Mrchožraví supi Afriky - v ošklivosti se skrývá krása i vysoká inteligence. Sup africký a mrchožravý

Slétávají se jako supi nad mršinou. Typické chování supů dalo vzniknout i přísloví o chování některých lidí, a to zrovna ne v příliš pozitivním smyslu. Chování skutečných supů má však v přírodě nezastupitelnou roli. V někom vzbuzují supi znechucení, ale přitom jde o zajímavá zvířata, která pomáhají s „úklidem“ a zabraňují tak v řadě případů šíření chorob. Bohužel, sami to mnohdy odnesou svým vlastním životem.

Supů žije v Africe několik druhů:

Jejich vzhled bývá v některých aspektech podobný, ale jinak je každý druh jiný, a to jak celkovým vzhledem, tak i chováním. Společnou mají především zálibu v mršinách a také specifický typ pohybu - využívají termických proudů, vztlakové síly teplého vzduchu, který vertikálně stoupá k obloze.

V následujícím textu bude řeč o supu africkém a o supu egyptském.

Sup africký (Gyps africanus)

Tento sup patří k nejrozšířenějším africkým druhům. Patří do čeledi jestřábovitých, podobně jako například orli. Svým vzezřením, když si odmyslíme dlouhý krk a hlavu, může také mohutné tělo orla s velkými křídly připomínat. Zároveň je asi nejčastějším předobrazem supa, kterého si většina z nás pod pojmem „sup“ představí.

Jedná se o statného supa, který přesto nepatří k největším. Jeho váha se však pohybuje od 4-7 kg a rozpětí křídel může mírně přesahovat i dva metry. Zbarvení peří je v hnědých odstínech, křídla jsou tmavší, zatímco tělo je světlejší - kostrč a spodní část zad je téměř bílá. Mláďata jsou tmavší než dospělí jedinci, v necelém roce přepeřují na světlejší, ale teprve až v 6-7 letech dosáhnou světlého vyspělého zbarvení a bývají schopni vlastního rozmnožování. Opeřený je velmi dobře, ale krk a hlavu pokrývá jen jemnější prachové peří. V místě, kde se krk připojuje ke zbytku těla, má světlý límec z peří. Tato téměř „lysost“ je pro supy praktická - když zanoří hlavu do těla mršiny, nehrozí, že budou mít peří mokré a špinavé od krve a případných bakterií.

Žije v menších hejnech, která čítají většinou do deseti jedinců. Jejich potravu tvoří nejen mršiny, ale troufnou si i na nemocná či jinak oslabená zvířata. Přestože by si někdo mohl myslet, že se řídí i čichem a když ucítí krev, budou hledat zdroj pachu, skutečnost je jiná. Jejich čich je poměrně slabý, zato zrak mají doslova ostříží. Jakmile jeden z hejna spatří potencionální zdroj potravy a vrhne se z nebes k zemi, ostatní ho okamžitě následují. Často se k takovému hejnu začnou připojovat i další a u mršiny se tak sejde mnohdy i několik desítek supů různých druhů. Tím, že tvoří hejna, jsou mnohdy schopní zahnat na útěk i africké predátory, jako jsou lvi, levharti a jiné šelmy.

Zobáky mají poměrně velké, ale nejsou natolik ostré, aby dokázaly protrhnout tuhou kůži. Musí si tedy najít vstup do mršiny přes měkčí místa a následně se živí měkkými tkáněmi, orgány atd. Tkáně vytrhávají taháním a jsou schopni sežrat takové množství, že pak nejsou schopni nějakou dobu ani vzlétnout. Pokud zdechlina nemá vhodné měkké místo, musí někdy počkat, než ji roztrhnou jiné druhy, které mají zobáky ostřejší.

Tvoří monogamní páry, které se rozmnožují obvykle jednou do roka. Samice snese jedno vejce, o které pak pečují necelé dva měsíce, než se z něj vylíhne supí kuře. To pak krmí i několik měsíců, než se zcela osamostatní. Délka života může dosahovat až dvaceti let. Rychlost rozmnožování tak není nijak závratná, což v kombinaci s jejich současným rychlým úbytkem ohrožuje jejich celkovou existenci.

Přestože jde o jeden z nejběžnějších druhů, nedá se říci, že by jich bylo mnoho. Ve skutečnosti jejich počty neustále klesají, a to z mnoha důvodů. Přicházejí o své přirozené prostředí a místa ke hnízdění, přicházejí o zdroje potravy, neboť kopytnatců je stále méně a velmi závažným problémem jsou jejich otravy, i když nepřímé. Časté používání pesticidů (např. karbofuranu) vedlo k prvním úbytkům. Další otravy následovaly, protože místní obyvatelé používají jedy u hospodářských zvířat, aby tak zlikvidovali predátory jako lvy, kteří jim na tento dobytek chodí. Když pak přilétne sup, aby zlikvidoval pozůstatky, otráví se také. V některých případech dochází k otravě kvůli pytlákům, kteří schválně vpraví jed do mršin slonů, kterým uřezali kly, aby se následně otrávili a uhynuli i supi a nepřilákali tak pozornost rangerů. V jiných případech jde o otravu protizánětlivým diclofenakem, který se používá v léčbě hospodářských zvířat. V neposlední řadě jsou postupně tráveni olovem, které mohou pozřít, když se živí zdechlinami, které byly zastřeleny. Kromě otrav jsou také vybíjeni kvůli obchodu, neboť se části jejich těl používají v lidovém léčitelství.

V boji s jedy jim bohužel nepomůže ani jejich odolný žaludek, který obsahuje silnou kyselinu, jejíž pH je téměř na nule a zlikviduje i takové patogeny jako je antrax. Proto mohou bez obav konzumovat mršiny, v nichž se mohou množit různé bakterie. Na jedy jsou však velmi citliví.

V roce 1988 byl sup hodnocen jako málo dotčený druh, ale už v roce 2007 byl označen jako téměř ohrožený druh a v roce 2015 už byl kriticky ohrožený. Umělý odchov a následné vypuštění bohužel nepřichází příliš v úvahu, neboť mladí supi si vtisknou své „náhradní rodiče“ a nejsou pak schopní vypuštění. Podle některých výzkumů jsou schopni rozpoznat a zapamatovat si i jednotlivé obličeje.

Sup mrchožravý (Neophron percnopterus)

Dalším známým supem je sup mrchožravý, nazývaný někdy také jako sup egyptský nebo přezdívaný jako faraonova slepice.

Ke své přezdívce přišel díky tomu, že je významnou součástí egyptské kultury, prezentoval královské rodiny a díky ochraně faraonů se stal v uličkách egyptských sídlišť poměrně rozšířeným ptákem. Jeho výskyt se však neomezuje pouze na oblast Egypta, ale je zároveň i supem žijícím v Evropě a Asii. V jižní Evropě však žije spíše jako tažný pták, který na zimu odlétá do teplejších afrických krajin. Při migraci dokáže denně uletět až 640 kilometrů.

Vzhledově se jedná o jednoho z nejkrásnějších supů. V dospělosti má bělostné peří, zatímco letky jsou tmavé až černé. Je však rozdíl mezi supy žijícími v zajetí a ve volné přírodě. V zajetí jim jejich peří totiž zůstává opravdu bělostné, ale v přírodě má místy hnědorezavý nádech, což je způsobeno znečištěním nebo koupáním se v blátě bohatém na železo. Obličej tohoto supa je žlutý, zatímco samotný zobák může být černý nebo světlý podle konkrétního poddruhu. Rozdíl mezi pohlavími není příliš znatelný, ale podobně jako u supa afrického se liší zbarvení mláďat a dospělých jedinců.

Váží od necelých dvou kil až po tři kila, přičemž samice jsou o něco těžší než samci. Rozpětí křídel dospělých jedinců může dosahovat 170 cm. Celkově je tak znatelně menší než sup africký a liší se od něj také absencí dlouhého holého krku.

Žije samostatně nebo v párech, ale nemá problém se sdružovat s dalšími jedinci i jiných druhů supů, zejména při vyhledávání potravy a společném krmení. Kvůli své menší velikosti však většinou vyčkává, až se větší druhy nakrmí a teprve poté přichází k mršině a jejím pozůstatkům i on. Svoji malou velikost ale kompenzuje vysokou inteligencí. Patří k několika málo druhům ptáků, které jsou schopné používat nástroje a je možné ho vycvičit i k plnění složitějších úkolů.

Tito supi se neživí pouze mršinami, ale jsou schopní ulovit i menší zvířata jako třeba hlodavce, nebo vyhledávají vejce jiných ptáků. Právě u vajec bylo pozorováno jejich inteligentní chování. Když najdou velké pštrosí vejce, začnou na něj házet oblé kameny tak dlouho, dokud vejce nepraskne. Bylo zjištěno, že toto chování není odpozorované od jiných jedinců, ale že se s tím instinktivně rodí. Dalším důkazem schopnosti používání nástrojů je využití větvičky, na kterou namotávají vlákna vlny, která pak využívají k vytvoření hnízda.

Zajímavostí je, že byli pozorováni i u konzumace výkalů savců, což může být způsobeno jejich potřebou konzumace karotenoidů, díky kterým je pak zabarvení jejich obličeje výraznější, a to může být zase potřeba pro zvýšení šance se spářit.

Podobně jako u předchozího druhu, i tento je významně ohrožen, a to ze stejných důvodů - ztráta přirozeného prostředí, otravy, nedostatek potravy, kolize s elektrickým vedením. Podle IUCN je veden jako ohrožený.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.worldlandtrust.org/species/birds/white-backed-vulture/

https://www.animalfriends.co.uk/save-animals-with-us/animal-welfare-blog/african-white-backed-vulture-fact-file/

https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2017/cislo-2/utok-supy.html

https://en.wikipedia.org/wiki/White-backed_vulture

https://www.nationalgeographic.com/animals/birds/facts/white-backed-vulture

https://www.uskvbl.cz/informace/proveterinaremen/207-mrchozravi-ptaci

https://animaldiversity.org/accounts/Neophron_percnopterus/

https://www.birdlife.org/news/2024/09/26/migratory-bird-of-the-month-egyptian-vulture/

https://peregrinefund.org/explore-raptors-species/vultures/egyptian-vulture

https://4vultures.org/vultures/egyptian-vulture/