Mohammed, zakladatel islámu. Poslední z proroků, jehož předchůdcem byl Ježíš

Dnešní doba je plná extrémů, napětí, vzájemné nevraživosti a nepochopení. Přestože tomu bylo podobně už od počátku věků, byla i období, kdy vedle sebe fungovaly různé společnosti, které se vzájemně prolínaly, obohacovaly a ovlivňovaly. A přestože nám dnes něco přijde naprosto odlišné a nemaje nic společného, historie by mohla vyprávět jiný příběh.

Naše společnost byla vytvářena na základech křesťanství. A přestože zvláště tady v Čechách nemá žádné náboženství, a to včetně křesťanství, příliš velkou podporu, pro mnoho národů jde stále o důležitou součást života. Běžný laik-ateista má o křesťanství obvykle trochu zkreslenou, resp. zjednodušenou představu. Často si vzpomene na středověké období a pronásledování nevinných lidí církví. Kromě tohoto období si většinou vybaví postavu Ježíše a jeho sebeobětování. A to bývá často všechno. Když se řekne islám, většina z nás, bez ohledu na vyznání, si pod vlivem událostí z posledních let až desítek let vybaví především násilné události, sebevražedné atentáty ve jménu Alláha a podobně. Až by se to dalo připodobnit ke křesťanství ve středověku, kdy bylo vnucováno a vynucováno násilím.

Problematika náboženství je ale natolik komplikovaná a přitom bohatá, že je nesmírná škoda, že dochází k takovému zjednodušení, překrucování a také zneužívání původních myšlenek. Následující text se bude věnovat především historickým aspektům, nikoliv současné situaci.

Prapočátky víry

Víra byla důležitou součástí pravěkých lidí. Už tehdy si lidé vytvářeli představy různých bohů, duchů a dalších entit, kteří podle nich mohli ovlivňovat svět. Bylo to většinou proto, že si neuměli vysvětlit řadu přírodních úkazů a tak si vytvářeli představy, které měly tyto úkazy vysvětlit.

Podobný charakter víry bychom našli i dnes u řady přírodních domorodých kmenů. Lidé tehdy uctívali přírodní objekty, oheň, vodu, stromy, zvířata… Postupem času se k těmto přírodním úkazům a organismům přidali i duchové a bohové, kteří měli více lidskou podobu. Nejstarší náboženství byla spíše polyteistická, zatímco později je v řadě společností nahradila náboženství monoteistická, kde byl středobodem pouze jeden Bůh.

V řadě oblastí existovalo v jednu dobu i více náboženských směrů, které se vzájemně prolínaly. Tak tomu bylo i na Blízkém východě v předislámské době. Našli bychom zde polyteismus, který byl dominantní vírou a zastoupen byl různými džiny a jinými nadpřirozenými bytostmi (nejčastější byl animismus a modlářství), ale i křesťanství, judaismus a minoritní íránská náboženství.

Vývoj monoteistických náboženství

Jedním z nejstarších monoteistických náboženství je judaismus, který vychází z polyteistického jahvismu. Jahvismus byl starověké semitské náboženství existující už v pozdní době bronzové a železné. Jeho hlavním představitelem byl Jahve, který měl kolem sebe řadu dalších podřízených bohů. V průběhu věků docházelo k různým obměnám bohů, vzniku různých směrů neboli proudů, což nakonec vyústilo v opuštění polyteismu a přeměně v moderní monoteistické náboženství, které bylo charakteristické jediným představitelem.

Tím monoteistickým náboženstvím byl judaismus. Tak jako jakékoliv jiné náboženství, ani judaismus nemá jen jednu jedinou přesnou charakteristiku, ale jeho součástí je celá řada náboženských hnutí.

Na judaismus navázalo křesťanství a na křesťanství navázal islám. Celý vývoj samozřejmě nebyl tak jednoduchý, jednotlivé zvyky, rituály a názorové proudy se různě prolínaly a ovlivňovaly, přesto však vycházely ze stejných základů.

Proroci byli z velké části společní pro judaismus, křesťanství i islám

Pro někoho to možná bude překvapením, ale tím, že tato náboženství na sebe do určité míry navazovala a vzájemně se ovlivňovala, mají mnoho společného.

Pro všechna tři platí, že prvním člověkem a prorokem byl Adam. Ten vnímal Hospodina jako jediného Boha, ale zpronevěřil se mu tím, že pojedl ovoce ze stromu poznání a za trest byl vyhnán z Ráje.

Uplynulo mnoho času a lidstvo se tak zkazilo a Bohu zprotivilo, že na něj seslal potopu, kterou přežil pouze Noe, potomek Adama z 10. generace, a jeho rodina - manželka a tři synové se svými manželkami. Noe se tak stal novým praotcem lidstva a druhým prorokem.

Třetím v pořadí byl Abram (Abrahám). Pro Židy byl zakladatelem jejich vztahu s Bohem a praotcem židovského národa, pro křesťany byl duchovním praotcem věřících a pro muslimy je třetím prorokem. Říká se, že byl Bohem povolán, aby opustil svoje bydliště a usadil se v zemi Kanaán, dnešním Izraeli. Abram tak učinil, přestože mu v té době bylo už 75 let. Bůh mu přislíbil, že se stane otcem velkého národa. Cesta do země zaslíbené však byla těžká a vedla přes Egypt, kde Abram svoji ženu Sarai z bezpečnostních důvodů vydával za svoji sestru. Egyptský faraon, uchvácen její krásou, ji vzal k sobě a Abramovi dal výměnou zboží. Bůh však postihl domácnost faraona „ranami“. Když faraon zjistil příčinu, tedy že Sarai je vdaná, propustil ji a požádal Abrama, aby odešli. Když bylo Abramovi 99 let, pojmenoval jej Bůh nově jako Abraháma - Otce mnoha národů.

Dalším v řadě byl Mojžíš, vůdce Izraelitů, který je po deseti egyptských ranách vyvedl z Egypta a také se stal autorem Tóry, prvních pěti knih Bible zvaných také jako Pentateuch. Když vedl Izraelity z Egypta, usadili se na hoře Sinaj, kde přijal Desatero přikázání.

Předposledním prorokem v řadě byl Ježíš. I když si mnoho lidí myslí, že Ježíš byl prvním křesťanem, ve skutečnosti šlo o židovského kazatele. Teprve po jeho vzkříšení a nanebevstoupení dali jeho následovníci vzniknout křesťanské církvi. Pro většinu křesťanů je Ježíš ztělesněním Božího syna, který byl počat Duchem svatým a narodil se z panny Marie. Ježíšův život netřeba popisovat, neboť je v naší křesťanské společnosti znám nejlépe ze všech zmíněných postav. Je však první ze zmíněných postav, která už nemá takový význam pro judaismus. Pro křesťany je však vedle samotného Boha nejdůležitější postavou a pro muslimy je předposledním prorokem.

Mohammed, poslední z proroků a posel Boží. Zatímco pro Židy už přestával být významným Ježíš, Mohammed už není významný zase pro křesťany, ale pro muslimy má největší význam. Je zván také Pečetí proroků, což je titul používaný muslimy pro proroka, který završuje všechny předchozí a je posledním a definitivním. Jako prorok má význam hlavně pro sunnitskou větev muslimů, Šíité jako autoritu uznávají především ajatolláha.

Kromě výše zmíněných nejdůležitějších proroků jich je podle islámského učení mnohem více, řada z nich přitom pochází z Bible. Zajímavostí ale je, že vyznavači islámu je všechny pokládají za pravověrné muslimy (tedy i Adama, Mojžíše, Ježíše…).

Mohammed, posel Boží a Pečeť proroků

Předpokládá se, že Mohammed, celým jménem Muhammad ibn Abdullah ibn Abd al-Muttalib ibn Hashim, se narodil kolem roku 570 v Mekce, dnes nejposvátnějším městě islámu. Jeho otec zemřel zhruba půl roku předtím, než se narodil a jeho biologická matka mu zemřela, když mu bylo šest let. Do věku dvou let přebýval v péči pěstounky Halimah bint Abi Dhuayb a jejího manžela. Jako dítě tak osiřel a péče o něj se chopil nejdříve jeho dědeček Abd al-Muttalib ibn Hashim a později strýc Abu Talib ibn Abd al-Muttalib. Mohammed pocházel sice z chudé, ale úctyhodné rodiny kmene Kurajšovců, která se věnovala obchodu a politice.

Jako mladý pracoval u velbloudí karavany a díky práci pro svého strýce získal množství zkušeností z obchodních cest. Netrvalo dlouho a získal pověst čestného a upřímného člověka, což mu vyneslo přezdívku „al-Amin“ neboli důvěryhodný.

Ve svých dvaceti letech začal pracovat pro bohatou pětatřicetiletou podnikatelku Khadiju, která se do něj zamilovala a když mu bylo 25 let, požádala ho o sňatek. Mohammed přijal její nabídku a zůstal s ní v monogamním svazku až do její smrti. Její bohatství mu umožnilo trávit mnoho času v jeskyni Hira, která se nachází v hoře Jabal al-Nour poblíž Mekky, kde se modlil. Společně měli několik dětí.

Když bylo Mohammedovi 40 let, prohlásil, že jej v jeskyni navštívil archanděl Džibril (Gabriel) a vydal mu první poselství/zjevení od Boha, které se pak stalo základem Koránu. Roku 613 začal Mohammed toto zjevení kázat, přičemž hlavní myšlenkou bylo, že správný způsob života spočívá v „podřízení se“ jedinému Bohu-Alláhu a že on, Mohammed, je prorokem a poslem Božím.

Podle řady muslimských historiků byl Mohammed zprvu vyděšen zjeveními, kterých byl svědkem a trvalo mu několik let, než s nimi předstoupil před veřejnost. Podle jiných, zejména šíitských představitelů, byl naopak zjeveními inspirován a nadšen.

Zpočátku neměl příliš mnoho posluchačů a přívrženců a ti, kteří ho poslouchali, čelili nepřátelskému chování ze strany polyteisticky smýšlejících obyvatel. Většina lidí v Mekce ho však ignorovala nebo se mu posmívala. Někteří byli toho názoru, že k němu promlouvají džinové. Když však začal kázat proti modlám a polyteismu, vycítili kmenoví vůdci nebezpečí a snažili se Mohammeda od jeho kázání odradit. V roce 615 tak poslal některé své stoupence do Habeše a roku 622 se s dalšími stoupenci přemístil z Mekky do Yathribu (dnešní Medina). Tato událost se označuje jako hidžra a je začátkem islámského kalendáře. Hidžra se dá přeložit jako zpřetrhání kmenových a rodových vztahů a navázání nových.

V Yathribu - Medině sjednotil kmeny pod Medinskou ústavu zvanou také jako Umma dokument - dokument muslimů. Následovalo osm let přerušovaných bojů s mekkskými kmeny, načež se Mohammedovi podařilo shromáždit kolem deseti tisíc muslimských konvertitů a vyrazil do Mekky, kterou poměrně snadno dobyl. Kmenovým vůdcům však udělil milost a většina obyvatel Mekky konvertovala k islámu. Následně zničil Mohammed se svými přívrženci sochy pohanských bohů v Kaabě i jejím okolí.

Když byl tento konflikt mezi Mohammedem a obyvateli Mekky urovnán, podnikl z Mediny do Mekky svoji první skutečnou pouť a v roce 632 pronesl na hoře Arafat své poslední kázání. Pak se vrátil do Mediny ke své ženě, kde však onemocněl. 8. června téhož roku zemřel ve věku 62 let a byl pohřben v medinské mešitě.

V době jeho smrti už většina obyvatel Arabského poloostrova konvertovala k islámu. Během svého života obdržel Mohammed řadu dalších zjevení, která dala vzniknout veršům v Koránu. Korán je považován za svatou knihu muslimů, tzv. Slovo Boží, podle kterého by měli muslimové žít.

Je islám náboženstvím zla?

Pod vlivem současného dění může řada lidí nabýt pocitu, že islám je náboženství, které má za cíl jen jedno - šířit zlo, násilí a bolest. Faktem však zůstává, že islám, podobně jako ostatní náboženství, vznikl především za účelem vytvoření funkční společnosti, která bude mít pravidla, jež zajistí klid a pořádek. A také jako návod k životu pro ty, kteří se ocitnou v situaci, kdy si nebudou vědět rady, jak se zachovat. Samotná náboženství nevznikala s cílem ničit a ubližovat a stejně tak je tomu i u islámu. Pochopitelně však jejich součástí může být doporučení, jak jednat s jinak věřícími lidmi, což byl spíše ochranný prvek, který měl zajistit komunitě bezpečí.

Ani islám tedy nevzniknul s cílem zničit vše kolem. Bohužel, slova se však dají vykládat různě a tak i nevinné sdělení se může proměnit v hrozbu. Pokud se k tomu přidá fanatismus, je neštěstí na světě, a to bez ohledu na to, zda jde o islám nebo jakékoliv jiné náboženství.

Samotná posvátná kniha islámu, Korán, se dělí na jednotlivé kapitoly zvané súry a ty obsahují verše. Některé verše mohou působit negativně, zatímco jiné mohou být optimistické a inspirující. Když to porovnáme s Biblí, svatou knihou křesťanů, zjistíme, že jsou si v tomto podobné - zejména Starý zákon, který je sbírkou židovských knih, obsahuje dost drastické popisy, které bychom rozhodně neoznačili za mírumilovné. Ale je jen na nás, jak si knihy vyložíme, co si z nich vezmeme. Je potřeba mít na paměti, že v mnoha případech jde především o symboliku, nikoliv doslovnost.

Co můžeme v Koránu najít? Například súra 16 an-Nahl (Včely), verš 90:

„Bůh zajisté přikazuje spravedlnost, dobré skutky i štědrost vůči příbuzným a zakazuje nemravnost, zavrženíhodné skutky a útlak a varuje vás - snad toho pamětliví budete.“

Podle tohoto verše nařizuje Alláh člověku dodržovat tři dobré věci ve vztahu ke svým blízkým, a naopak mu tři věci zakazuje. Dodržení těchto šesti věcí je předpokladem pro to, aby byl člověk dobrého charakteru.

Zmíněným šesti věcem nemůžeme v podstatě nic vytknout. Problém však nastane, když si začneme vykládat, co lze chápat jako nemravnost, špatné chování a útlak. Můžeme se zeptat 100 lidí a každý tomu dá vlastní definici. Co je pro jednoho v pořádku, může být pro druhého špatné. Například homosexualitu bude jeden člověk považovat za přirozenou věc, na které není špatného vůbec nic. Jiný to však bude považovat za hřích. Co tím chci říct? Verš jako takový je v pořádku, záleží však na výkladu.

Co je podle islámského učení považováno za dobrý charakter člověka? Podle imáma Tirmidhiho, známého učence hadísů (=ústně předávané informace o činech a skutcích proroka Mohammeda), dospěli dávní muslimští učenci k závěru o třech základních pilířích, které zakládají dobrý charakter každého člověka. Těmi pilíři jsou:

Mohli bychom s těmito třemi pilíři nesouhlasit? Nabádají snad k něčemu zlému? Nikoliv. Korán je však mnohem bohatší a nabízí mnoho témat k zamyšlení. Ostatně jako i jiná náboženství. Patří však k těm, která mohou mít více výkladů a pokud se výkladu chopí frustrovaní lidé, kteří jsou nespokojení se svým životem a zároveň mají touhu ovládat jiné, je neštěstí na světě.

------------

Uvedené informace jsou zjednodušené a zestručněné pro potřeby tohoto článku. Pro lepší pochopení doporučuji přečíst Bibli i Korán, nicméně pro člověka neznalého je těžké některé pasáže pochopit bez vysvětlení proškoleného člověka. Zároveň je takové vysvětlení subjektivním názorem daného jedince a tedy nemusí odrážet původní myšlenku a názor autora náboženského textu.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://courses.lumenlearning.com/suny-hccc-worldcivilization/chapter/culture-and-religion-in-pre-islamic-arabia/

https://dl1.cuni.cz/pluginfile.php/507146/mod_resource/content/1/Koran.pdf

https://cs.wikipedia.org/wiki/Adam

https://www.metmuseum.org/learn/educators/curriculum-resources/art-of-the-islamic-world/unit-one/the-prophet-muhammad-and-the-origins-of-islam

https://www.biography.com/religious-figures/muhammad

https://en.wikipedia.org/wiki/Judaism

https://en.wikipedia.org/wiki/Prophets_and_messengers_in_Islam

https://www.prophetmuhammad.com/prophet-muhammad-akhlaq/aweinspiring-verse-of-quran-that-highlights-importance-of-good-character_13

https://islamicstudies.info/reference.php?sura=16&verse=90

https://en.wikipedia.org/wiki/Abraham

https://en.wikipedia.org/wiki/Moses

https://en.wikipedia.org/wiki/Muhammad

https://www.prophetmuhammad.com/prophet-muhammad-akhlaq/what-are-pillars-of-islamic-character_11