Hlavní obsah
Příroda a ekologie

Mamba zelená útočí ze zálohy a kouše opakovaně. Když splyne s listím, je neviditelná

Foto: Orest, CC-SA 2.0, Wikimedia Commons

Splývající zbarvení, blesková rychlost, útok ze zálohy a špičaté ostré zuby dávkující neurotoxinový jed. Mamba zelená je nádherný had, který svoji kořist přepadá ze zálohy a je schopný opakovaně kousnout.

Článek

Nejen Austrálie je kontinentem plným zajímavých, ale přitom velmi nebezpečných zvířat, která disponují jedem. Podobně zajímavá, ale taktéž jedovatá zvířata najdeme i v Africe, která navíc nabízí několik různých oblastí, které poskytují svým obyvatelům rozličné podmínky k životu. Mamba zelená se přizpůsobila životu ve větvích stromů, kde dokonale splývá s listím a je téměř nemožné ji spatřit.

Mamba zelená úzkohlavá (Dendroaspis angusticeps) a mamba zelená západoafrická (Dendroaspis viridis)

Mamba zelená úzkohlavá není příliš rozšířeným hadem. Nalezneme ji v Africe, konkrétně podél východního pobřeží, ale její areál je značně fragmentovaný a jednotlivé oblasti nejsou příliš velké, narozdíl od areálu výskytu mamby černé. Vyskytuje se v husté pobřežní vegetaci a tropických deštných pralesích, v Mosambiku a Zimbabwe proniká i více do vnitrozemí. V některých oblastech se vydává i na zemědělskou půdu, kde tráví čas v korunách pěstovaných stromů nebo na čajovníkových plantážích. Otevřené krajině se vyhýbá, ale v pobřežních oblastech se dostává i do domů, kde přebývá pod střechami.

Mamba západoafrická je mambě zelené velmi podobná, ale jak už název napovídá, její výskyt je v jihozápadní části afrického kontinentu, kde zasahuje do řady států jako je Pobřeží slonoviny, Ghana, Benin, Sierra Leone apod. Směrem k ocasu se její barva přeměňuje na nažloutlou či oranžovou a může dorůstat o něco větší velikosti než mamba úzkohlavá.

Někdy bývají mamby zelené mylně zaměňovány za zelené užovky rodu Philothamnus, které se vyskytují v celé subsaharské Africe.

Jedná se o poměrně velkého hada dorůstajícího běžně dvou metrů, přičemž samice bývají o něco větší než samci a najdou se i 2,5metrové exempláře. Její tělo je mírně zploštělé, hlava je úzká a protáhlá. Oči jsou poměrně velké s kulatými zornicemi. V případě ohrožení jsou schopné i znatelně zploštit krk, ale nedokáží vytvořit výraznou kapuci. Zbarvení je na dorzální (hřbetní) straně jasně zelené, na břišní straně je zelenožluté. Mláďata mají modrozelenou barvu a postupně dobarvují. Vnitřní sliznice tlamy je bílá nebo modrobílá.

Foto: Ceving, CC-SA 4.0, Wikimedia Commons

Dendroaspis viridis

Jedná se o hady s denní aktivitou. Většinu času se zdržují ve větvích, na zem se dostávají spíše výjimečně. Ve větvoví se totiž cítí nejbezpečněji, a to díky svému zbarvení, které jim umožňuje dokonale splynout. Ve větvích se dokáží pohybovat s naprostou jistotou a jsou velmi hbité. V noci spí stočené ve shlucích listí, ale ve výjimečných případech mohou vyhledat i opuštěnou dutinu ve kmeni. Přestože jsou pohybově velmi pružné, nepatří mezi hady, kteří by investovali příliš energie do pohybu. Většinu času tráví na místě nebo se přesunou jen o kousek dál. Když se cítí ohrožené, snaží se spíše utéct, protože jsou plaché. Pohybovat se umí rychlostí 11 km/hodinu. Pokud však nemají kam nebo mají pocit, že je nebezpečí příliš velké, zaútočí a jsou schopné kousnout opakovaně.

Když kousne, uvolní do rány jed. U mamby úzkohlavé je ze všech mamb nejslabší, ale přesto pořád dost silný. Západoafrická mamba ho má o něco silnější. K nejvíce případům útoků dochází v období jejího rozmnožování, což je od září do února. V této době bývají dost podrážděné a zejména o západoafrických mambách se říká, že bývají dost nervózní a agresivní. Hlasitě syčí a neváhají zaútočit. V případě uštknutí dochází většinou k otoku rány a citelné bolesti. Poškození může progredovat do lokální nekrózy nebo gangrény. Kromě poškození tkáně dochází k nevolnosti, závratím, objevují se potíže s polykáním a posléze s dýcháním. Srdeční tep je nepravidelný a dostavují se křeče. Paralýza bývá mírná nebo se nedostavuje. U uštknutí mambou západoafrickou jsou symptomy podobné, ale závažnější. Dochází k bolestem hlavy, průjmu, hypotenzi a paralýza je většinou přítomna. Pokud není podán protijed, vše se zhoršuje a oběť většinou umírá na ochrnutí dýchacích svalů. Celý proces může trvat i jen půl hodiny.

Svůj jed využívají zejména při lovu kořisti. Mamby úzkohlavé většinou neloví aktivně a svoji kořist nepronásledují, ale nehybně vyčkávají na svém místě, až se přiblíží a poté ji nečekaně přepadnou. Jejich oběťmi se stávají ptáci, vejce v hnízdech, malé ještěrky a řada drobných savců, obvykle hlodavců. Západoafrické zelené mamby jsou v tomhle směru aktivnější a neváhají svoji kořist i pronásledovat, a to i na zemi. Někdy mohou být aktivní i během noci.

Foto: deror avi, Wikimedia Commons

Dendroaspis angusticeps

K páření dochází v období dešťů na přelomu jara a léta a je to jediné období, kdy se hadi vyhledávají, jinak jsou samotářští. Samci začnou být aktivnější a vyhledávají samice, kterým se následně dvoří, zatímco samice většinou zůstávají na místě. Když se setkají dva samci, mohou spolu začít svádět i několikahodinový boj, kdy se jejich těla propletou a jeden druhému se snaží přišpendlit hlavu k zemi. Přestože boje mohou být tvrdé, hadi se vzájemně nekoušou. Když samec narazí na samici, protáhne své tělo vedle jejího a rychle švihá jazykem. Vše se odehrává na stromě a pokud dojde k úspěšnému spáření, klade samice 4-17 vajec do stromové dutiny v období října až listopadu a následně je hlídá. Inkubační doba je 10-12 týdnů (o něco méně u mamby západoafrické) a když se mláďata vylíhnou, měří kolem 40 centimetrů, mají funkční jedové žlázy a jsou zcela samostatná. Během prvního roku svoji velikost až zdvojnásobí, poté se rychlost růstu snižuje, ale rostou po celý svůj život. Pohlavně dospělá jsou ve věku 3-4 let a celkově se hadi mohou dožívat zhruba 14 let.

Největším nebezpečím je pro mamby zelené ztráta životního prostředí, neboť dochází k neustálému odlesňování a jejich už tak dost roztříštěné oblasti výskytu se nadále zmenšují. Kvůli tomu také dochází k častějším kontaktům s lidmi, neboť hadi nemají kam ustupovat. Dalším nebezpečím jsou pro ni jiní predátoři, kteří je loví. Na seznamu IUCN je výskyt obou druhů hodnocen jako málo znepokojivý.

Oba druhy mamby zelené si jsou v mnohém podobné, ale východní mamba úzkohlavá je plašší had žijící téměř výhradně na stromech, méně pohyblivý a lovící ze zálohy, zatímco mamba západní je agresivnější, kořist pronásleduje a pohybuje se i na zemi.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://animalia.bio/eastern-green-mamba

https://www.africansnakebiteinstitute.com/snake/green-mamba

https://a-z-animals.com/animals/eastern-green-mamba/

https://animalia.bio/western-green-mamba

https://safarisafricana.com/animals/green-mamba/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz