Článek
Morčátka patří mezi oblíbené domácí mazlíčky. Víte však, co všechno potřebují a jestli jsou těmi pravými mazlíčky, které hledáte?
Začněme biologií. Morčátka jsou hlodavci původně pocházející z Jižní Ameriky. Jedná se o býložravce, kteří žijí sociálním způsobem ve velkých skupinách. Jsou to denní zvířata, která však mohou mít i večerní/noční aktivitu. Dožívají se v průměru 5-7 let.
Zatímco divoké morče připomíná velkou šedou myš bez ocasu, domácí morčátka byla vyšlechtěna v řadu různých plemen.
Nejčastěji se setkáte s klasickými hladkosrstými morčátky. To jsou ta „běžná“ morčátka s krátkou, hladkou srstí, v mnoha barevných varietách. Pokud se jedná o čistokrevná šlechtěná morčátka, pak obvykle mají svěšená ouška a kulatější hlavičku. Ve zverimexech bývají kříženci, kteří mají ouška stojatá a čumáčky špičatější. Dále se můžete setkat s tzv. US teddíky, což jsou morčátka s krátkou, ale hrubou srstí. Vypadají jako malí medvídci. Peruánská morčátka jsou dlouhosrstá. Morčata alpaky je připomínají, ale jejich srst je oproti hladkým peruáncům vlnitá. Plemen je celá řada, a tak si můžete vybrat podle svých preferencí. Počítejte však s tím, že řada dlouhosrstých morčat potřebuje i častější údržbu srsti než klasická krátkosrstá.
Každé plemeno má současně i mnoho barevných variet. V základu rozlišujeme aguti zbarvení a klasické. Aguti zbarvení se odlišuje tím, že připomíná divokou formu - základ chlupu je v určité barvě, ale koneček chlupu bývá černý. Aguti můžeme mít nejčastěji zlaté nebo stříbrné, ale v dnešní době už jsou i skořicová aguti, šedá nebo lososová. Pokud se jedná o plné zbarvení, pak můžeme mít na výběr nepřebernou paletu barev i s různou kresbou.
Pokud chcete morčátko jen jako mazlíčka a o chovu neuvažujete, pak si pravděpodobně vyberete jen podle sympatií.
Morčátka jsou velmi sociální zvířátka a až na naprosté výjimky preferují život ve společnosti alespoň jednoho kamaráda stejného druhu. V některých zemích je chov jednoho morčátka dokonce i trestný.
Ideální kombinace je kastrovaný samec a nekastrovaná samice. Nekastrovaná proto, že zatímco kastrace je u samců poměrně jednoduchý a nekomplikovaný zákrok, kastrace samic morčat se příliš nedoporučuje.
Můžete chovat i dva samce nebo dvě samice (v případě, že neplánujete chov). Samce je dobré mít vykastrované, snížíte riziko, že se po dosažení pohlavní dospělosti neporvou. Pokud však nepřišli do styku se samicí (kromě jejich matky), pak i v případě „nekastrace“ je jejich soužití poměrně reálné. Stejně tak i soužití dvou samic.
Ideální je mít morčátka zvyklá na sebe už odmala. Pokud však máte starší morčátko a hledáte mu kamaráda, bude lepší mu pořídit morčátko mladší, protože si snadněji srovnají své pozice v hierarchii. Mladší se většinou snáze podřídí staršímu. Každé morčátko je však individuální osobnost, a i při veškeré vaší snaze se může stát, že se nesnesou.
Pokud morčátka seznamujete, pak je dobré využít „neutrální“ půdu - tedy mimo klec. Dobré je zabavit morčátka i krmením a určitě jim dopřát dostatek prostoru, aby se ani jedno necítilo zatlačené do kouta, když to druhé na něj bude chvíli dorážet. Počítejte s tím, že na sebe mohou zpočátku „bublat“, přešlapovat, naskakovat jako při kopulaci, cvakat zubama… Pokud se však neperou do té míry, že by si vyloženě ubližovala, pak je nechte, ať si srovnají svoji hierarchickou pozici. Jakékoliv narušení z vaší strany může tuhle snahu o ustavení hierarchie porušit a vše začne zase nanovo… Samozřejmě pokud dojde k ostrým bojů až „na krev“, pak bude vhodné je oddělit.
Klec by měla být perfektně vyčištěna a nově nastlána - ani jedno z morčátek tak nebude mít pocit, že je jeho teritorium narušeno, protože půjde o zcela nové, původními pachy nezatížené, teritorium.
Pokud už spolu morčátka fungují, pak už řešíte jenom jejich welfare. Klec pro dvě morčátka by měla mít ideálně 120 cm nebo víc. Jako podestýlka se nejčastěji používají hobliny, které jsou cenově nejdostupnější, ale existuje i řada jiných podestýlek. Zvláště pro alergiky bude lepší např. konopné pazdeří nebo papírová podestýlka. V každém případě by podestýlka měla být měkká, neboť tvrdá by mohla způsobit otlaky a vředy na tlapkách morčátek.
Dále je potřeba klec vybavit seníkem a napáječkou. Seno musí mít morčátka neustále k dispozici, je základem jejich jídelníčku. Seno slouží k obrušování zubů a zároveň jako vláknina pro správné trávení. Napáječka zajistí čerstvou vodu. Můžete samozřejmě použít i klasickou misku, ale ta bude každou chvíli plná hoblin nebo dokonce i výkalů.
Kromě sena musí mít morčátka i doplňkovou kompletní stravu a ideálně ji pravidelně zpestřovat i čerstvou zeleninou. Morčátka, podobně jako lidé, si neumí sama vytvářet vitamin C a musí jej přijímat v potravě. Většina kvalitních krmiv, ať už ve formě pelet nebo krmných směsí, je o vitamin C už doplněna, ale můžete jej přidávat ještě v kapalné formě nebo ve formě peletek se zvýšeným obsahem vitaminu C.
Ze zeleniny jsou nejlepší kořenové druhy, např. mrkev, petržel, celer… Mnoho vitaminu C obsahuje žlutá paprika. Naopak se vyhněte okurce, ledovému salátu a podobným potravinám, které jsou jednak plné vody a mohou způsobit průjem, ale jsou i nutričně poměrně chudé.
Klec můžete obohatit domečky a tunely, různými hračkami na okusování, závěsnými koulemi na seno, prolézačkami, hamakami…
Pořád přemýšlíte, jestli je morčátko vhodný kámoš pro vás nebo vaše děti? Berte v potaz, že morčátko je od přírody poměrně plachý tvor a bude potřeba dostatek trpělivosti a času, než si zvykne na kontakt s vámi. Některá morčátka jsou natolik plachá, že i přes veškerou vaši snahu nebudou o kontakt příliš stát. Jiná si však zvyknou a budou si vaši péči užívat. Musíte však počítat s oběma variantami. Výhodou je, že morčátka jsou mírumilovná zvířátka, která vůči člověku nevykazují agresivitu a pokousání tak příliš nehrozí. Výjimkou mohou být situace, kdy seznamujete dvě morčátka, která jsou vůči sobě nepřátelská. Pokud mezi ně sáhnete, může se stát, že vás kousnou, protože se budou nacházet ve stavu nejvyššího rozrušení. V žádném případě se však nejedná o akt agrese vůči vám.
Pokud už morčátka máte, pak jste pravděpodobně i odpozorovali, jak se chovají v určitých situacích a jaké zvuky při tom vydávají. Jejich zvukový repertoár je totiž nesmírně bohatý., ale to by bylo na samostatný článek.
Z mých zkušeností jsou morčátka vhodnější spíš pro odrostlejší děti, které jsou schopny respektovat jejich přirozenost, nebo pro dospělé. Pokud jim však dopřejete vše, co potřebují, jsou to úžasná stvoření, která je radost pozorovat. A jejich „uíííí, uíííí“, když zašustíte sáčkem s pamlsky nebo jen otevřete ledničku, je naprosto nepřekonatelné :)
V článku bylo čerpáno z vlastních zkušeností s chovem morčátek.
