Článek
Začíná to většinou nenápadně. Trochu vás svědí kůže, máte pocit, že se po vás něco plazí. Jenže to nepřestává. A najednou si všimnete, že se vám na těle dělají divné rány, které se nehojí. A co hůř – z těch ran lezou zvláštní vlákna. Barevná, podivná. Něco, co do těla nepatří.
V tu chvíli jdete k lékaři. Očekáváte, že vám pomůže. Ale místo toho si vyslechnete, že jste možná přecitlivělí. Nebo že jde o „sebepoškozování“. A nebo rovnou o duševní poruchu. Tohle je realita, ve které žijí lidé, kterým se říká „morgellonští“.
„Myslela jsem, že se mi v očích hýbají červi a na vnitřní straně víček jsou bílé tečky, a to jsou jejich vajíčka.“ G. Anderson
Lékaři často jen krčí rameny
Oficiálně tahle nemoc vlastně neexistuje. Nenajdete ji v žádné zdravotní evidenci jako uznanou diagnózu. Většina lékařů si myslí, že lidé s Morgellonovou chorobou si svoje potíže jen namlouvají. Že jde o psychickou poruchu, něco jako blud „napadení parazity“.
Ale co když je to jinak?
Vlákna, která nikdo nechce vidět
Lidé, kteří si myslí, že trpí Morgellonovou chorobou, popisují pořád to samé:
- silné svědění kůže,
- pocit, že se pod kůží něco pohybuje,
- barevná vlákna (červená, modrá, černá, bílá), která lezou z těla,
- rány, které se nehojí,
- únava, bolesti svalů, nespavost,
- pocit „mozkové mlhy“, zapomnětlivost, úzkost.
Mnozí si vedou podrobnou dokumentaci, fotí si tělo, sbírají vzorky, kupují mikroskopy. A většina z nich má jedno společné: dřív nebo později přestanou chodit k doktorům. Buď proto, že už je nikdo nechce vidět, nebo proto, že už nechtějí slyšet, že si všechno vymýšlejí.
Jak to vlastně začalo?
Pojem „Morgellonova choroba“ zavedla Američanka Mary Leitao v roce 2002. Hledala tehdy pomoc pro svého malého syna, kterému z kůže lezla jakási vlákna. Když se jí lékaři vysmáli, rozhodla se, že začne pátrat sama. Založila web a pojmenovala nemoc podle zmínky z 17. století o dětech ve Francii, kterým údajně z těla vyrůstaly „chlupaté nitky“.
A pak se ozvali další. Stovky lidí, kteří zažívali to samé. Dnes jich jsou tisíce – v Americe, v Evropě, i u nás.
„Neuniknu tomu ani na chvíli“
Cindy Casey, zdravotní sestra z Kalifornie, pracovala přes deset let v intenzivní péči. Když se u ní začaly objevovat divné příznaky – svědění, pocit, že se jí pod kůží něco hýbe, a vlákna lezoucí z ran – nikdo jí nevěřil. Zdravotnictví, které sama dobře znala, ji najednou nechalo na holičkách.
„Cítím to svědění a to, jakoby se po mně něco plazilo… Je to strašně zneklidňující. Neuniknu tomu ani na chvíli během dne. Neustále to vnímám,“ řekla v rozhovoru pro stanici CBS.
Dnes je jednou z nejznámějších tváří pacientů s Morgellonovou chorobou. Provozovala podpůrnou skupinu a dlouhodobě upozorňuje na to, že nejde o žádný blud, ale o skutečné a bolestivé utrpení.
Co na to věda?
Většina oficiálních výzkumů tvrdí, že Morgellonova choroba je psychický problém. Neexistuje žádný důkaz, že by šlo o infekci nebo něco, co by šlo měřit. Podle americké CDC žádné parazity ani bakterie ve vzorcích pacientů nenašli. Vlákna jsou prý z textilu (představte si třeba odřeninu, kterou nepřelepíte náplastí. Jak se hojí, mohou se k ní přichytit vlákna z oblečení.).
Ale pak jsou tu i jiné studie – menší, nezávislé – které tvrdí, že některá vlákna jsou tvořená bílkovinami, které si tělo samo vytváří. Někteří vědci zkoumali pacienty, u nichž našli stopy bakterií známých z boreliózy. Jiní podezírají autoimunitní reakci nebo problém v nervovém systému.
Takže? Pravda zatím není jasná. Ale rozhodně to není tak černobílé, jak tvrdí oficiální zprávy.
Léčba? Většinou žádná
Lékaři zkoušejí, co se dá. Antidepresiva, antibiotika, antiparazitika. Někdy pomůže jedno, někdy druhé. Ale většinou nic. A co je horší – čím víc člověk hledá pomoc, tím víc je považován za blázna.
Mnoho lidí se proto uzavírá. Přestávají mluvit o svých potížích, bojují s tím doma, sami. A často se jim zhorší i psychika – což je jen voda na mlýn těm, kdo tvrdí, že všechno je to jen „v hlavě“.
Nemusíte rozumět. Ale můžete věřit
Morgellonova choroba je zvláštní. Zneklidňující. A z lékařského pohledu nedokázaná. Ale to neznamená, že ti lidé netrpí. Možná jen zatím nemáme správné nástroje, jak to celé pochopit.
A možná je čas přestat automaticky označovat neznámé za „psychické“. Lidé přeci nejsou šílení jen proto, že jejich příznaky nepasují do žádné kolonky. Jedno je totiž jisté - ti lidé skutečně psychicky i fyzicky trpí. Ať už je příčina jakákoliv, projevy cítí jako skutečné. A pomoc potřebují.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.pediatriepropraxi.cz/view/e2023/eDER_01_23/32/#zoom=true
https://www.npr.org/transcripts/18367924?storyId=18367924?storyId=18367924
https://dermnetnz.org/topics/morgellons-disease
https://www.webmd.com/skin-problems-and-treatments/morgellons-disease-what-is-it
