy, které jsou unikátní pro každého jedince.
Podobně jako jiné lasicovité šelmy, i rosomák je zvířetem samotářským a teritoriálním. Jejich teritoria jsou rozsáhlá, u samců mohou mít až 1500 km čtverečních, u samic bývají třetinová. Není žádnou výjimkou, že teritorium jednoho samce překrývá teritoria několika samic. Důvodem takto rozsáhlých teritorií je skutečnost, že tam, kde žijí, je potravy velmi málo. Menší teritoria by je tak nedokázala uživit. Rozsáhlost jeho domovských okrsků je však také to, co ho postupně ohrožuje - do míst, kde žije, se postupně rozšiřuje člověk a jeho území tak zmenšuje a fragmentuje.
A kde to vlastně žije? Jeho domovem jsou rozsáhlé oblasti na severu, které jsou odlehlé, chladné a pro život velmi těžké. Zde obývá tajgové lesy, horské oblasti a tundru. Každý jedinec si svoje území značkuje močí nebo výměšky pachových žláz a zejména samci jsou cítit velmi výrazně.
Rosomák patří mezi všežravce, ale chová se spíše jako striktní masožravec a rostlinnou stravu si dá spíše v případech, kdy zrovna není nic lepšího v nabídce. Živí se savci, ptáky, vybírá i vejce, ale nepohrdne ani mršinami, které najde. A když na to přijde, „sezobne“ i nějakou bobuli. Známý je také tím, že se vůbec nebojí doslova ukrást kořist větším predátorům jako jsou vlci nebo medvědi. Rosomák je odvážný a agresivní, nemá problém ani ulovit zvíře, které je větší, než on sám. Přitom ale ani neriskuje, nemůže si dovolit se zranit a být oslabený, když žije v prostředí, kde není prostor pro jakékoliv oslabení a nedostatečnost. Spoléhá se na to, že se dokáže nepozorovaně přiblížit, kořist překvapit a rychle ji ulovit. V tom mu pomáhají široké tlapy a silné drápy. Zbytek už zvládnou jeho silné čelisti a ostré zuby - nemá problém rozdrtit silné nebo zmrzlé kosti. Jeho metabolismus je však poměrně pomalý, což je adaptace na období, kdy potravy není dostatek.
Na druhou stranu se však v síle stisku čelistí nemůže rovnat hyeně, která má stisk nejsilnější ze všech savců. Pokud bychom vzali v úvahu všechna zvířata, pak by byl králem ve stisku mořský krokodýl. Jen pro představu, mořský krokodýl má sílu stisku 3700 PSI, hyena kolem 1100 PSI, grizzly 975 PSI a rosomák podle odhadů 300-500 PSI. I tak je to však neuvěřitelný výkon na středně velké zvíře.
Rosomák v Zoo Hluboká
K rozmnožování dochází během léta, ale u rosomáků narazíme na další zvláštnost. Tou je opožděné zahnízdění embrya v děloze. Zárodek se tak nezačne vyvíjet hned po spáření a úspěšném oplození, ale se zpožděním. Výsledkem je, že samice tak rodí až během zimy nebo na jaře, kdy je všude kolem dostatek sněhu a klid. Po zahnízdění zárodku trvá březost 30-50 dní a rodí se jedno až tři mláďata. Po narození zůstávají mláďata v noře a teprve ve čtvrt roce věku vylezou ven prozkoumávat okolí. Dospívají ve věku dvou let a dožít se mohou zhruba 13 let, v zajetí i o něco déle. Matka je na svá mláďata velmi opatrná a bedlivě je chrání.
Narazit na rosomáka není nic snadného kvůli odlehlosti jeho výskytu. Bohužel se však člověk rozšiřuje i na území, kam by si dříve netroufnul, protože jsou velmi nehostinná. Pro rosomáka je tak ohrožením kvůli zmenšování a fragmentaci životního prostoru. Dříve zase patřil mezi zvířata, která byla lovena pro svoji kožešinu. Dnes je na mnoha místech chráněný, protože jeho počty klesají.
Rosomák stále zůstává ikonickým zvířetem odlehlých severských oblastí. Dokázal se přizpůsobit drsným podmínkám, chladu, nedostatku potravy. Dokáže se v budoucnu přizpůsobit i blížícímu se člověku?
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.nationalgeographic.com/animals/mammals/facts/wolverine
https://www.britannica.com/animal/wolverine
https://animaldiversity.org/accounts/Gulo_gulo/
https://www.adfg.alaska.gov/index.cfm?adfg=wolverine.printerfriendly
https://defenders.org/wildlife/wolverine
